Gerard Reve - Gerard Reve - Wikipedia

Gerard Reve
Gerard Reve v roce 1969
Gerard Reve v roce 1969
narozený14. prosince 1923
Amsterdam, Holandsko
Zemřel8. dubna 2006 (ve věku 82)
Zulte, Východní Flandry, Belgie
OdpočívadloSint-Michiel-en-Cornelius-en-Ghislenuskerk, Machelen
Jméno peraSimon van het Reve
obsazeníSpisovatel
Jazykholandský
Národnostholandský
Alma materVossiusovo gymnázium
Grafická škola
ŽánrRomány, povídky, básně, písmena, projevy
Pozoruhodné cenyPrijs der Nederlandse Letteren
Aktivní roky1947–1998
ManželkaHanny Michaelis (m. 1948 - září 1959)
PartnerJoop Schafthuizen
PříbuzníKarel van het Reve (bratr)

Gerard Kornelis Cecil de van het Reve (14 prosince 1923 - 8. dubna 2006) byl nizozemský spisovatel. Začal psát jako Simon Gerard Cecil de van het Reve a přijal kratší Gerard Reve [ˈƔeːrɑrt ˈreːvə] v roce 1973.[1] Dohromady s Willem Frederik Hermans a Harry Mulisch, je považován za jednoho z „Velké trojky“ (De Grote Drie) nizozemské poválečné literatury. Jeho román z roku 1981 De vierde muž (Čtvrtý muž ) byl základem pro Paul Verhoeven rok 1983 film.

Reve byl jedním z prvních homosexuálních autorů, kteří vyšli v Nizozemsku.[2] Často výslovně psal o erotické přitažlivosti, sexuálních vztazích a styk mezi muži, což mnozí čtenáři považovali za šokující. Udělal to však ironickým, vtipným a rozpoznatelným způsobem, což přispělo k tomu, že homosexualita je pro mnoho jeho čtenářů přijatelná. Dalším hlavním tématem, často v kombinaci s erotikou, bylo náboženství. Sám Reve prohlásil, že primární poselství v celé jeho práci bylo spása z hmotného světa, ve kterém žijeme.

Gerard Reve se narodil v roce Amsterdam, Nizozemsko, a byl bratrem Slovanista a esejista Karel van het Reve, který se stal horlivým antikomunistický svým způsobem; osobní vztah mezi bratry nebyl dobrý. V 80. letech úplně přerušili vztahy.

Motivy

Reve v roce 1963

Často trval na tom, že homosexualita je pouze a motiv (poskytující idiom - jako Římský katolicismus založené fráze by se lišily od např. Buddhista formulace - a postupem času idiosynkratický Reve-slang) v jeho díle, hlubším tématem je nedostatečnost lidské lásky (na rozdíl od lásky božské). Od vydání Op weg naar het einde (Ke konci) (1963) a Nader tot U (Nearer to Thee) (1966), který označil jeho průlom pro velké publikum, vyjádřil své názory na Bůh Stvoření a lidský osud, zejména v mnoha sbírkách dopisů, které vydal.

Tyto spisy zdůrazňují spíše symbolické než („... pouze slepé ...“) chápání náboženských textů jako jediného intelektuálně přijatelného a nepodstatnost historické pravdy evangelia. Náboženství podle Reveho nemá nic společného s doslovným, faktickým, morálním nebo politickým. S moderní vědou nemá spory, protože náboženské pravdy a empirické fakty jsou v různých sférách. Pozorovatelný svět nemá nad rámec srovnávání faktů žádný význam, a ačkoli zjevení nemusí mít smysl, má smysl a právě o tento význam měl Reve ve všem, co napsal. Filozoficky byl Reve ovlivněn Arthur Schopenhauer, jehož díla přečetl každou zimu, a ještě více Carl Jung, podle nizozemského malíře, který strávil nějaký čas s autorem ve Francii, aby namaloval několik jeho portrétů.[3]

Reveova erotická próza se zabývá částečně svou vlastní sexualitou, ale zaměřuje se na něco univerzálnějšího. Reveova práce často zobrazuje sexualitu jako rituál. Mnoho scén má sado-masochistický charakter, ale nikdy to není míněno jako cíl sám o sobě. ''Revism „Termín, který sám vytvořil, lze zhruba popsat jako zasvěcení sexuálních trestů, věnování těchto činů ctěným druhým a nakonec vyšším entitám (Bohu). Jedná se opět o hledání vyššího významu v lidském aktu (pohlaví), který nemá význam ve své hmotné podobě.

Styl

Jeho styl kombinuje formální (v takovém jazyce, jaký by se našel v sedmnáctém století bible ) s hovorovým způsobem, velmi rozpoznatelným způsobem. Podobně se jeho humor a často paradoxní pohled na svět opírá o kontrast mezi vznešenou mystikou a zdravým rozumem. Ironie, která prostupuje jeho prací a jeho sklonem k extrémním výrokům, způsobila mezi čtenáři zmatek. Mnoho lidí pochybovalo o upřímnosti jeho obrácení ke katolicismu, ačkoli Reve zůstal neoblomný ohledně pravdivosti své víry a domáhal se svého práva na individuální představy o náboženství a jeho osobní zkušenosti s ním.

