Rakousko-uherská zahraniční služba - Austro-Hungarian Foreign Service

The Rakousko-uherská zahraniční služba (Němec: k. u. k. Auswärtige Dienst) byla diplomatickou službou provádějící zahraniční politiku císaře Rakousko-Uhersko od vzniku dvojí monarchie v roce 1867 až do jejího rozpuštění v roce 1918.

Diplomatické mise

Nejprve je třeba poznamenat, že diplomatické vztahy byly celkově v této době omezenější, protože suverénních států bylo mnohem méně. Pouze v roce 1914 57 států lze považovat za suverénní (ve srovnání s přibližně 190 dnes).

Když je centrálně organizovaný Ministerstvo zahraničí Habsburské říše byla vytvořena v roce 1720, bylo zde 19 diplomatických misí, z nichž nejstarší byla v Konstantinopoli ustavena v roce 1547. Postupem času byly zřízeny nové diplomatické mise a některé byly zrušeny, většinou kvůli konci přijímajícího státu .[1] Poslední diplomatická mise byla založena v roce 1917 v Christianii (nyní Oslo ).

Dále je třeba na to upozornit dříve druhá světová válka došlo k rozdělení mezi velvyslanectví a vyslanectví na základě systému diplomatických hodností zavedených Kongres ve Vídni z roku 1815. Až do poloviny 20. století byla většina diplomatických zastoupení stále legacemi, protože velvyslanectví byla vyhrazena několika významným světovým mocnostem nebo blízkým spojencům. Rozdělení mezi vyslanectvími a velvyslanectvími se změnilo po druhé světové válce, kdy již nebylo považováno za vhodné zacházet se státy odlišně v souladu s Spojené národy zásada rovnosti suverénních států zakotvená v Chartě OSN.

V roce 1914 mělo Rakousko-Uhersko třicet čtyři diplomatických misí, z toho deset ambasád, dvacet dva vyslanectví a dva diplomatické agentury. Z deseti zastupitelských úřadů byly pouze dva, ti v Spojené státy a Japonsko byli mimo Evropu a byli to také poslední mise, které byly povýšeny na velvyslanectví.[2]

Seznam diplomatických misí viz Seznam diplomatických misí Rakouska-Uherska.

Vedoucí mise

Hodnosti a tituly vedoucích misí podléhaly v průběhu času neustálým změnám, dokud vídeňský kongres poprvé nezavedl obecný systém.

Na Vídeňském kongresu byl navržen diplomatický zástupce odpovědný za velvyslanectví Mimořádný a zplnomocněný velvyslanec (Němec: außerordentlicher und bevollmächtiger Botschafter), obvykle označovaný jako velvyslanec, zatímco ten odpovědný za vyslanectví byl stylizovaný Mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr (Němec: außerordentlicher Gesandte und bevollmächtiger ministr), běžně označovaný jako a Ministr. Jak název napovídá, ministr měl rovněž zplnomocněné pravomoci (tj. Plnou pravomoc zastupovat hlavu státu), byl však pod velvyslancem. Zatímco hodnost ministra je dnes skutečně zastaralá, v době duální monarchie to byl nejběžnější titul.

Titul velvyslance používal před vídeňským kongresem habsburská říše, ale všechny vztahy na úrovni velvyslanců, ať už trvalé nebo dočasné, byly v roce 1849 po revoluci sníženy.[3] V roce 1856 byla diplomatická mise u Svatý stolec a Paříž byli opět povýšeni na ambasády, následovali Londýn v roce 1860 a Petrohrad v roce 1874. V letech 1867 až 1909 bylo šest vyslanectví povýšeno z vyslanectví na velvyslanectví: Konstantinopol (1867), Berlín (1871), Řím (1877), Washington DC. (1903) a Tokio (1908).

Lze také poznamenat, že v roce 1914 bylo akreditováno ve třiceti devíti zemích dvacet dva ministrů, z nichž většina byla akreditována u různých německých knížectví.[4]

Diplomatický sbor

Zaměstnanci zahraniční služby patřili do jiné pobočky než oba zaměstnanci v ústředí u Ballhausplatz ve Vídni a konzulární služba.[5] V roce 1914 mělo diplomatický sbor přibližně 123 členů, z nichž absolutní většina byla členy diplomatických misí.[6]

Viz také

Reference

  1. ^ Erwin Matsch, Der Auswärtige Dienst von Österreich-Ungarn 1720-1920, Vídeň, Böhlau, 1986, s. 105.
  2. ^ William D. Godsey, Aristokratická pevnůstka: Rakousko-uherské ministerstvo zahraničí v předvečer první světové války, West Lafayette, Purdue University Press, 1999, s. 13f.
  3. ^ Erwin Matsch, op. cit., str. 108.
  4. ^ Godsey, op. cit., str. 13.
  5. ^ Godsey, op. cit., str. 10.
  6. ^ Godsey, op. cit., str. 13.


Bibliografie

  • William D. Godsey, Aristokratická pevnůstka: Rakousko-uherské ministerstvo zahraničí v předvečer první světové války, West Lafayette, Purdue University Press, 1999.
  • Jahrbuch des k.u.k. Auswärtigen Dienstes, 22 sv., Vídeň, K.K. Hof- und Staatsdruckerei, 1897–1918.
  • Erwin Matsch, Der Auswärtige Dienst von Österreich-Ungarn 1720-1920Vídeň, Böhlau, 1986.
  • Erwin Matsch, Geschichte des Auswärtigen Dienstes von Österreich-Ungarn 1720-1920Vídeň, Böhlau, 1980.