Mezinárodní mírový úřad - International Peace Bureau

Mezinárodní mírový úřad
IPB Logo.svg
ZkratkaIPB
MottoOdzbrojení pro rozvoj
Formace1891; Před 129 lety (1891)
TypNevládní organizace
Právní statusNezisková organizace
ÚčelVěnováno světu bez války
Hlavní sídloBerlín, Německo
Souřadnice52 ° 31'21 ″ severní šířky 13 ° 23'01 ″ východní délky / 52,522454 ° N 13,383641 ° E / 52.522454; 13.383641Souřadnice: 52 ° 31'21 ″ severní šířky 13 ° 23'01 ″ východní délky / 52,522454 ° N 13,383641 ° E / 52.522454; 13.383641
Kraj
Celosvětově
MetodySemináře a konference, vzdělávání, obhajoba
PoleSvětový mír
Spolupředseda
Lisa Clarková
Spolupředseda
Philip Jennings
Hlavní orgán
Shromáždění Mezinárodního mírového úřadu
webová stránkawww.ipb.org
Zasedání rady Mezinárodního úřadu pro mír (IPB) v Bernu v roce 1899
Valné shromáždění Mezinárodního mírového úřadu, září 1935

The Mezinárodní mírový úřad (IPB) (francouzština: Bureau international de la paix), založená v roce 1891,[1] je jedním z nejstarších světových mezinárodních mír federace. Organizace byla oceněna Nobelova cena míru v roce 1910 za herectví „jako spojovací článek mezi mírovými společnostmi různých zemí“.[2][3] V roce 1913 Henri La Fontaine byl také oceněn Cenou „[Pro jeho práci jako] vedoucí Mezinárodního mírového úřadu“.[4][5] Od roku 2012, členy IPB bylo dalších jedenáct laureátů Nobelovy ceny za mír.[6]

Její členství tvoří 300 organizací v 70 zemích.[7] Sídlo IPB se nachází v Berlín, Německo s kancelářemi v Barcelona, ​​Španělsko, a Ženeva, Švýcarsko. Před rokem 2017 sídlila ústředí v Ženevě.

Jeho hlavními programy jsou Globální kampaň na vojenské výdaje (GCOMS) a odzbrojení pro udržitelný rozvoj, která se zaměřuje jak na jaderné a konvenční zbraně, tak na biologické zbraně, miny a ruční palné zbraně.[7][8]

IPB má status konzultace s Hospodářská a sociální rada OSN (ECOSOC) a přidružit status k Oddělení OSN pro globální komunikaci.[9]

IPB byla založena pod názvem Stálý mezinárodní mírový úřad (Bureau International Permanent de la Paix). Od roku 1912 dále používal název Mezinárodní mírový úřad. V letech 1946 až 1961 to bylo známé pod tímto jménem Mezinárodní styčný výbor pro mír - ILCOP (Comité de liaison international des organisations de paix - CLIOP).

Globální kampaň na vojenské výdaje

Globální kampaň na vojenské výdaje (GCOMS) je trvalá, globální, celoroční kampaň, kterou v prosinci 2014 vytvořila IPB za účelem řešení celosvětové otázky nadměrných vojenských výdajů.[10]

Cílem kampaně je tlačit na vlády světa, aby investovaly peníze spíše do sektoru zdravotnictví, vzdělávání, zaměstnanosti a změny klimatu než do armády. Rovněž požaduje roční minimální přerozdělení ve výši 10% z vojenských rozpočtů všech států. Nakonec prosazuje omezení výroby zbraní a mezinárodního obchodu se zbraněmi.[11]

Akce GDAMS v Halifaxu v Kanadě

Kampaň organizuje Globální den akce na vojenské výdaje (GDAMS), aby přilákala veřejnost, média a politickou pozornost k nákladům na vojenské výdaje a potřebě investovat do nových priorit.[12]

GCOMS je řízen z decentralizovaného Barcelona, ​​Španělsko kancelář IPB ve spolupráci s Center Delàs of Peace Studies. Do kampaně se zapojilo více než 100 organizací z 35 zemí.[13]

Aktivismus jaderného odzbrojení

IPB je v čele aktivit v oblasti jaderného odzbrojení od roku 1945, včetně:

