Latinská regionální výslovnost - Latin regional pronunciation

Latinská výslovnost, a to jak v klasický a post-klasický věk, se měnil napříč různými regiony a různými epochami. Jak příslušné jazyky prošly zvukové změny, změny se často týkaly i výslovnosti latiny.

Latina, která se dodnes používá, se častěji vyslovuje podle kontextu než podle zeměpisu. Po celé století byla italská (možná přesněji moderní římská) latina oficiální výslovností katolický kostel z důvodu ústřednosti Itálie a italština, a toto je výchozí z mnoha zpěváci a sbory. V zájmu Historicky informovaný výkon někteří zpěváci Středověký, renesance a Barokní hudba osvojit si výslovnost skladatelova období a regionu. Zatímco v klasických odděleních západní univerzity je rekonstruovaná klasická výslovnost obecná zhruba od roku 1945,[Citace je zapotřebí ] v anglo-amerických právnických profesích přežívá starší styl akademické latiny dodnes.

Následující tabulka ukazuje hlavní rozdíly mezi různými regiony s Mezinárodní fonetická abeceda. To zdaleka není úplný seznam a postrádají místní variace vystavené po staletí, ale mělo by to poskytnout přehled hlavních charakteristik různých regionů.

PodepsatPříkladKlasickýitalštinarumunština[1]španělštinaportugalštinafrancouzštinaKatalánštinaslovanskýNěmec /UralskýdánštinaAngličtinařecký[2]
Acanis/A//A//A//A//A//A//A//A//A)// æ (ː) / (/ a (ː) /)/ ɑ (ː) / nebo / eɪ //A/
Acasus/A/
ae (æ)saepe, bonae/ aɪ, ae /, později / ɛː // ɛ //E//E// ɛ // ɛ // ɛ / (výrazný /E/ když není ve stresu)/ ɛ // ɛː // ɛː // eɪ / nebo / iː //E/
Ce, i, ae, oebenedīcimus/ k // tʃ /[3]/ t͡ʃ // θ / nebo / s // s // s // s // ts // ts // s // s // k /
chpulcher/ kʰ // k // k // k // k // k // k //X// x / nebo / ç // k (ʰ) // k //X/
Evenī ("přijít", imperativ jednotného čísla)/ ɛ // ɛ //E//E// ɛ // ɛ // ɛ / (výrazný /E/ když není ve stresu)/ ɛ // ɛ / nebo /E// ɛ // ɛ //E/
Evēnī („Přišel jsem“, „Přišel jsem“)/E//E//E//E//E//E//E// ɛ //E//E// eɪ / nebo / iː //E/
Ge, i, ae, oeagimus/ ɡ // dʒ // d͡ʒ //X// ʒ // ʒ // ʒ / nebo / dʒ // ɡ // ɡ // ɡ // dʒ //G/
gnmagnum/ GN // ɲɲ // ɡn // ɣn // ɲ / nebo / ɡn // ɡn // ŋn // ɡn // ɡn / nebo / ŋn // ŋn // ɡn // ɡn /
hhominibus/ h, - //-// h //-//-//-//-//X/ (Polsky, obvyklá aktuální hodnota) nebo / ɦ / nebo / ɣ // h // h // h / nebo /-// h /
ifides/ ɪ // i // i // i // i // i // i // i / (Rus také / ɨ / po „c“)/ ɪ / nebo / iː // i // ɪ / nebo / aɪ // i /
īfílius/ iː /
jJežíš/ j // j // j //X// ʒ // ʒ // j / (ale lze to také vyslovit / ʒ / nebo / dʒ /)/ j // j // j // dʒ // j /
Ósolum/ ɔ // ɔ //Ó//Ó// ɔ //Ó)// ɔ / (výrazný /Ó/ když není ve stresu)/ ɔ / nebo /Ó/ nebo /Ó/ (Ruština)/ ɔ / nebo /Ó// ɔ // ɒ / nebo / əʊ //Ó/
Ósous/Ó//Ó//Ó//Ó//Ó/
oe (œ)poena/ ɔɪ, oe /, později /E//E//E//E//E//E//E// ɛ / nebo /Ó/ (Ruština)/Ó//Ó// iː //Ó/
quQuis/ kʷ // kw // kv / nebo / kw // kw / nebo / k // kw // kw /A / kɥ /e, e, i / k /o, u/ kw // kv / (Polština: / kf /)/ kv // kʰv // kw // kv /
sneeminovaný mezi samohláskamirosa/ s // s / nebo / z // z // s // z // z // z // z // z // s // s / nebo / z // z /
sce, i, ae, oestoupat/ sk // ʃː // st͡ʃ // sθ / nebo / s // s / nebo / ʃ // s // s // očka // očka // s // s // sk /
tiPROTInatii/ tɪ // tsj // t͡si // θj / nebo / sj // sj // sj // si // tsi / nebo / tsɨ / nebo / ti / (Polský akademik pro tradiční i rekonstruované výslovnosti)/ tsi / nebo / tsj // ʃ // ʃɪ // tɪ /
uut, sumus/ ʊ // u // u // u // u // y (ː) // u // u // ʊ / nebo / uː // u (ː) / (/ o /)/ ʌ / nebo / juː // u /
ūluna/ uː /
umosnovy/ ʊ̃ // um // um // um // ũ // ɔm // um // um / nebo / ʊm // ʊm // om // əm // um /
protiveritās/ w /, později /proti//proti//proti// b / nebo / β //proti//proti//proti//proti//proti// ʋ //proti//proti/
xce, i, ae, oeExcelence/ ksk // kʃ /[4][5][6]/ kst͡ʃ // sθ / nebo / s // ks /, / s / nebo / ʃ // ɡz / nebo / ks // ks // kst // kst // ks // ks // ksk /
zzodiacus/ dz // dz // z // θ / nebo / s // z // z // z / nebo / dz // z // ts // s // z // z /

