Julius Rupp - Julius Rupp

Julius Friedrich Leopold Rupp
Julius Rupp. JPG
narozený(1809-08-13)13. srpna 1809
Königsberg, Prusko
Zemřel11. července 1884(1884-07-11) (ve věku 74)
Königsberg, Prusko
Národnostpruský
obsazeníPastor

Julius Friedrich Leopold Rupp (13. srpna 1809 - 11. července 1884) byl a pruský Protestantský teolog. V roce založil první svobodnou protestantskou kongregaci Königsberg, který odmítl veškerou státní nebo církevní kontrolu a věřil v absolutní svobodu svědomí pro své členy.

Raná léta

Julius Friedrich Leopold Rupp se narodil v roce Königsberg, Prusko dne 13. srpna 1809. Jeho otec byl účetní ve vládním úřadu. Navštěvoval Altstädtische Gymnasium (Staroměstská střední škola) do roku 1827.[1]Jeho otec Johann Friedrich Rupp zemřel v roce 1820. Jeho matka Juliane Caroline Wolffová zemřela v roce 1843. Měl dva sourozence, kteří oba zemřeli mladí. Julius Rupp studoval teologii a filozofii na University of Königsberg 1827–30 a byl studentem Johann Friedrich Herbart Poté strávil dva roky ve Wittenbergském teologickém semináři, kde byl vysvěcen a v roce 1832 paralelně získal doktorát.[2]Přiblížil se Richard Rothe v semináři nejoriginálnější zastánce „mediace teologie“ (Vermittelungstheologie).[3]Zatímco kandidát na církevní pozici, Rupp následoval přijat Pietista pozice.[4]

Po absolutoriu byl několik měsíců soukromým učitelem, poté v letech 1832–35 učil na Královské a městské škole pro chlapce a na univerzitě přednášel jako „Privat docent“ literaturu, historii a filozofii.[1]Způsobil rozruch tím, že vyjádřil znepokojení nad obrozeneckým kázáním Hermann Olshausen Königsberg, profesor teologie, který několikrát způsobil mentální zhroucení mezi účastníky. V roce 1834 Rupp vydal pojednání o Gregory biskup z Nyssy - život a názory ve kterém představoval názor, že uctívání Boha je nezávislé na Božím pojetí.[3]

V roce 1835 byl Rupp jmenován učitelem němčiny, dějepisu a náboženství na gymnáziu v Altstadtu, kde byl dříve žákem. Ten rok se oženil s Mathilde Schiller z Tilsit. Měli by šest dětí.[2]V roce 1837 vydal na gymnáziu souhrn univerzální historie vyšších tříd, včetně genealogických tabulek a map.[1]Sedmnáct map bylo publikováno jako Charten für Geschichte, k prodeji samostatně. Zaměřili se na Německou říši.[5]Poté vydal sbírku výňatků z klasiky pro starší studenty.[6]

Disidentský kazatel

Johann Jacoby, který ve spolupráci s Ruppem prosazoval sociální a politické změny

V roce 1842 byl jmenován Rupp Divize prediger (Kaplan) za posádku v Königsbergu. Nyní mohl svobodně vyjádřit svůj nesouhlas s oficiálním vyznáním státní církve. Začal spolupracovat s liberály, jako např. Johann Jacoby podporovat sociální a politické změny.[4]Mluvil k narozeninám Frederick William IV Pruska dne 15. října 1842 Křesťanský státProjev byl chápán jako útok na královskou církevní politiku, odmítání použití státního nátlaku v církevních věcech a vedlo k násilným konfliktům s církví a poté se světskými úřady. Kázání, která Rupp přednesl v zámeckém kostele v Königsbergu, byla populární a v letech 1843 a 1845 byla vydána v tisku.[3]

Město Königsberg jmenovalo Ruppovým ředitelem gymnázia Kneiphof.[7][A]Vláda by jmenování nepotvrdila. Svým kázáním, svými příspěvky do Christian People's Journal (Christliche Volksblatt), a zejména brožurou z roku 1843 s názvem Nutkání vyznání a protestantská svoboda svědomí a svoboda učení.[8] V brožuře uvedl, že symboly ve starověké a středověké církvi nebyly zákony, ale pouze důkazy.[3]V roce 1844 vedl Rupp velké demonstrace na podporu Unie Gustava Adolfa.[9][b]Chtěl vyvinout tuto novou organizaci pro „vyjádření svobodného ducha“.[11]Konisbergská pobočka svazu Gustava Adolfa si Ruppa vybrala jako svého zástupce na valné hromadě společnosti v Berlíně, ale valné shromáždění ho odmítlo přijmout z důvodu, že již není členem evangelické církve. V roce 1846 Rupp rezignoval z Unie.[10]

