Herbert Köfer - Herbert Köfer

Herbert Köfer (2008)

Herbert Köfer (narozený 17. února 1921) je Němec herec, hlasový herec a Televizní moderátorka.

Život

Herbert Köfer se narodil v roce Berlin-Prenzlauer Berg.[1] Šel do školy herců a svou kariéru zahájil v roce 1940 prvními angažmá v divadle v Stručně. V letech 1941 až 1945 sloužil Köfer v Wehrmacht. Po válce pracoval v různých divadlech.

Od roku 1952 pracoval pro východoněmecký televizní kanál Deutscher Fernsehfunk a byl 21. prosince 1952 prvním moderátorem zpravodajství Aktuelle Kamera. Köfer byl moderátorem prvních okamžiků východoněmecké televize a zároveň hostitelem poslední show o téměř 40 let později, 31. prosince 1991.[2] Později v 50. letech působil jako herec ve filmech, televizních seriálech a show. Na konci 50. let byl také součástí kabaretu Die Distel.

v Nahý mezi vlky hrál roli SS-Hauptsturmführer Kluttig. Mezi kriminálními filmy, většinou ze série Polizeiruf 110, on je široce známý jako komický herec.

Po znovusjednocení Německa pokračoval ve své kariéře. V roce 2003 založil svou divadelní show Köfers Komödiantenbühne. V březnu 2008 vydal svůj životopis Ne war es so verrückt wie immer….

Köfer žije v Potsdam-Mittelmark okres poblíž Seddinského jezera. Od roku 2000 je ve třetím manželství se svou dlouholetou přítelkyní, herečkou Heike Köfer.[3] Jeho dcery Mirjam Köfer a Geertje Boeden z jeho druhého manželství s herečkou Ute Boeden jsou také herečky.[4] Syn Andreas Köfer z prvního manželství je kameraman. Má také nevlastní dceru.

Köfer je uveden jako nejstarší aktivní herec na světě.[5]

Vybraná filmografie

Ředitel Frank Beyer, herec Herbert Köfer a autor Bruno Apitz na množině Nahý mezi vlky (1962)

Divadlo

  • 1946: Die Braut von Messina (tak jako Done Cesare, Neues Berliner Künstlertheater Kleinmachnow)
  • 1947: Das Haus der verbotenen Liebe (jako Octavius, Tribüne Berlin)
  • 1947: Sturm im Wasserglas (Volkshaus Lichtenberg)
  • 1948: Der Zimmerherr (jako Hansi, Volksbühne Berlin)
  • 1948: Das Fest der Handwerker (Volksbühne Berlin)
  • 1949: Erfolg (jako Poručík Wolodja, Deutsches Theater Berlin)
  • 1950: Der fremde Schatten (Neue Bühne Berlin)
  • 1950: Golden Boy (Deutsches Theater Berlin)
  • 1951: Byl jeho vlk (Deutsches Theater Berlin)
  • 1952: Die Komödie der Irrungen (Brandenburgisches Landestheater Potsdam)
  • 1952: Pygmalion (Deutsches Theater Berlin)
  • 1982: Der Meteor (Theater im Palast)
  • 1988: Ferien mit Max (jako Max Baumann, Metropol-Theater Berlin-Mitte)
  • 1992: Ciao (jako MartinayHansa-Theater Berlin)
  • 1995: Die Bratpfannenstory (pro MDR)
  • 1995: Guten Tag, Herr Liebhaber (Theater am Kurfürstendamm)
  • 1995: Das lebenslängliche Kind (Theater am Kurfürstendamm)
  • 1997: Pension Schöller (Theater am Kurfürstendamm)
  • 1997: Zwei ahnungslose Engel (Comödie Dresden)
  • 1997: Der keusche Lebensmann (as Al Lewis, Comödie Dresden)
  • 1997: Sonny Boys (jako Profesor Crey, Komödie Dresden)
  • 1997: Die Feuerzangenbowle (tak jako Schnauz, Comödie Dresden)
  • 1997: Jsem Weißen Rössl (tak jako Wilhelm Gieseke, Comödie Dresden)
  • 2010: Ritter Ludwig (jako Ritter Ludwig, Comödie Dresden)
  • 2011: Rentner haben niemals Zeit (as Paul Schmidt, Comödie Dresden)
  • 2012: Paul auf hoher See (jako Paul Schmidt, Comödie Dresden)

Ocenění

  • 1964: Heinrich-Greif-Preis[6]
  • 1965: Silberner Lorbeer des Fernsehfunks der DDR
  • 1966: Silberner Lorbeer des Fernsehfunks der DDR (pro Hannes Trostberg)
  • 1969: Nationalpreis der DDR, I. Klasse pro Krupp und Krause / Krause und Krupp[6]
  • 1977: Vaterländischer Verdienstorden v bronzu
  • 1979: Vaterländischer Verdienstorden ve zlatě
  • 1981: Fernsehliebling der FF dabei
  • 1981: Ernst-Schneller-Medaille ve zlatě
  • 1982: Fernsehliebling der FF dabei
  • 1983: Fernsehliebling der FF dabei
  • 1985: Fernsehliebling der FF dabei
  • 1986: Nationalpreis II. Klasse für Kunst und Literatur
  • 1986: Fernsehliebling der FF dabei
  • 1988: Theodor-Körner-Preis (sdílené)
  • 2002: Goldene Henne für sein Lebenswerk (za celoživotní dílo)

Další čtení

  • Herbert Köfer: Das war's noch lange nicht. Erinnerungen. Ullstein, Berlín 1995, ISBN  978-3-548-35507-8.
  • Herbert Köfer: Ne war es so verrückt wie immer… Das Neue Berlin, Berlín 2008, ISBN  978-3-360-01934-9.
  • F.-B. Habel: Lexikon. Schauspieler in der DDR. Verlag Neues Leben, Berlín 2009, S. 220/222, ISBN  978-3-355-01760-2.

Reference

  1. ^ Herbert Köfer: Ne war es so verrückt wie immer… Das Neue Berlin, Berlín 2008
  2. ^ „Herbert Köfer:» Namen vergesse auch ich. Bei Texten ist es anders ... «…“. archive.ph. 12. února 2013. Archivovány od originál dne 12. února 2013. Citováno 3. ledna 2020.
  3. ^ Herbert Köfer (79) und sein "Ja" zu Heike (40), berliner-kurier.de, datum přístupu 6. srpna 2014
  4. ^ „Schauspieler-Kinder: Sie nutzen ihr Talent - und ihre Chancen: Das haben wir von Papa gelernt“. MOPO.de (v němčině). 22. září 1999. Citováno 3. ledna 2020.
  5. ^ „Schauspieler-Kinder: Sie nutzen ihr Talent - und ihre Chancen: Das haben wir von Papa gelernt“. MOPO.de (v němčině). 22. září 1999. Citováno 3. ledna 2020.
  6. ^ A b Filmpreise DDR, prenzlberglive.de, datum přístupu 6. srpna 2014

externí odkazy