Ludu Daw Amar - Ludu Daw Amar - Wikipedia

Ludu Daw Amar
လူထုဒေါ်အမာ
Ludu Daw Amar portrait.jpg
Portrét Ludu Daw Amarové v mládí
narozený(1915-11-29)29. listopadu 1915
Mandalay, Britská Barma
Zemřel7. dubna 2008(2008-04-07) (ve věku 92)
Mandalay, Barma
obsazeníSpisovatel
Manžel (y)Ludu U Hla
DětiSoe Win
Než Yin Mar
Po Than Gyaung
Plechová výhra
Nyein Chan
Rodiče)U Htin
Daw Su

Ludu Daw Amar (taky Ludu Daw Ah Mar; Barmská: လူထုဒေါ်အမာ, výrazný[lùdṵ dɔ̀ ʔəmà]; 29. Listopadu 1915 - 7. Dubna 2008) byl dobře známým a respektovaným předním disidentským spisovatelem a spisovatelem novinář v Mandalay, Barma. Byla vdaná za kolegu spisovatele a novináře Ludu U Hla a byla matkou populárního spisovatele Nyi Pu Lay. Ona je nejlépe známá pro své otevřené protivládní názory a radikální levicovou žurnalistiku kromě své vynikající práce na tradičním barmském umění, divadle, tanci a hudbě a několika překladatelských dílech Angličtina, beletrie i literatura faktu.

Studentský spisovatel a aktivista

Narodil se ve staré zavedené rodině Mandalayů, která obchodovala s tabákem a vyráběla cheroots, Amar byl čtvrtý v rodině dvanácti, z nichž jen šest přežilo do dospělosti. Byla vzdělávána na americké baptistické misijní škole a následně na národní střední škole u ředitele Abdul Razak který se později stal ministrem školství v Liberci Aung San kabinetu a byl s ním a dalšími zavražděn v červenci 1947. Přečetla vědu na střední škole v Mandalay a pokračovala Rangúnská univerzita pro bakalářský titul. Její první pozoruhodnou prací byl překlad Pokusy v Barmě podle Maurice Collis v roce 1938, a v té době už byla publikována v univerzitním časopise Owei (အိုးဝေ, Peacock's Call) a také Kyipwa Yay (ကြီးပွားရေး မဂ္ဂဇင်း, Progress), který provozuje její budoucí manžel U Hla pod svým vlastním jménem a pseudonymem Mya Myint Zu a Khin La Win.[1][2]

Když v roce 1936 vypukla druhá historická stávka studentů univerzity, Amar a její kamarádka z Mandalay M.A. Shwedagon Pagoda. U Hla byl pevným zastáncem stávky a začal dvořit Amaru; v roce 1939 se vzali a U Hla přesunul svůj časopis do Mandalay.[3]

Válečná Kyipwa Yay

Rodina uprchla na venkov severně od Mandalay, když Druhá světová válka vypukl na východě v roce 1942, ale časopis dál vycházel. Daw Amar přeložil jeden ze tří válečných bestsellerů japonský voják spisovatel Hino Ashihei volala Pšenice a vojáci (ဂျုံ နှင့် စစ်သား, Gyon hnint sittha) a zveřejnila jej společně s dalšími dvěma přeloženými jejím manželem.[2][4] Také překládala Duha (သက် တံ ရောင်, Thettant yaung) podle Československý spisovatel Wanda Wasilewska v roce 1945, vytištěno na modrém balicím papíru zápalky, jediném druhu papíru dostupném v té době.[5] Oba manželé se zapojili do hnutí odporu proti japonské okupaci a založili Asha Lu Nge (အာရှ လူငယ်, Asia Youth) v Mandalay.[2][5] Její manžel byl krátce zatčen vojenskými úřady poté, co město znovu dobylo Britská čtrnáctá armáda kvůli knihám Hino Ashihei.[5]

