Gusztáv Gratz - Gusztáv Gratz

Gusztáv Gratz
Ministr zahraničních věcí Maďarska
V kanceláři 17. ledna 1921 - 12. dubna 1921
premiér	Pál Teleki
Předcházet	Pál Teleki
Uspěl	Pál Teleki
Osobní údaje
narozený	(1875-03-30)30. března 1875 Gölnicbánya, Rakousko-Uhersko
Zemřel	21. listopadu 1946(1946-11-21) (ve věku 71) Budapešť, Druhá maďarská republika
Politická strana	Strana ústavy, Strana národní práce, nezávislá
Profese	politik

Gusztáv Gratz (30 března 1875 v Gölnicbánya - 21. listopadu 1946 v Budapešť ) byl maďarský politik, který sloužil jako ministr zahraničních věcí v roce 1921. Byl korespondujícím členem Maďarská akademie věd. Gratz publikoval v Huszadik Század a Társadalomtudományi Társaság noviny. Od roku 1906 byl zástupcem v Národním shromáždění. Působil také jako výkonný ředitel Národního svazu výrobců (GYOSZ). V roce 1917 byl v roce jmenován ministrem financí Móric Esterházy skříňka. Během EU se účastnil hospodářských částí mírových jednání Brestlitevská smlouva a Smlouva Bukurešti.

Od 22. listopadu 1919 byl maďarským velvyslancem v Rakousko. Poté, co působil jako ministr zahraničních věcí do Karel I. z Rakouska se pokusil znovu získat trůn v Maďarsku. Jako legitimní politik se Gratz podílel na plánování druhého puče. Proto byl na krátkou dobu uvězněn. Gratz se tehdy věnoval žurnalistice, historikům a ekonomické činnosti.

Životopis

Narodil se v maďarštině a německy mluvící němčině protestant farářova rodina, která se přestěhovala ze severozápadního Maďarska do Zipy, navštěvoval saskou školu v Igló poté, co jeho otec přijal pozvání Kolozsvár (Cluj) protestantská komunita a rodina se na jeden rok přestěhovala do Kolozsváru, unitářské horní školy v Kolozsváru, a saské školy v Beszterce. Po absolutoriu studoval právo na univerzitách v Kolozsváru a Budapešť a studia dokončil v roce 1898.

Od roku 1896 byl zaměstnancem Pester Lloyd, korespondent časopisu Kolín nad Rýnem z roku 1898, zatímco zpravodaj Budapešti Vídeň noviny Die Zeit v roce 1906 nastoupil do Neue Freie Presse. V roce 1900 spoluzaložil časopis Huszadik Század (Twentieth Century), pro kterou vypracoval v roce 1903 jako redaktor. Gratz, založený v roce 1901, a jeho vrstevníci Társadalomtudományi Társaság (sociologická společnost). Časopis a společnost si stanovily za cíl eliminovat zaostalé sociální podmínky v Maďarsku a prosazovat je zemědělská reforma a šíření franšízy. Brzy však vznikly rozdíly mezi konzervativními a radikálními prvky. 1903 Gratz přišel z redakční rady z roku 1906 a rozešel se s radikálním kruhem Sociologické společnosti. V roce 1906 získal parlamentní sídlo volebního obvodu Újegyház v Sedmihradsko, a až do rozpadu v roce 1918 pracoval ve skupině poslanců Transylvánští Sasové.

Od roku 1912 zastával funkci výkonného ředitele Národního sdružení maďarských průmyslníků (Országos Gyáriparosok Szövetsége). Během První světová válka byl členem několika ústředních ekonomických válek. Jako liberální ekonom se pevně oddal myšlence hospodářského spojenectví mezi Německá říše a Rakousko-uherská monarchie. V roce 1917 byl Gratz jmenován vedoucím obchodní sekce v Společné ministerstvo zahraničí. Od června do září 1917 zastával funkci Maďarský ministr financí, na oplátku působil jako vedoucí sekce monarchie z obchodních jednání v Brest-Litovsk a Bukurešť, který mu získal velkou politickou prestiž. Po Říjnová revoluce roku 1918 v Maďarsku odešel do Vídně a připojil se k maďarskému protibolševickému výboru.

