Ladislav Černý - Ladislav Černý
![]() | tento článek potřebuje další citace pro ověření.Leden 2013) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
Ladislav Černý (13 dubna 1891 v Plzeň - 13. července 1975 v Dobříš ) byl čeština violist a učitel.
Životopis
Černý studoval housle na Pražská konzervatoř (1906–1912) s Ferdinandem Lachnerem a Jindřichem Bastařem a komorní hudba s Františkem Spilkou. Stal se asistentem koncertního mistra Česká filharmonie (1916–1918) a v roce 1919 byl přijat do operního orchestru v Lublaň, nikoli jako houslista, ale jako hlavní violist (sólový violist). Během pobytu v Lublani učil na Lublaňské konzervatoři (Glasbena matica) a v roce 1920 založil Zikovo kvarteto (Zikovo kvarteto) spolu s krajany Richardem Zikou (housle) a Ladislavem Zikou (violoncello) a slovinština houslista Karel Sancin.[1] Kvarteto se vrátilo k Praha v roce 1921, kde se jmenovalo Československé kvarteto, a od roku 1929 Pražské kvarteto. Černý zůstal 46 let violistou souboru a předvedl více než 1300 představení, než se v polovině 50. let rozpadl.
Černý byl průkopníkem violy v té první Československo. Užíval si sólovou kariéru, kde často vystupoval jako sólový viola Berlioz je Harold en Italie a další repertoár. V roce 1922 u Festival soudobé hudby v Donaueschingen, Ujal se Černý Paul Hindemith a stali se celoživotními přáteli. Hindemith věnoval své Sonáta pro sólovou violu, Op. 25 č. 1 (1922) Černému.[2]
V letech 1940 až 1952 učil Černý na violové a komorní hře na pražské konzervatoři a profesorem violy se stal v roce 1945. Současně učil stejné kurzy na Akademie múzických umění od roku 1946 do roku 1958, původně jako docent, poté, když se jeho mobilita v roce 1952 zhoršila, učil ze svého bytu, který se časem stal hlavním uměleckým místem setkávání.[3] Mezi Černými četnými studenty jsou houslisté Lubomír Malý, Karel Řehák a Karel Doležal a také mnoho komorních hudebníků.
Černý se neustále věnoval českým avantgardním technickým inovacím, které vzkvétaly v roce 1966. Předvedl díla Miroslav Krejčí, Pavel Bořkovec, Alois Hába, Iša Krejčí, Jindřich Feld, Jiří Jaroch, Jiří Matys, Josef Matěj, Jan Kapr a Jan Tausinger mezi ostatními.[3] Četné skladby inicioval Černý a mnoho mu bylo věnováno.[3] Černá hra na violu vynikla virtuózní technikou s pozoruhodným temperamentem, krásou a expresivitou tónu.
V roce 1955 byl Černý jmenován Umělec za zásluhy (Zasloužilý umělec) a v roce 1971 Lidový umělec (Národní umělec).
Černý vlastnil a hrál velmi velkou německou violu, o které se kdysi myslelo, že je vyrobena Giovanni Battista Grancino.[4]
Diskografie
Viola
- Hector Berlioz: Harold en Italie, Op. 16 - Ladislav Černý (viola); Václav Jiráček (dirigent); Česká filharmonie; Supraphon (1953, 1954)
- Bloch a Britten - Ladislav Černý (viola); Josef Páleníček (klavír); Supraphon 1110847G (1959, s Britten: 1970, 1971)
- Ernest Bloch: Suita pro violu a klavír (1919)
- Benjamin Britten: Lachrymae, Úvahy o písni Johna Dowlanda pro violu a klavír, op. 48 (1950)
- František Brož: Jarní sonáta (Spring Sonata; Frühlingssonate) pro violu a klavír, op. 18 (1946) - Ladislav Černý (viola); Jan Panenka (klavír); Supraphon LPM 458 (1957)
- Osvald Chlubná: Sonatina pro violu a klavír, op. 119 - Ladislav Černý (viola); Jarmila Kozderková (klavír); Panton 11 0312 (1972)
- Paul Hindemith: Viola funguje - Ladislav Černý (viola); Jan Panenka (klavír); Martin Turnovský (dirigent); Pražský komorní orchestr; zaznamenané 1957–1961; Supraphon SU 3021-2 911 (1991)
- Sonáta ve F pro violu a klavír, op. 11 č. 4 (1919)
- Sonáta pro sólovou violu, op. 25 č. 1 (1922)
- Trauermusik pro violu a orchestr (1936)
- Arthur Honegger: Sonáta pro violu a klavír, H. 28 (1920) - Ladislav Černý (viola); Josef Páleníček (klavír); Supraphon SUF 20036 (1953)
- Hummel, Reger a Tausinger - Ladislav Černý (viola); Jarmila Kozderková (klavír); Brigita Šulcová (sopranistka); Panton 11 0430 (1974)
- Johann Nepomuk Hummel: Sonáta v E♭ obor viola a klavír, op. 5 č. 3
- Max Reger: Suita č. 1 g moll pro violové sólo, op. 131d (1915)
- Jan Tausinger: Duetti Compatibili pro soprán a violu (1971)
- Jan Tausinger: Concertino meditazione pro violu a komorní orchestr (1965) - Ladislav Černý (viola); František Vajnar (dirigent); Česká filharmonie; Supraphon
- Ladislav Černý (viola); Josef Páleníček (klavír); Supraphon (1960)
- Johann Sebastian Bach: Vzduch z Suite č. 3 D dur
- Henry Eccles: Allegro vivace od Sonáty g moll
- George Frideric Handel: Andante ma non troppo
- Robert Schumann: Snění (Träumerei)
Komorní hudba
- Johannes Brahms: Smyčcový kvartet č. 3 - Pražské kvarteto; Supraphon (1950)
- Leoš Janáček: Smyčcový kvartet č. 2 - Černý kvartet; Ultraphon (1943); Supraphon (1948)
- Robert Schumann: Smyčcový kvartet A dur, op. 41 č. 3 - Pražské kvarteto
- Erwin Schulhoff: 5 kusů (Pět kusů) pro smyčcové kvarteto (1923) - Pražské kvarteto; Supraphon (1962)
Poznámky
- ^ Pražské kvarteto[trvalý mrtvý odkaz ] Vyvolány 23 January 2011.
- ^ Riley, str. 228
- ^ A b C Český hudební slovník osob a institucí: Ladislav Černý
- ^ Riley, str. 234
Zdroje
- Český hudební slovník osob a institucí: Ladislav Černý (v češtině)
- Riley, Maurice W. (1991), „Československá škola violy“, Dějiny violy, svazek II, Ann Arbor, Michigan: Braun-Brumfield, s. 214–246.
externí odkazy
- Ladislav Černý životopis[trvalý mrtvý odkaz ]
- Ladislav Černý v českém hudebním slovníku lidí a institucí (v češtině)