Khun Srun - Khun Srun

V tomhle Kambodžské jméno, rodinné jméno je Khun. V souladu s kambodžským zvykem by na tuto osobu měl odkazovat křestní jméno.
Khun Srun
Chrám Neang Khmao poblíž rodného domu Khun Srun
Chrám Neang Khmao poblíž rodného domu Khun Srun
narozený3. října 1945
Provincie Takeo, Kambodža
ZemřelProsinec 1978
(ve věku 33)
obsazení
  • Spisovatel
JazykKhmerové
Národnostkambodžský
Pozoruhodné práceObviněný - Poslední rezidence

Khun Srun (Khmerové: ឃុន ស្រ៊ុ ន, 1945–1978) byl důležitý kambodžský spisovatel. Narodil se ve vesnici Char (ភូមិ ចារ) v obci Roveang (ឃុំ រវៀង),[1] Samrong okres (ស្រុក សំរោង), Takéo provincie, do chudé Čínský kambodžský rodina. Když mu bylo osm, zemřel jeho otec, Khun Kim Chheng, Číňan, který uprchl z komunismu, a on a jeho šest sourozenců byli vychováni jeho matkou, Chi Eng, malým obchodníkem a oddaným buddhistou.[2] Svou školní docházku zahájil během prvních let nezávislosti země, kdy se dveře vysokého školství a profesionalizace otevíraly všem Kambodžanům bez ohledu na jejich sociální a ekonomickou třídu.[3] Brilantní student studoval khmerskou literaturu a psychologii na univerzitě v Phnompenhu a stal se široce čteným v přírodních vědách, matematice a evropské literatuře. Uprostřed zmatků šedesátých let pracoval jako profesor matematiky a novinář při psaní beletrie a poezie. Pracoval také jako člen redakční komise učebnic na ministerstvu školství. Za méně než čtyři roky vydal tři sbírky básní, povídek a filozofických anekdot; dvě sbírky autobiografických povídek, Poslední rezidence a Obviněný; a závěrečný svazek básní, Pro ženu (tato poslední kniha pravděpodobně nikdy nebyla vydána). Byl ovlivněn oběma existencialismus a Kambodžský buddhismus. V roce 1971 byl uvězněn[4][5] během 7 měsíců pravicí Lon Nol vládě za odmítnutí spolupráce, ale přesto se odmítl spojit s krajní levicí.[6] V roce 1973, poté, co byl podruhé uvězněn, se konečně přidal ke komunistickým partyzánům. Bylo mu jen 28 let a jeho spisovatelský život skončil. Po Rudí Khmerové převzal moc v roce 1975 Khun Srun (aka Phoeun - ភឿន[7][8][9]) byla přidělena práce jako železniční inženýr[10]). Dne 20. prosince 1978 se on, jeho manželka a jejich dvě nejmladší děti staly oběťmi posledních čistek. Byli zatčeni a převezeni do Vězení Tuol Sleng a pravděpodobně zabit v Choeung Ek, několik dní před koncem roku Pol Pot režim. Přežila pouze devítiletá dcera Khun Srun, Khun Khem, kterou si vzal Rudí Khmerové a byli nuceni žít mezi nimi v lese na kambodžsko-thajské hranici.

Jeden z jeho bratrů, Khun Ngoy, byl mezi intelektuály, kteří se během vlády vlády vrátili do Kambodže Rudí Khmerové a zmizel z tábora Dey Kraham (Red Land).[11]

Život a psaní Khun Srun je zobrazen v dokumentárním filmu Erica Galmarda, Hrobka pro Khun Srun (2015).[12]

