Seznam keltských místních jmen v Itálii - List of Celtic place names in Italy

The Keltská toponymie Itálie jsou místní jména, která se díky rekonstrukci historického a jazykového původu připisují jazyku Keltové jednou přiděleno v Itálii, mezi severní regiony a v některých oblastech střední Itálie.

Malý keltský lexikon
ambe- 'řeka'
banna-, benna- 'tip top'
-bona ‘Nadace’, ‘oppidum’
briga „Kopec“, „pevnost“
brīva 'most'
cambo- ‚Křivka, meandr '
cumba „Dutina“, „údolí“
dubus, dubis 'Černá'
dūno- „Pevnost“, „hora“
duro- 'square, market'
eburo- ‚Tis (posvátný strom) '
-ialo- „Glade“
lāno- 'prostý' / 'plný'
-pozdě 'bažina'
lindo- „Kapalina“, „kaluž“
mago „Pole“, „trh“
nantu-, nanto- „Údolí“, „potok“
nemeto- „Posvátný háj“, „svatyně“
-hodnotit, rātis- ‚Zeď ',‚ pevnost'
předělat- ‚Jezdit ',‚ cestovat'
rito- ‚Woad '
verna, verno, sberna, ‚Olše '
vindo- „Bílá“, „jasná“, „posvátná“

Zabývá se lingvistickými odrůdami „dílčího osvědčení“ ze dvou pramenů keltských národů: 1) nejstarší, snad již usazená v době bronzové, předkové Keltů Kultura golasecca, kteří mluvili jazykem (tzv Leptický jazyk ) což je archaičtější a konzervativnější Galský jazyk; 2) skupiny Galové které pronikly do Itálie ve čtvrtém století před naším letopočtem (a pravděpodobně také v dřívějších fázích).

Skupiny a kategorie místních jmen

The lingvista Giovan Battista Pellegrini[1] (1921-2007), rozdělil toponymii keltského původu do čtyř „pramenů“:

  1. «Ti, kteří svědčili od starověku»;
  2. «Doloženo ve středověku (ale s jistotou připsáno galskému prameni)»;
  3. «Předběžné názvy míst s -výčet pravděpodobně gallo-latinského původu »;
  4. «Odvozeno od jmen keltského původu s instalacemi, které mohou být i nedávné, a proto skromné ​​z historického hlediska».[2]

Místní jména v první skupině jsou jména, která dokumentují předrománská keltská sídla, zejména Gaulish, nebo základy, které nebyly před římským obdobím. Obvykle se vyskytuje ve formách helenizovaných a / nebo latinizovaných, a to jak v morfologii (keltské zakončení nahrazené řeckými a latinskými), tak ve fonetice a hláskování (viz například případ jména Milan). V mnoha případech jsme obdrželi více variant těchto starodávných místních jmen. Vše závisí na tom, zda jsou zmíněny řeckými a latinskými autory (kteří v citaci nebo kopírování z druhé ruky mohou změnit některá jména), nebo jsou použity v jiných písemných pramenech, většinou v nápisech a trasách, že keltská jména uvádějí buď úpravy (a úpravy) provozovány různými mluvčími latiny nebo osobami, které přijal římský stát, v různých částech a historických fázích.

Druhá skupina zahrnuje ta místní jména, která, atestovaná ve formách přenášených ze středověkých dokumentů, i když se neobjevují v řecko-latinských nápisech nebo autorech, lze připsat stejně Galům nebo Gallo-Římanům, což potvrzuje jejich přidělení ve starověku. jsou starodávnější formace než jména čtvrtého řetězce (mikrotoponyma) a mohou být i jiné než jména třetího (predials).

Třetí skupina zahrnuje gallo-římskou zemi (rustikální názvy terénů) nebo předcházející toponyma, vytvořená starověkým antroponym (ale ne vždy keltský) a jedna z galských přípon -ācum, -āca, -cum, -īca. Je to skupina, která byla produktivní i v raném středověku, kdy se rodily předkové s keltskou příponou z germánských antroponym. Mohou být spojována s místními jmény skládajícími se ze starověkého keltského antroponyma + přípony -ate, pravděpodobně od starověku -ates, s hodnotou „muži nebo příbuzní a potomci“ (domov rasy nebo rodiny). To zejména kde -ate, nebo někdy -ato„Mohli nahradit starší keltskou předponu; například v případě Lovernato: * Lovernaco (vico Luernaco, doloženo 807), z osobního jména * Louernus (Louernius nebo Louernacus) < louernos 'liška'.