Poválečná Ludu

Na konci války v roce 1945 zahájila U Hla čtrnáctidenní referát s názvem Ludu Journal (လူထု ဂျာနယ်) - Ludu je Barmská pro „lid / masy“ - s Amarem jako jeho pomocným redaktorem. The Ludu denně byl úspěšně zahájen v následujícím roce a pár se následně stal známým jako Ludu U Hla a Ludu Daw Amar. Jejich pronikavé politické komentáře a analýzy významně přispěly k touze země po nezávislosti a jednotném boji proti koloniální vládě. Jejich publikace nikdy neobsahovaly reklamy na alkohol, drogy ke zvýšení sexuální výkonnosti nebo hazardních her, ani závodní tipy, chlípné záležitosti a drby. U Hla muselo být přesvědčeno, aby udělalo výjimku z filmové reklamy, aby přežilo noviny.[2]

Jednoho rána v roce 1948, krátce poté, co Barma získala nezávislost na Británii, však Kyipwa Yay Tisk v Mandalay byl dynamizován na trosky vládními jednotkami, které byly naštvané, že se pár Luduů zdál sympatizovat s komunisty. Byla to doba, kdy ke změně režimu docházelo poměrně často, když se město dostalo do rukou, naopak Karen rebelové, komunisté a nová socialistická vláda pod U Nu. Celá rodina, včetně dvou těhotných žen, byla vyhozena na ulici, seřazena a měla být zastřelena, když úspěšně zasáhlo několik mnichů a místních obyvatel, aby si zachránili život.[2]

V roce 1953 Amar odcestoval do zahraničí na Světovou konferenci žen v Demokratické republice Kodaň, Světová mírová konference v Budapešť, a 4. světový festival mládeže a studentů v Bukurešť. V říjnu 1953 Protifašistická lidová liga svobody (AFPFL) vláda U Nu uvězněn U Hla v sekci 5 za pobuřování jako politický vězeň poté, co v novinách zveřejnil kontroverzní novinový příběh, a až do svého propuštění v lednu 1957 strávil více než tři roky v ústředním vězení v Rangúnu.[2][6] Měli už pět dětí, s nejmladším Nyeinem Chanem (jeho křestní jméno znamená „mír“ Barmská, pseudonym Nyi Pu Lay nar. 1952) sotva batole. V březnu 1959 úřady papír uzavřely a znovu vyšel až v květnu příštího roku. Amar cestoval do Moskva v roce 1962 jako pozvaný host Aeroflot ruština Letecké společnosti a navštívil Východní Německo, Československo a Čína.[1] U Hla a Daw Amar byli dobře známí zahraničním studentům Barmská stejně jako barmští spisovatelé, novináři a umělci; mladší generace začínajících spisovatelů a umělců jim říkala „U-Lay“ (strýc) a „Daw Daw“ (teta). Jejich domov, Ludu Taik (Ludu House) na 84. místě. a 33., a vždy otevřený těmto návštěvníkům, byl často jejich prvním přístavem v Mandalay.[5]

Vojenská éra

Báseň pro "Matku Mandalay" - 85. narozeninová pocta, listopad 2000

The Ludu denně byla uzavřena vojenskou vládou 7. července 1967.[2] Dokument otevřeně prosazoval mír a socialistickou společnost a vyšel velmi silně na podporu mírového vyjednávání v roce 1963 mezi vládou Revoluční rady Nový V a různé povstalecké skupiny, komunistické i etnické, stejně jako tomu bylo dříve v prvních letech občanské války v padesátých letech. Když se přerušily mírové rozhovory, Amarův nejstarší syn Soe Win (* 1941), ve věku 22 let a studentský vůdce Rangúnská univerzita, šli do podzemí s několika dalšími, aby se připojili k Komunistická strana Barmy. Byl zabit krvavou očistou v roce 1967 v džunglích Bago Jomské hory, když CPB provedla své vlastní kulturní revoluce. Manželé Luduové, věrní barmskému buddhistickému postoji k smrti, odmítli pozvání úřadů k návštěvě džunglového hrobu jejich prvorozeného. Jejich druhý syn Po Than Gyaung (nar. 1945) byl také zatčen za údajné tajné studentské politické aktivity v Mandalay University v červenci 1966 ve věku 21 let a zadržen bez obvinění nebo soudu do května 1972. Část svého uvěznění strávil ve věznici Mandalay a později v trestní kolonii na ostrově Kokos v Andamanské moře.[2]

