Louis de Silvestre - Louis de Silvestre

Portrét de Silvestre od Maurice Quentin de La Tour

Louis de Silvestre (23. června 1675 - 11. dubna 1760) byl Francouz portrét a Dějiny malíř. Byl dvorním malířem Král Augustus II Polska a ředitel Královská akademie umění v Drážďany.

Život a dílo

Sylvestre se narodil v Sceaux, jižně od Paříž, třetí syn Izrael Silvestre, pozoruhodný rytec a mistr kreslení do Grand Dauphin sám. Louis učil zpočátku jeho otec, poté se cvičil pod Charles Le Brun a Bon Boullogne; studium dokončil v Řím, kde se setkal Carlo Maratta, jehož práce na něj měla velký vliv.[1]

Po svém návratu do Paříže vstoupil Sylvester do Académie de peinture et de sochařství v roce 1702 a jmenován profesorem v roce 1706. Hlavní díla, která v této době maloval, byla Uzdravení paralytika u dveří chrámu (1703) a portrét Ludvíka XV. (1715).[1]

Hercules svrhává sváry, závist a nenávist

Friedrich August II, kurfiřt z Sasko, setkal se s Silvestrem, když byl ve Francii, a nabídl mu příležitost pracovat u soudu svého otce Augustus II, Polský král. Umělec nabídku přijal, získal povolení od Louis XV a vyrazil 23. dubna 1716; do roku 1718 žil v Drážďany. Augustus II i jeho syn byli velkými obdivovateli Silvestreho díla a v průběhu třiceti let mu udělili každou čest, jakou si jen mohl představit: byl jmenován prvním dvorním malířem, poté v roce 1727 ředitelem Královská akademie umění; byl povýšen do šlechtického stavu v roce 1741, stejně jako jeho bratr Charles-François.[1]

Během tohoto období Silvestre s pomocí své manželky dokončil Marie-Catherine Hérault, mnoho olejomalby a fresky, buď v Drážďanech nebo v Varšava. Namaloval mnoho portrétů krále a královny, stejně jako portréty dalších předních aristokratů. Byl zodpovědný za nejdůležitější práce v Drážďanském paláci, zejména za předměty čerpané z Ovidius Proměny pro několik obřadních pokojů a několik stropů. O smrti Heinrich Christian Fehling [de ] (1654–1725) byl Silvestre jmenován ředitelem Akademie výtvarných umění v Drážďanech.[1]

V době, kdy zůstal u soudu v Drážďanech, byl Silvestre známý svou osobností a svými významnými přáteli, stejně jako svými uměleckými vlohami. Velké množství prací, které vycházely z jeho štětce a velkorysost jeho patronů, mu umožnilo nashromáždit značné jmění a poté, co dosáhl finanční bezpečnosti, odešel do důchodu a vrátil se do Francie. Ludvík XV. Mu přiznal důchod 1 000 korun a byty v Palais du Louvre sám. V roce 1752 byl jmenován ředitelem pařížské akademie.[1]

Louis de Silvestre zemřel v Paříži v Palais du Louvre dne 11. dubna 1760.[1]

"Pokud jde o umění, “říká Mariette „Nebyl to malíř bez zásluh, ale jeho styl neměl nic nového nebo příliš vzrušujícího; jeden v něm viděl jen dobrého stoupence Bon Boulogne."[1]

Mezi Silvestreovými studenty byl i malíř Jean-Eleazar Schenau, který se později stal ředitelem drážďanské akademie a Míšeňský porcelán továrna.[1] Jeho dcera Marie-Maximilienne také se stal malířem.[2]