Čtvrtá skupina je největší. Skládá se obvykle z mikrotoponyma, tj. názvy menších měst, katastrálních jednotek atd., odvozené od běžných slov (apelativ)[3] keltského nebo spíše keltsko-latinského původu; jména, která lze nalézt ve většině topografických mapách spíše než v atlasech silnic (například Lombard Broletti, z Gaulish * brogilos 'ovocný sad'). Ve svých článcích uvádí Pellegrini několik apelativ, která jsou odvozena z těchto toponym: «beccus, betulla, Broga, brogilos, brūcus, cumbo, * camminus, cumba, * glasina, * lanca, ligita, nantu, * pettia, * rica, * tamisium, * tegia, verna ecc. », ambli a * Barros.[4]

Členství v těchto skupinách bude označeno na konci každé položky následujícími skupinami symbolů: [I], [II], [III], [IV].

Jako všichni toponyma, i ty keltské lze rozdělit do kategorií:

  • názvy řek [například: Rýn, z Gaulish * rēno- „River“ („to flow“, „billow“)];
  • jména jezer (Benacoz keltského jazyka * Bennacos 'rohatý');
  • názvy hor (Pennské Alpyz keltského jazyka * pennos 'vrchol');
  • názvy měst a dalších osad (Milán, z latinizované galštiny Mediolanum „Střední rovina“ / „střed dokonalosti“);
  • názvy regionů (Cadore, z latinizované galštiny * katubri (g) um 'pevnost').

Seznam řek

Mnoho řek zachovává staré keltské a předrománské indoevropské názvy, zejména ty větší:

  • Agogna: A levá strana přítok řeka Po. Proto-keltský * ācu- „Rychlé nebo méně pravděpodobné *před- ‚Bitva, boj '. [Já]
  • Ambièz, Val e Cima d’A. (Skupina Brenta, Tn). Viz také → Omblaréi.
  • Ambria: Levý přítok řeky Po. Proto-keltský * ambe- 'řeka'.
  • Ambriola (Costa di Serina, Bg). → Ambria.
  • Artanavaz (Ao). Viz také → Artogne a Artegna.
  • Artogna (Vc). Řeka Valsesia. Viz také → Artogne a Artogna.
  • Aventia (Massa Carrara). Současnost, dárek Carrione. Viz také → Avenza.
  • Avisio (Tn). → Levý přítok Adige. Galii * abīsio- / * apīsio- 'Proud'. Viz také → Venzone [II]
  • Baganza (Pr). Proud, který protéká Province of Parma. Proto-keltský * bagos ‚Dub 'nebo Gaulish * bāgos 'buk'. [II]
  • Bardello (Va). → Bardello.
  • Bealèra (Na). Levý přítok řeky Po. Galii * postel- „Příkop, kanál“. [IV]
  • Bedesis (Fc, Ra). Současnost, dárek Bidente-Ronco. Galii * postel- „Příkop, kanál“. [Já]
  • Bevera (Lc, Co). Proud z Brianza. → Bévera.
  • Bevera (Va). Přítok řeka Olona. → Bévera. [II]
  • Bévéra. Řeka jihovýchodní Francie a severozápadní Itálie. Galii bebros, bebrus 'bobr'. Viz také → Bévera.
  • Bitto (Tak). Přítok řeka Adda. Galii bitu- „Živý svět“. Viz také → Bittelus.
  • Boacias (Sp). Současnost, dárek řeka Vara. Galii * bou-, * bouo- „Vůl, kráva“. [Já]
  • Boesio (Va). Řeka, která teče v Jezero Maggiore. Galii * bou-, * bouo- „Vůl, kráva“.
  • Boggia (Tak). Proud Val Bodengo. Keltskému Bodiovi [bodio- < badio- „Žlutý, blond“] nebo gaulský bogio- ‚Rozbíječ '.
  • Bondai (Tn). Přítok řeka Sarca. Galii bunda „Zem, dno“. Viz také → Bondo.
  • Bondione (Valbondione, Bg). Přítok řeka Serio. Galii bunda „Zem, dno“. Viz také → Bondo.
  • Borbera (Al). Galii boruo-, bormo- 'Teplé jaro'. Viz také Bòrmida a Bòrbore. [II]
  • Borbore (Cn, At). Galii boruo-, bormo- 'Teplé jaro'. Viz také Bòrmida a Bòrbore. [II]
  • Bòrmida. (Cn, At). Galii boruo-, bormo- 'Teplé jaro'. Viz také Bòrmida a Bòrbore. [II]
  • Brembilla (Bg). Celtic * brem- „Dozvuk, řev“. Viz také → Brembilla.
  • Brembo (Bg). Celtic * brem- „Dozvuk, řev“. [II]
  • Brevenna (Ge). Gaulish 'bebros, bebrus 'bobr'. [II]
  • Bronda (Cn). Celtic * bhrendh- „Pružit, posunout se dopředu“. Viz také → Bróndolo.
  • Burrus (B z). Současnost, dárek Rienz. Galii burro- „Nafouklý“, „pyšný, vzdorný“. [Já]
  • Buthier (Ao). Přítok Dora Baltea. Celtic * baut-, * bautio- „Plot nebo mříž z trní“. [Já]
  • Cantogno (Na). Viz také → Cantogno.
  • Cherio (Bg). Viz také → Chero.
  • Chero (PC). Viz také → Chieri.
  • Chiamogna (Na). Na galské osobní jméno Camus nebo Cam (m) ius. Viz také → Chiamuzzacco.
  • Chiese. Levý přítok řeky Po. Na galské osobní jméno Cleus, Cleusius.
  • Comba dei Carboneri (Na). Viz také → Comba Liussa. [IV]
  • Comba Liussa (Na). Galii cumba ‚Dutina, údolí '. [IV]
  • Comberanea (Ge). Současný rio Rizzolo. Gaulish '* com-bero- „Říční přehrada“ a „soutok“. [Já]
  • Comboè (Ao). Galii cumba ‚Dutina, údolí '. [IV]
  • Croesio (Cn). Viz také → Croesio.
  • Dolo (Re, Mo). Galii dulio-, dulli- 'list'
  • Dora Baltea. Viz také → Buthier. [Já]
  • Dorba (PC). Galii dubra „Vody“.
  • Dorbida (PC). Galii dubra „Vody“.
  • Dòrbora (Ge). Galii dubra „Vody“. Viz také → Dorba.
  • Dòrbora (Pr). Galii dubra „Vody“. Viz také → Dorba.
  • Elva (Cn). Levý přítok řeky Maira. Viz také → Elvo.
  • Elvo (Bi). Levý přítok řeky Cervo. Lepontic 'elvu 'borovice'. [Já]
  • Gabellus. Současnost, dárek Secchia. Galii gablo- 'Vidlička'. Viz také → Gavello a Trigáboloi. [Já]
  • Gambasca (Cn). Galii * cambo- ‚Křivka ',‚ křivka, meandr'. [II]

