Hendrix proti Institutu pojištění zaměstnanců - Hendrix v Employee Insurance Institute - Wikipedia

Hendrix v. Raad van Bestuur van het Uitvoeringsinstituut Werknemersverzekeringen (2007) C-287/05 je Právo EU případ týkající se volný pohyb pracovníků v Evropské unii.

Fakta

Pan Hendrix tvrdil, že by měl i nadále dostávat dávky v pracovní neschopnosti poté, co se přestěhoval z Nizozemska do Belgie z nizozemského představenstva institutu pojištění zaměstnanců. Pokračoval v práci v Nizozemsku. Mladí lidé v Nizozemsku mohli získat dávku v případě pracovní neschopnosti. Jednalo se o nepříspěvkovou výhodu vyhrazenou pro osoby s bydlištěm v Nizozemsku.

Rozsudek

The Soudní dvůr, Velký senát, rozhodl, že dávka v případě pracovní neschopnosti byla sociální výhodou podle nařízení 492/11. Jednalo se o pravidlo konkrétně vyjadřující princip v SFEU článek 45 (2). To znamenalo, že požadavek na pobyt mohl být přezkoumán. V tomto případě šlo o nepřímou diskriminaci, pokud ji nebylo možné odůvodnit. Dalo by se to odůvodnit fakty.

54 Z toho vyplývá, že podmínka bydliště spojená s pobíráním dávky podle Wajongu může být uplatněna proti osobě v situaci pana Hendrixe, pouze pokud je objektivně odůvodněná a přiměřená sledovanému cíli.

55 Jak Soud konstatoval v bodě 33 výše Kersbergen-Lap a Dams-Schipper„dávka Wajong úzce souvisí se sociálně-ekonomickou situací dotyčného členského státu, protože je založena na minimální mzdě a životní úrovni v Nizozemsku. Dále je tato dávka jednou ze zvláštních nepříspěvkových dávek uvedených v čl. 4 odst. 2a ve spojení s článkem 10a nařízení č. 1408/71, které osoby, na které se toto nařízení vztahuje, dostávají výhradně na území členského státu ve kterém mají bydliště, a v souladu s právními předpisy tohoto státu. Z toho vyplývá, že podmínka pobytu jako taková stanovená vnitrostátními právními předpisy je objektivně odůvodněná.

56 Je rovněž nezbytné, aby použití takové podmínky nemělo za následek porušení práv, která osobě v situaci pana Hendrixe vyplývají z volného pohybu pracovníků, který jde nad rámec toho, co je nezbytné k dosažení legitimního cíle sledovaného národní legislativa.

57 Z tohoto hlediska je třeba uvést, že vnitrostátní právní úprava, jak je uvedeno výše v bodě 15, výslovně stanoví, že od podmínky bydliště lze upustit, pokud podmínka vede k „nepřijatelné míře nespravedlnosti“. V souladu s ustálenou judikaturou je odpovědností vnitrostátních soudů vykládat pokud možno vnitrostátní právo v souladu s požadavky práva Společenství (věc C ‑ 106/89 Marleasing [1990] Sb. Rozh. I ‑ 4135, bod 8, a spojené věci C ‑ 397/01 až C-403/01 Pfeiffer a další [2004] Sb. Rozh. I ‑ 8835, bod 113). Předkládající soud se tedy musí za okolností projednávaného případu přesvědčit, že požadavek podmínky pobytu na vnitrostátním území nevede k takové nespravedlivosti, s přihlédnutím ke skutečnosti, že J. Hendrix využil svého práva volného pohybu jako pracovník a že udržoval hospodářské a sociální vazby na Nizozemsko.

Viz také

• Právo Evropské unie

Poznámky

Reference

• M Dougan, „Legal Developments“ (2008) 46 JCMS 127, 137, SDEU „odnímá politickým institucím znatelnou část jejich pravomoci rozhodovat o důležitých otázkách veřejných výdajů a sociální solidarity“.

externí odkazy