Italský elektronický občanský průkaz - Italian electronic identity card

Italský elektronický občanský průkaz
(Carta di identità elettronica)
Italský elektronický průkaz totožnosti (přední-zadní) .png
CIE 3.0
TypDoklad totožnosti
Vydáno Itálie
První vydání4. července 2016
ÚčelIdentifikace a cestování
Platí v
ZpůsobilostItalské občanství, nebo jakékoli jiné občanství, pokud má legální pobyt v Itálii
Vypršení
  • 10 let (věk> 18)
  • 5 let (věk 3–18)
  • 3 roky (věk <3)
Náklady
  • €22.21 (cena se může lišit)
  • €21.95–€27.11 (v cizině)

The carta di identità elettronica (Elektronický občanský průkaz, CIE) je Ital osobní identifikační doklad vydávaný jakémukoli italskému občanovi a legálním cizincům, který postupně nahrazuje papírový průkaz totožnosti od vydání nejnovější verze (CIE 3.0) dne 4. července 2016.

CIE je určen pro online i offline identifikaci.

Informace jsou vytištěny na ID-1 karta a uloženy v a bezkontaktní čip.[1]

Po asi 15 letech zkoušek, konečně podle dekret ze dne 25. května 2016 musí být každý klasický občanský průkaz s prošlou platností nahrazen elektronickou verzí.[2]

Dne 18. července 2019 podepsal ministr zahraničních věcí dekret, který umožňuje Italům pobývajícím v zahraničí požádat o elektronický průkaz totožnosti.[3][4]

Přehled

Italští občané mají právo požadovat občanský průkaz, který je volitelný doklad totožnosti v Itálii a je také platným dokladem pro opuštění země při cestování do jiného EU nebo do zemí, s nimiž Itálie podepsala zvláštní dohody.[5][6]

Navzdory jakémukoli vládou vydanému dokladu (jako je pas, řidičský průkaz atd.) Lze prokázat identifikaci,[7] průkaz totožnosti je v Itálii velmi populární; natolik, že se jedná o první požadovaný dokument a nejvíce přijímaný ve veřejném i soukromém sektoru.

Samotný průkaz není povinen mít u sebe, protože úřady mohou požadovat pouze totožnost osoby, nikoli konkrétní doklad. Pokud však úředníci veřejné bezpečnosti nejsou přesvědčeni o nárokované totožnosti, například z verbálně poskytnutého požadavku na totožnost, mohou držet žadatele ve vazbě, dokud nebude totožnost zjištěna.[8][9]

Všichni cizinci v Itálii jsou ze zákona povinni mít s sebou vždy identifikaci. Občané členských zemí EU musí být připraveni zobrazit doklad totožnosti, který je v jejich zemi legálně vydán vládou. Rezidenti ze zemí mimo EU musí mít cestovní pas s celním vstupním razítkem nebo povolení k pobytu vydané italskými orgány; zatímco všichni cizinci s pobytem / přistěhovalci musí mít povolení k pobytu (jinak jsou nelegální a čelí deportaci), od cizinců z některých zemí mimo EU pobývajících v Itálii po omezenou dobu (obvykle pro cestovní ruch) může být vyžadováno pouze to, aby cestovní pas s řádným celním razítkem.[10]

Trvale pobývající cizinci s platným permesso di soggiorno (povolení k pobytu) může požádat o průkaz totožnosti, ale v tomto případě je platný pouze a výhradně v Itálii pro účely identifikace.[11]

Vydávací systém a náklady

CIE lze vyžádat v italštině obec bydliště[12] italskými občany a rezidenty. Žádost je digitálně zpracována a přenesena do ministerstvo vnitra který vydává kartu ve spolupráci s IPZS v Římě. Nakonec je karta odeslána na adresu zvolenou žadatelem (nebo na obec) a měla by dorazit do 6 pracovních dnů.[13] Náklady jsou: 16,79 EUR za vydání karty a 5,42 EUR za poplatky účtované městem, které se mohou lišit (obvykle zdvojnásobit), pokud byla předchozí karta ztracena, odcizena nebo znehodnocena.[12]

Od 20. září 2019 mohou být žádosti podány i na italských velvyslanectvích / konzulátech pouze italskými občany s bydlištěm v zahraničí. Po zkušební době na konzulárních úřadech v Vídeň, Athény a Pěkný, služba je rozšířena na všechny Evropská unie a do některých zemí, kde Italové mají právo na volný pohyb (Norsko, Monako, San Marino, Švýcarsko a Vatikán ).[14] Proces vydávání je stejný jako v Itálii a karta by měla dorazit do 15 dnů.[14] Náklady jsou: 21,95 EUR v případě obnovení nebo prvního vydání, jinak 27,11 EUR v případě ztráty nebo odcizení předchozí karty.[14]

Platnost

Podle zákona 106/2011 karta vydrží:[12]

  • 10 let pro dospělé ve věku od 18 let
  • 5 let pro nezletilé ve věku 3–18 let
  • 3 roky pro děti do 3 let

a podle zákona 35/2012 je platnost prodloužena nebo zkrácena, aby vypršela v den narozenin.[15]

Bezkontaktní čip

Biometrický symbol na přední straně CIE 3.0

Jako Evropské biometrické pasy, CIE má zabudovanou elektroniku mikroprocesor čip, který ukládá následující položky:[16]

