István Farkas (malíř) - István Farkas (painter)

István Farkas (20. října 1887 v Budapešť; zemřel v červenci 1944 v koncentračním táboře Osvětim-Birkenau ) byl maďarský malíř, vydavatel a oběť Holocaust.

Život

Krajina za soumraku (večer), 1931

Otec Istvána Farkase Jozsef Wolfner (1856-1932), významný sběratel umění, byl zakladatelem knižního nakladatelství Zpěvák a Wolfner. Istvánova matka Anna Goldbergerová zemřela, když mu byly čtyři roky. Jako dospělý si István změnil příjmení z Wolfnera (německé slovo pro vlka) na Farkas (maďarské slovo pro vlka).

Malíř László Mednyánszky byl Farkasův první učitel výtvarné výchovy v Budapešti.^[1] Poté, co získal vzdělání od malířů umělecké kolonie Nagybánya^[2] v roce 1912 se přestěhoval do Paříže, vstoupil do malířova kruhu Kubisté z Académie de La Palette a stali se přáteli André Salmon který o něm později napsal monografii.^[3] V roce 1914 vstoupil do rakousko-uherské armády jako poručík. Byl zajat a držen jako válečný vězeň v Itálii.

V roce 1923 se seznámil s Idou Kohnerovou (1895-1944), dcerou barona Adolf Kohner, prezident Federace židovských komunit v Maďarsku^[4] ve studiu Adolf Fényes. Po svatbě v roce 1925 měli spolu tři děti. Farkas měl svou první samostatnou výstavu 117 snímků v Ernst Museum v listopadu 1924. V listopadu 1925 se Farkas znovu přestěhoval do Paříže, kde se stal součástí umělecké scény v Paříži Café de la Rotonde v Montparnasse čtvrťák. V Paříži se stal etablovaným umělcem, měl mnoho samostatných výstav a byl jedním z předních východoevropských malířů v Paříži Ecole de Paris.

Jako jediný dědic otcovy společnosti byl Farkas po smrti Józsefa Wolfnera v roce 1932 donucen převzít rodinné nakladatelství v Budapešti. Dříve konzervativní nakladatelství pod vedením Farkase začalo vydávat progresivnější a modernističtější díla. Navzdory svému dalšímu závazku jako generální ředitel Új Idök KftHe si ponechal ateliér v Paříži a pokračoval v malování. V letech 1932 a 1936 měl dvě velké výstavy v Ernstově muzeu.

V roce 1939 Horthyho režim zvýšila závažnost stávajících antisemitských právních předpisů, které byly zavedeny v roce 1919. Žark Farkas očekával, že obdrží chráněný status vyznamenaného válečného veterána a důstojníka, a na krátkou dobu to udělal. V roce 1943 zorganizoval v galerii Tamás výstavu, jejíž katalog obsahoval předmluvu Ernő Kállai.^[5]

Po roce 1943 se pronásledování Židů maďarskými úřady dramaticky zvýšilo. Mnoho z jeho přátel a kolegů, včetně jeho francouzského spolueditora Françoise Gachota,^[6] s kým vydal knihy o József Rippl-Rónai, Tivadar Kosztka Csontváry a Béni Ferenczy prosil ho, aby okamžitě opustil Maďarsko.

Po německé okupaci Maďarska v březnu 1944 začala Nacisté ve spolupráci s maďarskými orgány zahájila aktivní pronásledování maďarské židovské komunity, včetně zakládání židovských ghett a deportací Židů do Osvětim. Pronásledování začalo na venkově a Farkas, žijící v Budapešti, měl poslední příležitost uprchnout. Opět jeho přátelé, včetně sochaře Pál Pátzay vyzval ho, aby uprchl. Farkas však stále věřil, že bude před Němci chráněn maďarskými úřady, a zůstal.

15. dubna 1944 byl zatčen v Budapešti spolu se skupinou 45 židovských novinářů a publicistů, mezi nimi i redaktorů Pester Lloyd. Poté, co byl několik týdnů držen v Kistarcsa deportační tábor, Farkas byl deportován do Osvětimi, kde byl po svém příchodu zplynován. Jeho manželku Idu Kohnerovou zavraždila skupina maďarských fašistů v Budapešti a její tělo bylo uvrženo do Dunaj řeka. Farkas vyjádřil rezignaci dopisem propašovaným z vlaku spojeného s Osvětimem během zastávky v Kecskemét:

"Když je lidská důstojnost tak ponížená, už se neoplatí žít."

Po válce ruské okupační úřady zabavily jeho osobní majetek, včetně jeho bytu v Aradi utca a jeho panského sídla v Szigligetu, a znárodnily jeho nakladatelství.

Počínaje polovinou osmdesátých let byla Farkasova tvorba postupně znovu objevována uměleckou komunitou mimo Maďarsko. Od té doby je vystavovatelem mnoha výstav včetně samostatných výstav v Římě,^[7] New York City^[8] a Amsterdam. V roce 1997 Farkasův portrét Dezső Szomory byl uveden na obálce prvního vydání nositele Nobelovy ceny Imre Kertész „Román Valaki más. Byl také předmětem knihy Pranzo di Famiglia^[9] napsal jeho vnučka Alessandra Farkas, publikováno Sperling & Kupfer v roce 2006.

Poznámky

Literatura

• György Konrád: Ebrei. Il popolo universale, Gaspari Editore Udine, ISBN  978-8875412791.
• Tamás Kieselbach [Hrsg.]: Die Moderne in der ungarischen Malerei, Bd. 2 1919–1964, Berlin: Nicolai, 2008 ISBN  978-3-89479-320-3.
• Gabriella Kernács: István Farkas (1887–1944): Der Maler des Narren von Syracuse, S. 42f
• Katalin S.Nagyová: Farkas István. Budapešť, 1994.
• Steven A. Mansbach u.a. [Hrsg.], Muzeum umění Santa Barbara: Stojí v bouři.
• Malíři maďarské avantgardy 1908–1930, Cambridge, Mass. [USA]: MIT Press, 1991 ISBN  0-262-13274-5
• André Salmon: Étienne Farkas: kritika essai, Edition des Quatre-chemins, Paříž 1935
• Alessandra Farkas: Pranzo di Famiglia, Sperling & Kupfer Editori, 2006 ISBN  882004059X
• Katalin S. Nagy, Imre Kertész: Farkasova vila„Beiträge im Ausstellungskatalog des Historischen Museums Budapest, 2005
• Pamětní místnost Istvána Farkase, Szigliget Ausstellung 2004 v Szigligetu

externí odkazy

• I due volti di Márai, perseguitato e traditore Corriere della Sera 1. března 2006
• Farkas, sogni e incubi Corriere della Sera 26. března 2006
• Pranzo di Famiglia v domě Farkas Lettera 22 - 22. března 2006
• Mostra su István Farkas all'Accademia d'Ungheria a Roma
• Al Vittoriano a Roma le opere del pittore ungherese István Farkas Adnkronos 14. září 2002
• Vily Farkas
• Istvan Farkas, modernistický malíř New York Slunce - 23. září 2005
• István Farkas: Úvod Évy Forgács Centrum židovských dějin 22. ledna 2009.
• Farkas István (1887 - 1944) festőművész gyűjteményes kiállítása a Budapesti Történeti Múzeumban