Kanarang - Kanarang

Vojenská Sásánovská říše |
---|
![]() |
Ozbrojené síly a jednotky |
Hodnosti |
Obranné linie |
Konflikty |
The kanārang (Peršan: کنارنگ) Byl jedinečný název v Sásánovská armáda, dané veliteli Sásánovská říše je severovýchodní hraniční provincie, Abarshahr (zahrnující města Tus, Nišapur a Abiward ). v byzantský zdroje, je vykreslen jako chanaranges (řecký: χαναράγγης) a často se používá, například Prokop, místo skutečného jména držitele.[2]
Název byl použit místo konvenčnějšího marzban, který byl držen zbytkem íránských pohraničních strážců. Jako ostatní marzbans, pozice byla dědičná. Rodina, která ji drží ( Kanarangiyan) je poprvé doložen za vlády Yazdegerd I. (r. 399–421), ale nejspíše pochází z nějakého předsasanského původu Parthian, dynastie. Těšili se vysoké prestiži a velké autoritě v severovýchodním pohraničí sásánovské říše, což se odráží v jejich oslavovaném popisu v Shahnameh velkého perského básníka Ferdowsi.[2][3] Byli mezi velkými rodinami, které sesadily posledního mocného sásánovského panovníka Khosrow II (r. 590–628) v roce 628.[4]
Rodina byla aktivní až do samého konce sásánovské říše. Volal muž Kanara v arabských zdrojích velel rozhodující íránská lehká jízda Bitva o Al-Kadisíja a jeho syn, Shahriyar bin Kanara, údajně bojoval statečně, než byl zabit.[5] Rodina je později zaznamenána jako pomoc při dobývání muslimy Khorasan podle Abd-Allah ibn Amir a odměnou za právo udržovat provincii Tus a polovina provincie Nišapur pod jejich kontrolou.[6] Arabský vojenský důstojník je nakonec vytlačil Humayd ibn Qahtaba, pravděpodobně během posledních guvernérů Khorasan za vlády kalifa al-Mansur (r. 754–775).[7]
Známí držitelé příspěvku
- Gushnaspdad, doloženo 484–488[8]
- Adergoudounbades, 488–541[9]
- Bahram, od 541[10]
- Kanadbak, doloženo 628–652, syn Shahriyar bin Kanara
Reference
- ^ "razítko pečeť; bezel British Museum". Britské muzeum.
- ^ A b Houtsma 1993, str. 975.
- ^ Pourshariati 2008, s. 266–267.
- ^ Pourshariati 2008 155, 173.
- ^ Pourshariati 2008, str. 232–233, 269.
- ^ Pourshariati 2008, s. 272, 275–276.
- ^ Babizna 2012, str. 33–34.
- ^ Pourshariati 2008, s. 267–268.
- ^ Pourshariati 2008, s. 268–269.
- ^ Pourshariati 2008, str. 269.
Zdroje
- Crone, Patricia (2012). Nativist Prophets of Early Islamic Iran: Rural Revolt and Local Zoroastrianism. Cambridge University Press. s. 1–543. ISBN 9781139510769.
- Houtsma, Martijn Theodoor, ed. (1993). E.J. Brillova první encyklopedie islámu 1913-1936, svazek VIII. BRILL. ISBN 90-04-09794-5.
- Pourshariati, Parvaneh (2008). Úpadek a pád sásánovské říše: sásánovsko-parthská konfederace a arabské dobytí Íránu. I.B. Tauris. ISBN 978-1-84511-645-3.