V mnoha zemích se tyto regionální odrůdy stále běžně používají ve školách a kostelech. Italský model je stále více prosazován v církevních kontextech a nyní je v takových kontextech široce následován mluvčími angličtiny, někdy s mírnými obměnami. The Liber Usualis předepisuje tiché „h“, kromě dvou slov „mihi“ a „nihil“, která se vyslovují / miki / a / nikil / (toto není všeobecně dodržováno). Někteří angličtí zpěváci se rozhodli vyslovit „h“ jako / h / pro větší přehlednost.

Viz také

Specifické jazyky

Jiné jazyky

Odkazy a další čtení

  • Benedictines Of Solesmes, ed. Liber Usualis s úvodem a rubrikami v angličtině. Great Falls, Montana: St. Bonaventure Publ., 1997.
  • Copeman, Harold. Zpěv v latině. Oxford, Velká Británie: Harold Copeman (vydavatel), přepracované vydání 1992.
  • McGee, Timothy J. s A. G. Riggem a Davidem N. Klausnerem, eds. Zpěv staré hudby. Bloomington a Indianapolis: Indiana UP, 1996.
  1. ^ Rumunská akademie (2005). Dicționarul ortografický, ortoepický mori morfologický al limbii române (ortografický, ortoepický a morfologický slovník rumunského jazyka) (2. vyd.). Univers Enciclopedic. ISBN  978-973-637-087-8.
  2. ^ 2015 ΑΧΙΛΛΕΑΣ (2015). ΛΑΤΙΝΙΚΗ ΓΡΑΜΜΑΤΙΚΗ Γ 'ΓΕΝΙΚΟΥ ΛΥΚΕΙΟΥ ΘΕΩΡΗΤΙΚΗ ΚΑΤΕΥΘΥΝΣΗ (Latin Grammar C Class of General Lycesum Humanitarian Studies). ΟΕΔΒ (ΟΡΓΑΝΙΣΜΟΥ), ΥΠ. ΠΑΙΔΕΙΑΣ- ΙΤΥΕ ΔΙΟΦΑΝΤΟΣ. ISBN  9789600624144.
  3. ^ V 17c Benátky soft c byl / ts /: srov. Monteverdi je motet Venite sicientes (pro obvyklé pravopisné sitientes)
  4. ^ Benedictines Of Solesmes, ed. Liber Usualis s úvodem a rubrikami v angličtině. Great Falls, Montana: St. Bonaventure Publ., 1997., str. xxxviij.
  5. ^ OSNsání k se běžně vysvětluje anglofonům jako „vaječné skořápky“
  6. ^ Vzhledem k tomu, že se XC jeví jako dvě oddělené souhlásky, někteří lidé se vyhýbají standardní výslovnosti ve prospěch / kstʃ /, pro autoritativnost této výslovnosti je nutná citace