V současné době IPB vede kampaň na podporu podpisu a ratifikace TPNW, aby mohla vstoupit v platnost.[14]

Cena míru Seána MacBride

Společnost byla založena v roce 1992 Cena míru Seána MacBride uděluje Mezinárodní mírový úřad osobě nebo organizaci, která „vykonala vynikající práci za mír, odzbrojení a / nebo lidská práva“. [15][16] Je pojmenován po Seán MacBride, a Nobelova cena míru vítěz, který byl předsedou IPB v letech 1968–74 a prezidentem v letech 1974–1985.[17][18]

Příjemci

Příjemci Ceny míru Seána MacBride od jejího založení v roce 1992 jsou následující: [15]

RokPříjemcePoznámkyOdkaz
1992Michael D. Higgins
1993Motarilavoa Hilda LiniHraje klíčovou roli v rozhodnutí WHO schválit žádost Světového soudu o právním postavení jaderných zbraní.
1994Mordechai VanunuOdsouzen na 18 let na samotku za odhalení podrobností o izraelském jaderném arzenálu.
1995Výbor matek vojáků RuskaPředevším mezi ruskými občanskými skupinami, které se stavěly proti válce v Čečensku.
1996Selim BešlagićZa „jeho boj proti nacionalismu, etnické čistky a netoleranci během války v jeho zemi“.[19]
1997Seeds of Hope GroupZa odzbrojení letadla Hawk směřujícího do Indonésie.
1998John HumeZa „jeho příspěvek k mírovému procesu v Severním Irsku“.[20]
1999Barbara GladyschZa její „mimořádný a celoroční závazek odzbrojení a praktickou solidaritu s oběťmi válek a katastrof“.[21]
20001) Praful Bidwai
2) Achin Vanaik		Za to, že byl v „čele mezinárodní kampaně proti nukleizaci jižní Asie“.[22]
2001Rosalie BertellZa „její celoživotní angažovanost ve věci míru a za její hluboký zájem o blaho národů po celé planetě.[23]
2002Barbara LeeZa „její jediný hlas proti bombardování Afghánistánu“.[24]
2003Nihon HidankyoTi, kdo přežili bombové útoky typu A na Hirošimu a Nagasaki v roce 1945. Zbytek života zasvětili likvidaci jaderných zbraní.
2004Ženevská iniciativa na Středním východě
2005Nebylo uděleno žádné ocenění
2006Starostové pro mír:

1) Tadatoshi Akiba
2) Iccho Itoh

Za „její úspěchy při vzbuzení mezinárodní veřejné poptávky po zrušení jaderných zbraní a trvalém světovém míru“.[25]
2007Jayantha DhanapalaZa „jeho oddanost příčinám odzbrojení a jeho iniciativy směřující k vytvoření středoasijské zóny bez jaderných zbraní“.[26]
2008Jacqueline CabassoZa „její roky vynikající práce s nevládními organizacemi a iniciativ směřujících k míru a zrušení jaderných zbraní“.[27]
2009Betty ReardonZa „její příspěvek k mírovému vzdělávání a k širšímu mírovému hnutí“.[28]
2010Binalakshmi NepramZa „její mimořádné úsilí o podporu odzbrojení a ukončení násilí se zbraněmi v Indii“.[29]
20111) Hanaa Edwar
2) Dr. Peter Becker		1) Za „její příspěvek k prosazování demokracie a lidských práv a její pevný postoj proti násilí a válce“;
2) Za práci v německé sekci Mezinárodní asociace právníků proti jaderným zbraním (IALANA).		[30][31]
20121) Lina Ben Mhenni
2) Nawal El Saadawi		Za projev „velké odvahy a ... podstatných příspěvků k takzvanému arabskému jaru“.[32]
2013Chelsea ManningZa její „odvážné akce při odhalování informací o válečných zločinech USA“.[33]
2014Lidé a vláda Republika Marshallových ostrovůZa „odvážné předvedení devíti zemí, které jsou držiteli jaderných zbraní, k Mezinárodnímu soudnímu dvoru za účelem vymáhání dodržování Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a mezinárodního zvykového práva.“[34]
2015Lidé a ostrovní společenství Lampedusa, Itálie a Ostrov Jeju, Jižní KoreaZa projev „hlubokého závazku k míru a sociální spravedlnosti“.[35]
2016Generální tajemník IPB Colin Archer26 let „ve službách míru a komunity IPB“.[36]
20171) Celá rada na Okinawě proti nové základně Henoko
2) Noam Chomsky
3) Jeremy Corbyn		1) Za „neutuchající závazek uzavřít námořní leteckou základnu Futemna a za nenásilný nesouhlas s výstavbou rozsáhlé nové letecké, pozemní a námořní základny v Henoko;“
2) Za jeho „neúnavný závazek k míru, jeho silné kritiky zahraniční politiky USA a jeho antiimperialismu;“
3) Za jeho „trvalou a silnou politickou práci pro odzbrojení a mír“.		[16]
20181) Sdružení pro historický dialog a výzkum a domov pro spolupráci
2) Helena Maleno
3) Douglas Roche		1) Za své „úsilí a podporu [a] Kultury míru a také za činnosti zaměřené na budování míru;“
2) Za její „úsilí o záchranu stovek životů ve Středozemním moři a její silné odhodlání bránit lidská práva;“
3) Za jeho „neúnavné úsilí o prosazování mezinárodního míru a odzbrojení“.		[37]
20191) Bruce Kent

