Hans Unger - Hans Unger

Tento článek obsahuje seznam obecných Reference, ale zůstává z velké části neověřený, protože postrádá dostatečné odpovídající vložené citace. Prosím pomozte zlepšit tento článek představuji přesnější citace. (prosinec 2013) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Hans Unger
Selbstbildnis im Sweaterkolem roku 1899
narozený	Carl Friedrich Johannes Unger 26. srpna 1872 Budyšín
Zemřel	13. srpna 1936 (63 let) Drážďany
Národnost	Němec
Vzdělání	Třída malby v Royal Dresden Court Theatre Drážďanská akademie výtvarných umění Académie Julian
Známý jako	Malování Leptání Výkres Mozaika Vitráže
Pozoruhodná práce	Die Muse Das Welken Mutter und Kind
Hnutí	secese Symbolismus
Ocenění	bronzová medaile v Paříži Světová výstava 1900 titul profesor v roce 1904 bronzová medaile v St. Louis Světová výstava 1904
Patron (y)	Friedrich Preller mladší Hermann Prell

Hans Unger (26. srpna 1872 - 13. srpna 1936) byl Němec malíř^[1] který byl během svého života vysoce respektovaný secese umělec. Jeho popularita nepřežila změnu kulturního podnebí v Německu poté první světová válka, nicméně, a po jeho smrti on byl brzy zapomenut. V osmdesátých letech však zájem o jeho práci ožil a velká retrospektivní výstava v roce 1997 v Městském muzeu v Freital Německo si řádně obnovilo pověst jednoho z mistrů Drážďany umělecká scéna kolem roku 1910.^[2]

Ochranné známky a umělecké vlivy

Unger byl portrétista a a malíř krajiny ale jeho pověst pramení z jeho obrazů „většiny snů o krásných ženách.“ Arcadia Ve skutečnosti to byla vždy stejná žena, která byla zobrazena: jeho žena v reálném životě, jeho múza. Později jeho dcera Maja přišla sdílet privilegované postavení své matky. Pozadí jeho „arkádské ženy“ bylo často pastorační krajinou s vysokými cypřiši, zahradou nebo přímořskou scénou.

Ve své práci byl ovlivněn některými významnými umělci 19. století a současnými umělci, mezi nimiž byli: Puvis de Chavannes („krása jako náboženství“), Gustave Moreau, Josephin Péladan (androgynský typ), Fernand Khnopff (ženy podobné sfingě, ačkoli Unger vynechal lascívní erotiku Khnopffa), William Strang (britský rytec, kterého Unger potkal v roce 1895 v Drážďanech a později navštívil v Londýně) a Dante Gabriel Rossetti. Další důležité vlivy byly Edward Burne-Jones, Arnold Böcklin (zejména jeho krajiny) a Max Klinger.^[3]

Nejdůležitější díla (a první výstava)

• Estey Orgeln (plakát, 1896)
• Die Muse (The Muse), International Art Exhibition Dresden, 1897
• Das Welken (The Withering), 1902
• Mutter und Kind (Matka a dítě), Muzeum krále Alberta, Chemnitz, 1912
• Venezianerin (Benátská žena), Galerie Arnold, Drážďany, 1916

Časný život

Hans Unger se narodil v rodině nižší střední třídy v roce Budyšín, v Lausitz v jihovýchodním rohu Německa poblíž Polska a České republiky. Jeho otec rychle poznal synovo umělecké nadání, ale protože si nemyslel, že by malba byla pro mladého Hanse prosperujícím zaměstnáním, poslal ho na obchodní školu. To nebyl úspěch a poměrně brzy se Unger stal malířem domů (Anstreicher). V roce 1887 nastoupil na tréninkové místo malíře dekorací ve svém rodném městě. V letech 1888 až 1893 byl studentem malířské třídy (Malsaal) v Royal Dresden Court Theatre.

V letech 1893 až 1895 studoval na Drážďanská akademie výtvarných umění, kde byli jeho učitelé Friedrich Preller mladší a Hermann Prell. Unger lze považovat za zástupce Dresdeneru Secese hnutí, mezi jehož členy byli také Sascha Schneider, Selmar Werner a Oskar Zwintscher. V roce 1894 strávil na ostrově léto Bornholm kde vytvořil sérii akvarely. V roce 1896 navrhl plakát (Plakat) pro drážďanskou společnost na výrobu orgánů Estey, který ho proslavil mezinárodně a zahájil svou kariéru.^[4] Celkově vydal asi tucet plakátů, které poprvé představovaly jeho ochrannou známku krásné, ale snové a téměř námesačné ženy, což byl motiv, který byl tak výrazný v mnoha secesních malbách.

Ranná kariéra

V roce 1897 jeho obraz Die Muse (Múza) okamžitě koupil Gemäldegalerie Alte Meister v Drážďanech. Od října 1897 do března 1898 studoval na Académie Julian v Paříži, kde jeho učiteli byli Fleury a Lefebvre.^[5] Dalším povzbuzením jeho kariéry byla komise pro návrh scénické opony pro nově postavené drážďanské centrální divadlo v roce 1899. Bohužel byla budova zničena během bombardování Drážďan spojeneckými silami v únoru 1945.

