Henry Kosgey - Henry Kosgey
Henry Kiprono Kosgey je Keňský politik který byl členem parlamentu za volební obvod Tinderet a byl ministrem industrializace. Byl také předsedou Oranžové demokratické hnutí (ODM); Nejdelší porce Mp pro Tinderet, který je také proslulým velkým vlastníkem čajových farem. Byl poražen ve své snaze být zvolen do strany ODM jako senátor hrabství Nandi, údajně kvůli přivedení špatné strany. V současné době je nejvíce favorizován na to, aby se guvernéři zúčastnili nadcházejících voleb.
Časný život
Henry Kiprono Kosgey se narodil 14. července 1947 Kipkosgey arap Moita a Martha Moek. Kosgeyho otec byl členem Nandi subkmen z Kalenjin komunita a jeho matka pocházela z Keiyo dílčí kmen. Kosgey byl vychován Nandi, Provincie Rift Valley kde rodina nejprve žila ve vesnici zvané Kipkabos, poté se přestěhovala a usadila v jiné vesnici také v Nandi zvané Lelwak.
Kosgey navštěvoval Lelwak Primary a později Kilibwoni Primary pro své vzdělání na základní škole. Navštěvoval středoškolské vzdělání na úrovni „O“ Střední škola Kapsabet.[1] Pak šel do Strathmore College v Nairobi pro jeho úrovně „A“. Kosgey pak studoval na Univerzita v Nairobi kde vystudoval chemii. Později získal stipendium k účasti Ballarat University v Austrálii, kde studoval a získal postgraduální titul.
Politika
Kosgey působí v keňské politice více než 30 let a působí v parlamentu i v kabinetu
Parlament
Kosgey byl poprvé zvolen poslancem MP Tinderet volební obvod v provincii Rift Valley v roce 1979 pod Daniel Arap Moi je Keňský africký národní svaz (KANU) párty. Kosgey získal křeslo ve velmi sporných volbách, kde porazil zkušeného vokálního politika, Jean-Marie Seroney. Mnozí si mysleli, že Kosgey, kterému v té době bylo pouhých 32 let a byl velmi plachým veřejným řečníkem, nevydrží příliš dlouho a brzy bude mimo kancelář. Kosgey však všechny překvapil tím, že pilně pracoval pro obyvatele Tinderetu. Následně pětkrát vyhrál volby do parlamentu (1983, 1992, 1997, 2002 a 2007)
Kosgey je druhým nejdéle sloužícím poslancem po současném prezidentovi Mwai Kibaki (poprvé zvolen v roce 1963).
Kosgey však strávil období 1988–1992 před parlamentem. Během nechvalně známých voleb v roce 1988 byli téměř všichni přítomní poslanci vytlačeni z funkce stále diktátorským režimem. Kontroverzní volby téhož roku vyvolaly politickou krizi, která nakonec vedla ke změnám v ústavě, která umožnila více než jednu politickou stranu, což připravilo půdu pro historické volby více stran v roce 1992.
Přes přítomnost různých politických stran ve volbách v roce 1992 zůstala KANU dominantní stranou v provincii Rift Valley, protože její stranický vůdce a úřadující prezident Moi pocházeli z provincie. Kosgey se proto postavil na lístek KANU a obyvatelé Tinderetu jej ohromně znovu zvolili do parlamentu. Ve volbách v roce 1992 však KANU získala jen těsnou většinu parlamentních křesel. Tato těsná většina si strana ponechala ve volbách v roce 1997. V obou případech byla Kosgey součástí parlamentní většiny KANU.
Ve volbách v roce 2002 sice Kosgey opět získal své parlamentní křeslo v Tinderetu, ale KANU ztratila většinu v parlamentu. Strana také prohrála prezidentské volby. Kosgey se spolu s dalšími členy KANU ocitli v opozici. Zatímco byl v opozici, Kosgey se dokázal znovu vymyslet jako populární národní postava. Když Raila Odinga a další klíčoví členové parlamentu vytvořili novou stranu s názvem Oranžové demokratické hnutí, zvolili Kosgeyho za národního předsedu strany.