Od listopadu 1919 do ledna 1921 byl maďarským velvyslancem ve Vídni, poté nastoupil do dubna 1921 na post Maďarský ministr zahraničí. Zasazoval se o obnovení Habsburská monarchie a spolupráci nástupnických států EU Rakousko-Uhersko. Jako spolehlivý legitimista 1921 si vzal dvě neúspěšné pokusy Karla I. vrátil se jako aktivní součást rakouského císaře a uherského krále Karla IV., takže byl zatčen poté, co král musel navždy opustit zemi. Ačkoli to bylo po deseti týdnech vězení opět propuštěno a bylo to postaveno proti účastníkům procesu restaurování za zločin vzpoury, nikdy nedošlo k verdiktu, neblahý výsledek druhého pokusu o návrat krále Karla znamenal v jeho politická kariéra. Spojení s politickým a veřejným životem, které neztratil ani poté, pravidelně psal úvodníky pro Pester Lloyd a podílel se na práci Mezinárodní obchodní komory. Pracoval pro několik průmyslových podniků, které se zajímaly o maďarštinu.

Od poloviny 20. let byl předsedou nebo členem představenstva více než 40 bank a průmyslových společností. V roce 1924 se stal předsedou Německé asociace pro vzdělávání dospělých Ungarländischen (UDV), kde působil až do roku 1938. Výkonný viceprezident UDV byl Jakab Bleyer, skutečný vůdčí duch Němců v Maďarsku, ale neměl důvěru maďarské vlády. Volba prezidenta Gratze byla považována za jeho politickou rehabilitaci.

Sdružení zcela záviselo na maďarské vládě. Na svůj úkol se díval v čele sdružení při mediaci mezi vládou a německou menšinou v Maďarsku. V tomto smyslu si přišel pro výuku mateřského jazyka a vzdělávací možnosti německé menšiny v Maďarsku, byl ve válce, ale jakýkoli pokus Němců v Maďarsku a politické organizace, která od poloviny 30. let tvrdě kontrastovala mezi ním a Volkstumsgedanken vedená mladá generace. Když byla maďarská vláda v roce 1938 etnicko-německý směr se souhlasem Národního svazu Němců v Maďarsku přijatelný, rezignoval na vrchol UDV. Od roku 1926 byl poslancem, který byl původně přátelský s vládou, poté od roku 1936 s mandátem Strany občanské svobody. Stěžoval si ve Sněmovně reprezentantů a ve svých článcích na protiliberální a protidemokratické tendence své doby. V červnu 1939 se stal šéfredaktorem liberálního deníku Pesti Napló. V posledních letech války byl tajnou komisí k přípravě na budoucí mírovou konferenci. V dubnu 1944 (po okupace Maďarska Třetí říší v březnu 1944) byl deportován Gestapo do koncentračního tábora Mauthausen. Po propuštění v červenci 1944 žil nejprve u jedné ze svých dcer ve vídeňském Sulzu, poté v Budapešti.

Od roku 1925 redigoval Maďarskou hospodářskou ročenku, která poskytovala informace o situaci maďarské ekonomiky, ale přinesla také historické a politické příspěvky. Vyšlo v roce 1939 ve zkrácené podobě v angličtině (The Hungarian Economic Yearbook). Ve třech svazcích se objevila jeho velká historická práce z let 1934–35, ve které - Vymyslel historii dualismu a revoluce v letech 1918–1920 - převážně politicky. Čtvrtý svazek, který se zabývá meziválečným obdobím, vyšel teprve v roce 2001. Jako uznání jeho novinářské činnosti a historie si ho v roce 1941 vybral Maďarská akademie věd jako odpovídající člen.