Byli osobně známí Nový V od prvních dnů, a ten často zavolal na své místo, kdykoli navštívil Mandalay.[5] Pokračovali v psaní, výzkumu, organizování literárních seminářů, přednáškách a publikování jiných materiálů než domácí politiky a zůstali aktivní v sociálních a společenských záležitostech. V roce 1975 přijali vládní pozvání k jednání s studenty univerzity z Mandalay a Rangúnu účastnícími se rekonstrukce chrámů v Bagan poškozeno velké zemětřesení téhož roku.[2] Amar dostal epiteton „tvrdý podle jména, tvrdý od přírody“ od některých lidí (amar znamená „tvrdý / vytrvalý“ v Barmská ).

Publikace

Daw Amar napsal několik knih, včetně životopisů, cestopisů, pojednání o tradiční barmské kultuře a řadu článků v různých časopisech, z nichž některé byly autobiografické a mnohé byly později shromážděny do knih.

  1. Thamada Ho Či Min - Předsedající Ho Či Min 1950
  2. Hsoshalit taingpyi mya tho - Do socialistických zemí 1963
  3. Pyithu chit taje anupyinnya themya - Umělci, které lidé milovali v roce 1964; ve stejném roce získala národní cenu za literaturu o barmské kultuře a umění.
  4. Aung Bala, Po Sein Sein Gadoun - divadelní umělci stejného jména 1967
  5. Shwe Yoe, Ba Galay - Umělci stejného jména ve 2 svazcích 1969
  6. Shweman Tin Maung - divadelník stejného jména 1970
  7. Anyeint - Tradiční představení pod širým nebem ve 2 svazcích 1973
  8. Gaba akyizoun sa ouk - Největší kniha na světě 1973, anglický překlad Dr. Než Tun 1974
  9. Články Shwedaungtaung 1975, přeloženo do japonský Yasuko Dobashi aka Yin Yin Mya 1994
  10. Sayagyi Thakin Kodaw Hmaing - biografie Thakina Kodaw Hmaing 1976
  11. Chindwin hma pinle tho - Od Chindwina k moři: cestopis z roku 1985
  12. Myanma Mahagita - Barmská klasická hudba 1989
  13. Sayleik nè Lutha - Tobacco and Man, spoluautor s U Hla (Daw Amar kouřila od 8 let do 40 let)
  14. Mandalaythu Mandalaytha mya - Mandalayans 1991
  15. Yadanabon Mandalay, Mandalay, Kyama do Mandalay - Mandalay, náš Mandalay 1993
  16. Thathana dazaun Sayadaw gyi mya - Královští učitelé (Buddhista Abbots): Světlo z Sasana 1994
  17. Kyama do nge nge ga - Když jsme byli mladí 1994
  18. Taung Layloun hma Natkyun ahti ahmattaya ahmasaga - Od Taung Layloun po Natkyun: Slova k zapamatování
  19. Gaba akyizoun kyauk sindudaw - Největší kamenný obraz na světě z roku 1996
  20. Myanma hkithit bagyi - Moderní barmské umění 1997
  21. Amei shaysaga - Mother's Words of Old ve 2 svazcích 1997, ročník 3 2007
  22. Shissè thoun hnit shissè thoun zbraň - Osmdesát tři roky Osmdesát tři slova 1998
  23. Taung Asha badinbauk mya - Windows v jižní Asii 1990
  24. Nge ga kyun dè hkinpunthe tho - Můj manžel, moje mladá láska 2001
  25. Hsè hnapwè zaythe hnint kyama do anya - Festival dvanácti sezónních obchodníků a naše upcountry 2002
  26. Lwanthu sa - Nostalgie 2003
  27. Sa ouk sainga luwin luhtwet atway amyin hsaungba mya - Zákazníci v knihkupectví: Musings 2004] [1]
  28. Mya Myint Zu Povídky 2006