2) Elayne Whyte Gómez

1) „Mezinárodně známý mírový aktivista a„ skutečný hrdina míru “, který i ve svém 90. roce zůstává aktivním aktivistou a organizátorem míru a lidských práv.“

2) Za „její neocenitelný přínos k dokončení historické smlouvy o zákazu jaderných zbraní“.

[38]


World Peace Bureau World Congress Berlin 2016

Vedení lidí

Na trienále, které se konalo v Londýně 19. října 2019, byla zvolena nová skupina úředníků IPB.[39]

Prezident

Současní spolupředsedové jsou:[39]

Zeměnázev
 Spojené královstvíPhilip Jennings
 ItálieLisa Clarková

Pokladník

Aktuální pokladník je:[39]

Zeměnázev
 NěmeckoLucas Wirl

Místopředsedové

V případě potřeby zastupují místopředsedové prezidenta. Stávajícími místopředsedy jsou: [39]

Zeměnázev
 ŠpanělskoJordi Calvo
 FilipínyCorazon Valdez Fabros
 Spojené státyJoseph Gerson
 Spojené královstvíDave Webb

Členové představenstva

Členy představenstva jsou tyto osoby: [39]

Zeměnázev
 FrancieAlain Rouy
 FrancieArielle Denis
 IndieBinalakshmi Nepram
 MongolskoEnkhsaikhan Jargalsaikhan
 Jižní KoreaJun Kyu Lee
 ArgentinaPatricia Perez
 JaponskoRieko Asato-Kodama
 KanadaYeshua Moser-Puangsuwan
 KanadaSteve Staples
 BelgieEtienne De Jonghe

Členové rady

Členy Rady jsou tyto osoby:[39]

Zeměnázev
 IndieSurender Singh Rajpurohit
 GhanaKwaku Addai
 FrancieLisa Silvestre
 Jižní KoreaA-Young Moon
 Spojené královstvíSara Medi Jonesová
 BelgieChloé Meulewaeter
 KolumbieAngelo Cardona
 Spojené státyEmily Rubino
 Spojené státyAnn Wright
 IndieJurvey Balkrishna
 NigérieEjimole Fidel Onwuekwe
 RuskoOleg Viktorovich Bodrov
 KanadaTamara Lorincz
 Spojené královstvíJenny Clegg
 NěmeckoStephan Möhrle


Personál

Zaměstnanci jsou tyto osoby:[39]

Zeměnázev
 NěmeckoReiner Braun
 Bosna a HercegovinaAmela Skiljan
 ŠpanělskoQuique Sánchez

Nobelovy ceny za mír

Práce IPB byla v roce 1910 oceněna Nobelovou cenou za mír, která byla udělena také některým jejím členům:[40]

Prezidenti

IPB má systém Co-President, který zajišťuje rovnováhu mezi muži a ženami ve vedení. Každý prezident může v současné době působit až dvě funkční období po dobu 3 let.[41]

