Hostivít - Hostivít

Hostivít byl poslední ze sedmi Český mýtická knížata mezi (také mýtickým) zakladatelem Přemyslovci Přemysl oráč a první historický princ Bořivoj. Jména princů byla poprvé zaznamenána v Kronika z Kosmy a poté přeneseny do historických knih 19. století včetně František Palacký je Dějiny českého národa v Čechách a na Moravě. Podle tradice byl otcem legendárního knížete Bořivoje. Někteří historici předpokládají, že když Svatá Ludmila se narodil, Hostivít (nebo Svatopluk I. Moravy) a Ludmilin otec, Slavibor, smluvně že Ludmilla se ožení s Bořivojem (což by se mohlo vztahovat na svatební procesí neznámé nevěsty zmíněné v Annales Fuldenses pro 871_.[1] Podle Kronika Dalimila, Hostivít měl bratra jménem Děpolt, který zdědil zemi Kouřim.[2]

Jedna teorie o počtu princů je opřena o fresky na stěnách Rotunda v Znojmo, Morava ale Anežka Merhautová tvrdil, že fresky zobrazují všechny členy přemyslovské dynastie včetně moravských nižších knížat.[3]

Původ jména

Hostivítovo jméno je považováno za odvozené od starého slovanský slova nepřátelský což znamená „hosté“ a vítat což znamená „přivítat“. Záviš Kalandra myslel si, že jména sedmi knížat jsou kryptická jména starověkých slovanských dnů v týdnu - Hostivít je sedmý, tj. sobota, kdy jsou hosté vítáni.[4] Jiná teorie říká, že jména byla zaměněna za souvislý a částečně přerušovaný starý slovanský text.[5]

Sedm mýtických princů po Přemyslovi

Mýtické knížata Čech
Nezamysl
Mnata
Vojen
Vnislavi
Křesomysl
Neklan
Hostivít

Viz také

Poznámky

  1. ^ Poznámky 4 a 6 k
  2. ^ Kronika Dalimila
  3. ^ Barbara Krzemieńska-Anežka Merhautová-Dušan Třeštík, Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě, Praha, 2000.
  4. ^ Záviš Kalandra, České pohanství, Praha, 1947
  5. ^ Vladimír Karbusický, Báje, mýty, dějiny: Nejstarší české pověsti v kontextu evropské kultury, str. 237, Praha, 1995 [1]