Funguje

Maria Amalia ze Saska, manželka Charles III Španělska, líčený v polském oděvu, 1738 Museo del Prado
  • Arion jouant de la lyre, Louvre, Paříž;
  • La CèneMusée National du Château et des Trianons, Versailleské muzeum;
  • La Mort d’AdonisMusée Magnin, Dijon;
  • Zápis Ludvíka XIV. Do Fontainebleau le prince électeur de Saxe. 27. září 1714, Versailleské muzeum;
  • Saint Benoit ressuscite un enfant, Louvre, Paříž;
  • Entrevue de l’impératrice Amélie, veuve de l’empereur Joseph I, avec son gendre Auguste III, roi de Pologne, et sa famille, à Neuhaus, en Bohême, le 24 mai 1737, avec une infinité de portraits de personnages du temps; Velká malba, výška 17 stop 6 palců, délka 23 stop 9 palců. Vyryto Francesco Zucchi, Drážďanská galerie; jiná verze Entrevue de Neuhaus je v Louvru;
  • Portrait de la femme d’Auguste III, en princezna électorale;
  • Hercule poursuit Nessus, qui s’enfuit avec Déjanire, Drážďanská galerie;
  • Auguste II, roi de Pologne, donnant la main à Frédéric-Guillaume I, Drážďany Gallery;
  • Portrét de Christian V, roi de Danemark, Drážďany Gallery;
  • Portrét syna Frère Georges, Mari de la Reine Anne, Drážďany Gallery;
  • Portrét de Georges, fils de la princezna Lubomirska, plus tard princezna de Teschen, appelé le chevalier de Saxe, Drážďany Gallery;
  • Portrét hraběnky Lubomirské, Drážďanské státní umělecké sbírky.[3]
  • Portrait du comte Kosel, fils de la baronne de Hoymb. Gravé par Tardieu, Drážďany Gallery;
  • Portrait du comte Rudoffsky, général en chef de l’armée saxonne, Drážďany Gallery;
  • Portrait du général comté Gastelli, Drážďany Gallery;
  • Portrait d’Antoine Rosdraziewsky, référendaire de la couronne de Pologne, Drážďany Gallery;
  • Portrait du général comte de Kœnigseck, Drážďany Gallery;
  • Portrait d’Auguste II, roi de Pologne, Drážďanská galerie
  • Le même à cheval, Drážďany Gallery;
  • Portrait d’Auguste III, král Kolína nad Rýnem, Drážďany Gallery;
  • Portrait d’Auguste III, král Kolína nad Rýnem, Královský hrad, Varšava;
  • Portrét de Marie-Josèphe, polské královny; postava jusqu’aux genoux, Ryté Schmidt, Galerie Von Marrées, Berlín;[4]
  • Un cavalier de la cour d’Auguste II, en masque avec une cornemuse, Galerie Von Marrées, Berlín;
  • Allégorie sur l’éducation d’un prince de Saxe, Ermitážní muzeum, Petrohrad;
  • Allégorie sur la naissance d’un princ de la maison de Saxe, Ermitážní muzeum, Saint Petersburge.
  • Portrét Hraběnka Orzelská, Palác na vodě, Varšava.[5]

Reference

  1. ^ A b C d E F G h Louis-Étienne Dussieux, Les Artistes français à l’étranger (Paříž; Lyon, Jacques Lecoffre, 1876), str. 86-88.
  2. ^ Profil Marie-Maximilienne de Silvestre na Slovník pastelistů před rokem 1800.
  3. ^ Princezna Lubomirska (Velké dámy)
  4. ^ Polská královna Marie-Josephe („Velké dámy“)
  5. ^ Hraběnka Orzelská (Velké dámy)

Bibliografie

  • Gemäldegalerie Alte Meister „Obrazárna starých mistrů“ v Drážďanech v paláci Zwinger.
  • Harald Marx: Silvestre, Louis de. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 24, Duncker & Humblot, Berlin 2010, ISBN  978-3-428-11205-0, S. 418–420 (Digitalisat).
  • Dorota Ewa Olczak: Louis de Silvestre (1675 - 1760) jako Porträtmaler v Drážďanech: über Vorbilder und Vorlagen seiner Kunst mit kritischem Werkkatalog; Teil 1; [Teil 2] / vorgelegt von Dorota Ewa Olczak. - [Mikrofiche-Ausg.] 2013. - 167, 422 S., Berlin, Freie Univ., Diss., 2013.

externí odkazy