IPB „Chléb Tank“ v brazilském Riu de Janeiru

Viz také

Reference

  1. ^ „Více než století míru“. Mezinárodní mírový úřad. Archivovány od originál dne 15. 4. 2013. Citováno 2012-02-14.
  2. ^ „Slavnostní předávání cen (1910)“. Nobelova nadace. Citováno 2011-10-06.
  3. ^ „Nobelova cena za mír 1910“. Nobelova nadace. Citováno 2011-10-06.
  4. ^ Lundestad, Geir (2001-03-15). „Nobelova cena za mír, 1901–2000“. Nobelova nadace. Citováno 2011-10-06.
  5. ^ „Nobelova cena za mír 1913“. Nobelova nadace. Citováno 2011-10-06.
  6. ^ „Vítězové Nobelovy ceny IPB“. Nobelova nadace. Archivovány od originál dne 18. 7. 2012. Citováno 2011-10-06..
  7. ^ A b „IPB - Kdo jsme | IPB - International Peace Bureau“. Citováno 2020-06-22.
  8. ^ "Domovská stránka -". demilitarize.org. Citováno 2020-06-22.
  9. ^ „IPB - Kdo jsme | IPB - International Peace Bureau“. Citováno 2020-06-22.
  10. ^ "Kdo jsme". Globální kampaň za vojenské výdaje. Mezinárodní mírový úřad. Citováno 6. listopadu 2018.
  11. ^ "Co děláme". Globální kampaň za vojenské výdaje. Mezinárodní mírový úřad. Citováno 6. listopadu 2018.
  12. ^ „GCOMS (globální kampaň na vojenské výdaje)“. Center Delàs. Center Delàs. Citováno 6. listopadu 2018.
  13. ^ "Kdo jsme -". demilitarize.org. Citováno 2020-06-22.
  14. ^ „Nuclear Weapons | IPB - International Peace Bureau“. Citováno 2020-06-22.
  15. ^ A b „Cena míru Seana MacBrideho“. Mezinárodní mírový úřad. Mezinárodní mírový úřad. Citováno 6. listopadu 2018.
  16. ^ A b „IPB odhaluje vítěze Ceny míru Séana MacBride za rok 2017“. Center Delàs. Center Delàs. 7. září 2017. Citováno 6. listopadu 2018.
  17. ^ Nordlinger, Jay (2012). Mír, říkají: Historie Nobelovy ceny za mír, nejslavnější a nejkontroverznější cena na světě. Setkání. str.221.
  18. ^ „International Peace Bureau Awards Sean MacBride Peace Prize 2013“. Pax Christi International. Pax Christi International. Citováno 6. listopadu 2018.
  19. ^ „Bosnian vyhrává cenu MacBride“. Irish Times. Dublin. 27. srpna 1996. Citováno 7. listopadu 2018.
  20. ^ „Cena MacBride pro Huma“. Irish Times. Dublin. 14. října 1998. Citováno 7. listopadu 2018.
  21. ^ „Barbara Gladysch erhält den MacBride-Friedenspreis 1999“ [Barbara Gladysch obdrží cenu MacBride Peace Prize 1999]. Mírové fórum (v němčině). Bonn: Netzwerk Friedenskooperative (Síť německého mírového hnutí). Zima 1999. Citováno 7. listopadu 2018.
  22. ^ „Mírový úřad udělí cenu MacBride indickým protijaderným aktivistům“. Archivovány od originál dne 25. února 2004. Citováno 7. listopadu 2018.
  23. ^ „Cena Peace Bureau Awards dr Rosalie Bertell“. Zprávy CADU. Kampaň proti ochuzenému uranu. Zima 2001. Citováno 7. listopadu 2018.
  24. ^ Irwin, Abrams; Gungwu, Wang (2003). Válka v Iráku a její důsledky, The Thoughts of Nobel Peace Laurees and Eminent Scholars. World Scientific. str. 131. ISBN  9789814338103.
  25. ^ „Starostové za mír dostávají cenu za mír Sean MacBride udělenou Mezinárodním úřadem pro mír (IPB)“. Starostové pro mír. Nadace pro mírovou kulturu v Hirošimě. Citováno 7. listopadu 2018.
  26. ^ „Předseda Rady OSN Dhanapala vyhrál Cenu míru IPB. Univerzita OSN. Univerzita OSN. Září 2007. Citováno 7. listopadu 2018.
