Zavedení 2. bundesligy - Introduction of the 2. Bundesliga - Wikipedia

The Zavedení 2. bundesligy byl krok založení profesionální fotbalové ligy druhého stupně v Německu v roce 1974. Nová liga, 2. Bundesliga, odehrál svoji první sezónu v 1974–75 a nadále je druhou nejvyšší ligou v zemi. Jeho zavedení snížilo počet sekundových divizí v Německu z pěti na dvě a počet týmů na této úrovni z 83 na 40. Eliminovalo nutnost mít propagační kolo na konci sezóny určit dva týmy postoupené do Bundesligy.

Dějiny

Mapa pěti Němců Regionalligas od roku 1963 do roku 1974.

Druhá německá fotbalová úroveň, Regionální liga, byla založena v roce 1963 s zavedení Bundesligy. Regionalliga se hrála v pěti regionálních divizích, Severní, Západ, Jižní, Jihozápadní a Berlín. Toto uspořádání však znamenalo, že k určení dvou týmů, které by byly na konci každé sezóny povýšeny do Bundesligy, bylo nutné po skončení pravidelné ligové sezóny uspořádat postupové play-off. Tato play-off byla původně složena z pěti Regionalliga šampionů a finalistů, kromě Berlína, odkud se kvalifikovali pouze šampioni. Později byla přijata i berlínská finalistka.^[1] Kluby sestoupené z Bundesligy zaznamenaly propad z celonárodní profesionální ligy do poloprofesionálních a finančně neatraktivních regionálních lig.^[2]

Rozhodnutí o založení 2. Bundesligy se dvěma regionálními divizemi složenými z 20 týmů, Severní a Jižní, byl vyroben na výročním sjezdu Německý fotbalový svaz, DFB, na Frankfurt dne 30. června 1973. Do nové severní divize se mělo kvalifikovat jedenáct klubů ze západu, sedm klubů ze severu a dva kluby z Berlína, avšak pouze jeden klub z Berlína využil této možnosti a ponechal další místo na západ. Pro novou jižní divizi se kvalifikovalo sedm klubů z jihozápadu a 13 klubů z jihu. Oba týmy sestoupily z Bundesligy, Hannover 96 a SC Fortuna Köln, byly odečteny z kvóty regionu, do kterého patřily.^[3]

Kvalifikační proces pro 2. Bundesligu

Kvalifikační systém

Kvalifikační systém zohledňoval posledních pět sezón Regionalligy, přičemž body byly udělovány za konečné umístění. Poslední umístěný tým v každé sezóně získal jeden bod, druhý poslední dva a tak dále až do šampionů ligy, kteří získali body rovné počtu týmů v lize. Body za poslední sezónu, 1973–74, kde se vynásobí třemi, body za předchozí dva se zdvojnásobily a body za první dva se počítaly jen jako jediné. Kluby, které hrály Bundesligu v kterékoli z těchto pěti sezón, získaly 25 bodů za sezónu, které se také znásobily podle výše zmíněného způsobu, podle toho, jakou sezónu hrály v Bundeslize. Kluby, které hrály pod Regionalligou v kterékoli z pěti sezón, nezískaly v těchto sezónách žádné body. Do nové ligy se mohly kvalifikovat pouze kluby, které v sezóně 1973–74 hrály Regionalligu nebo Bundesligu. Kluby Regionalliga, které skončily v sestupu v letech 1973–74, byly rovněž vyloučeny z kvalifikace. Pokud by dva kluby měly celkově stejné body, konečné umístění v letech 1973–1974 bylo určeno k určení, kdo se umístil na vyšším místě.^[3]

2. Bundesliga Nord

Dvacet týmů ze tří různých lig se kvalifikovalo do severní divize.

Z Regionalliga Nord

Eintracht Braunschweig, poslední mistr Regionalliga Nord a tým s nejvyšším počtem bodů v pětiletém žebříčku ligy, získal postup do Bundesligy v roce 1974. Na druhé straně byl z Bundesligy sestupován severní klub Hannover 96. nová 2. Bundesliga. Další dva kvalifikované kluby, FC St. Pauli a VfL Osnabrück, byly v průběhu let silnými hráči ligy a oba vyhrály sedm ligových šampionátů. Ze zbývajících kvalifikovaných stran byl VfL Wolfsburg také v jedenácti letech existence špičkou v lize. HSV Barmbeck-Uhlenhorst byl na vzestupu teprve od roku 1970, zatímco 1. SC Göttingen 05 pomalu klesal ve výsledcích od roku 1968. Nakonec se Olympia Wilhelmshaven kvalifikovala jako outsider. Ze zavedených týmů, které se nepodařilo kvalifikovat, Holstein Kiel a Arminia Hannover hrály ligu v každé sezóně a také vyhrál ligové mistrovství. TuS 93 Bremerhaven a VfB Lübeck také hrály ligu v každé sezóně, ale obecně byly méně úspěšné.^[4][5]

