Ústav zdravotního pojištění Slovinska - Health Insurance Institute of Slovenia

The Ústav zdravotního pojištění Slovinska byla založena 1. března 1992 podle zákona o zdravotní péči a zdravotním pojištění poté, co byla vyhlášena nezávislost na Jugoslávie. Ústav se jmenuje: Institut pro zdravotní pojištění (Zavod za zdravsteno zavarovanje ). Podniká jako veřejný institut, který je podle zákona povinen poskytovat zdravotní pojištění. Hlavním úkolem ústavu je zajistit efektivní sběr (mobilizaci) a distribuci (alokaci) veřejných prostředků s cílem zajistit pojištěným kvalitativní práva vyplývající z uvedených prostředků.

Zdravotní pojištění je povinné a dobrovolné. Povinné zdravotní pojištění poskytuje Slovinský institut zdravotního pojištění, dobrovolné zdravotní pojištění zajišťují jiné zdravotní pojišťovny.[1]

Ústav se skládá z 10 regionálních jednotek a 45 poboček rozmístěných po celém území České republiky Slovinsko. Informační centrum a ředitelství doplňují strukturu institutu. Na konci roku 2019 měl počet zaměstnanců ústavu 950 zaměstnanců. Ústav řídí shromáždění, jehož členy jsou (volení) zástupci zaměstnavatelů (včetně zástupců vlády Slovinské republiky) a zaměstnanců. Výkonným orgánem shromáždění je správní rada ústavu.

Slovinský systém karet zdravotního pojištění byl zaveden v celostátním měřítku v roce 1999. Systém poskytuje pojištěným osobám čipovou kartu. Na kartě je identifikační číslo (číslo HIIS), číslo vydání karty, jméno a příjmení držitele karty, pohlaví a datum narození. Datová spojení jsou navázána mezi poskytovateli zdravotní péče a poskytovateli zdravotního pojištění (Institut zdravotního pojištění a dva dobrovolní poskytovatelé zdravotního pojištění). K lékařským záznamům má přístup zdravotnický pracovník pomocí čtečky dvojitých karet. Profesní karta řídí jejich úroveň přístupu.[2]

Viz také

Reference

  1. ^ Institut pro zdravotní pojištění
  2. ^ ": Slovinský průkaz zdravotního pojištění :: Vše o systému karet zdravotního pojištění :: Údaje o kartě". zzzs. Archivovány od originál dne 4. března 2016. Citováno 12. listopadu 2015.