Mezinárodní příjem

V roce 2016 došlo k překladu debutu Reve Sama Garreta, Večery. Ačkoli Reve byl dlouho považován za nepřekládatelný kvůli jeho stylistické brilantnosti, dílo získalo ohlas u kritiků v celém anglicky mluvícím světě. Psaní pro Opatrovník, Tim Parks zahájil svoji recenzi následovně:

Jako recenzenta je tak vzácné narazit na román, který není jen mistrovským dílem, ale základním kamenem moderní evropské literatury, že váhám, než se postavím k odpovědi: co mohu říci, ve světě humbuku, že umístí tuto knihu tam, kam patří, do rukou a myslí čtenářů?[4]

Kontroverze

Reveho literární kariéra byla poznamenána mnoha kontroverzemi. Brzy na to Nizozemské ministerstvo kultury zasáhl, když měl Reve získat grant, s odvoláním na obscénní povaha jeho práce.

Člen nizozemského senátu, kalvinistický senátor Hendrik Algra, hovořil na stejné téma v plénu. Reve někdy uvítal publicitu, ale také si stěžoval na jeho neustálý boj s úřady, veřejným míněním a tiskem.

Gerard Kornelis van het Reve (1969)

Reve byl stíhán v roce 1966 za údajné porušení zákona rouhání. v Nader tot U popisuje milování vypravěče Bohu, návštěvníkovi jeho domu ztělesněnému v jednoroční myší šedé osel. V dubnu 1968 byl osvobozen Vysoká rada. Ačkoli Nizozemsku trvalo desetiletí, aby dekriminalizovalo rouhání, v roce 2013 byl zákon zrušen, výsledek tohoto případu - známý jako „Oslí soud“ - učinil stávající zákon prakticky zastaralým [5]

Reve pocházel z komunistické a ateistické rodiny, ale konvertoval k římskému katolicismu.[6] I když byl liturgicky tradiční, zaujal liberální postoj k římskokatolické etice. Jeho zesměšňování některých aspektů katolicismu vedlo v 60. letech k napětí v nizozemské římskokatolické komunitě. Přesto přispěl jako literární poradce k překladu svatého Pavla List Římanům v širším kontextu nizozemského „Willibrordova překladu“ Bible.

Jedním z hlavních témat Reve, spolu s náboženstvím a láskou, je jeho silná nenávist ke komunismu, jeho režimům a toleranci vůči němu v levicových kruzích v západním světě.

V roce 1975 se objevil na nizozemském festivalu poezie a na sobě měl (mimo jiné symbol krucifixu a míru) svastika stejně jako a srp a kladivo na jeho oblečení a přečetl si báseň, která hovořila o imigraci rasisticky, ale zdůrazňovala kulturní rozdíly a používání zwart (Černá ) spíše než neger / nikker (černoch /negr ), v slavnostním jazyce, který urazil mnoho lidí, zejména Afro-surinamština, z nichž mnozí přišli nedávno v předvečer dekolonizace Surinamu to se mělo uskutečnit v listopadu 1975.

Tato událost vedla k mnoha polemikám a mnoho lidí se od té doby zajímalo, zda Reve ztratil rozum, nebo se zmiňuje o něčem jiném. Tváří v tvář vlně kritiky se Reve nepohnul ani o centimetr a jeho tvrzení, že je „příliš inteligentní na to, aby byl rasista“ a nikdy nechtěl způsobit žádnou škodu z jakéhokoli rasového důvodu, se částečně ztratil ve zmatku vyvolaném jeho stále přítomná ironie.

V roce 2001 mu byla udělena Prijs der Nederlandse Letteren, nejprestižnější cena pro autory v holandštině, ale King Albert II Belgie odmítl mu to představit, protože jeho partner byl obviněn z pedofilie. Peníze byly uděleny bankovním převodem a doručen certifikát.[1][7][8]

Během posledních let svého života začal trpět Alzheimerova choroba, a zemřel na to, v Zulte, Belgie, 8. dubna 2006 ve věku 82 let. Reve byl pohřben 15. dubna ve středu hřbitova „Nieuwe Begraafplaats“ v Machelen-aan-de-Leie.