V roce 1899 se také zúčastnil německé výstavy umění (Deutsche Kunstausstellung) v Drážďanech, kde měl svůj vlastní pokoj zdobený šeříkovými stěnami a černým dřevěným okrajem. Mezi vystavenými pracemi byla a Selbstbildnis im Sweater (Autoportrét ve svetru) a Abschied (Farewell), krajina.

V roce 1902 se stal členem nově vzniklého Německého svazu umělců (Deutsche Künstlerbund) a cestoval do Severního moře, Baltského moře, Itálie a Egypta, kde vytvořil mnoho vodových barev a pastelových obrazů. Unger byl celý život vášnivým cestovatelem na jih, což odráží i silné barvy jeho díla. Svědectví o této vlastnosti se nachází v knize Reisebilder aus dem Süden uvedené v bibliografii.

V roce 1905 navrhl Unger a mozaika pro věž Ernemanna Reisekamera továrna v Drážďanech, zobrazující a Lichtgöttin (Světlá bohyně). Věž stále existuje na Schandauerstrasse. V letech 1898 a 1910 navrhl Unger titulní ilustraci čísel časopisu Jugend. Ilustroval také čísla časopisu Pánev.^[6]

Vrchol

Kolem roku 1910 se Ungerův styl výrazně změnil. Jeho tahy se stávají odvážnějšími; jeho barvy ztrácejí na intenzitě a jeho výběr motivu je stále monotónnější. Snová ženská postava, která byla na přelomu století podmanivá a svěží, se stala klišé. Tvář měla drsnou a bez výrazu. Ve svých portrétech a krajině však Unger zůstal stejně silný jako kdykoli předtím.

V roce 1912 se nově vybudované Městské muzeum v jeho rodném Budyšíně otevřelo a oslavilo Ungera tím, že mu dalo svůj vlastní pokoj. Byl na vrcholu své slávy a byl povolán Drážďanská letka Malerfürst („The Last Painting Prince of Dresden“) v tisku.

Vypuknutí první světová válka v listopadu 1914 přinutil mnoho mladých umělců vstoupit do armády a bojovat na frontě, ale Unger byl ve své profesi již tak prominentní, že byl ušetřen tohoto osudu a mohl se nadále věnovat svému umění.

V roce 1917 se Unger zúčastnil výstavy Dresdner Kunstgenossenschaft (Drážďanská společnost umělců). Navrhl obálku katalogu a představoval šest obrazů, mezi nimi i Salome a Liegende Mädchen (Girls Lying) a šest kreseb. V roce 1918 Dresdner Kunst Ausstellung (Drážďanská výstava umění) představovala Ungera dalších 11 obrazů a 10 kreseb. potvrzuje jeho popularitu a proslulost v umělecké komunitě. Jeho plakát na koncerty jeho přítele, skladatele a režiséra Jeana-Louise Nicodého, mu v Anglii přinesl cenu za „nejlepší německý plakát“.

Ztracený svět

V roce 1918 Německo prohrálo válku a ztratilo také monarchii. Mladí umělci, kteří se vraceli zepředu, byli rozčarovaní a chtěli jen jednu věc, kterou byla Změna, která se posunula ještě dále od impresionismus a kopírování reality, jako tomu bylo v letech před první světovou válkou. Ungerův svět idealizovaných žen v uklidňující krajině byl přepracován Zeitgeist a jeho práce byla odsunuta do pozadí. Přesto byl stále jedním z nejbohatších umělců v Drážďanech a pokračoval v cestování do Itálie, Dalmácie, Španělska, Portugalska a Afriky. Ungerovy návštěvy Egypta vyústily ve výstavu v Galerii Baumbach v Drážďanech v roce 1927 a v roce Král Fuad I. Egypta se stal jedním z jeho patronů.

V roce 1933 Sächsischer Kunstverein (Umělecká asociace Saska) uspořádala výstavu u příležitosti jeho 60. narozenin. Umělecký novinář Felix Zimmermann napsal čestný článek o Ungerovi v Dresdner Neueste Nachrichten ze dne 25. srpna 1932.

Mezitím se jeho zdraví zhoršilo. Co se později ukázalo jako a nemoc ledvin bylo ošetřeno příliš pozdě a Hans Unger zemřel ve svém domě v Loschwitz, předměstí Drážďan, 9. srpna 1936. Byl pohřben v Hřbitov Loschwitz kde jeho hrob stále existuje. Historie ho určitě dohnala. Adolf Hitler byla již u moci déle než tři roky, ekonomika byla v nejhorším stavu celého 20. století a dob secese a fin de siècle určitě skončily.

