Střední logika - Intermediate logic
v matematická logika, a superintucionistická logika je výroková logika prodlužování intuicionistická logika. Klasická logika je nejsilnější konzistentní superintucionistická logika; tak se nazývají konzistentní superintucionistické logiky mezilehlé logiky (logika je prostředníkem mezi intuitivní logikou a klasickou logikou).[1]
Definice
Superintucionistická logika je sada L výrokových vzorců v počítatelné sadě proměnných pi splňující následující vlastnosti:
- 1. vše axiomy intuitivní logiky patřit k L;
- 2. pokud F a G jsou vzorce takové, že F a F → G oba patří L, pak G také patří L (uzávěr pod modus ponens );
- 3. pokud F(p1, p2, ..., pn) je vzorec L, a G1, G2, ..., Gn jsou tedy jakékoli vzorce F(G1, G2, ..., Gn) patří L (uzávěr při střídání).
Taková logika je přechodná, pokud navíc
- 4. L není množina všech vzorců.
Vlastnosti a příklady
Existuje a kontinuum různých přechodných logik. Specifické mezilehlé logiky jsou často konstruovány přidáním jednoho nebo více axiomů k intuicionistické logice nebo sémantickým popisem. Mezi příklady mezilehlé logiky patří:
- intuicionistická logika (IPC, Int, IL, H)
- klasická logika (CPC, Cl, CL): IPC + p ∨ ¬p = IPC + ¬¬p → p = IPC + ((p → q) → p) → p
- logika slabých vyloučený střední (KC, Jankov logika, De Morgan logika[2]): IPC + ¬¬p ∨ ¬p
- Gödel –Dummett logika (LC, G): IPC + (p → q) ∨ (q → p)
- Kreisel –Putnam logika (KP): IPC + (¬p → (q ∨ r)) → ((¬p → q) ∨ (¬p → r))
- Medveděv logika konečných problémů (LM, ML): definováno sémanticky jako logika všech rámy formuláře pro konečné množiny X („Boolean hypercubes without top“), od roku 2015[Aktualizace] není známo, že je rekurzivně axiomatizovatelný
- realizovatelnost logika
- Scott logika (SL): IPC + ((¬¬p → p) → (p ∨ ¬p)) → (¬¬p ∨ ¬p)
- Smetanichova logika (SmL): IPC + (¬q → p) → (((p → q) → p) → p)
- logika omezené mohutnosti (před naším letopočtemn):
- logika ohraničené šířky, známá také jako logika ohraničených antiřetězců (BWn, BAn):
- logika ohraničené hloubky (BDn): IPC + pn ∨ (pn → (pn−1 ∨ (pn−1 → ... → (p2 ∨ (p2 → (p1 ∨ ¬p1)))...)))
- logika ohraničené horní šířky (Mimochodemn):
- logika ohraničeného větvení (Tn, BBn):
- Gödel n-hodnotová logika (Gn): LC + před naším letopočtemn−1 = LC + BDn−1
Superintucionistická nebo střední logika tvoří a úplná mříž s intuitivní logikou jako dno a nekonzistentní logika (v případě superintucionistické logiky) nebo klasická logika (v případě mezilehlé logiky) jako vrchol. Klasická logika je jediná coatom v mřížce superintucionistické logiky; mřížka mezilehlé logiky má také jedinečný koatom, a to SmL.
Nástroje pro studium střední logiky jsou podobné těm, které se používají pro intuitivní logiku, například Kripkeho sémantika. Například logika Gödel – Dummett má jednoduchou sémantickou charakterizaci, pokud jde o celkový počet objednávek.
Sémantika
Vzhledem k tomu, Heyting algebra H, soubor výrokové vzorce které jsou platné v H je střední logika. Naopak, vzhledem k mezilehlé logice je možné sestrojit jeho Lindenbaum – Tarski algebra, což je pak Heytingova algebra.
Intuicionistický Kripkeho rám F je částečně objednaná sada a model Kripke M je Kripkeův rám s oceněním takovým je horní podmnožina z F. Sada výrokových vzorců platných v F je střední logika. Vzhledem k přechodné logice L je možné postavit model Kripke M tak, že logika M je L (tato konstrukce se nazývá kanonický model). Rámec Kripke s touto vlastností nemusí existovat, ale a obecný rám vždycky ano.
Vztah k modální logice
Nechat A být výrokový vzorec. The Překlad Gödel – Tarski z A je definován rekurzivně takto:
Li M je modální logika prodlužování S4 pak ρM = {A | T(A) ∈ M} je superintucionistická logika a M se nazývá a modální společník ρM. Zejména:
- IPC = ρS4
- KC = ρS4.2
- LC = ρS4.3
- CPC = ρS5
Pro každou střední logiku L existuje mnoho modálních logik M takhle L = ρM.
Viz také
Reference
- ^ „Mezilehlá logika“. Encyclopedia of Mathematics. Citováno 19. srpna 2017.
- ^ Konstruktivní logika a mřížka Medveděva, Sebastiaan A. Terwijn, Notre Dame J. Formal Logic, svazek 47, číslo 1 (2006), 73-82.
- Toshio Umezawa. Na logice přechod mezi intuitivní a klasickou predikátovou logikou. Journal of Symbolic Logic, 24 (2): 141–153, červen 1959.
- Alexander Chagrov, Michael Zakharyaschev. Modální logika. Oxford University Press, 1997.