Seznam měst

  • Gallese (VT)
  • Galleto (TR)
  • Lugnola (RI)
  • Morgnano (PG)

Viz také

Reference

  1. ^ G. B. Pellegrini identifikoval a shromáždil významnou část keltské toponymie Itálie již v roce 1981 v článku Toponomastica celtica nell'Italia settentrionale, v Já Celti d'Italia (editoval E. Campanile). Později svůj článek přepracoval Ricerche di toponomastica veneta (1987) a v příručce Toponomastica italiana (1990) a o několik let později byl jedním z autorů Dizionario di toponomastica (1990), editoval UTET. Oltre a queste opere di riferimento fondamentali, sia per ulteriori accfondimenti e integrazioni, sia per spiegazioni etimologiche più recenti o confronti con toponimi simili riscontrabili in altri Paesi (si pensi, ad esempio, a Bologna E Boulogne-sur-Mer), si possono consultare poi i lavori di altri lingvisti E filologi: P. Anreiter, P. de Bernardo Stempel, X. Delamarre, L. Fleuriot, St. Gendron, G. Frau, Ch.-J. Guyonvarc'h, J. Lacroix, P.-Y. Lambert, M. Lejeune, E. Nègre, D. Olivieri, G. Rohlfs, G. D. Serra, P. Sims-Williams, M. G. Tibiletti Bruno, J. Vendryes, Fr. Villar, per ricordarne solo alcuni.
  2. ^ Pellegrini (1990): str. 109.
  3. ^ apelativa místního dialektu.
  4. ^ Pellegrini (1990): str. 129.