Rupp měl velký vliv na Přátelé světla (Svobodné shromáždění).[2]V Königsbergu byl Rupp izolován od hlavních center tohoto hnutí.[11]Na konci roku 1845 přednesl Rupp kázání několika stovkám lidí, v nichž zpochybnil právo vlády prosazovat oficiální vyznání. V prosinci 1845 byl propuštěn z funkce kaplana, protože odmítl zahrnout Apoštolské vyznání v jeho službách.[11]V roce 1845 byl Rupp rovněž propuštěn z učitelského povolání.[2]Po násilném konfliktu s církevními a civilními úřady Rupp nakonec v lednu 1846 rezignoval jako kazatel.[3]

Vedoucí bezplatné kongregace

Gustav Adolf Wislicenus, vůdce svobodných sborů

Navzdory svému odvolání Rupp řekl, že se stále považuje za protestantského ministra, protože církev byla křesťanskou komunitou a nikoli státní institucí. Někteří z jeho liberálních příznivců uspořádali Svobodnou kongregaci (freie Gemeinde) a zvolil Ruppa za hlavního kazatele. Skupina byla otevřená různým křesťanským denominacím, Židům a svobodomyslitelům. Gustav Adolf Wislicenus podal názor radikálů v otevřeném dopise, ve kterém uvedl, že svobodné sbory představují úplný rozchod s minulostí.[11]Sbor byl organizován podle evangelických zásad a chtěl být osvobozen od veškerého vládního nátlaku a veškerého dohledu ze strany církevní autority. Podporoval zásady absolutní svobody svědomí a svobodného sebeurčení pro členy komunity.[3]Kongregace byla úřady klasifikována spíše jako politická společnost než jako církev a podléhala policejnímu dohledu.[2]

Během Revoluce 1848 tlak na Ruppa byl zvýšen.[10]V této době byla pobočka Königsberg v Německá reformovaná církev, součást zřízené státní církve, zvolila Ruppa za svého ministra. Vláda by volby nepotvrdila, i když církev přímo požádala Fredericka Williama IV. V této době napsal Rupp kruhový dopis evangelické církvi v Německu k této otázce, Vyznání, nebo Boží slovo?Spolu s dalšími liberály vydal také periodikum s názvem Svobodný evangelický kostel (Die Freie Evangelische Kirche).[12]Rupp také zveřejnil Populární pruský posel (Ost Preussische Volksboten) na začátku roku 1849 dokument, který pojednával o politice a náboženství a který prosazoval spravedlnost jako základ politiky. V roce 1849 byl Rupp zvolen členem Konigsberg ve druhé pruské komoře.[13]Na 26. zasedání dolní komory v roce 1849 přednesl projev o důležitosti práva na tisk a vydávání tiskovin.[14]Rupp založil první německé pacifistické sdružení v roce 1850.[15]

V červenci 1851 pruské ministerstvo zrušilo Ruppovo právo pořádat akademické přednášky.[16]V roce 1851 byl Rupp shledán vinným z tiskových trestných činů a odsouzen k několikaměsíčnímu vězení. The Populární Messenger byl potlačen.[13]V srpnu 1851 byla Svobodná evangelická komunita rozpuštěna z důvodu, že se jednalo o politickou společnost, a v říjnu 1853 ožila pod novým názvem.[16]Svobodná kongregace se připojila k rozptýlenému německému katolickému hnutí a vytvořila Svobodnou protestantsko-katolickou kongregaci.[2]Přes mnoho překážek vznikly další sbory Memel, Domnau, Kreuzburg, Preußisch Eylau a později v Schneidemühl, Elbing, Danzig a Tilsit. Pravděpodobně sbor nikdy neměl více než 1200 členů.[3]