Tabulka bodů:^[3]

Z Regionalliga West

Jedenáct klubů se kvalifikovalo z Regionalliga West do nové 2. bundesligy, s dvanáctým klubem Fortuna Köln vstoupil do nové ligy poté, co sestoupil z Bundesligy. Z týmů, které se kvalifikovaly do ligy, hráli každou sezónu v Regionalliga pouze Schwarz-Weiß Essen, zatímco ligu předtím vyhráli SG Wattenscheid 09, Rot-Weiß Oberhausen a Alemannia Aachen. Bayer Uerdingen se třemi sezónami a 1. FC Mülheim-Styrum se dvěma byl pro Regionalligu relativně nový, zatímco Preußen Münster, Borussia Dortmund a Arminia Bielefeld byly bývalými bundesligovými stranami. DJK Gütersloh a SpVgg Erkenschwick soutěžili v lize pouze během pětiletého kvalifikačního období, ale důsledné výsledky v této době znamenaly i kvalifikaci obou klubů. Z klubů, které vynechaly Viktoria Köln a Westfalia Herne, byly silnějšími kluby v oblasti Oberligy, nedokázaly udělat dojem v Regionalliga, ale v příštích letech si vydělají postup do 2. Bundesigy.^[5][6]

Tabulka bodů:^[3]

Z Regionalliga v Berlíně

Z klubů Regionalliga Berlin se možnosti vstupu do nové 2. Bundesligy chopil pouze Wacker 04. Tennis Borussia se kvalifikoval do Bundesligy a Blau-Weiß 1890 Berlin, další v řadě pro 2. Bundesliga kvalifikace klesla, stejně jako všechny ostatní kluby v lize.^[5][7]

Tabulka bodů:^[3]

2. Bundesliga Süd

Dvacet týmů ze dvou různých lig se kvalifikovalo do jižní divize.

Z Regionalliga Süd

Ze třinácti klubů z Regionalliga Süd, které se kvalifikovaly do nové 2. Bundesligy, zvítězily dva nejlepší TSV 1860 Mnichov a 1. FC Norimberk německé mistrovství během oblasti Regionalliga. Třetí, Karlsruher SC, byl zakládajícím členem Bundesligy. Poslední mistr ligy, FC Augsburg, skončil v pětiletém žebříčku čtrnáctý, nominálně těsně mimo třináct kvalifikovaných týmů. Tři poslední umístěné týmy v lize v letech 1973–1974, přestože dva z nich získaly více bodů než FCA, se nemohl kvalifikovat. Jeden z těchto tří, KSV Hessen Kassel, byl v průběhu let silným týmem, hrál každou sezónu a dokonce vyhrál inaugurační mistrovství ligy, ale v posledním roce se mu podařilo přijít až na 16. místo. Z dalších devíti kvalifikovaných týmů hráli všech jedenáct sezón ligy také Stuttgarter Kickers, FC Bayern Hof, SpVgg Fürth a FC Schweinfurt 05. SV Darmstadt 98, SV Waldhof Mannheim a SpVgg Bayreuth se kvalifikovali na základě síly dvou vynikajících minulých sezón v lize, zatímco VfR Heilbronn dosáhl v kvalifikačním období konzistentních výsledků. VfR Mannheim byl nakonec týmem s nejnižším celkovým počtem bodů, který se kvalifikoval z jakékoli Regionalligy, a také se umístil Mannheim jediné další město vedle Hamburg mít na zahajovací sezónu dva 2. bundesligové týmy. Z nekvalifikovaných týmů hrál Freiburger FC také každou sezónu Regionalligy.^[8][9]

Tabulka bodů:^[3]