  • název
  • Příjmení
  • Místo a datum narození
  • Rezidence
  • Obrázek držitele
  • Dva otisky prstů (jedna z každé ruky), pouze pokud je žadateli ve věku 12 let a více[17]

Tyto informace lze číst pomocí nástrojů NFC, ale otisky prstů jsou každopádně přístupné pouze policejním silám.[16]

Fyzický vzhled

Karta má Standardní velikost ID-1 a je vyroben z polykarbonát s mnoha bezpečnostními funkcemi (např hologramy, bezpečnostní pozadí, mikro texty, giloše atd.), přes které jsou informace vytištěny pomocí laserové gravírování technologie.[1][18]

Přední strana nese znak Italské republiky a pozadí zadní strany je odvozeno z geometrického designu Piazza del Campidoglio v Řím vytvořil renesance umělec a architekt Michelangelo Buonarroti.[18]

Přední

Přední část CIE 3.0
  1. Číslo karty (například CA00000AA)
  2. Vydávající obec (nebo, pokud žijete v zahraničí, vydávající velvyslanectví / konzulát)
  3. Příjmení
  4. název
  5. Místo a datum narození
  6. Sex
  7. Výška
  8. Národnost
  9. Datum vydání
  10. Datum spotřeby
  11. Podpis držitele
  12. Přístupové číslo karty - CAN
  13. Toto pole se nachází pod CAN a neexistuje, pokud je dokument platný pro cestu do zahraničí. Naopak, věta „NON VALIDA PER L'ESPATRIO“ se vytiskne, pokud pro cestování do zahraničí neplatí.

Zvrátit

Zadní část CIE 3.0
  1. Příjmení a jméno rodičů nebo zákonného zástupce (toto pole se vyplňuje pouze pro žadatele ve věku 0–18 let)
  2. Italský daňový zákon
  3. Italský rodný kód
  4. Adresa bydliště
  5. Toto pole se nachází pod rezidencí a obvykle neexistuje. V případě italského žadatele žijícího v zahraničí se však vytiskne věta „COMUNE DI ISCRIZIONE AIRE“ a za ním název obce, kde měl žadatel bydliště před přestěhováním do zahraničí
  6. Italský daňový kód ve formě čárového kódu
  7. Strojově čitelná zóna - MRZ

Trojjazyčné verze

Přední strana CIE vydaná v roce 2006 Jižní Tyrolsko (Italsky / německy / anglicky)
Přední strana CIE vydaného v EU Údolí Aosta (Italsky / anglicky / francouzsky)

V některých částech Itálie kde menšinový jazyk pokud je uznán jako oficiální, mohl by být průkaz totožnosti napsán kromě italštiny a angličtiny i ve třetím jazyce:

Viz také

Reference

  1. ^ A b „Caratteristiche del documento“. Carta di identità elettronica (v italštině). Citováno 24. června 2019.
  2. ^ Gazzetta Ufficiale. „DECRETO 25 maggio 2016“. Citováno 2. února 2018.
  3. ^ „Carta d'identità elettronica per gli italiani all'estero“. www.esteri.it. Citováno 27. srpna 2019.
  4. ^ ""Carta d'identità elettronica ": firmato il Decreto contenente le modalità di Emisee per i cittadini italiani residenti all'Estero". Enti Locali online (v italštině). 5. srpna 2019. Citováno 7. srpna 2019.
  5. ^ „I servizi demografici“. Dipartimento per gli affari interni e Territoriali (v italštině). 25. listopadu 2016. Citováno 24. června 2019.
  6. ^ „I documenti per viaggiare“. www.poliziadistato.it. Citováno 24. června 2019.
  7. ^ „D.P.R. 445/2000“. www.parlamento.it. Citováno 30. ledna 2020.
  8. ^ „Download di: Regio Decreto 18 giugno 1931, n. 773 T.U.L.P.S. (testo unico delle leggi di pubblica sicurezza)“. Il portale delle Prefetture-UTG (v italštině). Citováno 24. června 2019.
  9. ^ „Che si rischia a camminare senza documenti d'identità?“. La Legge za Tutti (v italštině). Citováno 24. června 2019.
  10. ^ „Identificazione di persone - Sicurezza Pubblica“. sicurezzapubblica.wikidot.com. Citováno 24. června 2019.
  11. ^ „Gazzetta Ufficiale“. www.gazzettaufficiale.it. Citováno 24. června 2019.
  12. ^ A b C „La richiesta al Comune“. Carta di identità elettronica (v italštině). Citováno 24. června 2019.
  13. ^ „Modalità di spedizione del documento“. Carta di identità elettronica (v italštině). Citováno 24. června 2019.
  14. ^ A b C „Carta d'identità“. www.esteri.it (v italštině). Citováno 29. ledna 2020.
  15. ^ „Circolare n. 7/2012 - Scadenza dei documenti di identità e di riconoscimento“. Ministro per la Pubblica Amministrazione (v italštině). 20. července 2012. Citováno 23. července 2019.
  16. ^ A b „Mikroprocesor“. Carta di identità elettronica (v italštině). Citováno 25. června 2019.
  17. ^ „Modalità di acquisizione impronte“. Carta di identità elettronica (v italštině). Citováno 25. června 2019.
  18. ^ A b „Elementi di sicurezza“. Carta di identità elettronica (v italštině). Citováno 30. ledna 2020.

externí odkazy