Le Ton beau de Marot - Le Ton beau de Marot - Wikipedia

Le Ton beau de Marot: Chvála hudby jazyka
Le Ton beau de Marot.bookcover.amazon.jpg
AutorDouglas Hofstadter
ZeměSpojené státy
JazykAngličtina
Publikováno1997 (Základní knihy )
ISBN0-465-08645-4

Le Ton beau de Marot: Chvála hudby jazyka je kniha z roku 1997 Douglas Hofstadter ve kterém zkoumá význam, silné stránky, nedostatky a krásu překlad. Kniha je dlouhým a podrobným zkoumáním jednoho krátkého překladu menší francouzské básně a jejím prostřednictvím zkoumáním tajemství překladu (a obecněji jazyka a vědomí ) sám. Sám Hofstadter to označuje jako „moje úvahy o umění překladu".

Samotný název je a slovní hříčka, odhalující mnoho témat práce: le ton beau znamená „krásný tón“ nebo „sladký tón“, ale slovosled je pro francouzštinu neobvyklý. Bylo by běžnější psát le beau ton. Francouzský mluvčí, který slyší mluvený název, by byl s větší pravděpodobností interpretovat to jako le tombeau de Marot; kde hrobka může znamenat „hrobku“ (podle titulního obrázku), ale také hrobka „„ Umělecké dílo (literatura nebo hudba) provedené na památku a poctu zesnulé osobě “. (Název je určen k paralelizaci názvu Maurice Ravel je Le Tombeau de Couperin.) V další hře o titul Hofstadter odkazuje na svou zesnulou manželku, které je kniha věnována, jako má růže („moje růže“) a pro sebe jako ton beau („vaše drahá“).

Na povrchové úrovni se kniha zabývá obtížemi a odměnami překladatelských děl (zejména poezie) z jednoho Jazyk jinému. Rozmanité překlady krátké básně v renesanční francouzštině (obvykle do angličtiny), Clément Marot je Un Damoyselle malade (dále jen „Ma mignonne, Autor Hofstadter), slouží jako referenční body pro jeho myšlenky na toto téma. Skupiny překladů se v celé knize střídají s analýzou a komentářem. Hofstadterova myšlenka „překladu“ však jde hlouběji než jen do překladu mezi jazyky. Překlad mezi referenčními rámci - jazyky, kulturami, způsoby vyjádření nebo dokonce mezi myšlenkami jedné osoby a druhou - se stává prvkem v mnoha stejných pojmech, jimiž se Hofstadter zabýval v předchozích dílech, jako je odkaz vlastní reference, struktura a funkce a umělá inteligence.

Jedním z témat této knihy je ztráta Hofstadterovy manželky Carol, která zemřela na a mozkový nádor zatímco se kniha psala; vytvořila také jeden z četných překladů Marotovy básně představených v knize. V této souvislosti získala báseň věnovaná „nemocné paní“ ještě další hluboce tragický a osobní význam, přestože překlady byly zahájeny dlouho předtím, než byla její nemoc vůbec známa. (Hofstadter pokračoval s ještě osobnější knihou s názvem Jsem podivná smyčka po smrti jeho manželky.)

Viz také

externí odkazy