Lennaert Nijgh - Lennaert Nijgh

Lennaert Nijgh
Lennaert Nijgh (1970) .jpg
Lennaert Nijgh (1970)
narozený
Lennaert Herman Nijgh

(1945-01-29)29. ledna 1945
Haarlem
Zemřel28. listopadu 2002(2002-11-28) (ve věku 57)
Haarlem
Národnostholandský
obsazeníTextař, publicista, spisovatel
Aktivní roky1966–2002

Lennaert Herman Nijgh (25. Ledna 1945 v Haarlem - 28. listopadu 2002 v Haarlemu) byl nizozemský textař. Nijgh byl nejčastěji znám jako textař pro Boudewijn de Groot.

Životopis

Nijgh byl jedináček[1] a vyrostl v Heemstede. Spolu se svým přítelem z dětství Boudewijnem de Grootem odešel do Coornhert Lyceum v Haarlemu. Po dvou letech Nijgh opustil školu a tvrdil, že byl vyhozen.[2] Ve vzdělávání pokračoval Kennemer Lyceum v Overveen. Mezitím zůstal přáteli s De Grootem. Poté šel do Nizozemská filmová akademie, ale nikdy nepromoval.[1]

Průlom Nijgh začal, když vydavatelství Philips vydalo singl Dodávka Een meisje 16, což byla adaptace Charles Aznavour je balada Une enfant (de seize ans), a zpíval ji Boudewijn de Groot.[3] Nijgh byl trénován Ernst van Altena, který předtím překládal díla Jacques Brel.[3]

V roce 1968 Nijgh a De Groot dočasně přestali spolupracovat. V roce 1973 však oba začali znovu spolupracovat.[3]

Nijgh se třikrát oženil, ale nikdy neměl žádné děti. Jeho první manželství bylo v roce 1969 s holandským zpěvákem Astrid Nijgh (rozená De Backer). Pár se rozvedl v polovině sedmdesátých let, ale nadále spolupracoval profesionálně.[1] Poté se Nijgh oženil ještě dvakrát.[3][4]

Nijgh vlastnil loď jménem De Jonge Jacob (Mladý Jacob), kterou koupil od rybáře Urk v roce 1969. Nijgh byl během svého života častým návštěvníkem Urku.[5] Každý rok používal svou loď k plavbě do Anglie.[1][5] Jeho soused byl Mart Smeets a vždy se navzájem zdravili slovy „Dag meneer van de sport / kunst“ (Dobrý den, pane sportu / umění).[6]

Nijghovi rodiče zemřeli v roce 2000, poté napsal melancholii sloupce na chvíli.[1]

Nijgh zemřel 28. listopadu 2002 o gastrointestinální krvácení. V té době byl v nemocnici kvůli ledvinové kameny.[1]

Práce

Druh práce

Nijgh pracoval s mnoha staršími styly ve své hudbě, jako je rederijkersballad, refrén a akrostický.[7] Nijgh zvolil většinou nadčasový témata pro jeho písně, jako je prostituce, láska a mír, ale také psal o aktuálních událostech, jako je vietnamská válka.[7] Využil také kulturní osobnosti, jako jsou: Jeroen Bosch, Vondel, Reve, Mozart, Freud, Jung, Hans Christian Andersen, Fellini, Frans Hals a Leonardo da Vinci.[7] Jeho vzdělání bylo viditelné v jeho používání Tacitus a Biblický témata.[7]

Spolupráce s Boudewijn de Groot

Nijgh a De Groot (1973)

První spolupráce Nijgha a De Groota byla v 8mm film který Nijgh vytvořil, ve kterém De Groot zpíval dvě písně. Ed Lautenslager byl skladbami ohromen a dal Nijghovi a De Grootovi kontakt s nahrávací společností Zvukový záznam.

De Groot se proslavil v šedesátých letech protestní písně, jehož texty napsal Nijgh. Jejich první udeřil bylo „Een meisje van 16“. Druhý, "Welterusten, meneer de president '“, proslavil De Groota jako protestujícího zpěváka.

Ke konci šedesátých let měl De Groot pocit, že Nijghovy texty jsou pro něj méně vhodné obraz. Před jejich rozdělením v roce 1968 měla dvojice několik dalších velkých hitů, například „Het Land van Maas en Waal“ “(s B-strana „Testament“) a „Prikkebeen“. V roce 1973 Nijgh a De Groot začali znovu spolupracovat s LP Hoe sterk je de eenzame fietser. Album se stalo obrovským úspěchem.

Na začátku devadesátých let Nijgh a De Groot nějakou dobu žili společně.[1] De Groot se nakonec oženil s Nijghovou druhou manželkou v roce 1995.[1] Nijgh také psal písně pro syna De Groota - Marcel de Groot.[1]

Spolupráce s různými umělci

Nijgh nenapsal texty výhradně pro De Groota. Psal také pro několik dalších slavných holandských zpěváků, například: Astrid Nijgh (jeho první manželka), Jenny Arean, Flairck, Jasperina de Jong, Liesbeth List a Ramses Shaffy, Elly Nieman, Rob de Nijs a Cobi Schreijer. Nijgh také překládal texty zahraničních umělců do nizozemštiny, například šansony podle Charles Aznavour a Jacques Brel.

