Janusz Gajos - Janusz Gajos
Janusz Gajos | |
---|---|
![]() Gajos v roce 2008 | |
narozený | Dąbrowa Górnicza, Polsko | 23. září 1939
Národnost | polština |
Vzdělávání | Národní filmová škola v Lodži |
obsazení | filmový herec, divadelní herec, pedagog |
Aktivní roky | 1964-dosud |
Janusz Gajos (Polská výslovnost:[ˈJanuʂ ˈɡajɔs]; narozený 23. září 1939)[1] je polský filmový, televizní a divadelní herec, pedagog a fotograf. Profesor divadelního umění a Čestný doktor z Národní filmová škola v Lodži, je považován za jednoho z největších polských herců.[2]
Život a kariéra
Narodil se v Dąbrowa Górnicza. Ve věku 11 let se přestěhoval do Będzin kde v roce 1957 absolvoval střední školu č. 3. V roce 1965 absolvoval střední školu Národní filmová škola v Lodži jako jeden z nejlepších studentů, přestože byl při přijímacích zkouškách třikrát odmítnut.[3] Debutoval ještě v době, kdy byl na filmové škole dětský film Panienka z okienka režie Maria Kaniewska v roce 1964.[3] Krátce nato byl obsazen do role Janka Kosa ve velmi populární televizi druhá světová válka série Czterej pancerni i koláče (Čtyři tankisté a pes). Zahrál si v mnoha dalších filmech a divadelních hrách, zejména v Krzysztof Kieślowski je Tři barvy: bílá, Ryszard Bugajski je Výslech, Andrzej Wajda je Muž z mramoru, Wojciech Marczewski je Útěk z kina „Svoboda“, Władysław Pasikowski je Prasata, Andrzeje Wajdy Odplata, Małgorzata Szumowska je Tělo a Wojciech Smarzowski je Duchovenstvo.[4]
Vystupoval v mnoha divadlech po celou dobu své herecké kariéry včetně Stefan Jaracz Divadlo v Lodž stejně jako divadlo Komedia, polské divadlo, Kwadrat, činoherní divadlo a Národní divadlo v Varšava. V roce 2003 se stal akademickým učitelem na Národní filmové škole v Lodži. On je také známý pro hraní v populární Kabaret Olgy Lipińské.[5]
V roce 2010 oficiálně podpořil kandidaturu Bronisław Komorowski v Polské prezidentské volby 2010[6] stejně jako Polské prezidentské volby 2015.[7]
V roce 2007 získal Zlatý Medaile za zásluhy o kulturu - Gloria Artis.[8] V roce 2011 mu byl udělen Velitelský kříž s Hvězdou Řád Polonia Restituta.[9] Je pětinásobným vítězem soutěže Polské filmové ceny včetně ceny polského filmu za celoživotní dílo v roce 2016.[10]
Filmografie

- Pevné zlato (2019), as CBŚ důstojník Nowicki
- Duchovenstvo (2018), jako arcibiskup Mordowicz
- Kamerdyner (2018), jako Bazyli Miotke
- Prolomení limitů (2017)
- Slepota (2016)
- Tělo (2015)
- Uzavřený okruh[11]
- Ekipa, jako dřívější premiér Henryk Nowasz
- Pitbull (2005)
- Osada (2004 / II) (TV), jako Claudius
- Zemsta (2002) aka Odplata, tak jako Cześnik Raptusiewicz
- Chopin. Pragnienie miłości (2002) aka Chopin: Touha po láscejako vévoda Konstanty Pawlowicz
- Tam i z powrotem (2002) aka Tam a zpátkyjako Andrzej Hoffman
- Przedwiośnie (2001) aka Jaro, které přijdejako Seweryn Baryka
- Weisere (2001), jako antikvariát
- Żółty szalik (2000) (TV)
- To ja, złodziej (2000) aka Jsem to já, zlodějjako Roman Wyskocz
- Ostatnia misja (2000) aka Poslední misejako policejní inspektor
- Egzekutor (1999), jako Kowalik
- Fuks (1999), jako policista
- Szczęśliwego Nowego Jorku (1997) aka Šťastný New Yorkjako profesor
- Czas zdrady (1997), jako Messer Niccolo