Z Regionalliga Südwest

Regionalliga Südwest byla kontroverzní při výběru jejich sedmi klubů kvalifikovaných do 2. Bundesligy, když byl SV Alsenborn vynechán pro nesplnění všech licenčních předpisů a místo toho připustil osm 1. FC Saarbrücken. SV Alsenborn, se třemi ligovými šampionáty, byl jediným klubem, který za takových okolností přišel, zatímco 1. FC Saarbrücken byl domácím klubem, který se brzy stal DFB-předseda Hermann Neuberger.^[2][10][11] Všech šest dalších klubů bylo jasnější volbou, Borussia Neunkirchen, bývalý bundesligový klub, SV Röchling Völklingen, FSV Mainz 05, VfR Wormatia Worms a FK Pirmasens, kteří hráli každou sezónu v lize a při různých příležitostech buď skončili mistři nebo běžci - nahoru. Sedmý klub, FC 08 Homburg, vstoupil do ligy v roce 1966 a postupně se zlepšoval, aniž by skončil v prvních dvou. Z klubů, které se nepodařilo kvalifikovat Südwest Ludwigshafen a TuS Neuendorf, také hrály každou sezónu v lize, zatímco z ostatních šesti nekvalifikantů si během pětiletého kvalifikačního období vedl dobře pouze ASV Landau. FC Ensdorf, se třemi jmény, držel nejnižší bodový součet ze všech klubů Regionalliga v letech 1973–74.^[9][12]

Tabulka bodů:^[3]

Klíč

• ^‡ Klub Denotes dokončil sezónu 1973–74 v sestupu a byl vyloučen z kvalifikace do Regionalligy.

Změny v systému ligy

Na rozdíl od roku 1963, kdy byla představena Bundesliga a ligový systém pod ní zažil také velké změny, zavedení 2. Bundesligy nemělo tak velký dopad. Největší změna byla provedena v oblasti Regionalliga Nord, kde byla na třetí úrovni zavedena Oberliga Nord. Tato liga pokrývala stejnou oblast jako Regionalliga Nord a nahradila Amateurliga Brémy, Landesliga Hamburk, Amateurliga Niedersachsen a Landesliga Schleswig-Holstein na této úrovni. Ve všech ostatních regionech zůstala třetí divize nedotčena, dokud v roce 1978 neproběhla velká reorganizace.^[13]

Systém ligy 1973–74

První tři divize ligového systému v sezóně před zavedením 2. bundesligy:

Systém ligy 1974–75

První tři divize ligového systému v sezóně po zavedení 2. bundesligy:

Následky

Nová druhá divize německého fotbalu měla v této podobě trvat jen sedm sezón. V roce 1981 došlo k další změně, kdy byla 2. bundesliga zredukována na jednu divizi 20 klubů.^[2] V tomto formátu zůstal až do roku 1992, kdy Německé setkání a příliv klubů z bývalých Východní Německo vedlo k rozšíření ligy na 24 týmů po dvě sezóny. První z nich se hrálo v severní a jižní divizi, poté se vrátilo do formátu jedné divize. Od roku 1994 liga hrála pouze s 18 kluby, což je počet, který má i dnes.^[5][9][14]

Pokud jde o postup od roku 1974, byla pro 2. Bundesligu k dispozici tři místa. Vítězové byli povýšeni přímo, zatímco finalisté hráli navzájem v play-off dvou nohou, aby si určili další místo.^[15] Postup do 2. Bundesligy byl určen přímým povýšením stejně jako propagační kola, přičemž šampioni větších Amateurligas a Oberligas byli přímo povýšeni, zatímco ti menší museli rozhodnout o zbývajících místech v play-off. To se změnilo v roce 1978, kdy byly reformovány třetí divize a snížen jejich počet.^[13]

Vůbec první zápas 2. bundesligy se hrál mezi 1. FC Saarbrücken a Darmstadt 98, Nikolaus Semlitsch vstřelil vůbec první gól nové ligy.^[15] Ze 40 zakládajících členů 2. bundesligy se SC Fortuna Köln stal nejdéle trvajícím klubem a odehrál 26 po sobě jdoucích sezón v lize až do roku 2000, kdy byl klub sestoupen, o deset sezón déle než druhý nejdelší Alemannia Aachen, který vydržel do roku 1990.

Reference

Zdroje

• 30 Jahre Bundesliga (v němčině) 30. výročí speciální, vydavatel: kicker Sportmagazin, publikováno: 1993
• kicker-almanach 1990 (v němčině) Ročenka německého fotbalu, vydavatel: kicker Sportmagazin, publikováno: 1989, ISBN  3-7679-0297-4
• DSFS Liga-Chronik obléhá 1945 (v němčině) vydavatel: DSFS, publikováno: 2005

externí odkazy

• Oficiální webové stránky (v angličtině)
• DFB - Deutscher Fußball Bund (Německý fotbalový svaz)