Seznam procyonidů - List of procyonids
![Mýval ležící na větvi](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/8b/Procyon_lotor_%28raccoon%29.jpg/220px-Procyon_lotor_%28raccoon%29.jpg)
Procyonidae je rodina z savci v objednat Carnivora, který zahrnuje mývalové, kabát, olingos, kinkajous, ring-sledoval kočky, a cacomistles a mnoho dalších existující a vyhynulý savci. Členovi této rodiny se říká procyonid. Oni jsou domácí v Severní a Jižní Americe, ačkoli obyčejný mýval byl představen v Evropě, západní Asii a Japonsku. Prostory procyonidů jsou obecně lesy, i když některé se nacházejí také v křovinách a pastvinách. Kočka kruhoocasá má pestrou škálu, včetně skalnatých oblastí a pouští, stejně jako lesů, a mýval obecný je rozšířený v městském prostředí. Druhy se pohybují ve velikosti od 30 do 65 cm dlouhé a ocas obecně stejně dlouhý znovu. Velikost populace je do značné míry neznámá, ačkoli Mýval Cozumel je kriticky ohrožený, s asi 200 jednotlivci vlevo, a Nosál východní je ohrožený. Žádné procyonidové druhy nebyly domestikovány, ačkoli mývalové jsou někdy chováni jako mazlíčci.
14 druhů Procyonidae je rozděleno na 6 rody, které nejsou aktuálně seskupeny do pojmenovaných clades. Předpokládá se, že Procyonidae se v rámci Carnivory rozcházeli jako samostatná rodina asi před 22,6 miliony let.[1] Kromě existujících druhů od roku 2020[Aktualizace] Procyonidae zahrnuje 40 vyhynulých druhů umístěných jak v existujících, tak v 19 vyhynulých rodech, ačkoli vzhledem k probíhajícím výzkumům a objevům není přesný počet a kategorizace stanovena.
Konvence
Kategorie Červeného seznamu IUCN | |
---|---|
Stav ochrany | |
EX | Vyhynulý (0 druhů) |
EW | Vyhynulý ve volné přírodě (0 druhů) |
ČR | Kriticky ohrožený (1 druh) |
EN | Ohrožený (1 druh) |
VU | Zranitelný (0 druhů) |
NT | Blízko ohrožení (2 druhy) |
LC | Nejméně znepokojení (10 druhů) |
Uvedené kódy stavu ochrany se řídí pokyny Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN) Červený seznam ohrožených druhů. Pokud je to možné, poskytují se mapy dosahu; není-li mapa dosahu k dispozici, je poskytnut popis dosahu procyonidů. Rozsahy jsou založeny na červeném seznamu IUCN pro tento druh, pokud není uvedeno jinak. Všechny vyhynulé druhy nebo poddruhy uvedené vedle existujících druhů vyhynuly po roce 1500 n. L. A jsou označeny a dýka symbol "". Počet obyvatel se zaokrouhlí na nejbližší stovku."
Klasifikace
Rodina Procyonidae se skládá ze 14 existujících druhů patřících do 6 rodů a je rozdělena do desítek existujících poddruhů. To nezahrnuje hybridní druhy nebo vyhynulé prehistorické druhy. Některá předchozí klasifikační schémata zahrnovala červená panda nebo rozdělil rodinu na pojmenované podskupiny a kmeny na základě podobností v morfologie, ačkoli moderní molekulární studie místo toho naznačují, že kinkajou je bazální rodině, zatímco racoons, cacomistles a ring-tailed kočky tvoří jeden clade a coatis a olingos další, i když morfologie naznačuje něco jiného.
- Rod Bassaricyon (Olingos): čtyři druhy
- Rod Bassariscus (Ring-tailed cats and cacomistles): two species
- Rod Nasuo (Coatis): dva druhy
- Rod Nasuella (Mountain coatis): dva druhy
- Rod Potos (Kinkajous): jeden druh
- Rod Procyon (Mývalové): tři druhy
|
Prokyonidy
Následující klasifikace je založena na taxonomii popsané v Savčí druhy světa (2005), s rozšířením o obecně přijímané návrhy provedené od použití molekulární fylogenetická analýza; to zahrnuje přeskupení Bassaricyon z pěti druhů na většinou jiné čtyři a propagace východní horský nosál z poddruhu horský nosál.[2][3] Existují další sporné návrhy, například podpora Mýval na Guadeloupe populace Bahamský mýval poddruh mýval do samostatného poddruhu,[4] které zde nejsou zahrnuty.