Publikace

• Nemzetközi jog (Völkerrecht). Budapešť, 1899.
• Alkotmánypolitika (Verfassungspolitik). Budapešť-Pozsony, 1900.
• Az általános választójog és Tisza István gróf. (Das allgemeine Wahlrecht und Graf Stefan Tisza). Budapešť, 1905.
• Általános választójog és nemzeti politika (Allgemeines Wahlrecht und nationale Politik). Budapešť, 1905.
• Az általános választójog szociológiai szempontból (Das allgemeine Wahlrecht in soziologischer Hinsicht). Budapešť, 1906.
• Bolsevizmus Magyarországon (Der Bolschewismus in Ungarn). (Hrsg. Und Einf. Von Gustav Gratz). Budapešť, 1921.
• Politikai és gazdasági liberalizmus (Politischer und wirtschaftlicher Liberalismus) Budapešť, 1922.
• Die Äussere Wirtschaftspolitik Österreich-Ungarns. Mitteleuropäische Pläne. (zusammen mit Richard Schüller). Wien - New Haven, 1925.
• Európska külpolitika (Europäische Außenpolitik). Budapešť, 1929.
• Der wirtschaftliche Zusammenbruch Österreich-Ungarns. Die Tragödie der Erschöpfung (zusammen mit Richard Schüller). Wien - New Haven 1930.
• Zur Frage der Deutsch-Österreichischen Zollunion. Budapešť, 1931.
• Dualizmus kora. Magyarország története 1867–1918 I-II. (Die Zeit des Dualismus I.-II. Geschichte Ungarns 1967–1918). Budapešť 1934.
• Forradalmak kora. Magyarország története 1918–1920 (Die Zeit der Revolutionen. Geschichte Ungarns 1918–1920). Budapešť 1935.
• Deutschungarische Probleme. Budapešť 1938.
• Magyarország a két háború között (Ungarn zwischen den beiden Kriegen). Budapešť 2001.
• Augenzeuge dreier Epochen. Die Memoiren des ungarischen Außenministers Gustav Gratz 1875–1945. Herausgegeben von Vince Paál und Gerhard Seewann. (Südosteuropäische Arbeiten 137) München 2009, Verlag Oldenbourg.

Reference

• Magyar Életrajzi Lexikon
• Günter Schödl: Trianon-Ungarn und die deutsche Minderheitenpolitik. Zu den "Lebenserinnerungen" von Gustav Gratz. In: Südostdeutsches Archiv XXVI./XXVII. Kapela 139-151.
• Günter Schödl: Ungarische Politik jenseits von Nationalstaat und Nationalismus: Gustav Gratz (1875–1946). In: Günter Schödl: Formen und Grenzen des Nationalen. Beiträge zu internationaler Integration und Nationalismus im östlichen Europa. Erlangen 1990, 137-188.
• György Gyarmati: Gratz Gusztáv a Monarchia felosztásának következményeiről (Gustav Gratz über die Folgen der Aufteilung der Monarchie) In: Történelmi Szemle, 1995/1. 83-115.
• Vince Paál: Utoszó [Nachwort] In: Gratz Gusztáv: Magyarország a két háború között (Ungarn zwischen den beiden Kriegen). Budapest 2001, 355-389.
• Vince Paál: Gustav Gratz und die Geschichtsschreibung. In: Hin zu neuen Zielen. 2000 Begegnungen. (Herausgegeben von Ferenc Glatz) Budapest 2001, 289-299.
• Vince Paál: Nationale Identität und Minderheitenpolitik: Gustav Gratz. In: „das gueth von alten Lern“ Jugend – Festschrift für Karl Manherz zum 60. Geburtstag. (Herausgegeben von Ulrich Langanke.) Budapest 2002, 259-272.
• Vince Paál: Gustav Gratz: Ein kaum bekannter Ungarndeutscher. In: Deutscher Kalender 2003. Jahrbuch der Ungarndeutschen. Budapešť 2002, 216–220.
• Vince Paál: Kontrahenten oder Weggefährten? Jakob Bleyer und Gustav Gratz an der Spitze des Ungarländischen Deutschen Volksbildungsvereins. In: Jakob Bleyer jako Volkstumspolitiker. Akten der Jakob-Bleyer-Gesellschaft-Tagung vom 5. Dezember 2003. Budapest 2004, 39-58.
• Einleitung. V: Augenzeuge dreier Epochen. Die Memoiren des ungarischen Außenministers Gustav Gratz 1875–1945. Herausgegeben von Vince Paál und Gerhard Seewann. (Südosteuropäische Arbeiten 137) München 2009, R. Oldenbourg Verlag. 1-18.
• Vince Paál: A politika és a publicisztika vonzásában. Gratz Gusztáv pályafutása. Budapešť, Wolters Kluwer, 2018. 481 s.