Iuliu Cezar Săvescu - Iuliu Cezar Săvescu
Iuliu Cezar Săvescu (22. září 1866 - 9. března 1903) byl a rumunština básník.
Narozen v Brăila státnímu úředníkovi Eulampiu Săvescuovi a jeho manželce Fanii navštěvoval základní školu a první roky střední školy v rodném městě. Poté pokračoval ve studiu na Bukurešť je Střední škola sv. Sávy, kde jeho učitel Bonifaciu Florescu představil ho Alexandru Macedonski kruh. Díky jeho snahám si zajistil místo korektora v Monitorul Oficial. Vedl stále více zpustlý český životní styl. Není známo, zda a kdy dokončil střední školu; podle některých zdrojů mohl mít auditované kurzy v Univerzita v Bukurešti fakulty literatury bez absolvování studia. Rovněž není známo, kdy debutoval; k tomu mohlo dojít v roce 1888 v Peleșul časopis s básní „Pe când cerul vieței mele“. Byl redaktorem v Duminica časopis v roce 1890 a také publikován v Liga literară (kromě jiných spisů předložil překlady z Edgar Allan Poe ), Literatorul, Convorbiri literare, Tribuna familiei, Ilustrațiunea română, Fântâna Blanduziei, Revista orientală, Foaia pentru toți, Românul a Liberalul.[1]
A Symbolista, shromáždil část svých veršů do skromné malé knížky, kterou sám vydal v malém nákladu, 1901 Poezii. V roce 1926 Nicolae Davidescu předzvěst a zveřejnění Poezii. Volum unic. Ten také zahrnoval část Săvescovy básnické tvorby v antologii z roku 1943 Din poezia noastră parnasiană, který ho oživil v kritické pozornosti. Napsal také několik fantasy próz i krátké eseje a články. Přeložil Ovid, fragment z Dante Alighieri je Peklo, Giosuè Carducci a Poe (včetně „Havran "). Znal klasickou albánskou literaturu a překládal Giuseppe Schirò báseň prózy Mili e Haidhia. v Liga literară v roce 1895 vydal nedokončený volný překlad Sofokles ' Antigona.[1]