Běžné jméno | Vědecký název a poddruh | Rozsah | Velikost a ekologie | Stav IUCN a odhadovaná populace |
---|---|---|---|---|
Východní nížinné olingo | B. alleni Thomas, 1880 | Severozápad Jižní Amerika![]() | Velikost: 30–46 cm (12–18 palců) dlouhý a 40–53 cm (16–21 palců) ocas[2] Místo výskytu: Les[5] Strava: Především jí ovoce, stejně jako malé hlodavce, ještěrky, ptáky, hmyz a vejce[5] | LC
|
Severní olingo | B. gabbii Allen, 1876 | Střední Amerika![]() | Velikost: 38–45 cm (15–18 palců) dlouhý a 40–53 cm (16–21 palců) ocas[2] Místo výskytu: Les[6] Strava: Především jí ovoce, nektar, květiny, hmyz a drobné obratlovce[7][6] | LC
|
Olinguito | B. neblina Helgen, 2013 Čtyři poddruhy
| Andy v severozápadní Jižní Americe![]() | Velikost: 32–40 cm dlouhý a ocas 33–43 cm (13–17 palců)[2] Místo výskytu: Les[8] Strava: Primárně jí ovoce[8] | NT
|
Olingo západní nížiny | B. medius Thomas, 1909 Dva poddruhy
| Severozápad Jižní Amerika a východní Střední Amerika![]() | Velikost: Dlouhý 33–39 cm (13–15 palců) plus ocas 35–52 cm (14–20 palců)[2] Místo výskytu: Les[9] Strava: Především jí ovoce a nektar[9] | LC
|
Běžné jméno | Vědecký název a poddruh | Rozsah | Velikost a ekologie | Stav IUCN a odhadovaná populace |
---|---|---|---|---|
Cacomistle | B. sumichrasti Saussure, 1860 Pět poddruhů
| Jižní Mexiko a Střední Amerika![]() | Velikost: 38–47 cm (15–19 in) dlouhý a 39–53 cm (15–21 in) ocas[10] Místo výskytu: Les[11] Strava: Především jí ovoce, hmyz a drobné obratlovce[11] | LC
|
Ring-sledoval kočka | B. astutus Lichtenštejnsko, 1830 Čtrnáct poddruhů
| Mexiko a jihozápad USA![]() | Velikost: 30–42 cm dlouhý a ocas 31–45 cm (12–18 palců)[12] Místo výskytu: Keře, lesy, skalnaté oblasti, poušť a louky a pastviny[13] Strava: Především jí hlodavce, hmyz, ptáky a ovoce[13] | LC
|
Běžné jméno | Vědecký název a poddruh | Rozsah | Velikost a ekologie | Stav IUCN a odhadovaná populace |
---|---|---|---|---|
Jihoamerický nosál | N. nasua Linné, 1766 Třináct poddruhů
| Severní a střední Jižní Amerika![]() | Velikost: Délka 41–67 cm (16–26 palců) plus ocas 32–69 cm (13–27 palců)[14] Místo výskytu: Les a křoviny[15] Strava: Primárně jí bezobratlé a ovoce[15] | LC
|
Nosál bělobradý | N. narica Linné, 1766 Čtyři poddruhy
| Jižní Severní Amerika, Střední Amerika a severozápadní Jižní Amerika![]() | Velikost: Dlouhý 33–67 cm (13–26 palců) plus ocas 33–67 cm (13–26 palců)[16] Místo výskytu: Louky a lesy[17] Strava: Primárně jí ovoce a bezobratlé[17] | LC
|
Běžné jméno | Vědecký název a poddruh | Rozsah | Velikost a ekologie | Stav IUCN a odhadovaná populace |
---|---|---|---|---|
Nosál východní | N. meridensis Thomas, 1901 | Andské hory ve Venezuele![]() | Velikost: 43–54 cm (17–21 in) dlouhý, plus 19–30 cm (7–12 in) ocas[3] Místo výskytu: Lesy a pastviny[18] Strava: Neznámý[18] | EN
|
Nosál západní | N. olivacea Šedá, 1865 Dva poddruhy
| Andy v severní jižní Americe![]() | Velikost: Délka 36–39 cm (14–15 palců) plus ocas 20–24 cm (8–9 palců)[19] Místo výskytu: Lesy a pastviny[20] Strava: Konzumuje především bezobratlé, malé obratlovce, zbytky ovoce a zeleniny[20] | NT
