Heinrich Schroth - Heinrich Schroth
Heinrich Schroth | |
---|---|
![]() Schroth, c. 1920 | |
narozený | Heinrich August Franz Schroth 23. března 1871 |
Zemřel | 14. ledna 1945 | (ve věku 73)
obsazení | Herec |
Aktivní roky | 1890–1943 |
Manžel (y) | Else Ruttersheim (rozvedený) |
Děti | 3, včetně Carl-Heinz Schroth a Hannelore Schroth |
Heinrich August Franz Schroth (23. března 1871-14. Ledna 1945)[1] byl Němec divadelní a filmový herec.
Kariéra
Schroth se narodil v roce Pirmasens, Porýní-Falc, Německo. Herecky debutoval na Sigmaringen Královské divadlo v roce 1890. V roce 1894 odešel do Městského divadla v Praze Augsburg, v roce 1896 až Mainz av roce 1897 divadlo Royal Court Theatre v Hannover. V letech 1899 až 1905 strávil šest let jako součást souboru Deutsches Schauspielhaus v Hamburg a od roku 1905 v různých berlínských divadlech.
Schroth debutoval v dramatu režiséra Waltera Schmidthässlera z roku 1916 Welker Lorbeer. Strávil 10. léta 19. století v mnoha německých produkcích němého filmu a pracoval s režiséry jako George Jacoby, Robert Wiene a Harry Piel. Jeho kariéra ve 20. letech byla plodná a objevil se naproti takovým hercům němého filmu jako Lil Dagover, Emil Jannings, Paul Wegener a Brigitte Helm a snadno přešli na zvukový film.
V době druhá světová válka Heinrich Schroth se podílel na velkém počtu filmových produkcí pro Nacistická strana, počítaje v to propagandistické filmy pro nacistický režim.[2] V závěrečné fázi druhé světové války Říšský ministr propagandy Joseph Goebbels položil Schroth na Seznam Gottbegnadeten („Seznam bohem nadaných“ nebo „Seznam významných umělců osvobozených od daně“), 36stránkový seznam umělců považovaných za zásadní pro nacistickou kulturu.[3] Nejpamátnější Schrothovou rolí doby druhé světové války je možná role Herr von Neuffera v roce 1940 Veit Harlan - režie, antisemitský melodrama Jud Süß, kterou zadal Joseph Goebbels.[4]
Schrothova jevištní a filmová kariéra trvala pět desetiletí. Zemřel v lednu 1945.
Osobní život
Heinrich Schroth byl ženatý třikrát. O jeho první manželce se ví jen málo. Pár měl syna Heinze Schrotha (1902–1957). Jeho druhou manželkou byla Else Ruttersheimová, se kterou měl syna, herce a režiséra Carl-Heinz Schroth (aka Heinz Sailer) v roce 1902. Jeho třetí manželkou byla německá herečka Käthe Haack, se kterou měl dceru, herečku Hannelore Schroth v roce 1922.[5]
Vybraná filmografie
- Královnin milostný dopis (1916)
- Královnin sekretář (1916)
- Deník Dr. Hart (1917) jako Dr. Robert Hart
- Jeptiška a harlekýn (1918)
- The Rolling Hotel (1918) as Joe Deebs
- Hraběnka kuchyňská (1918) jako hrabě Gyllenhand
- Salamander Ruby (1918) jako Attenhofer
- Proveďte test (1918) jako hrabě von Steinitz,
- Krysa (1918) jako Joe Deebs
- Z hlubin (1919) jako Američan
- Madeleine (1919)
- Muff (1919) jako Joe Deebs
- Lebka faraonovy dcery (1920)
- Vážené ženy (1920)
- Demon Blood (1920)
- Oči jako žalobce (1920) jako detektiv Bill Roid
- Deník mé ženy (1920)
- Jim Cowrey je mrtvý (1921)
- Bubny Asie (1921) jako Hopkins
- Láska a vášeň (1921)
- Falešný Dimitri (1922) jako Jurjew
- Stíny minulosti (1922) jako Henrik Krag
- Marie Antoinette, láska krále (1922) as hrabě z Orléans
- Strumpet's Plaything (1922)
- Návrat domů Odysseus (1922)
- Vše za peníze (1923) jako ředitel Phönix-Werke
- Senzační soud (1923) jako „Napaditelná existence“
- A přesto přišlo štěstí (1923)
- Horrido (1924)
- Srdce Lilian Thorlandové (1924)
- Živí Buddhové (1925) jako Dr. Smith
- Lidé navzájem (1926)
- Velká vévodkyně (1926) jako Steenberg
- Čas na čaj v Ackerstrasse (1926)
- Pytlák (1926) jako hrabě Oetzbach
- Dáma s tygří kůží (1927) jako Henry Seymor
- Prinz Louis Ferdinand (1927) jako Yorcku
- Velká dobrodružka (1928)
- Alraune (1928) jako barový patron
- Prezident (1928) jako Deon Ramirez
- Zavádějící mládež (1929) jako komisař
- Atlantik (1929) jako Harry von Schroeder
- 1914 (1931) jako Ministr války von Falkenhayn
- Berlin-Alexanderplatz (1931)
- Osud Renate Langenové (1931) jako Schrott
- Kapitán z Köpenicku (1931) jako policejní šéf
- Nejsou potřeba žádné peníze (1932)
- Muž bez jména (1932)
- První právo dítěte (1932)
- Město vzhůru nohama (1933) jako Revisionrat
- William Tell (1934) jako císařský velitel
- Ve Štrasburku (1934) jako velitel
- Stradivari (1935)
- Císařské svícny (1936) jako spiklenec
- Strýc Bräsig (1936) jako Karl Hawermann
- Zrádce (1936) jako generální ředitel společnosti T-Metallwerke
- Ženská láska - utrpení ženy (1937) jako ošetřující lékař
- Korálová princezna (1937) jako Dr. Milich
- Urlaub auf Ehrenwort (1938) jako podplukovník
- Soudruzi na moři (1938) jako kapitán Marany
- Kryté stopy (1938) jako hrabě Duval
- Tajná lež (1938) jako Chefarzt
- Milosrdná lež (1939)
- Právo na lásku (1939)
- Voda pro Canitoga (1939) jako Gouverneur
- Cíl v oblacích (1939) jako velitel von Selbitz
- Jud Süss (1940) jako pan Von Neuffer
- Friedemann Bach (1941) jako pronajímatel barona von Solnau
- Propuštění (1942) jako Generál von Caprivi
- Velký král (1942) jako generál Balthasar Rudolf von Schenckendorf
- Melodie velkého města (1943) jako starý muž
Reference
- ^ Cyranos. Archivováno 03.03.2016 na Wayback Machine Vyvolány 13 May je 2016.
- ^ Klee, Ernst: Kulturní encyklopedie Třetí říše: Kdo byl kdo před a po roce 1945. S. Fischer, Frankfurt nad Mohanem 2007, S. 549.
- ^ Klee. Ernst: Kulturní encyklopedie Třetí říše: Kdo byl kdo před a po roce 1945. S. Fischer, Frankfurt nad Mohanem 2007, S. 549.
- ^ Winkler, Willi: Eine Kerze für Veit Harlan. Süddeutsche Zeitung, 18. září 2009
- ^ Winkler, Willi: Eine Kerze für Veit Harlan. Süddeutsche Zeitung, 18. září 2009