V Volby 2007 Kosgey stál a byl zvolen do parlamentu lidmi z Tinderetu na lístku ODM. On a další členové ODM podporovali kandidáta na prezidenta Raily Odinga a kandidovali na něj. Po sporných volbách v roce 2007 se jednalo o ODM Raily a prezidenta Kibakiho Strana národní jednoty dohodli na spolupráci. Kosgey spolu s dalšími členy parlamentu prošel Zákon o národní dohodě a usmíření z roku 2008. To umožnilo vznik Velká koalice vláda, která by zajistila mír a usilovala o nejlepší zájmy všech Keňanů.
Skříň
Během své politické kariéry působil na následujících ministerských pozicích:
1. 1979–1985: ministr dopravy a spojů Ve věku 32 let se stal Kosgey jedním z nejmladších keňských ministrů kabinetu, když byl v roce 1979 jmenován do čela ministerstva dopravy a spojů. Začátek 80. let byl pro keňskou ekonomiku obdobím rychlého růstu a jako ministr měl Kosgey na starosti dohled nad stavbami mnoha silnic; zřízení Kenya Airways, Keňské železnice, Keňská přístavní správa po rozpadu Východoafrické společenství. Pracoval také na modernizaci telekomunikačního sektoru a provedl změny v tom, co se tehdy nazývalo Keňa Posts and Telecommunications Corporation (KPTC).
2. 1985 až 1987: ministr pro kooperativní rozvoj Po změně v roce 1985 byl Kosgey přesunut na méně významné ministerstvo pro kooperativní rozvoj. Jako ministr měl Kosgey za úkol zdokonalit a rozvíjet kooperativní hnutí v Keni.
3. 1987 až 1988: ministr kultury a sociálních služeb V roce 1987 zbývá do roku 1988 jen několik měsíců Všechny hry v Africe které se měly konat v Keni, byl Kosgey přesunut na ministerstvo kultury a sociálních služeb. Organizaci her mělo na starosti ministerstvo. V té době bylo třeba provést řadu příprav na poslední chvíli a Kosgey dostal odpovědnost za zavedení věcí. Toho bylo dosaženo, což nakonec vedlo k úspěšnému hraní her. Po hrách však bylo zjištěno, že miliony šilinků byly ztraceny v důsledku reklamní smlouvy, která byla zadána společnosti vlastněné Američanem jménem Dick Berg. Berg uprchl ze země brzy po skončení her. Kosgey byl obviněn z účasti na skandálu. Kosgey popřel obvinění, podle nichž byla zakázka zadána Bergovi, než byl přesunut na ministerstvo. Následná vyšetřovací komise Kosgeyho očistila od jakéhokoli provinění. Kontroverze nicméně poznamenála Kosgeyovu politickou kariéru a kritici jej nadále citují jako příklady chyb, kterých se dopustil v minulosti.
4. 1988 až 1992: Není v parlamentu ani v kabinetu. 1990 až 1992: pracoval jako předseda keňské národní pojišťovací společnosti. V roce 1990 byl jmenován předsedou Kosgey Keňská národní zajišťovací společnost (KNAC). V této funkci působil až do roku 1992, kdy rezignoval na napadení voleb v tomto roce. V roce 1996 se KNAC zhroutil kvůli velkému objemu dluhu. Kritici obvinili Kosgeyho ze špatného řízení společnosti v době, kdy byl předsedou. Kosgey však tvrdí, že vedl společnost pouze 2 roky a že se rozpadla 4 roky poté, co odešel z funkce. Kromě toho byla 90. léta v historii Keni obdobím, kdy korupce a špatné řízení dosáhly enormních rozměrů. Problémy, které zasáhly KNAC, se dotkly řady dalších státních korporací, protože jejich základní příčiny byly systémové a nijak zvlášť se netýkaly žádné osoby.
5. 1996–1997: Ministr životního prostředí a přírodních zdrojů: Kosgey byl zvolen poslancem v roce 1992, ale období 1992–1996 strávil mimo kabinet v zadní lavici. V roce 1996 se během malého přeskupení vrátil do kabinetu, když byl jmenován ministrem životního prostředí a přírodních zdrojů.
6. 1998 až 1999: ministr cestovního ruchu Po volbách v roce 1997 byl Kosgey jmenován ministrem cestovního ruchu. V té době keňský sektor cestovního ruchu prošel velmi obtížným obdobím kvůli špatné publicitě v mezinárodních médiích po volbách v roce 1997. Záležitosti se zhoršily v roce 1998, kdy teroristická skupina Al-Káida Usámy bin Ládina bombardován americké velvyslanectví v Nairobi. Kosgey proto měl obtížný úkol obnovit důvěru v odvětví cestovního ruchu a zároveň spravovat a zlepšovat image Keni v zahraničí.