Knihy

  • គណិតសាស្ត្រ ថ្នាក់ ទី ៣-៤-៥-៦-៧-៨ (Učebnice matematiky, třídy třetího až osmého ročníku) pod vedením Uy Vanthona, 1970.
  • គំហើញ ទី ១ (Moje pohledy 1), 1970.
  • គំហើញ ទី ២ (Moje pohledy 2), 1970.
  • គំហើញ ទី ៣ (Moje pohledy 3), 1970.
  • សៀវភៅ ជំទង់ អំពី ចំណេះ (O znalostech - pro mladé lidi), s Peng Soeung (ប៉ែង សឿង), 1971 (druhé vydání, 1973).
  • សំ រស់ ជីវិត (Krása života), 1971 (publikováno v roce 1994).
  • សៀវភៅ ជំទង់ អំពី ស្នេហា (O lásce - pro mladé lidi), s Peng Soeung (ប៉ែង សឿង), 1971 (druhé vydání, 1973).
  • កាព្យ សា ស្រ្ត ខ្មែរ (Khmer Poetics), napsaný Ing Yengem (អឹ ុ ង យ៉េ ង), opraveno (ពិនិត្យ សំ រួល) Khunem Srunem, 1972.
  • ហ្ស ង់ ប៉ូល សា ត្រ និង អា ល់ ប៊ែ រកា មិ ស (O Jean Paul Sartre a Albert Camus), 1972.
  • លំនៅ ចុងក្រោយ (Poslední rezidence), 1972. Tato kniha se skládá z pěti povídek.

„Srun mohl napsat první příběh, ផ្លេកបន្ទោរ មួយ (Blesk), po přečtení povídky „Erostratus“ z Sartre kniha, Zeď. Když se vypravěč, vězeň, osprchuje na střeše policejní stanice, najednou má iluzi, že chce zabít ženu, která tam náhodou je, stejně jako hrdina v „Erostratu“, když stál na vrcholu vysoká budova se rozhodne někoho zabít. Druhý příběh, ភេទ ដែលគេ ជិន (Znechucená příroda), pojednává o zpovědi učitelky, která k mužům nedůvěřuje. Lze čerpat některá srovnání s postavami z klasických příběhů, jako jsou Neang Kakey, Tum Teav, a Reamker. Paní učitelka tvrdí, že muži vždy vykořisťovali ženy, manželství nepřináší ženám štěstí a ženy mají právo nerodit dítě. Příběh nastoluje genderové problémy, které jsou dnes stejné. V ផ្ទះ អន្ទិត សុ ក (Sokův domov), hrdina, Sok, opouští svou rodnou vesnici a jde do Phnom Penh kde putuje z domu do domu jako služebník. Vidí, že bohatá rodina, která dříve žila v elegantním domě, přišla v těžkých dobách a nakonec si našla místo pro život v míru v jednoduchém domě manželského páru. សាលា ខ្ញុំ (Moje škola) a គ្រូ ភឿន (Pan Phoeun, učitel) popsat sladké vzpomínky na Srunovy školní dny. “(Tomoko Okada, Tokijská univerzita zahraničních studií )[13]

  • ជនជាប់ចោទ (Obviněný), 1973 (napsáno poté, co byl poprvé uvězněn Lon Nol režim, od 1. února do 6. září 1971): 1. សំរែ ក អ្នក សរសេរ 2. ជីវិត ជាប់ចោទ 3. ខ្ញុំ មិនទាន់ យល់ 4. ជនជាប់ចោទ

„Khunův poslední román, Obviněný, publikovaný v roce 1973, vypráví spisovatel uvězněný kambodžskou vojenskou vládou. Obviněný tvrdí, že není osobou politiky ani přesvědčivým člověkem, pouze pozorovatelem a spisovatelem. On, milovník literatury, chce uprchnout ze země a být součástí širšího světa; přesto chce mít odvahu riskovat svůj život pro své zásady. Krátce poté, co Obviněný bylo zveřejněno, Khun opustil Phnom Penh a připojil se k Rudí Khmerové." (Madeleine Thien, Cihlový časopis )[14]

  • ចិត្ត សា ស្ដ្រ សំរាប់ គ្រប់គ្នា (Psychologie pro všechny, 1973, nepublikováno?)
  • ជូន នារី ម្នាក់ (Pro ženu, 1973, nepublikováno?)