Mezi přeložená díla z angličtiny patří:

  1. Pokusy v Barmě podle Maurice Collis ve 2 svazcích 1938
  2. Sandamala podle Maurice Collis 1940
  3. Pšenice a vojáci podle Hino Ashihei 1945
  4. Duha podle Wanda Wasilewska 1945
  5. Výzva Červená Čína podle Gunther Stein ve 2 svazcích 1949
  6. Ve jménu míru podle Archie John Stone 1953
  7. Poslouchejte Yankees podle C. Wright Mills 1963
  8. Hotovost a násilí v Laos podle Anna Lewis Strong 1963
  9. Druhá strana řeky podle Edgar Snow 1966
  10. Monografie Číny v revoluci podle Chester Ronning 1979
  11. Afričan Povídky 1989
  12. Thai Povídky ve 2 svazcích 1992-1993[1]

Články v časopisech:

  1. Kyama Yay Thamya Čt Bawa Ludu U Hla - Můj profil o životě Ludu U Hla v Shwe Amyutei

Slavný disident

Lidová matka ve věku 90 let - 90. Ludu Daw Amar. narozeninová kniha poct

Daw Amar byla velmi otevřená proti vojenskému režimu, zejména v pozdějších letech.[7] Byla zatčena společně se svým manželem a jejich nejmladším synem Nyein Chanem v roce 1978 poté, co její druhý syn Po Than Gyaung odešel do podzemí, aby se připojil k Komunistická strana Barmy (současný mluvčí CPB), stejně jako jeho zesnulý bratr Soe Win před ním v roce 1963. Daw Amar a Nyein Chan byli propuštěni na více než rok z vězení až později v roce 1979 poté, co byl propuštěn U Hla. Nyein Chan byl znovu zatčen v prosinci 1989, aby strávil téměř 10 let ve vězení.[2] Po Than Gyaung, nyní žijící v exilu v Yunnan, svou matku už nikdy neuvidí.[8]

U Hla zemřel v roce 1982 po 43 letech manželství, pěti dětí a šesti vnoučat. Manželé Luduové byli jedním z nejznámějších týmů manželů mezi barmskými literáty. Daw Amar utrpěla další ztrátu, když její tiskárny a sklady shořely při velkém požáru roku 1984, který zničil srdce Mandalay.[1] Od roku 1985, kdy dosáhla 70 let, oslavovala narozeniny Daw Amar každý rok svět umění a literatury v Barmě. Tato událost se stala neoficiálním sjezdem disidentů pod dohledem všudypřítomné Vojenské zpravodajské služby, která se obvykle koná v klášteře Taung Laylone u břehů jezera Taungthaman v Amarapura poblíž Mandalay do listopadu 2006, kdy muselo být místo konání pod tlakem úřadů změněno.[1][9][10] Zůstala aktivní ve veřejném životě a byla nápomocna při zakládání Byamazo Luhmuyay Athin (Association of Mutual Voluntary Aid Association) se v roce 1998 zapojila do pomoci chudým rodinám s náklady na zdravotní péči a pohřeb.[1] Byla nazývána „matkou lidu“ a „velkou starou dámou“. Ve společnosti, kde se ctí stáří, by ji většina lidí oslovovala Amei (Matka) to samé, jak by podle barmského zvyku sama na sebe odkazovala.[1]