  27. ^ „Paní Jacqueline Cabasso, koordinátorka starostů za mír v Severní Americe, získala cenu za mír Sean MacBride za rok 2008“. Starostové pro mír. Nadace pro mírovou kulturu v Hirošimě. n.d. Citováno 7. listopadu 2018.
  28. ^ „International Peace Bureau Awards Pioneering Peace Educator, Dr. Betty A. Reardon, 2009 Sean MacBride Peace Prize“. Archivovány od originálu dne 2010-07-13. Citováno 2018-11-07.CS1 maint: BOT: stav původní adresy URL neznámý (odkaz)
  29. ^ „Binalakshmi Nepram získává cenu Sean MacBride za mír za rok 2010 v Oslu“. Heinrich Böll Stiftung Indie. Nadace Heinricha Boella. 23. září 2010. Citováno 7. listopadu 2018.
  30. ^ „Hanaa Edwar z Irácké asociace Al-Amal udělila Mezinárodní mírová kancelář cenu Sean MacBride za mír za rok 2011“. Archivovány od originálu na 2012-08-15. Citováno 2018-11-07.CS1 maint: BOT: stav původní adresy URL neznámý (odkaz)
  31. ^ „Mezinárodní mírový úřad uděluje Sean MacBride PeacePrize 2011 Haně Edwar (aktivistka za práva iráckých žen a demokracii) a Peter Becker (německý protijaderný právník)“ (PDF). Archivovány od originálu na 2011-12-02. Citováno 2018-11-07.CS1 maint: BOT: stav původní adresy URL neznámý (odkaz)
  32. ^ „International Peace Bureau to Award 2012 Sean MacBride Peace Prize Peace to Nawal El-Sadaawi (Egypt) and Lina Ben Mhenni (Tunisia)“. Akce z Irska. Akce z Irska. 8. listopadu 2012. Citováno 6. listopadu 2018.
  33. ^ „International Peace Bureau uděluje Sean MacBride Peace Prize 2013 americkému informátorovi Bradleymu Manningovi“. Kanadský hlas žen pro mír. Kanadský hlas žen pro mír. 23. července 2013. Citováno 6. listopadu 2018.
  34. ^ „Cena míru MacBride na Marshallovy ostrovy“. Zrušení 2000. Zrušení 2000. 5. srpna 2014. Citováno 6. listopadu 2018.
  35. ^ „International Peace Bureau to award the 2015 Macbride Prize to Two Island Communities: Lampedusa (Italy) and Gangjeon Village, Jeju Island (S. Korea)“ (PDF). Mezinárodní mírový úřad. Mezinárodní mírový úřad. 24. srpna 2015. Citováno 6. listopadu 2018.
  36. ^ „IPB udělí cenu Seana MacBride za mír 2016 Colinovi Archerovi“. Pressenza. Pressenza. 11. listopadu 2016. Citováno 6. listopadu 2018.
  37. ^ „Tisková zpráva: Cena míru Seána MacBride za rok 2018“ (PDF). Mezinárodní mírový úřad. Mezinárodní mírový úřad. 12. září 2018. Citováno 11. listopadu 2018.
  38. ^ „Cena za mír Sean MacBride | IPB - Mezinárodní mírová kancelář“. Citováno 2020-06-23.
  39. ^ A b C d E F G "Struktura | IPB - Mezinárodní mírový úřad". Citováno 2020-06-09.
  40. ^ „Laureáti Nobelovy ceny za mír“. Mezinárodní mírový úřad. Archivovány od originál dne 2016-04-15. Citováno 2016-03-01.
  41. ^ "Struktura | IPB - Mezinárodní mírový úřad". Citováno 2020-06-22.
  42. ^ „Nobelova cena za mír 1901-2000“. Nobelprize.org. Nobel Media AB 2014. Web. 1. března 2017. <http://www.nobelprize.org/nobel_prizes/themes/peace/lundestad-review/index.html >

Zdroje

  • Gobat, Albert, Développement du Bureau mezinárodní permanentní de la paix. Bern, 1910.
  • Herz, Ulrich, Mezinárodní mírový úřad: historie, cíle, činnosti. Ženeva, 1969.
  • Z Nobelovy přednášky, mír 1901-1925, Editor Frederick W. Haberman, Elsevier Publishing Company, Amsterdam, 1972.

externí odkazy