Karáčí dohoda - Karachi Agreement - Wikipedia
Dlouhé jméno:
| |
---|---|
Typ | Vymezení příměří |
Kontext | Postindo-pákistánská válka 1947 |
Vypracováno | 13. srpna 1948 |
Podepsaný | 27. července 1949 |
Umístění | Karáčí, Pákistán |
Zprostředkovatelé | Komise OSN pro Indii a Pákistán |
Vyjednavači | Vojenští představitelé Indie a Pákistánu |
Signatáři | Genpor. S. M. Shrinagesh jménem Indie Generálmajor W. J. Cawthorn jménem Pákistán Hernando Samper a M. Delvoie z UNCIP |
Strany | ![]() ![]() ![]() |
Depozitáři | |
Jazyky | Angličtina |
The Karáčí dohoda z roku 1949 byla podepsána vojenskými představiteli Indie a Pákistánu pod dohledem Komise OSN pro Indii a Pákistán, kterým se zavádí příměří Kašmír v návaznosti na Indicko-pákistánská válka z roku 1947.[1] Zřídila příměří, kterou od té doby sledují pozorovatelé OSN z OSN.[2]
Pozadí
Rezolucí Rady bezpečnosti 39 z dubna 1948 byla zřízena Komise OSN (Komise OSN pro Indii a Pákistán - UNCIP) jako prostředník mezi Indií a Pákistánem s cílem zastavit bojování v Kašmíru a zařídit populární plebiscit. Po jednáních s oběma stranami přijala Komise v srpnu 1948 třídílnou rezoluci a následně přidala „dodatek“. Tyto tři části se týkaly příměří, podmínek příměří a postupů pro jednání ohledně hlasování. Obě země rezoluci přijaly a dne 31. prosince 1948 bylo dosaženo příměří.
Dohoda

Karáčí dohoda, formálně nazvaná Dohoda mezi vojenskými představiteli Indie a Pákistánu o zavedení linie příměří ve státě Džammú a Kašmír, byla podepsána 27. července 1949 pod dohledem příměří podvýboru UNCIP.[1]
Signatáři byli:
- Genpor. S. M. Shrinagesh, jménem Indie
- Genmjr. W. J. Cawthorn jménem Pákistánu
- Hernando Samper a M. Delvoie, jménem UNCIP.
Ostatní členové indické delegace byli genmjr. K. S. Thimayya Brig. Sam Maneckshaw Maj. S. K. Sinha (který jednal jako pobočník Srinagesh) a tajemníci ministerstva obrany a ministerstva pro záležitosti Kašmíru. Pákistánská delegace zahrnovala generálmajora Nazira Ahmeda a Brig. Sher Khan a státní zaměstnanci M. Ayub a A. A. Khan. Vojenští představitelé obou stran vyjednávali týden počínaje 18. červencem o vymezení pozic, které mají pod kontrolou.[3][4]
S. K. Sinha uvedl, že předseda vlády Jawaharlal Nehru informoval indickou delegaci před zasedáním v Karáčí, kde je informoval, že Rezoluce OSN připustil legálnost přistoupení Kašmíru k Indii, a tak by každá „země nikoho“ patřila Indii. Pákistánská delegace by musela předložit komisi OSN důkazy o faktických pozicích jejich kontroly nad celým územím, které požadují. Sinha uvedl, že na základě tohoto principu dohoda vymezila několik set čtverečních mil území na indické straně, přestože na tomto území nebyly žádné indické jednotky.[5]
830 kilometrů dlouhá příměří stanovená v dohodě vycházela z nejjižnějšího bodu západně od Řeka Chenab v Jammu. Běželo to drsným obloukem na sever a poté na severovýchod k souřadnici mapy NJ9842, asi 19 km severně od Řeka Shyok.[6]
Z bodu mapy NJ9842 se říkalo, že vede přímo na sever k mezinárodní hranici s Čínou ve vzdálenosti asi 60–65 km. Vzhledem k tomu, že v této oblasti nepřístupného ledovcového terénu nebyli žádní vojáci, nebylo vyvinuto žádné úsilí k prodloužení příměří mezi NJ9842 a hranicemi s Čínou. Tato oblast, Ledovec Siachen, se nakonec stal jádrem sváru mezi Indií a Pákistánem.[7]
