Karl Eduard Heusner - Karl Eduard Heusner

Carl Eduard Heusner (08.01.1843 - 27 února 1891) byl viceadmirál Německé císařské námořnictvo (Kaiserliche Marine).

Heusner se narodil v roce Perl (dnes v německém státě Německo) Sársko ). Vstoupil do Pruské námořnictvo v roce 1857 a v letech 1859–1862 se zúčastnil expedice do Dálný východ na fregatu Thetis. V roce 1864 během Druhá válka ve Šlesvicku velel pruskému dělovému člunu Wespe, a poté byl v následujících letech umístěn v Středomoří a Západní Indie. V roce 1872 provedl průzkumné práce v Baltské moře a v roce 1873 byl předsedou zkušební komise pro torpéda nebo torpédového skladiště v Kiel-Friedrichsort kde on a Otto von Diederichs pracoval na Whitehead torpédo.^[1]

V roce 1877 opustil sklad Torpedo a byl poslán s Tirpitzem do torpédových děl Whitehead (Torpedo-Fabrik von Robert Whitehead) v Fiume dále studovat torpédo.^[2]

V letech 1878 až 1880 byl vyslán do Jižní Ameriky, aby chránil zájmy Německa během War of the Pacific. Zde také dohlížel na dodržování zákonů o neutralitě. V roce 1882 byl Heusner náčelníkem (Dezernent) sekce A1 (Vojenské využití lodí / Militärische Verwendung der Schiffe) Admiralita Vojenské oddělení (Militärische Abteilung), kterému předsedal Eduard von Knorr. V březnu ho von Knorr nechal vyvinout „Plan-O“ pro námořní operace proti Rusko v případě války. Jeho plán volal po pokusu o rychlou a rozhodnou bitvu k ochromení Ruská flotila, následovaný hornictví přístavů a blokáda zástěnou lehkých válečných lodí.^[3] V letech 1883-87 velel obrněným lodím (Panzerschiffen) SMSDeutschland a SMSOldenburg a poté eskadry pryč Austrálie a východní Afrika.

V roce 1888 Wilhelm II jmenoval jej náčelníkem Oddělení námořnictva (Marineabteilung) v admirality a povýšil ho na kontraadmirála. V dubnu 1889 se stal tajemníkem Německý císařský námořní úřad v kabinetu Otto von Bismarck. Zůstal, když byl Bismarck nahrazen kancléřem Leo von Caprivi, ale brzy musel rezignovat kvůli srdečním chorobám a obrátil kancelář na Friedrich von Hollmann.

Odešel do důchodu jako Viceadmirál, a zemřel 27. února 1891 v Weimar, Německo.

Reference

Zdroje

• Na rozkaz císaře: Otto von Diederichs a vzestup císařského německého námořnictva, 1865-1902 autor: Terrell D. Gottschall; Institute Press, 2003, 337 stran.
• Hans H. Hildebrand; Ernest Harriot, vyd. (1989). H-O. Deutschlands Admirale. II. str. 87–88.