Rupp byl redaktorem časopisu Konigsberg Sunday Post (příspěvek Sonntags) z let 1856–62, která propagovala humanitární kulturu v náboženství, veřejném životě, vědě a umění.[16]V roce 1859 byla vytvořena Federace svobodných náboženských kongregací, ve které Rupp hrál významnou roli.[2]Rupp byl znovu zvolen, aby zastupoval Konigsberg ve druhé pruské komoře v letech 1862 a 1863.[17]Na 38. zasedání dolní komory hovořil o jmenování Židů učiteli na veřejných školách. V roce 1863 se Rupp stal redaktorem dvakrát týdně Přítel ústavy. Byl redaktorem, poté přispěvatelem časopisu Religiöse reforma od 1867-76. V roce 1869 úplně oslepl kvůli kataraktu v obou očích. Operace v roce 1870 obnovila částečný zrak na jednom oku.[14]V roce 1881 byl donucen rostoucí slepotou rezignovat na svou službu ve venkovním sboru.[3]Julius Rupp zemřel v Königsberg, Prusko dne 11. července 1884.[2]

Víry a dědictví

Rupp rozlišoval mezi vnitřními a vnějšími náboženskými hodnotami.[18]Domníval se, že lidé mají povolání a povinnost reagovat na Boží vůli.[19]Jinak byl jejich život jen „prchavou smrtelnou existencí.“ Vůle transcendentního Boha byla primárně definována z hlediska etiky a byla sdělena v Kristově učení, jak je zaznamenáno v Matoušovo evangelium Křesťan by měl být odhodlán ztělesňovat tyto etické hodnoty, které zahrnovaly svobodu, spravedlnost, rovnost a lásku. Socialismus byl praktickým vyjádřením křesťanské etiky s cílem zlepšit počet chudých a nastolit sociální rovnost. Rupp vyryl na svém náhrobku slova „Člověk tu není proto, aby byl šťastný, ale aby plnil svou povinnost.“[20]

Ruppův zeť Carl Schmidt převzal místo pastora Svobodné protestantské kongregace v Königsbergu.[21]Umělcem byla jeho vnučka, dítě Carla Schmidta Käthe Kollwitz, rozená Käthe Ida Schmidt.[19]Emma Ihrer působila ve Svobodném náboženském sboru v 70. a 80. letech 19. století, stejně jako další zakladatelky raně socialistické ženské organizace v Berlíně, jako např. Ottilie Baader a Agnes Wabnitz.[15]V roce 1909 Freie evangelische Gemeinde instaloval pamětní kámen s bronzovým portrétem Ruppa od Käthe Kollwitz před jeho domem na Pauperhausplatz 5 v Königsbergu.[3]Bronzový reliéf nesl jeho slova: „Kdo nedokáže žít podle pravdy, o které věří, je nejnebezpečnějším nepřítelem samotné pravdy.“ Pomník byl zničen v druhá světová válka (1939–45) a nahrazena novou verzí ve stejném stylu.[18]

Funguje

  • De Spinozae Philosophia Practica. Assumto Ad Respondendum Socio Adolpho Benecke. Paschke, Königsberg 1832 (Königsberg, Universität, phil. Habilitations-Schrift, 1832).
  • Gregor, des Bischofs von Nyssa, Leben und Meinungen (Gregory, biskup z Nyssy, Život a názory) Dyk Lipsko 1834.
  • Zur Berichtigung der Urtheile über die geschlossene freie Evangelische Gemeinde v Königsbergu (Opravy rozsudků o uzavřené svobodné protestantské komunitě v Königsbergu) Selbstverlag, T. Theile v komisi, Königsberg 1852.
  • Von der Freiheit. Ein Zeugnis für das Evangelium. Vom Standpunkte des Protestantischen Dissidententhums (Svobody. Svědek evangelia. Z hlediska protestantských disidentů) 2 Bände. Selbstverlag, Königsberg 1856.
  • Immanuel Kant. Ueber den Charakter seiner Philosophie und das Verhältniß derselben zur Gegenwart (Immanuel Kant O povaze jeho filozofie a jejím vztahu k současnosti) Koch, Königsberg 1857, Digitalisat (PDF; 32 MB).
  • Das Sektenwesen und die Freie Gemeinde (Sectarianism and the Free Church) Beyer, Königsberg 1859.
  • Ueber die Bedeutung der Bibel für den geschichtlichen Fortschritt (O důležitosti Bible pro historický pokrok) Longrien & Leupold, Königsberg 1880
  • Předurčený. Aus den letzten Jahren seines Lebens (Kázání. Z posledních let jeho života) Upraveno stenografickými záznamy. (Předmluva podepsána: L. Ulrich). Otto Wigand, Lipsko 1890.
  • Ruppova litterarischer Nachlaß nebst Nachrichten über sein Leben (Ruppův literární statek, spolu se zprávami o jeho životě) Editoval P. Schultzky. 3 části (každé 12 čísel). Hübner & Matz, Königsberg 1890–1892.
  • Der christliche Staat (Křesťanský stát) Znovu vydán a aktualizován ze svých posmrtných papírů. Upravili Julius Rupp Jr. a Lina Rupp. Otto Wigand, Lipsko 1892.
  • Stručně 1831–1884 (dopisy 1831–1884) Upravil Lina Rupp. Evangelischer Verlag, Heidelberg 1907.
  • Gesammelte Werke in zwölf Bänden (soubor děl ve dvanácti svazcích) Upravil Paul Chr. Elsenhans. Diederichs u. a., Jena u. A. 1910–1916 (svazek 8, svazek 11, Teilbd. 2 a svazek 12 není zveřejněn).

