Historia de la frivolidad - Historia de la frivolidad
| Historia de la frivolidad | |
|---|---|
| Žánr | Televizní speciál |
| Napsáno | |
| Režie: | Narciso Ibáñez Serrador |
| Vyprávěl | Irene Gutiérrez Caba |
| Hudební skladatel | Augusto Algueró |
| Země původu | Španělsko |
| Původní jazyk | španělština |
| Výroba | |
| Výrobce | Juan Jesús Buhigas |
| Provozní doba | 41 min. |
| Produkční společnost | Televisión Española |
| Uvolnění | |
| Původní síť | Primera Cadena |
| Formát obrázku | Černý a bílý |
| Formát zvuku | Monofonní |
| Původní vydání | 9. února 1967 |
Historia de la frivolidad (překlad Historie lehkomyslnosti) je 1967 španělština speciální televize od Televisión Española, režie Narciso Ibáñez Serrador, napsal sám a Jaime de Armiñán, s hudbou od Augusto Algueró a kresby od Mingote. Poprvé byl vysílán 9. února 1967. Prostřednictvím řady vtipných náčrtů souvisí s historií erotiky a snahou cenzorů všech věkových skupin ji skrýt.[1]
Spiknutí
Předseda Ligy žen proti lehkomyslnosti přednese projev potenciálním cenzorům a prostřednictvím řady náčrtků ukazuje historii erotiky Adam a Eva do blízké budoucnosti, chválí snahy zakrýt jakýkoli náznak drzosti.
Výroba
Jesús Aparicio-Bernal, Generální ředitel RTVE tenkrát, Adolfo Suárez, Ředitel programů Televisión Española, a Juan José Rosón, měl nápad vylepšit velmi špatný dojem Francoist Španělsko měl v zahraničí a ukazoval obraz moderního a tolerantního Španělska. Zadáním úkolu vytvoření speciálu určeného k účasti na nejdůležitějších mezinárodních televizních festivalech v té době byl Narciso Ibáñez Serrador. Spolu s Jaime de Armiñán vytvořil to, co mělo být pojmenováno Historia de la censura (překlad Historie cenzury) televizní speciál s ironickým jemným smyslem pro humor dokazující cenzura ve frankistickém Španělsku. Sami však utrpěli cenzuru a museli si změnit jméno Historia de la frivolidad.[2]
Speciál byl poslán do Televizní festival v Monte Carlu jehož organizace požadovala, aby pro účast v soutěži musel být speciální vysílán. Bylo tedy vysíláno 9. února 1967 bez propagace, téměř o půlnoci a po státní hymně, která znamenala konec denního vysílání kanálu.[3]
Obsazení
- Irene Gutiérrez Caba
- Margot Cottens
- Rafaela Aparicio
- Pilar Muñoz
- Lola Gaos
- Luis Morris
- Teresa Gimpera
- Josefina Serratosa
- Mary Paz Pondal
- Regine Gobin
- Enrique Navarro
- Antonio Riquelme
- Narciso Ibáñez Menta
- Emilio Laguna
- Irán Eory
- Cris Huerta
- Ricardo Palacios
- Luis Sánchez Polack
- Fernando Santos
- Tomás Zori
- Diana Darveyová
- Agustín González
- Fernando Rey
- Ketty De la Cámara
- Beatriz Savon
- Jaime Blanch
- José Luis Coll
- Álvaro de Luna
- Javier De Paul
- Pedro Sempson
- José María Prada
- Emilio Gutiérrez Caba
- Alberto Berco
- Roberto Llamas
- Manuel Codeso
- Paloma Valdés
- Elisa Montés
Dědictví
V populární kultuře
Dámy Ligy žen proti frivolitě byly předchůdci postav z Tacañón del Todo, negativní části herní show Ibáñez Serrador Un, dos, tres ... responda otra vez.[4]
Ocenění
| Rok | Festival | Cena | Výsledek | Čj. |
|---|---|---|---|---|
| 1968 | Milánský festival MIFED | Targa d'Argento | Vyhrál | [5] |
| Televizní festival v Monte Carlu | Cena Golden Nymph za nejlepší režii | Vyhrál | [6] | |
| Cena UNDA | Vyhrál | |||
| Montreaux Festival | Rose d'Or | Vyhrál | [5] | |
| Tisková cena | Vyhrál |
Reference
- ^ "Historia de la frivolidad". Prointel. Citováno 24. června 2020.
- ^ "Historia de la frivolidad". ABC (ve španělštině). Citováno 24. června 2020.
- ^ „Singular.es - Historia de la frivolidad". RTVE (ve španělštině). Citováno 24. června 2020.
- ^ "Un, dos, tres ... responda otra vez". Prointel. Citováno 24. června 2020.
- ^ A b „Ceny 1966 - 1968 a mezinárodní uznání přicházejí“. RTVE (ve španělštině). Citováno 24. června 2020.
- ^ „Vítězové ocenění Golden Nymph Awards 1968“ (PDF). Televizní festival v Monte Carlu. Citováno 24. června 2020.