Muzikály

Nijgh napsal několik muzikálů. Na počest 700letého výročí Amsterdam v roce 1975 napsal Nijgh De engel van Amsterdam, adaptace Vondelovy hry, Gijsbrecht van Aemstel.[8] V roce 1985 napsal rocková opera Ik, Jan Cremer, který propadl.[8] Nijgh také překládal muzikály, například americký muzikál spása.[3] Nijgh pracoval na Annie M.G. Schmidt Výroba Met Man En Muis.[3]

Další díla

Nijgh psal téměř celý svůj život, kromě případů, kdy trpěl spisovatelský blok. Začal psaním sloupků do novin Coornhert Lyceum.[1] On také psal sloupce do Haarlems Dagblad pomocí pseudonymu Zeepbel.[1] Napsal několik knih (včetně románu s názvem Tobia). Tři roky před svou smrtí Nijgh napsal knihu s názvem Setkal se v pondělí, ve kterém popsal historii Van der Pigge, a lékárna v Haarlemu, který knihu stále prodává.

Ocenění během života

Socha na počest Lennaerta Nijgha

Po smrti

V roce 2005 byla na Oude Groenmarkt v Haarlemu odhalena socha na počest Nijgha.[1] Sochu, skládající se z písmen A a Z, navrhl Marinus Boezem. Podle Boezema je první a poslední písmeno abeceda symbolizují materiál, který spisovatelé a básníci používají k vytvoření svého umění.

V listopadu 2007 životopis Testament, o životě Nijgha, autor Peter Voskuil, byl publikován.

V roce 2014 Buma vytvořil Lennaert Nijgh Prize pro nejlepšího textaře.

The Lennaert Nijghpad v Haarlemu byl pojmenován po něm.

Nijghovo písemné svědectví je uloženo v Letterkundig Museum v Haag.[3] V roce 2013 bylo objeveno patnáct neznámých textů. De Groot je nechtěl použít, místo toho je zpřístupnil Frank Boeijen a Han Kooreneef pro divadelní představení o životě Nijgha, ve kterém Jim de Groot, Izaline Calister a Sjors van der Panne bude vystupovat.[9]

Hudba

Filmy

  • Feestje Bouwen 1962
  • De Aanslag 1963, „paasvakantie“
  • Illusie 1964
  • Elsje v říši divů 1966?
  • Vox Humama 1966
  • Een Vreemde Vogel (1967) s Boudewijnem de Grootem, Martine Bijl, Jan Blokker a Ramses Shaffy.
  • Een tip van de sluier 1979
  • Lieve jongens 1980

Literatura

  • Voor de overlevenden en andere liedjes (1966)
  • Tobia z De ontdekking van het masturbariaat (1971) - 2e druk 1991: ISBN  90-5429-003-X
  • De dynastie der kleine luyden (1974) – ISBN  906010365-3
  • Tachtig teksten (1975) – ISBN  9789060103661
  • Journaal van Bontekoe (překlad) (1989) - ISBN  90-6455-089-1 (k dispozici prostřednictvím DBNL )
  • Stad van hout: sloupy uit Haarlems Dagblad, 1986–1989 (1989) — ISBN  90-71380-58-0
  • Moord en doodslag: twaalf beroemde Nederlandse moordzaken (1990) — ISBN  9789071380945
  • Tekst en uitleg: liedteksten 1964–1990 (1991) — ISBN  90-71380-71-8
  • Haarlem bestaat niet (1996) – ISBN  90-9009197-1
  • Potkal otevřený mond. 150 Jaar Drogisterij A.J. van der Pigge (1999) – ISBN  90-9012309-1
  • Ik doe wat ik doe [boek + CD] (2000) - ISBN  90-388-5505-2

Překlady

Po smrti

  • Nog even en ik zie de hemel weer (2003) – ISBN  9789038855172
  • Kattenovy sloupy (2004)
  • Kerstvertellingen (2004)

O Nijghovi

  • Margreet Pop: Lennaert Nijgh verbeeld. Hommage aan een echte Haarlemmer. Haarlem 2005 - ISBN  90-9020188-2
  • Peter Voskuil: Testament. Leven en werk van Lennaert Nijgh. Kats, 2007. (Biografie) - ISBN  9789071359057

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i j k l m n Beek, Mats. „Lennaert Nijgh - Bi (bli) ografie“. www.schrijversinfo.nl (v holandštině). Citováno 3. ledna 2018.
  2. ^ Lennaert Nijgh / Ischa Meijer, 17. dubna 2013, vyvoláno 3. ledna 2018
  3. ^ A b C d E F G h "Muziekencyclopedie - Lennaert Nijgh". www.muziekencyclopedie.nl (v holandštině). Citováno 3. ledna 2018.
  4. ^ „Web De Lennaert Nijgh“. www.lennaertnijgh.nl. Citováno 3. ledna 2018.
  5. ^ A b „Web De Lennaert Nijgh - Romanticus“. www.lennaertnijgh.nl. Citováno 3. ledna 2018.
  6. ^ Síň slávy Toppop 3, prosinec 2012
  7. ^ A b C d „De bijbel in de Nederlandse cultuur - Rode Draden“. www.bijbelencultuur.nl. Citováno 3. ledna 2018.
  8. ^ A b „Lennaert Nijgh geniet van hommage“. De Volkskrant (v holandštině). Citováno 3. ledna 2018.
  9. ^ „Nieuwe teksten Lennart Nijgh ontdekt“. Trouw (v holandštině). Citováno 3. ledna 2018.