Reference

  1. ^ Kneiphof bylo jedním ze tří měst, která se spojila do Koenigsbergu, další dvě byla Altstadt a Löbenicht.[7]
  2. ^ Unie Gustava Adolfa byla založena za účelem povzbuzení a pomoci protestantským komunitám v oblastech Německa, v nichž dominují římští katolíci.[10]
  1. ^ A b C Rasche 1881, str. xii.
  2. ^ A b C d E F G h Christophersen 2005, str. 278–279.
  3. ^ A b C d E F G h i Rupp, Julius, Kulturportal West-Ost.
  4. ^ A b Bigler 1972, str. 233.
  5. ^ Goffart 2003, str. 349.
  6. ^ Rasche 1881, str. xiii.
  7. ^ A b Rasche 1881, str. xiv.
  8. ^ Rasche 1881, str. xv.
  9. ^ Bigler 1972, str. 233-234.
  10. ^ A b C Rasche 1881, str. xviii.
  11. ^ A b C d Bigler 1972, str. 234.
  12. ^ Rasche 1881, str. xvii.
  13. ^ A b Rasche 1881, str. xix.
  14. ^ A b Rasche 1881, str. xxiii.
  15. ^ A b Weir 2014, str. 6.
  16. ^ A b C Rasche 1881, str. xx.
  17. ^ Rasche 1881, str. xxii.
  18. ^ A b Wieck 2003, str. 281.
  19. ^ A b Jensen & Vrudny 2009, str. 208.
  20. ^ Jensen & Vrudny 2009, str. 209.
  21. ^ umělec - biografie, Muzeum Käthe Kollwitz.

Zdroje

  • Bigler, Robert M. (01.01.1972). Politika německého protestantismu: Vzestup elity protestantské církve v Prusku, 1815-1848. University of California Press. ISBN  978-0-520-01881-5. Citováno 2014-11-07.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Christophersen, Alf (2005). „Rupp, Julius Friedrich Leopold“. Neue Deutsche Biographie (v němčině). 22. Citováno 2014-11-05.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Goffart, Walter (15. 7. 2003). Historické atlasy: První tři sta let, 1570-1870. University of Chicago Press. ISBN  978-0-226-30071-9. Citováno 2014-11-07.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Jensen, Robin Margaret; Vrudny, Kimberly J. (2009). Vizuální teologie: formování a transformace komunity prostřednictvím umění. Liturgický tisk. ISBN  978-0-8146-5399-9. Citováno 2014-11-07.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Rasche, Anna C. (1881). „Biografická skica Dr. Julia Ruppa“. Rozum a náboženství Julius Rupp. S. Tinsley & Company. Citováno 2014-11-07.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • „Rupp, Julius“. Kulturportal West-Ost (v němčině). Citováno 2014-11-05.
  • "umělec - biografie". Muzeum Käthe Kollwitz v Kolíně nad Rýnem. Citováno 2014-11-05.
  • Weir, Todd H. (2014-04-21). Sekularismus a náboženství v Německu devatenáctého století: Vzestup čtvrtého vyznání. Cambridge University Press. ISBN  978-1-107-04156-1. Citováno 2014-11-05.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Wieck, Michael (2003). Dětství za Hitlera a Stalina: Monografie „certifikovaného“ Žida. Univ of Wisconsin Press. ISBN  978-0-299-18544-2. Citováno 2014-11-07.CS1 maint: ref = harv (odkaz)