Paul Chack - Paul Chack
Paul Chack | |
---|---|
![]() Paul Chack v roce 1927 | |
narozený | 12. února 1876![]() Paříž ![]() |
Zemřel | 9. ledna 1945![]() Montrouge ![]() |
obsazení | Spisovatel, Důstojník francouzského námořnictva![]() |
Rodiče) |
Louis Paul André Chack, (Paříž, 12. února 1876 - Fort de Montrouge, Arcueil, 9. ledna 1945), byl důstojník francouzského námořnictva, autor a nacistický spolupracovník. Během první světové války sloužil v námořnictvu a meziválečné období strávil psaním knih o námořní historii a agitováním u krajní pravice. Během druhé světové války dychtivě spolupracoval s nacisty a předsedal takzvané „Comité d'action antibolchévique“ („výboru pro protibolševickou akci“). Při osvobození byl zatčen, pokusil se zradit a popraven zastřelením.
Životopis
Chack se narodil Marii-Louise Chackové, známé také jako „Marie Scalini“ (1852–1931), a lordu Fingallovi, který se za ni odmítl oženit, přesto jí koupil dům a vyplácel jí důchod.
Chack se připojil k École navale v říjnu 1893, 50. ze 75 studentů třídy daného roku. Promoval v roce 1896.
Sloužil na bitevní lodi Hoche, pak dál Masséna v Severním moři a v říjnu 1898 byl povýšen do třídy Ensign. Poté sloužil Mouette na Konstantinopol, kde hasením požáru získal tureckou medaili.
Chack byl povýšen na poručík de vaisseau v květnu 1906 a převzal velení nad ponorkou Grondin. V roce 1908 byl jmenován jako pomoc generálnímu guvernérovi Indočíny.
Sloužil Jauréguiberry v roce 1912 jako důstojník dělostřelby a byl povýšen na palebný směr bitevní lodi Courbet v červnu 1915 byl pověřen velením nad ničitel Massue, účastnící se Kampaň Gallipoli. Dne 27. listopadu 1916 zaútočil na německou ponorku a vysloužil si úroveň armády zmínka v depeších.
Check byl povýšen na poručíka-velitele v červenci 1917 a na velitele v červnu 1920. Řídil bitevní loď Provence ve Středomoří před přesunem do Service historique de la marine jako Směr 1921. V roce 1927 byl přijat za člena Académie de Marine. V červenci 1929 byl povýšen na kapitána a v listopadu 1934 odešel z námořnictva v hodnosti kapitána.
Od roku 1920 začal Chack psát četná díla o námořnictvu a námořní historii.
Chack začal mísit s prvky krajní pravice infiltrujícími tehdejší asociace veteránů. Byl viceprezidentem l'Association nationale des officiers bojovníci (ANOC) pod pravicovými osobnostmi, jako je plukovník Jean Ferrandi a Charles Trochu. Chack byl také prezidentem Club de l'Effort, organizace založené rezervními důstojníky, z nichž mnozí byli členy krajně pravicových Ligues.
V roce 1937 byl mezi čestnými a krajně pravicovými osobnostmi Charles Maurras když byl propuštěn z vězení. Přidal se Jacques Doriot je Parti populaire français (PPF) v roce 1937.[1]

Během Nacistická okupace Chack podporoval spolupráci s Třetí říší. Ukázal také virulentní antisemitismus. Zvláště slavnostně otevřel Institut d'étude des questions juives v květnu 1941 a psal antisemitské úvodníky do časopisů.
Chack byl prezidentem Comité d’action antibolchévique (1941–1944), an antikomunista a antisemitský propagandistický výstup používaný jako náborový orgán pro Légion des volontaires français contre le bolchévisme. Chack zahájil výstavu Le Bolchevisme contre l'Europe, spolu s francouzskými a německými fašisty jako např Paul Marion, Fernand de Brinon nebo Georges Claude.
Dne 22. Srpna 1944, po Osvobození Chack byl zatčen a uvězněn Drancy a poté v Fresnes. Byl zkoušen Cour de Justice z Seina, odsouzen k trestu smrti dne 18. prosince 1944 a zastřelen dne 9. ledna 1945[2] ve Fort de Montrouge poblíž Paříže.
Vyznamenání
- Croix de guerre
- Čestná legie: Knight v roce 1909, důstojník v roce 1921, Commandeur dne 21. listopadu 1934.[3] Vyloučen za zradu v roce 1945.