|
Běžné jméno | Vědecký název a poddruh | Rozsah | Velikost a ekologie | Stav IUCN a odhadovaná populace |
---|---|---|---|---|
Kinkajou | P. flavus Schreber, 1774 Sedm poddruhů
| Střední Amerika a severní Jižní Amerika![]() | Velikost: 40–60 cm dlouhý a ocas 40–60 cm (16–24 palců)[21] Místo výskytu: Les[22] Strava: Především jí ovoce, stejně jako květiny a listy[22] | LC
|
Běžné jméno | Vědecký název a poddruh | Rozsah | Velikost a ekologie | Stav IUCN a odhadovaná populace |
---|---|---|---|---|
Mýval Cozumel | P. pygmaeus Merriam, 1901 | Ostrov Cozumel v Mexiku![]() | Velikost: 42–60 cm dlouhý a ocas 23–26 cm (9–10 palců)[23] Místo výskytu: Les[24] Strava: Primárně jí kraby, stejně jako ovoce, hmyz, raky a malé obratlovce[24] | ČR
|
Krabí-jíst mýval | P. cancrivorus G. Cuvier, 1798 Čtyři poddruhy
| Jižní Amerika![]() | Velikost: Dlouhý 54–65 cm (21–26 palců) plus ocas 25–38 cm (10–15 palců)[25] Místo výskytu: Lesy a vnitrozemské mokřady[26] Strava: Primárně jí měkkýše, ryby, kraby, hmyz a obojživelníky[26] | LC
|
Mýval | P. lotor Linné, 1758 22 poddruhů
| Severní a střední Ameriku, a představil do střední Evropy, Kavkazu a Japonska![]() | Velikost: Délka 41–55 cm (16–22 palců) plus ocas 19–41 cm (7–16 palců)[27] Místo výskytu: Les[28] Strava: Všežravý, jí ovoce, ořechy, hmyz, drobní savci, vejce, ptáky, žáby, ryby, vodní bezobratlé, červy a odpadky[28] | LC
|
Prehistorické prokyonidy
Kromě existujících procyonidů byla objevena řada prehistorických druhů, které byly klasifikovány jako součást Procyonidae. Neexistuje obecně přijímaná klasifikace vyhynulých druhů procyonidů. Zde uvedené druhy jsou založeny na údajích z Paleobiologická databáze, pokud není uvedeno jinak. Pokud je k dispozici, přibližné časové období, ve kterém tento druh existoval, je dáno miliony let před současností (Mya), a to také na základě údajů z paleobiologické databáze.[29] Všechny uvedené druhy jsou zaniklé; pokud rod nebo podčeleď v rámci Procyonidae zahrnuje pouze vyhynulé druhy, je to označeno symbolem dýky .
- Rod Angustictis
(23–20 Mya)
- A. mayri (23–20 Mya)
- Rod Amphinasua
- Rod Arctonasua
(16–4,9 Mya)
- A. eurybates (11–4,9 Mya)
- A. floridana (14–10 let)
- A. fricki (11–4,9 Mya)
- A. gracilis (16–13 let)
- A. minima (16–13 let)
- Rod Bassaricynoides
(21–15 Mya)
- B. phyllismillerae (21–15 Mya)
- B. stewartae (21–15 Mya)
- Rod Brachynasua
- B. merani
- Rod Broiliana
- B. dehmi
- B. nobilis (16–13 let)
- Rod Chapalmalania
- C. altaefrontis
- C. ortognatha
- Rod Cyonasua
- C. argentina (9,0–6,8 Mya)
- C. brevirrostris
- C. clausa (6,8–4,0 Mya)
- C. groeberi (9,0–4,0 Mya)
- C. longirostris
- C. lutaria
- C. meranii
- C. pascuali (9,0–6,8 Mya)
- C. robusta
- Rod Edaphocyon
(21–13 let)
- E. lautus (21–15 Mya)
- E. palmeri (21–15 Mya)
- E. pointblankensis (16–13 let)
- Rod Myxophagus
- M. spelaeus
- Rod Nasuo (10 Mya – přítomen)[2]
- N. nicaeensis
- N. pronarica (4,9–1,8 Mya)
- Rod Pachynasua
- P. clausa
- Rod Parahyaenodon
(6,8–4,0 Mya)