Vyznamenání

Bibliografie

Reveův hrob
  • De Avonden (Večery, 1947)
  • Werther Nieland (1949)
  • De ondergang van de familie Boslowits (Pád rodiny Boslowitsových, 1950)
  • Tien vrolijke verhalen (Deset šťastných příběhů, 1961)
  • Vier Wintervertellingen (Čtyři zimní příběhy, 1963)
  • Op weg naar het einde (Blíží se ke konci, 1963)
  • Nader tot U (Blíže k tobě, 1966)
  • De taal der liefde (Jazyk lásky, 1972)
  • Lieve jongens (Drazí chlapci, 1973)
  • Een circusjongen (Cirkusový chlapec, 1975)
  • Brieven aan kandidaat katholiek A. 1962–1969 (Dopisy kandidátovi katolické A. 1962–1969, 1976)
  • Oud en eenzaam (Starý a osamělý, 1978)
  • Brieven aan Wimie (Dopisy Wimie, 1980)
  • Moeder en zoon (Matka a syn, 1980)
  • Brieven aan Bernard S. (Dopisy Bernardovi S., 1981)
  • De vierde muž (Čtvrtý muž, 1981)
  • Brieven aan Josine M. (Dopisy Josine M., 1981)
  • Brieven aan Simon C. 1971–1975 (Dopisy Simonovi C. 1971–1975, 1982)
  • Brieven aan Wim B. 1968–1975 (Dopisy Wimu B. 1968–1975, 1983)
  • Brieven aan Frans P. 1965-1969 (Dopisy Fransovi P. 1965-1969, 1984)
  • De stille vriend (Tichý přítel, 1984)
  • Brieven aan geschoolde arbeiders (Dopisy vzdělaným pracovníkům, 1985)
  • Zelf schrijver worden (Staňte se spisovatelem sami, 1985)
  • Brieven aan Ludo P. 1962-1980 (Dopisy Ludovi P. 1962-1980, 1986)
  • Bezorgde ouders (Rodiče si dělají starosti, 1988)
  • Brieven aan mijn lijfarts 1963–1980 (Dopisy mému osobnímu lékaři 1963–1980, 1991)
  • Brieven van een aardappeleter (Dopisy od pojídače brambor, 1993)
  • Op zoek (Hledání, 1995)
  • Het boek van violet en dood (Kniha fialová a smrt, 1996)
  • Ik bak ze bruiner (Peču je hněději, 1996)
  • Brieven aan Matroos Vosch (Dopisy Matroosovi Voschovi, 1997)
  • Het hijgend hert (Dýchající jelen, 1998)

Grafická novela

V letech 2003 a 2004 román De Avonden (Večery, 1947) vytvořil grafický román (ve 4 částech) autor Dick Matena.

V angličtině

  • Acrobat (psáno v angličtině, 1956). Amsterdam / Londýn, G.A. vydavatel van Oorschot, 1956; 2. vyd. Amsterdam, Manteau, 1985.
  • Rodiče si dělají starosti (Bezorgde ouders, 1990). Přeložil Richard Huijing. London, Minerva, 1991
  • Večery (De Avonden1947). Přeložil Sam Garrett. London, Pushkin Press, 2016
  • Dětství. Dvě novely (Werther Nieland1949 a De ondergang van de familie Boslowits, 1950). Přeložil Sam Garrett. London, Pushkin Press, 2018

Filmová adaptace

V roce 1980 Lieve jongens (Aka Vážení chlapci), režie Paul de Lussanet, komedie, drama v hlavních rolích Hugo Metsers, Hans Dagelet a Bill van Dijk. Zkoumá homosexuální touhu se stárnoucím gay spisovatelem, který se stává stále náročnějším pro mladé muže, se kterými má vztahy, a jejich vlastní vztah. To bylo založené na několika románech.[9]

Viz také

Reference

  1. ^ A b C Koopmans, Joop W .; Huussen, A. H., eds. (2007). „Reve, Gerard Kornelis van het (1923–2006)“. Historický slovník Nizozemska. Lanham, Maryland: Strašák. 191–92.
  2. ^ Wood, Robert (2002), "Reve, Gerard", glbtq.com, archivovány z originál dne 11. října 2007, vyvoláno 24. října 2007
  3. ^ Emoverkerk.nl
  4. ^ Parks, Tim (9. listopadu 2016). „Recenze The Evenings by Gerard Reve - mistrovské dílo, přeloženo jako poslední“. Opatrovník. ISSN  0261-3077. Citováno 17. října 2020.
  5. ^ Sex s Bohem jako osel: Co dnes představuje rouhání? Co je v sázce, když se staré myšlenky hereze střetávají s moderní představou svobody projevu?
  6. ^ Holandská a vlámská literatura Archivováno 1. Dubna 2009 v Wayback Machine
  7. ^ Osborn, Andrew (26. listopadu 2001). „Cena nizozemské knihy uchována od vítěze“. Opatrovník.
  8. ^ „Prijs der Nederlandse Letteren na 11 jaar weer eens voor een Vlaming“ (v holandštině). Boekendingen.nl. 26.dubna 2012. Citováno 29. května 2012.
  9. ^ David A. Gerstner (redaktor) Routledge International Encyclopedia of Queer Culture , str. 421, v Knihy Google

externí odkazy