Funguje
- Au velký d'Ouessant (Éditions de France, sbírka „la mer et notre Empire“)
- Du Maroc à l'Océan Indien (Éditions de France, sbírka „la mer et notre Empire“)
- Les Explorateurs (Éditions de France, sbírka „la mer et notre Empire“)
- Face aux Anglais (Éditions de France, sbírka „la mer et notre Empire“)
- La Fin d'un Pirate (Éditions de France, sbírka „la mer et notre Empire“)
- Courbet, le vainqueur de Fou-Tchéou , Édition Amiot-Dumont
- Les Grandes Croisières françaises (ouvrage pour la reliure duquel Jean Goulden réalisa des émaux.)
- Na se bat sur mer, Éditions de France, 1926 (prix de La Renaissance)
- Des Dardanelles aux brumes du Nord (Éditions de France, sbírka „Marins à la bataille“)
- Patrouilles tragiques dans la nuit (Éditions de France, sbírka „Marins à la bataille“)
- Combats de mer au grand soleil (Éditions de France, sbírka „Marins à la bataille“)
- La route des Indes sauvée par la France (Éditions de France, sbírka „Marins à la bataille“)
- Héros de l'Adriatique (Éditions de France, sbírka „Marins à la bataille“)
- Přeživší prodigieux (Éditions de France, sbírka „Marins à la bataille“)
- Sur mer ... Et dessous (Éditions de France, sbírka „Marins à la bataille“)
- Luttes sans merci au sud et au nord (Éditions de France, sbírka „Marins à la bataille“)
- Aviony, torpilleurs et voiliers au feu (Éditions de France, sbírka „Marins à la bataille“), 1933, s ilustracemi Léona Haffnera.
- Petits navires, grandes luttes (Éditions de France, sbírka „Marins à la bataille“)
- La bataille de Lépante(Les Éditions de France, sbírka „Marins à la Bataille“).
- Trafalgar (Les Éditions de France, sbírka „Marins à la Bataille“).
- Hasards de guerre (Les Éditions de France, sbírka „Marins à la Bataille“).
- Les Frégates du Roi (Les Éditions de France, sbírka „Marins à la Bataille“).
- La guerre des croiseurs, du 4 août 1914 à la bataille des Falkland (Deux volume et deux atlas.)
- Sur les bancs de Flandre (avec 2 cartes dessinées par P. Chack), Les Éditions de France, 1927
- Ceux du blocus (avec 11 cartes dessinées par P. Chack), Les Éditions de France, 1928
- Tu seras marin (Les Éditions de France, 1939. sbírka „Marins à la Bataille“, dessins de Léon Haffner).
- Histoire maritime de la Première guerre mondiale par Paul Chack et Jean-Jacques Antier (France-Empire, 3 svazky, réédition abrégée en 1 svazek, 1992)
- Hoang-Tham, pirát, Éditions de France, 1933
- Chacku, Paule (1931). L'homme d'Ouessant, Du Chaffault. Paris: Redier. OCLC 716918045.
Zdroje a reference
Poznámky
Reference
- ^ L'Emancipation nationale du PPF le cite comme adhérent en janvier 1938: Jean-Paul Brunet, Jacques Doriot, du communisme au fascisme, Balland, 1986, s. 233
- ^ Assouline, Pierre (1996). L'épuration des intellectuels. 105 (ve francouzštině). Bruxelles: Éditions Complexe. p. 175. ISBN 978-2-870-27667-9. OCLC 39090744., str. 40-41, 45 a 167.
- ^ La Revue námořní, 1934, s. 802
Bibliografie
- Taguieff, Pierre-André (1999). L'antisémitisme de plume, 1940–1944. Pensée politique et sciences sociales. Berg International. p. 618. ISBN 2-911289-16-1. OCLC 868428467., [přednáška en ligne].
- Étienne Taillemite (2002). Dictionnaire des marins français (francouzsky). Paříž: Tallandier. 93–94. ISBN 978-2-847-34008-2. OCLC 50268241.
- Bergeron, Francis (2013). Chack. Qui suis-je? (francouzsky). Grez-sur-Loing: Pardès. p. 127. ISBN 978-2-867-14466-0. OCLC 858211613..
externí odkazy
- Rouxel, Jean-Christophe. „Louis Paul André CHACK“. Citováno 30. května 2020.