Ottilie Baader - Ottilie Baader

Ottilie Baader
Ottilie Baader, 1900.jpg
narozený(1847-05-30)30. května 1847
Raków, Polsko
Zemřel24. července 1925(1925-07-24) (ve věku 78)
Berlín, Německo
NárodnostNěmec
obsazeníaktivistka za práva žen a socialistka
Pozoruhodná práce
Ein Steiniger Weg

Ottilie Baader (30 května 1847-24 července 1925) byl německý aktivista za práva žen a socialista. V letech 1900–1908 byla ústřední agentkou (Němec: Zentralvertrauensperson) soudruhů Německa (Sociálně demokratická strana ). Baader byl jedním ze zakladatelů první odborové organizace pro ženy v Německu.[1]

Časný život

Ottilie Baader se narodila 30. května 1847 v Raake (dnes Raków, Polsko).[2] Byla nejstarší dcerou čtyř dětí v rodině. Její matka zemřela v roce 1855 a byla vychována jejím otcem.[2] Navštěvovala školu v Frankfurt / Odra na čtyři roky.[1] Baader se přesto podařilo získat relativně dobré vzdělání, protože její otec jí doma dával večerní lekce.[2] Ve věku 13 let se Baader s rodinou přestěhovala do Berlína a byla zaměstnána v továrně, která pracovala 12 hodin denně jako dělnice, později jako švadlena.[1]

V roce 1879 přednesla Baader svůj první projev na shromáždění směnových dělníků, které učinilo průlom na veřejnosti.[2] Pod dojmem Karla Marxe Das Kapital a Bebel Žena za socialismu, přišla k sociální demokracii a připojila se Lina Morgenstern sdružení pracujících střední třídy.[1] Sdružení nabízelo bezplatné kurzy čtení, psaní a němčiny.[3]

Aktivismus

V roce 1885 byla Ottilie Baader jednou ze zakladatelek „Asociace berlínských plášťových kanálů“, první odborové organizace pro ženy v Německu; za tuto činnost dostala první trest ve vězení, kterému se naštěstí vyhnula Friedrich III vydal obecnou amnestii o svém nástupu na trůn v roce 1888.[2]

Na začátku 90. let 19. století Baader odešla z práce v továrně na manžety a límce ve Berlíně a začala pracovat z domova, protože se musela starat o svého postiženého otce.[2] Žila se svým otcem a Baader si svou účastí získala vlastní samostatnost a identitu socialistická politika. Prostřednictvím socialismu našla prostředky sebeprosazení proti genderové a třídní nerovnosti.[4]

V roce 1891 byl Baader členem rady dělnické školy, otevřené z iniciativy Wilhelm Liebknecht.[2] Ve stejném roce byla Baader zvolena za jednoho z delegátů berlínských sociálních demokratů na 2. mezinárodním dělnickém kongresu v Bruselu, kde společně s dalšími ženami uložila rezoluci o rovných právech mužů a žen v sociálně demokratických stranách.[2]

Baader se aktivně účastnil agitačních zájezdů sociálně demokratické strany. V letech 1892 až 1894 vystoupila na 75 schůzkách, včetně schůzek v dalších městech, například ve Vratislavi, Stralsundu, Drážďanech, Postupimi, Cottbusu a Sprembergu. V roce 1896 absolvovala šest míchacích cest v Elbingenu, Königsbergu, Memelu a Danzigu.[2]

Podle pruských zákonů o sdružení nemohly být ženy členkami politických organizací až do roku 1908, ale sociálně demokratická strana to obcházela strukturou kontaktních osob nebo agentů (Vertrauenspersonen) a agitační výbory (Agitationskommissionen).[5] V září 1900 byl Baader vybrán jako ústřední agent soudruhů (Zentralvertrauensperson) v Německu. Tuto pozici v Sociálně demokratické straně Německa zastávala dobrovolně čtyři roky a později jí strana vyplácela plat.[2] Na této pozici vedl Baader socialistické ženské hnutí v Německu.[6] Jako ústřední agentka ženského hnutí měla silný vliv na místní agenty.[7]

V roce 1908 bylo ženám povoleno vstoupit do sociálně demokratické strany a systém ženských agentek se stal nadbytečným. Baader vstoupil do strany jako její člen a zůstal v kanceláři sociálně demokratických žen až do jejího rozpuštění v roce 1917.[2]

V roce 1921 vydala Baader svou autobiografii Ein Steiniger Weg ve kterém řekla, jak se stala socialistkou a jaké byly její úspěchy v hnutí. Její kniha se stala jedním z desítek německých dělnických příběhů o životě, které se objevily během růstu socialismu od počátku 90. let 20. století do 20. let 20. století.[3]

Ottilie Baader zemřela 24. července 1925 v Berlíně a byla pohřbena na hřbitově Gerichtsstrasse.[2]

Funguje

1921 – Ein Steiniger Weg. (autobiografie)[8]

Reference

  1. ^ A b C d Stolberg-Wernigerode, Otto zu, 1893-1984. (2013). Neue deutsche Biographie. 1. Duncker et Humblot. p. 477. ISBN  3-428-11206-7. OCLC  835345455.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
  2. ^ A b C d E F G h i j k l Freude, Roswitha (1985). „Ottilie Baader - ein biographischer Beitrag zur Geschichte der deutschen Frauenbewegung“ (PDF). Citováno 27. května 2020.
  3. ^ A b Maynes, Mary Jo (9. listopadu 2000). Taking the Hard Road: Life Course ve francouzských a německých dělnických autobiografiích v době industrializace. Univ of North Carolina Press. ISBN  978-0-8078-6327-5.
  4. ^ Weitz, Eric D. (1997). Vytváření německého komunismu, 1890-1990: Od lidových protestů k socialistickému státu. Princeton University Press. p. 57. ISBN  978-0-691-02682-4.
  5. ^ Lischke, Ute; Lischke, Ursula; Lischke-McNab, Ute (2000). Lily Braun, 1865-1916: německá spisovatelka, feministka, socialistka. Camden House. p. 55. ISBN  978-1-57113-169-0.
  6. ^ „Digitale Bibliothek - Münchener Digitalisierungszentrum“. daten.digitale-sammlungen.de. Citováno 27. května 2020.
  7. ^ Ltd, Palgrave Macmillan; Evans, Richard J. (1990). Proletáři a politika: socialismus, protesty a dělnická třída v Německu před první světovou válkou. Palgrave Macmillan. p. 107. ISBN  978-0-312-05652-0.
  8. ^ Zeno. "Volltext von» Ein steiniger Weg. Lebenserinnerungen einer Sozialistin «. Baader, ..." www.zeno.org (v němčině). Citováno 27. května 2020.