Další čtení

Studie a sbírky keltských místních jmen Itálie:

  • Giuliano Gasca Queirazza, Carla Marcato, Giulia Petracco Sicardi, Alda Rossebastiano (1990): Dizionario di toponomastica. I nomi geografici italiani, Turín, UTET.
  • Giovan Battista Pellegrini (1981): Toponomastica celtica nell'Italia settentrionale, v Já Celti d'Italia (a cura di E. Campanile), Pisa, Giardini, s. 35–69.
  • Giovan Battista Pellegrini (1987): Ricerche di toponomastica veneta, Padova, CLESP.
  • Giovan Battista Pellegrini (1990): Toponomastica italiana, Milano, Hoepli.

Další práce:

  • Aa. Vv. (1991): Já Celti, Milano, Bompiani.
  • Peter Anreiter & Ulrike Roider (2007): Quelques noms de lieux d'origine celtique dans les Alpes orientales (tout particulièrement en Autriche), in Lambert - Pinault (2007), str. 99–125.
  • Francesco Benozzo (2002): recensione di Ptolemaios. Směrem k jazykovému atlasu nejstarších keltských místních jmen v Evropě (ed. D. N. Parsons - P. Sims-Williams), v «Studi Celtici» sv. I (2002), s. 258–65.
  • Hubert Bessat & Claudette Germi (2004): Les noms du patrimoine alpin: atlas toponymique II, Grenoble, Ellug.
  • Manlio Cortelazzo e Paolo Zolli (1979-1988): Dizionario Etimologico della Lingua Italiana„Bologna, Zanichelli.
  • Ambra Costanzo Garancini (1975): La romanizzazione del bacino idrografico padano attraverso l’odierna idronimia, Firenze, La Nuova Italia.
  • Giuseppe Cuscito, cura di (2001): I Celti nell'Alto Adriatico ("Antichità Altoadriatiche" XLVIII), Terst, Editreg.
  • Jean Degavre (1998): Lexique gaulois, Bruxelles, Société Belge d'Études Celtiques (SBEC).
  • Xavier Delamarre (2001): Dictionnaire de la langue gauloise, Paříž, edice Errance. ISBN  2-87772-198-1.
  • Xavier Delamarre (2007): Noms de personnes celtiques dans l’épigraphie classique, Paříž, edice Errance.
  • Xavier Delamarre (2008): Dictionnaire de la langue gauloise, Paříž, edice Errance. ISBN  2-87772-237-6.
  • Cornelio C. Desinan (2001): Osservazioni su alcuni toponimi friulani di aspetto celtico, in Giuseppe Cuscito, a cura di (2001): str. 43–53.
  • D. Ellis Evans (1967): Galská osobní jména. Studie některých kontinentálních keltských formací, Oxford, Clarendon Press.
  • Giulia Fogolari e Aldo Luigi Prosdocimi (1988): I Veneti antichi, Padova, Editoriale Programma.
  • Giovanni Frau (1978): Dizionario toponomastico del Friuli-Venezia Giulia, Udine, Istituto per l’Enciclopedia del Friuli-Venezia Giulia.
  • Alfred Holder (1961-62): Alt-celtischer Sprachschatz, Graz, Akademische Druck- u. Verlagsanstalt [Lipsko 1896-1917].
  • John T. Koch, redaktor (2006): Keltská kultura. Historická encyklopedie, Santa Barbara (Kalifornie), ABC-CLIO [5 objemů].
  • Václav Kruta (2000): Les Celtes. Histoire et dictionnaire, Paříž, Robert Laffont.
  • Pierre-Yves Lambert (1994): La jazyková galoise, Paříž, edice Errance. ISBN  2-87772-089-6.
  • Pierre-Yves Lambert a Georges-Jean Pinault (2007): Gaulois et celtique kontinentální, Genève, Droz.
  • Giulia Petracco Sicardi e Rita Caprini (1981): Toponomastica storica della Liguria, Janov, SAGEP Editrice.
  • Paola Piana Agostinetti e Alessandro Morandi (2004): Celti d'Italia, Roma, Spazio Tre.
  • Julius Pokorný (2005): Indogermanisches Etymologisches Wörterbuch, Tübingen und Basel, Francke Verlag [1959]. ISBN  3-7720-0947-6.
  • Gerhard Rohlfs (1990): Studium e ricerche su lingua e dialetti d'Italia, Firenze, Sansoni.
  • Maria Grazia Tibiletti Bruno (1978): Ligure, „leponzio“ e gallico, v Aa. Vv., Popoli e civiltà dell’Italia antica, VI, Roma, s. 130–208.