„Pro ty z nás, kteří netancujeme podle autorit, musíme být kreativní v tom, co píšeme, abychom dostali naše poselství,“ řekla a potvrdila, že v Barmě není svoboda tisku. Litovala, že musí vzdát se žurnalistiky a mohl psát jen o tradici a kultuře. Ve svých článcích shromážděných později do „Matčiných slov starých“ naříkala na uvolnění sociální soudržnosti, morálky a tradičních hodnot v oblékání a způsobu, který obviňovala z ekonomické poruchy, konzumerismus a globalizace, a čínština přistěhovalectví. Jednou napsala, že Číňané obsadili Mandalay, aniž vystřelili, a nazvala dárek Lawpan (šéf v čínština ) éra; měla pocit, jako by Mandalay byla nehlášená kolonie Provincie Yunnan. Daw Amar byla neochvějnou obhájkyní barmské historie, kultury, náboženství a svrchovanosti ztělesněného v jejím rodišti, posledním královském hlavním městě Barmy, Mandalay - tedy ve své perspektivě široce nacionalistickému, náboženskému a etnocentrickému tradicionalistovi, a přesto byla v popředí modernizace psaného jazyka, podpora vzájemného porozumění a přátelství mezi dominantní osobou Bamar a etnické menšiny společně se svým manželem, podporující sexuální výchovu a veřejné povědomí o Problém HIV / AIDS a vyjadřovat stížnosti týkající se neplacených pracovních příspěvků žen ve společnosti.[2]

Ludu Daw Amar zemřel dne 7. dubna 2008 ve věku 92.[11] Její domov byl Ludu Taik v Mandalay se svou druhou dcerou Tin Win (nar. 1947) odpovědnou za vydavatelství a jejím nejmladším synem Nyeinem Chanem (spisovatel Nyi Pu Lay - nar. 1952) a jeho rodinou. Její nejstarší dcera Than Yin Mar (* 1943), profesorka medicíny na důchodu, která také začala psát za předpokladu, že je jednou ze starých matčiných noms de perume Mya Myint Zu, starala se o své zdraví. Přežili ji její dva synové, dvě dcery a šest vnoučat.[8]

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d E F G h Ludu Amei hnit kouze (လူထု အမေ့ နှစ် ကိုး ဆယ်) - People's Mother at 90 (in Burmese), 2005, Kama-yingwè Books, Yangon, 10-16,23,51,108,137
  2. ^ A b C d E F G h i j k Ludu chit tha hmyu Ludu U Hla (လု ထု ချစ် သမျှ လူထု ဦး လှ; Ludu U Hla, milovaná lidmi) v barmské společnosti Inc. malá anglická sekce. Mandalay: Kyipwa Yay Books. 1984. s. 170, 115, 116, 118–119, 268, 156, 155.
  3. ^ „Ludu Daw Amar: Mluvení pravdy k moci Min Zin“. Irrawaddy, Říjen 2002. Citováno 2007-02-27.
  4. ^ „Nešťastný voják: Hino Ashihei a japonská literatura o druhé světové válce od Davida M. Rosenfelda - recenzováno Laurou L. Neitzel“. Citováno 2007-02-27.
  5. ^ A b C d E Ludu chit tha hmyu Ludu U Hla vol.2 v barmštině vč. malá anglická sekce. Mandalay: Kyipwa Yay Books. 2000. s. 198, 11, 12, 5, 200.
  6. ^ Aung Zaw. „Mezi svátky a peklem“. Irrawaddy. Citováno 2007-02-27.
  7. ^ „Demokratický hlas Barmy: autorka barmské„ matky “Ama podporuje výzvu k propuštění vězňů, 5. října 2006“. Novinky BurmaNet. Archivovány od originál dne 22. prosince 2016. Citováno 2007-02-28.
  8. ^ A b Anna Allott (12. dubna 2008). „Nekrolog Ludu Daw Amara“. Londýn: Opatrovník, 12. dubna 2008. Citováno 2008-04-12.
  9. ^ Yeni. „Junta Reins in Mandalay Writers“. Irrawaddy, 17. října 2006. Citováno 2007-02-27.
  10. ^ Mungpi. „Ludu Daw Amar slaví 91. narozeniny na jiném místě“. Novinky Mizzima, 29. listopadu 2006. Archivovány od originál 1. ledna 2008. Citováno 2007-02-27.
  11. ^ „Renomovaný mjanmarský novinář Ludu Daw Amar umírá“. AFP, 7. dubna 2008. Archivovány od originál 12. dubna 2008. Citováno 2008-04-07.

externí odkazy