Další anomálie se objevila na jižním konci příměří v Jammu. Od konce příměří po mezinárodní hranici mezi Indem a Pákistáncem Paňdžáb, byla mezera přes 200 km, kterou pokrýval uznaná „provinční hranice“ mezi pákistánským Paňdžábem a knížecí stát Džammú a Kašmír. Indie tuto hranici obecně označovala jako „mezinárodní hranici“, zatímco Pákistán ji označoval jako „hranici“ nebo „pracovní hranici“.[7]
Mapa dohody
OSN číslo dokumentu S / 1430 / Add.2[8] (což je druhý dodatek k dohodě z Karáčí z roku 1949) ukazuje linii příměří (CFL) vyznačenou na mapě státu Džammú a Kašmír. Název tohoto dodatku zní:
Mapa státu Džammú a Kašmír znázorňující příměří v souladu s dohodou v Karáčí, ratifikovanou vládami Indie a Pákistánu ve dnech 29. a 30. července. (Viz příloha 26 třetí průběžné zprávy Komise OSN pro Indii a Pákistán)[9][10]
Mapa OSN ilustrující Cease Fire Line podle dohody z Karáčí
Strana-1 mapy OSN číslo S / 1430 / dodatek 2 k dohodě z Karáčí z roku 1949 | Strana 2 mapy OSN číslo S / 1430 / Add.2 zobrazující CFL | Strana-3 Číslo OSN S / 1430 / Add.2 zobrazující CFL končící na NJ9842 |
Karáčí dohoda mezi Indií a Pákistánem stanovila příměří, na které mají dohlížet vojenští pozorovatelé. Tito pozorovatelé pod velením Vojenský poradce, tvořil jádro Skupina vojenských pozorovatelů OSN v Indii a Pákistánu (UNMOGIP). Dne 30. března 1951, po ukončení činnosti Komise OSN pro Indii a Pákistán (UNCIP), Rada bezpečnosti usnesením 91 (1951) rozhodla, že UNMOGIP by měl i nadále dohlížet na linii příměří v Kašmíru. Úkolem UNMOGIP bylo pozorovat a hlásit, vyšetřovat stížnosti na porušení příměří a předkládat svá zjištění každé straně a generálnímu tajemníkovi.[11]
Viz také
Reference
- ^ A b Wirsing, War or Peace on the Line of Control? 1998, str. 9.
- ^ Hilaire, zákon OSN a Rada bezpečnosti 2005, str. 29-30.
- ^ Bhattacharya, What Price Freedom 2013, s. 151–152.
- ^ Ganguly, Sumit (31. března 2016), Smrtící slepá ulička, Cambridge University Press, s. 134–, ISBN 978-0-521-76361-5
- ^ Claude Arpi, Mýty divokých růží a pákistánské přítomnosti v Siachenu, Denní zprávy a analýzy, 28. května 2012.
- ^ Wirsing, War or Peace on the Line of Control? 1998, s. 9-10.
- ^ A b Wirsing, War or Peace on the Line of Control? 1998, str. 10.
- ^ „Mapa OSN zobrazující CFL - číslo dokumentu OSN S / 1430 / Add.2“ (PDF). Digitální knihovna Dag. Citováno 30. května 2015.
- ^ Komise OSN pro Indii a Pákistán: přílohy k průběžné zprávě (PDF)„Dag Digital Library - the United Nations, str. 83, archivovány od originál (PDF) dne 18. ledna 2016, vyvoláno 3. června 2015
- ^ Série smlouvy (PDF) (Svazek 81 ed.), Sbírka smluv OSN, s. 274, vyvoláno 4. června 2015
- ^ Čas, kdy pozorovatelé OSN odešli z Kašmíru: Indie
externí odkazy
- Úplné znění dohody
- Text dohody
- Úplné znění dohody z Karáčí, Mírotvůrce OSN
- Mapa OSN zobrazující CFL podle dohody z Karáčí - číslo dokumentu OSN S / 1430 / Add.2 „Digitální knihovna Dag - Organizace spojených národů
- Komise OSN pro Indii a Pákistán: přílohy k průběžné zprávě, Příloha 26
- Všechny mírové dohody pro Indii, Mírotvůrce OSN
- Všechny mírové dohody pro Pákistán, Mírotvůrce OSN
Bibliografie
- Bhattacharya, Brig. Samir (2013), NIC ALE !: Kniha třetí: Jaká cena svobody, Partridge Publishing, ISBN 978-1-4828-1625-9
- John Cherian, Zaostřeno na Siachen, Frontline, 17. července 1999
- Hilaire, Max (2005), Zákon OSN a Rada bezpečnosti, Ashgate Publishing, Ltd
- Wirsing, Robert (1998), Válka nebo mír v linii kontroly? Spor mezi Indií a Pákistánem o Kašmír padne padesát „University of Durham, International Boundaries Research Unit, s. 9–11, ISBN 1-897643-31-4
externí odkazy
- Karáčí dohoda, Web OSN Peacemaker.