7. 1999 až 2001: ministr pro vědu a technologii V roce 1999 byl Kosgey přesunut a stal se ministrem vědy a technologie na větším ministerstvu školství, vědy a technologie. V této pozici působil do roku 2001.
8. 2001 až 2002: ministr školství V roce 2001 byl jmenován ministrem školství. Kosgey strávil většinu tohoto období vyjednáváním s učiteli, kteří prosazovali zvyšování platů.
9. 2008 až březen 2013: ministr industrializace (pozastaven od 4. ledna 2011 do 10. srpna 2012) Po sporných volbách v roce 2007 a po vytvoření vlády velké koalice byl Kosgey jmenován ministrem industrializace. V lednu 2011 se Kosgey rozhodl ustoupit stranou, aby čelil obvinění ze zneužití funkce v souvislosti s dovozem vozidel starších než 8 let. Po dlouhém soudním sporu Nejvyšší soud dne 28. června 2012 Kosgeyho zbavil veškerých protiprávních jednání. Dne 10. srpna 2012 prezident Kibaki znovu jmenoval Kosgeyho ministrem industrializace.
Soudní spor
Dne 4. ledna 2011 byl Kosgey zatčen a obviněn u soudu kvůli obvinění, že povolil dovoz 113 vozidel starších 8 let. Zákon zakazuje dovoz vozidel starších 8 let, ale dává ministrovi pravomoc vyjmout dovoz z tohoto pravidla. Zákon stanoví, že národní rada pro normalizaci poskytuje ministrovi poradenství při vydávání těchto výjimek. Rovněž stanoví, že ministr by se měl přesvědčit, že je v národním zájmu udělit výjimky. Kosgey je obviněn z toho, že osvobodil 113 vozidel z tohoto pravidla, aniž by získal radu od Národní rady pro normalizaci a aniž by se přesvědčil, že je v národním zájmu tyto výjimky udělit, a tím zneužil svou funkci. Popírání popřel.
V průběhu soudního řízení obžaloba tvrdila, že požadavek na získání doporučení od NSC je povinný a skutečnost, že ministr udělil výjimky bez takové rady, znamená, že porušil zákon. Dále tvrdili, že výjimky nebyly motivovány žádnými vnitrostátními zájmy, jak to vyžaduje zákon. Kosgeyova obhajoba tvrdila, že požadavek na radu není povinný. Pokud jde o otázku národních zájmů, uvedli, že je to subjektivní a je to věc názoru. Tvrdili také, že Kosgey jednal podle precedentu stanoveného jeho předchůdci. Jeho bezprostřední předchůdce, bývalý ministr Mukhisa Kituyi, vydal přibližně 3 000 výjimek se stejným zákonem a přesně stejným způsobem jako Kosgey, aniž by dostal radu od NSC. Tuto skutečnost nezpochybňuje obžaloba, která tvrdila, že dvě křivdy nečiní právo. Kosgeyova obhajoba rovněž tvrdila, že vydání výjimek nevedlo k žádné ztrátě příjmů vlády, pokud by vláda cokoli vybírala daně za každé ze 113 vozidel, která byla osvobozena od pravidla 8 let.
Ve čtvrtek 28. června 2012 Nejvyšší soud v Nairobi zamítl případ proti Kosgeymu a zbavil ho jakýchkoli protiprávních jednání. Ve svém rozhodnutí soudce Nicholas Ombija uvedl, že Kosgeyho stíhání vzniklo kvůli rozdílům, které existovaly mezi Kosgey jako ministrem a jeho stálým tajemníkem Karanja Kibicho. Případ nazval hrubým zneužitím soudního systému a nesprávným právním posouzením.
Volební obvinění z ICC 2007
V návaznosti na Keňské prezidentské volby 2007, úřadující prezident, prezidente Mwai Kibaki byl prohlášen za vítěze, ale toto bylo zpochybněno opozicí, která údajně podváděla. Následující Keňská krize 2007–2008 mělo za následek přibližně 1 000 úmrtí na obou stranách a 200 000 vysídlených osob.[2] Human Rights Watch uvedl, že na opoziční straně se politici setkali Kalenjin vůdci „organizovat, řídit a usnadňovat“ násilné útoky proti nim Kikuyus.[3] Po mediaci se strany dohodly na zřízení Wakiho komise vyšetřovat násilí. Wakiho komise doporučila zřízení místního soudu, a pokud to není možné, postoupení věci Mezinárodní trestní soud.