Obnovený zájem

Oživující se zájem o umění Jugendstil v 60. letech přivedl Ungerovo dílo zpět do pozornosti znalců umění. V roce 1987 bylo Městské muzeum v Budyšín uspořádal výstavu u příležitosti 125. výročí jeho narození. V roce 1997 se v Městském muzeu ve Freitalu v Německu konala retrospektivní výstava o Ungerovi. V roce 2013 proběhla výstava v Bielefeld s názvem Krása a tajemství. Německá symbolika představoval některá jeho díla spolu s umělci, kteří ho ovlivňovali jako např Franz von Stuck, Max Klinger a Arnold Böcklin.^[7]

Osobní život

Unger se oženil se svou ženou Marií Antonií v roce 1899. Měla se stát jeho múzou, vzorem a hlavním předmětem jeho prací. Říká se, že byla docela krásná a středem pozornosti mnoha přátel v uměleckých kruzích v Drážďanech, zejména hudebníků a spisovatelů, které Unger pozval do svého domu.

V roce 1902 navrhl Unger svůj vlastní vila v Loschwitz. Jeho výtečnost jako odvážného mladého umělce a jeho popularita mezi drážďanskou vyšší třídou jako portrétisty z něj učinily bohatého muže. Unger také sám navrhl celou výzdobu interiéru. To však bylo odstraněno během renovace na začátku 70. let. Vila na ulici Kügelgenstrasse č. 6, stále existuje a nabízí výhled na řeku Labe a dále do centra Drážďan.

V roce 1903 se mu narodilo jediné dítě, jeho dcera Maja, která zjevně zdědila vzhled své matky. Její kmotr byl Sascha Schneider, celoživotní přítel Ungera. Po její smrti v roce 1973 byl Ungerův majetek prodán a rozptýlen.

Galerie

• 

  Die Muse (Můza) (1897)

• 

  Sonne (slunce)

• 

  Weiblicher Akt mit Papagei (Ženský akt s papouškem)

• 

  Liegendes Mädchen (Snění) (1917)

• 

  Plakat für Estey Orgeln (Plakát pro továrnu na varhany Estey) (1896)

• 

  Mutter und Kind (Matka a dítě) (kolem 1909)

• 

  Sommer (Léto) (kolem 1920)

• 

  Windstoss (Poryv větru) (1916)

• 

  Meereslandschaft Tryptichon (Triptych přímořské krajiny) (před rokem 1910)

• 

  Lichtgöttin (Světlá bohyně) (kolem 1905)

• 

  Weiblicher studienkopf (Ženská hlava, studium) (1896)

• 

  Frauenkopf, tváří v tvář (Ženská hlava, čelní pohled) (1897)

• 

  Das Welken (Vadnoucí) (1902)

• 

  Erwachen (Probuzení) (1926)

Bibliografie

• Jutta Hülsewig-Johnen, Schönheit und Geheimnis. Der Deutsche Symbolismus - Die andere Moderne, Bielefeld: Kerber Verlag, 2013, ISBN  978-3-86678-810-7
• A. Dehmer, M. Giebe, K. Krüger, „Die Muse“ von Hans Unger im Klingersaal: Bild und Rahmen im neuen Licht, Dresdener Kunstblätter, 4 (2010), s. 239-244
• Rolf Günther, Hans Unger. Leben und Werk mit dem Verzeichnis der Druckgraphik„Dresden: Neumeister Art Auctioneers, 1997 publikováno u příležitosti pamětní výstavy Hanse Ungera ve Stadtmuseum Freital od 7. září do 26. října 1997
• Hans-Günther Hartmann, Hans Unger, Drážďany: Verlag der Kunst, 1989, ISBN  3-364-00165-0
• Henner Menz, Hans Unger. Reisebilder aus dem Süden„Dresden: [sn], 1955^[8]
• Eva Schmidt, "Hans Unger" v Katalog der Gemäldesammlung des Stadtmuseums Bautzen, 1954, str. 117–118
• John Knittel, Hans Unger. Sonderausstellung Sächsischer Kunstverein, Dresden, 25. Januar-Mitte März 1933, Dresden [Brühlsche Terrasse]: Sächsischer Kunstverein, 1933

Mnoho současných informací o Hansovi Ungerovi najdete v německém časopise o umění Deutsche Kunst und Dekoration,^[9][10] nyní k dispozici on-line.^[11]Ungerova díla nemají úplný přehled. Některé obrazy jsou známy pouze z fotografií, které vytvořil a shromáždil sám Unger. U některých dalších obrazů není současný pobyt znám. Nejlepším zdrojem je kniha Günthera citovaná výše.

Odkazy a zdroje

Na výstavě ve Freitalu v roce 1997 si přečtěte následující články:

• Hans Unger. Ein Künstler der Jahrhundertwende v Drážďanech, Weltkunst (sv. 18), 15. září 1997, s. 1862–1864
• Erinnerung an Dresdens Malerfürsten, Dresdner Neueste Nachrichten, 19. září 1997
• Mäuschen Salome. Die Wiederentdeckung des Jugendstilmalers Hans Unger, Frankfurter Allgemeine Zeitung, 25. září 1997
• Der Traum von Arkadien, Städtische Zeitung Freital, 17. října 1997