- P. argentinus (6,8–4,0 Mya)
- Rod Paranasua
(14–10 let)
- P. biradica (14–10 let)
- Rod Parapotos
(16–13 let)
- P. tedfordi (16–13 let)
- Rod Probassariscus
(16–13 let)
- P. matthewi (16–13 let)
- Rod Procyon (10 Mya – přítomen)[2]
- P. rexroadensis (4,9–1,8 Mya)
- Rod Protoprocyon
(14–10 let)
- P. savagei (14–10 let)
- Rod Sivanasua
- S. viverroides
- Rod Stromeriella
(23–13 let)
- S. depressa (23–20 Mya)
- S. franconica (16–13 let)
- Rod Tetraprothomo
(6,8–4,0 Mya)
- T. argentinus (6,8–4,0 Mya)
![Malba hnědého procyonidu](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/a7/Chapalmalania.jpg/220px-Chapalmalania.jpg)
Reference
- ^ Eizirik, E .; Murphy, W. J .; Koepfli, K. P .; Johnson, W. E .; Dragoo, J. W .; Wayne, R. K.; O'Brien, S. J. (4. února 2010). "Vzorec a načasování diverzifikace řádu savců Carnivora vyvozeno z více jaderných genových sekvencí". Molekulární fylogenetika a evoluce. 56 (1): 49–63. doi:10.1016 / j.ympev.2010.01.033. PMC 7034395. PMID 20138220.
- ^ A b C d E F G Helgen, K. M .; Pinto, M .; Kays, R .; Helgen, L .; Tsuchiya, M .; Quinn, A .; Wilson, D .; Maldonado, J. (15. srpna 2013). „Taxonomická revize olingů (Bassaricyon), s popisem nového druhu, Olinguito ". ZooKeys (324): 1–83. doi:10,3897 / zookeys.324.5827. PMC 3760134. PMID 24003317.
- ^ A b Helgen, Kristofer; Kays, Roland; Helgen, Lauren; Nunes Tsuchiya, Mirian Tieko; Pinto, C .; Koepfli, Klaus; Eizirik, Eduardo; Maldonado, Jesús (2009). „Taxonomické hranice a geografické rozložení odhalené integrujícím systematickým přehledem horského kabátu, Nasuella (Carnivora: Procyonidae) ". Ochrana malých šelem. 41: 65–74.
- ^ Helgen, Kristofer M .; Wilson, Don E. (2003). „Taxonomický stav a relevance mývalů pro zachování (Procyon spp.) Západní Indie “. Journal of Zoology. 259 (1): 69–76. doi:10.1017 / S0952836902002972.
- ^ A b C Helgen, K .; Kays, R .; Pinto, C .; Schipper, J. (2016). "Bassaricyon alleni". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016: e.T48637566A45215534. doi:10.2305 / IUCN.UK.2016-1.RLTS.T48637566A45215534.cs..
- ^ A b C Helgen, K .; Kays, R .; Pinto, C .; González-Maya, J. F .; Schipper, J. (2016). "Bassaricyon gabbii". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016: e.T48637946A45196211. doi:10.2305 / IUCN.UK.2016-1.RLTS.T48637946A45196211.en.
- ^ Berger, Lee (2004). "Bassaricyon gabbii". Web pro rozmanitost zvířat. Michiganská univerzita. Citováno 6. února 2020.
- ^ A b C Helgen, K .; Kays, R .; Pinto, C .; Schipper, J .; González-Maya, J. F. (2016). "Bassaricyon neblina". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016: e.T48637280A48637420. doi:10.2305 / IUCN.UK.2016-1.RLTS.T48637280A48637420.cs..
- ^ A b C Helgen, K .; Kays, R .; Pinto, C .; Schipper, J. (2016). "Bassaricyon medius". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016: e.T48637802A48637905. doi:10.2305 / IUCN.UK.2016-1.RLTS.T48637802A48637905.cs.
- ^ Lundrigan, Barbara; Zachariah, Trevor (2001). "Bassariscus sumichrasti". Web pro rozmanitost zvířat. Michiganská univerzita. Citováno 14. února 2020.