V březnu 2010 žalobce Mezinárodního trestního soudu (ICC) požádal soud, aby zahájil vyšetřování keňské situace. Dne 15. prosince 2010 prokurátor oznámil, že Kosgey byl jedním ze šesti Keňanů, které podal k soudu o vydání předvolání o zločinech proti lidskosti. Prokurátor tvrdil, že Kosgey byl „hlavním plánovačem a organizátorem zločinů proti příznivcům PNU“.[4]
Dne 8. března 2011 vydal Soud předvolání Kosgeyho a dalších 5 Keňanů před Soudní dvůr. Kosgey se dobrovolně dostavil k soudu dne 7. dubna 2011. Datum potvrzení slyšení obvinění bylo stanoveno na 1. září 2011.
Jednání s cílem rozhodnout, zda potvrdit či nepotvrdit obvinění vůči Kosgeymu, proběhlo před přípravným senátem ICC II od čtvrtka 1. září 2011 do čtvrtka 8. září 2011. Obžaloba předložila případ, v němž Kosgey spolu s William Ruto a Joshua Sang byli členy sítě, která organizovala násilí v Keni. Kosgeyovi právníci během slyšení přednesli svou obhajobu a popřeli, že by byl Kosgey členem jakékoli nezákonné sítě, pokud taková síť skutečně existuje. Tvrdili, že případ stíhání proti Kosgeymu spočívá výhradně na jediném anonymním svědkovi, známém pouze jako svědek 6. Tento svědek tvrdí, že Kosgey se zúčastnil plánovacích schůzek údajné sítě. Svědek 6 je jediným svědkem obžaloby, který tímto způsobem zapletl Kosgeyho. Kromě prohlášení svědka 6 obžaloba neměla žádné další důkazy ani důkazy o účasti Kosgeyho na plánování jakéhokoli násilí. Kosgeyova obhajoba tvrdila, že skutečnost, že výpověď svědka 6 nebyla potvrzena žádným jiným zdrojem ani žádnými skutečnými věcnými důkazy, znamená, že je nespolehlivá. Tvrdí, že tento názor je podložen vlastními předchozími rozhodnutími a jurisprudencí Mezinárodního trestního soudu. Podle Kosgeyho obhajoby se výpověď svědka 6 rovná doslechu, a měla by být proto zamítnuta. Kosgeyova obrana si také stěžovala, že obžaloba neprovedla řádné vyšetřování v Keni, přičemž poznamenala, že v žádném okamžiku neuskutečnili rozhovor ani nepožádali o setkání se samotným Kosgeyem, nebo ho dokonce informovali, že je podezřelý. Tvrdí, že kdyby to bylo provedeno, Kosgey by měl alespoň příležitost porozumět obviněním a nabídnout očistné a osvobozující důkazy.
Dne 23. ledna 2012 vyšetřovací komora II. Mezinárodního trestního soudu odmítla potvrdit jakékoli obvinění proti Kosgeyové, s odvoláním na nedostatečné důkazy o stíhání, které by zajistily úplné soudní řízení.[5] Obvinění proti jeho dvěma spoluobviněným byla potvrzena.[6]
Volby po roce 2013
Dne 4. března 2013, Henry Kosgey napadl místo v senátu okresu Nandi na lístku ODM. Henry podlehl Stephen Sang Henry Kosgey v současné době vede kampaň za volby v roce 2017, kde má zájem o místo guvernéra v okrese Nandi.
Reference
- ^ https://softkenya.com/education/kapsabet-boys-high-school/
- ^ Údaje založené na článku Keňská krize 2007–2008.
- ^ Keňské etnické útoky „plánované“, BBC novinky, 24. ledna 2008, zpřístupněno 23. ledna 2012
- ^ Šest mužů obviněných z podněcování keňského povolebního násilí CS Monitor
- ^ Přípravní senát II (23. ledna 2012). „Situace v Kenské republice - V případě žalobce v. William Samoei Ruto, Henry Kiprono Kosgey a Joshua Arap Sang“ (PDF). Mezinárodní trestní soud. Archivováno (PDF) z původního dne 14. dubna 2019. Citováno 14. dubna 2019.
- ^ 4 Keňané budou čelit soudu za násilí po volbách, Hlas Ameriky, 23. ledna 2012