Louis Charles du Chaffault de Besné - Louis Charles du Chaffault de Besné

Louis Charles du Chaffault de Besné
Amiralduchaffault.jpg
Posmrtná malba Du Chaffault z roku 1839.
narozený29. února 1708Upravte to na Wikidata
Montaigu  Upravte to na Wikidata
Zemřel29. června 1794Upravte to na Wikidata (ve věku 86)
obsazeníDůstojník francouzského námořnictvaUpravte to na Wikidata
HodnostGardes de la Marine (1725–), prapor (1733–), poručík de vaisseau (1746–), capitaine de vaisseau (1754–), Šéfkuchař (1764–), generálporučík des Armées navales (1777–), viceadmirál (1792–)Upravte to na Wikidata

Louis Charles du Chaffault de Besné[Poznámka 1] (Montaigu, 29. února 1708 - Nantes, 29. června 1794)[1] byl důstojníkem francouzského námořnictva. Zejména se zúčastnil Druhá bitva u mysu Finisterre v roce 1747 a byl jedním z velitelů u Bitva o Ushant dne 27. července 1778.

Životopis

Duchaffault vstoupil do námořnictva jako Garde-Marine v listopadu 1725.[2][1] V roce 1727 sloužil na 70 kanónu Achille mimo Španělsko. Rok poté se zúčastnil Bombardování Tripolisu podle Grandpré, sloužící na 30 dělové fregatě Astrée.[1]

Duchaffault byl povýšen na praporu v roce 1733. Byl jmenován do pozic na břehu v Brestu, než se vrátil do Astrée v roce 1737 bojoval s Salé Rovers.[1] V roce 1739 sloužil na 16 kanónu Méduse v Baltském moři, pak na 46leté lodi linky Parfaite v Karibiku v roce 1740 a na 64-gun Saint Michel mezi 1742 a 1744.[1]

V roce 1746 byl povýšen na poručíka.[2] V únoru 1747 mu bylo svěřeno velení nad 40 dělovou fregatou Atalante a vyrazil Saint-Domingue s Sirene pod Guichen.[3]. Později téhož roku, 25. Října 1747, se vyznamenal na Druhá bitva u mysu Finisterre.[2] V roce 1751 řídil fregatu se 24 děly Friponne[4] pro mise mimo Saint-Domingue.[1]

V roce 1754 byl povýšen na kapitána,[2] a dostal velení nad 80-kulometem Impozantní.[1] Vrátil se do Atalante,[5] část letky pod Aubigny,[2] účastnící se zajetí HMS Warwick dne 11. března 1756.[6] Podílel se také na Obležení Louisbourg, [2] velící Drak.[7] V roce 1758 velil divizi a zajal Východní Indie Carnarvon.[8]

V roce 1760 řídil 70-dělo Magnifique.[9]

Duchaffault byl povýšen na Šéfkuchař v roce 1764.[2] V červnu 1765 se zúčastnil Larache expedice.[2]

V roce 1772 byl Duchaffault jedním z propagátorů Escadre d'évolution velící 50-kulometu Fier.[10]

Duchaffault byl povýšen na Generálporučík des Armées navales dne 6. února 1777.[11] Velel Read-Guard francouzské flotily u Bitva o Ushant dne 27. července 1778, s jeho vlajkou na 80-zbraň Couronne,[3] kde byl vážně zraněn.[2]

V roce 1779 velel divizi v Armada z roku 1779 se zapnutou vlajkou Ville de Paris.[1] Poté sloužil jako velitel námořních sil v Rochefortu. Byl povýšen na Viciramir dne 1. ledna 1792.[12]

Během Vláda teroru, Duchaffault byl zatčen a uvězněn. Zemřel v zajetí v Nantes dne 29. června 1794.[2]

Dědictví

Stát Duchaffault v Nantes.

V roce 1931 námořní historik André Vovard napsal biografii L'Amiral du Chaffault.[13][14] Ten stejný rok, Paul Chack zveřejněno L'homme d'Ouessant, Du Chaffault.[15]

Na jeho počest je pojmenována Rue du Chaffault v Paříži a Rue Amiral-du-Chaffault v Nantes.

Zdroje a reference

Poznámky

  1. ^ Někdy psáno „Duchaffault“.[1]

Reference

Bibliografie

  • Anonymous (1931). „Voyard (André). - L'Amiral Du Chaffault (1708-1794) [compte-rendu]“. Revue de l'histoire des kolonií françaises. 19 (83): 576.
  • Chacku, Paule (1931). L'homme d'Ouessant, Du Chaffault. Paris: Redier. OCLC  716918045.
  • Contenson, Ludovic (1934). La Société des Cincinnati de France et la guerre d'Amérique (1778-1783). Paříž: Vydání Auguste Picard. OCLC  7842336.
  • Lacour-Gayet, Georges (1905). La Marine militaire de la France sous le règne de Louis XVI. Paris: Honoré Champion. OCLC  763372623.
  • Taillemite, Étienne (2002). Dictionnaire des marins français. Tallandier. ISBN  2-84734-008-4. OCLC  606770323.
  • Troude, Onésime-Joachim (1867). Batailles navales de la France (francouzsky). 2. Challamel ainé. OCLC  836362484.
  • Vovard, André (1931). L'Amiral du Chaffault, 1708-1794 (francouzsky). Paříž: Fournier. OCLC  504106767.

externí odkazy