- ^ A b C Pino, J .; Samudio Jr, R .; González-Maya, J. F .; Schipper, J. (2016). "Bassariscus sumichrasti". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016: e.T2613A45196645. doi:10.2305 / IUCN.UK.2016-1.RLTS.T2613A45196645.en.
- ^ Goldberg, Jeffrey (2003). "Bassariscus astutus". Web pro rozmanitost zvířat. Michiganská univerzita. Citováno 14. února 2020.
- ^ A b C Reid, F .; Schipper, J .; Timm, R. (2016). "Bassariscus astutus". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016: e.T41680A45215881. doi:10.2305 / IUCN.UK.2016-1.RLTS.T41680A45215881.en.
- ^ Braddy, Sarah (2003). "Nasua nasua". Web pro rozmanitost zvířat. Michiganská univerzita. Citováno 14. února 2020.
- ^ A b C Emmons, L .; Helgen, K. (2016). "Nasua nasua". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016: e.T41684A45216227. doi:10.2305 / IUCN.UK.2016-1.RLTS.T41684A45216227.en.
- ^ Hirsch, Ben (16. června 2015). "Nasua narica (nosál bílý). Kompendium invazivních druhů. Centrum pro zemědělství a biologickou vědu. Citováno 27. února 2020.
- ^ A b C Cuarón, A. D .; Helgen, K .; Reid, F .; Pino, J .; González-Maya, J. F. (2016). "Nasua narica". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016: e.T41683A45216060. doi:10.2305 / IUCN.UK.2016-1.RLTS.T41683A45216060.en.
- ^ A b C González-Maya, J. F .; Arias-Alzate, A. A. A. (2016). "Nasuella meridensis". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016: e.T72261777A72261787. doi:10.2305 / IUCN.UK.2016-1.RLTS.T72261777A72261787.en.
- ^ Hogue, Tauno (2003). "Nasuella olivacea". Web pro rozmanitost zvířat. Michiganská univerzita. Citováno 14. února 2020.
- ^ A b C González-Maya, J. F .; Reid, F .; Helgen, K. (2016). "Nasuella olivacea". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016: e.T72261737A45201571. doi:10.2305 / IUCN.UK.2016-1.RLTS.T72261737A45201571.cs..
- ^ Eisenberg, J. F .; Redford, K.H. (15. května 2000). Savci Neotropics: Centrální Neotropics: Ekvádor, Peru, Bolívie, Brazílie. University of Chicago Press. 289–290. ISBN 978-0-226-19542-1. OCLC 493329394.
- ^ A b C Helgen, K .; Kays, R .; Schipper, J. (2016). "Potos flavus". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016: e.T41679A45215631. doi:10.2305 / IUCN.UK.2016-1.RLTS.T41679A45215631.en.
- ^ de Villa-Meza, A .; Avila-Flores, Rafael; Cuaron, Alfredo D .; Valenzuela-Galvan, David (2011). "Procyon pygmaeus (Carnivora: Procyonidae) ". Savčí druhy. 43 (877): 87–93. doi:10.1644/877.1.
- ^ A b C Cuarón, A. D .; de Grammont, P. C .; McFadden, K. (2016). "Procyon pygmaeus". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016: e.T18267A45201913. doi:10.2305 / IUCN.UK.2016-1.RLTS.T18267A45201913.cs..
- ^ Phillips, Nicole (2005). "Procyon cancrivorus". Web pro rozmanitost zvířat. Michiganská univerzita. Citováno 14. února 2020.
- ^ A b C Reid, F .; Helgen, K .; González-Maya, J. F. (2016). "Procyon cancrivorus". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016: e.T41685A45216426. doi:10.2305 / IUCN.UK.2016-1.RLTS.T41685A45216426.en.
- ^ Dewey, Tanya; Fox, Rebecca (2001). "Procyon lotor". Web pro rozmanitost zvířat. Michiganská univerzita. Citováno 14. února 2020.
- ^ A b C Timm, R .; Cuarón, A. D .; Reid, F .; Helgen, K .; González-Maya, J. F. (2016). "Procyon lotor". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016: e.T41686A45216638. doi:10.2305 / IUCN.UK.2016-1.RLTS.T41686A45216638.en.
- ^ „Fossilworks: Procyonidae“. Paleobiologická databáze. University of Wisconsin – Madison. Citováno 27. února 2020.