- Poznaň 56 (1996), jako profesor
- Akwarium (1996)
- Łagodna (1995) aka Něžná ženajako on
- Śmierć jak kromka chleba (1994) aka Smrt jako krajec chleba, jako Miodek
- Trzy kolory: Biały (1994) aka Tři barvy: bílá, jako Mikolaj
- Straszny sen Dzidziusia Górkiewicza (1993) aka Hrozný sen Babyface Gorkiewicze
- Szwadron (1993) aka Letka
- Coupable d'innocence (1992) aka Když důvod spí
- Psy (1992) aka Prasatajako Gross
- Ucieczka z kina 'Wolność' (1991) aka Útěk z kina „Svoboda“jako Cenzor
- Stan wewnętrzny (1990) aka Vnitřní stát
- Dekalog (1989) aka Desatero (mini) televizní seriál, jako Michal
- Piłkarski poker (1989) aka Fotbalový poker, jako rozhodčí Jan Laguna
- Dekalog, cztery (1988) (TV) aka Cti svého otce a svou matkujako Michal
- Velký třesk (1986) (TV), jako Janek
- Hamlet jsme byli Głucha Dolna (1985) (TV)
- Rok spokojnego słońca (1984) aka Rok tichého slunce, jako Moonlighter
- Wedle wyroków twoich ... (1984) aka Po vašich vyhláškáchjako řidič
- Alternativně 4 (1983) TV Series, as Jan Winnicki
- Gwiezdny pył (1982)
- Limuzyna Daimler-Benz (1982) aka Konzul, jako Kuschmerek
- Nieciekawa historia (1982) aka Nezajímavý příběh
- Przesłuchanie (1982) aka Výslech, jako major Zawada "Kapielowy"
- Z daleké země (1981) aka Z dalekiego kraju
- Człowiek z żelaza (1981) aka Muž ze železa, jako místopředseda výboru
- Wahadełko (1981) aka Shilly-Shally
- Wojna światów - następne stulecie (1981) aka Válka světa: Příští století
- Dyrygent (1980) aka Dirigent orchestru, jako vysoký úředník
- Kontrakt (1980) aka Smlouvajako Boleslaw Bartoszuk
- Kung-Fu (1979), jako šéfredaktor Maciek
- Co mi zrobisz, jak mnie złapiesz? (1978) aka Co uděláš, až mě chytíš?, jako manažer supermarketu
- Milionář (1978) aka Milionář, jako Józef Mikula
- Mgła (1976) aka Mlha
- Wakacje z duchami (1970) TV Series, as Antoniusz
- Bicz boży (1967) aka Boží bič, jako Klen
- Stajnia na Salwatorze (1967) aka Stánek na Salvadoru
- Bariera (1966) aka Bariéra (uncredited), jako řidič tramvaje s písmenem "E"
- Czterej pancerni i koláče (1966) TV Series, as Pvt./Cpl./Sgt./Lt. Jan Kos
- Szyfry (1966) aka Kódy, jako bílý mnich
- Panienka z okienka (1964)
Viz také
Reference
- ^ Rožen, Joanna. „Janusz Gajos biografie“ (v polštině). Onet.pl. Archivovány od originál dne 24. listopadu 2010. Citováno 16. června 2007.
- ^ „Janusz Gajos obchodzi 80. urodziny.“ To aktor z tajemnicą"". Citováno 6. srpna 2020.
- ^ A b „Janusz Gajos“. kultura.pl. Archivovány od originál dne 16. dubna 2013. Citováno 16. června 2007.
- ^ „Janusz Gajos“. Citováno 6. srpna 2020.
- ^ „Janusz Gajos“. Citováno 6. srpna 2020.
- ^ „Komitet poparcia Bronisława Komorowskiego“. Archivovány od originál dne 1. srpna 2014. Citováno 6. srpna 2020.
- ^ „Kto wszedł do komitetu poparcia Komorowskiego, a kto z niego wypadł? CAŁA LISTA“. Citováno 6. srpna 2020.
- ^ "Medale" Gloria Artis "dla Kabaretu Pod Egidą". Archivovány od originál dne 11. ledna 2012. Citováno 6. srpna 2020.
- ^ „Prezydent odznaczył ludzi kultury“. Citováno 1. května 2020.
- ^ „Znamy nazwisko pierwszego Laureata Orła 2016!“. Citováno 1. května 2020.
- ^ „V polské pokladně dominuje uzavřený okruh“. Archivovány od originál dne 20. dubna 2013.
externí odkazy
- Janusz Gajos na IMDb