Překlady

Citáty

  • „Vím, že je nebezpečné žít mezi muži.“ (Obviněný)
  • "V Solženicyn novela [Matryonovo místo ], vdova Matryona nic nevlastní. Proč se hromadí zboží, diví se, jen aby žila ve strachu z vyvlastnění, jen aby se držela spíše svých věcí než našich životů? Její je jistě neobvyklým způsobem vidění, přesto jsem se s ní ocitl v příbuznosti. Nikdy jsem nechtěl vlastnit vily, půdu ani bohatství, protože si představuji, že v okamžiku mé smrti by mi moje připoutání k nim přineslo jen smutek. Je mnohem lepší vést neomezenou existenci. “(Obviněný)[15]
  • „Zůstala mi však jedna naděje. Malá. Vím, že jsem nevinný a neprávem obviněný. Takže se snažím oklamat sám sebe, snažím se být optimista: inspektor je Khmer; má tmavou pleť a stejnou krev jako já. “ (Obviněný)[16]

Viz také

Reference

  1. ^ V blízkosti slavného chrámu Neang Khmao (Khmerové: ប្រាសាទនាងខ្មៅ) kde se naučil číst a psát.
  2. ^ Macquet, Christophe (2003). „Pět kambodžských spisovatelů“ (PDF). Revue Europe. Citováno 22. února 2017.
  3. ^ Thien, Madeleine (2016). „Fragmenty z obviněných“. Cihlový časopis. Citováno 22. února 2017.
  4. ^ DC-Cam, Document (2006). „Hledání pravdy: Heng Song Hy, Shrnutí vyznání)" (PDF). Časopis Kambodžského dokumentačního centra. Citováno 4. srpna 2017.
  5. ^ DC-Cam, Document (2014). „ចម្លើយ សារភាព ហេង សុង ហ៊ី ហៅ គា និស្សិត មកពី បារាំង ដកស្រង់ ចេញពី ឯកសារ ចម្លើយ សារភាព D៥ ១៩៧៦)“. ស្វែងរក ការពិត. Citováno 26. září 2017.
  6. ^ „Khun Srun: Obviněný (výňatek)". Mānoa, University of Hawaii Press. 2004. Citováno 22. února 2017.
  7. ^ Khun Srun vzal jako revoluční alias jméno jedné z postav ve své knize Poslední rezidence (Khmerové: គ្រូ ភឿន).
  8. ^ DC-Cam, dokument. "Tuol Sleng Box 16 č. 5483". Identifikační číslo D02612. Citováno 4. srpna 2017.
  9. ^ DC-Cam, dokument. „Tuol Sleng ID záznamu CBIO: K07047“. Identifikační číslo TKI0690. Citováno 4. srpna 2017.
  10. ^ DC-Cam, dokument. „Tuol Sleng č. 0217“. Identifikační číslo K07047. Citováno 4. srpna 2017.
  11. ^ Ong, Thong Hoeung (2010). „Liste lidí zmizela z tábora Červené země (PŘÍLOHA 2)“. Blog Ong Thong Hoeunga. Citováno 26. února 2017.
  12. ^ Galmard, Eric (2015). „Hrobka pro Khun Srun“. Dora Films.
  13. ^ Okada, Tomoko (2001). „Kambodžská studia, moderní povídky“. Tokijská univerzita zahraničních studií. Citováno 23. února 2017.
  14. ^ Thien, Madeleine (2016). „Fragmenty z obviněných“. Cihlový časopis. Citováno 23. února 2017.
  15. ^ Thien, Madeleine (2016). „Fragmenty z obviněných“. Cihlový časopis. Citováno 28. února 2017.
  16. ^ „Khun Srun: Obviněný (výňatek)". Mānoa, University of Hawaii Press. 2004. Citováno 22. února 2017.

externí odkazy