Guiot de Dijon - Guiot de Dijon

Guiot de Dijon (fl. 1215–25) byl a Burgundský trouvère. Sedmnáct šansony připisované mu ve standardním seznamu Raynaud-Spanke se nacházejí v patnácti šansoniéři, některé bez uvedení zdroje nebo s protichůdnými označeními, pokud se vyskytují ve více zdrojích.[1]

O Guiotově životě se toho ví málo. Jeho jméno napovídá, že byl od Dijon. Zmínka o třech jménech ve dvou písních poskytuje další indikaci jeho prostředí: an vyslanec Předpokládá se, že pojmenování „Erard a Chassenay“ označuje jednoho ze tří jednotlivců zvaných Érart, kteří byli barony z Chassenay v Champagne.[2]

Několik Guiotových písní přežije s více než jednou odlišnou melodií. Verze Quant je plus voi felon rire v Chansonnier du roi, jehož melodie byla přidána později, je neobvyklá skrz-složený a v Franská notace. Celkově lze říci, že Guiotovy melodie jsou obvykle identifikovány jako ty, které se objevují v barová forma, které všechny končí stejnou třídou hřiště.

Guiot pravděpodobně modeloval Chanter m'estuet, coment que me destraigne (RS117) po Occitan píseň Si be · m sui loing et entre gent estraigna podle trubadúr Peirol, i když je to založeno na předpokladech ze sdíleného veršování a nelze to potvrdit, protože pro RS117 žádná melodie nepřežije. Píseň Penser ne doit vilanie (RS1240), který mu byl někdy přičítán, sloužil jako vzor pro anonymní mariánskou píseň De penser a vilanie (RS1239), který jedinečně přežívá v Chansonnier Clairambault, tj. TrouvX.[3]

Seznam písní

Níže uvedený seznam uvádí všechny skladby uvedené pro Guiot de Dijon v katalogu Raynaud-Spanke s jejich číslem v tomto katalogu.[4] Seznam zahrnuje ty, kteří mají přívlastky Guiotovi a kteří jsou určitě někým jiným (např.

  • Nástup l'entree del dous (RS647). Připisováno v Berne Chansonnier, ale připisováno Jocelin de Dijon v Chansonnier du roi, kde byla melodie zadána později.
  • Amours m'a si enseignié (RS1088). Připsáno v Chansonnier du roi a Chansonnier de Noailles ale Berne Chansonnier to připisuje Gilles de Viés Maisons.
  • Bien doi chanter quant fine Amour m'enseigne (RS561). Připisováno v Berne Chansonnier. Žádná hudba nepřežije.
  • Chanter m'estuet, coment que me destraigne (RS117). Připisováno v Berne Chansonnier.
  • Chanter m'estuet pour la plus bele (RS589). Připisováno v Berne Chansonnier. Žádná hudba nepřežije
  • Chanterai por mon corage (RS21). „Je“ této písně je žena toužící po svém křižáckém milenci. Připisuje se Guiotovi v Chansonnier du roi, ale Bernský šansoniér jej připisuje „Dame de Flayel“.[5]
  • Cuers desirous apaie (RS110). Připsán Guiotovi v Berne Chansonnier, ale přijat jako Blondel de Nesle komu je skladba připsána z jiných zdrojů.
  • Chorál De moi douloureus vos (RS317). Připsáno Gillebert de Berneville v Chansonnier de Noailles.
  • Desoremais est raison (RS1885). Připsáno Guiotovi pouze v Chansonnier du roi, kde starší rubrika a index připisují skladbu Jehan de Nuevile; připisuje to bernský šansoniér Raoul de Soissons.
  • Helas, qu'ai forfait a la gent (RS681). Připisováno v Chansonnier du roi.
  • Joie ne guerredon d'amours (RS2020). Přiděleno v Chansonnier du roi, ale vzhledem ke dvěma různým připisům ve dvou dalších zdrojích.
  • Li dous tens noviaus qui revient (RS1246). Připsáno v Chansonnier du roi. Žádná hudba nepřežije.
  • Penser ne doit vilanie (RS1240). Přiděleno v Chansonnier du roi, ale vzhledem ke dvěma různým připisům ve dvou dalších zdrojích.
  • Quant je plus voi felon rire (RS1503). Připisováno v Chansonnier du roi a Chansonnier de Noailles, ale Bernský Chansonnier to připisuje Amauri du Craon.
  • Quant li dous estés definovat (RS1388). Přiděleno v Chansonnier du roi, ale vzhledem ke dvěma různým připisům ve dvou dalších zdrojích.
  • Quant voi la flor botoner (RS771). Unicum v Chansonnier du roi tam připisováno in situ, ale k Jehan de Nuevile v indexu. Žádná melodie nepřežije (prázdné hole v MS).
  • Uns maus k'ainc mes ne senti (RS1079). Připsáno v Chansonnier du roi ale Chansonnier de Noailles připisuje to jednomu 'Gontierovi'.

Reference

  1. ^ Viz Elisabeth Nissen, ed., Les chansons attribuées à Guiot de Dijon et Jocelin (Paris: Champion, 1929), str. Iii-iv.
  2. ^ Viz Elisabeth Nissen, ed., Les chansons attribuées à Guiot de Dijon et Jocelin (Paris: Champion, 1929), str .ix
  3. ^ Zde použitá sigla jsou standardní trouvère sigla uvedené v Edouard Schwan, Die altfranzösische Liederhandschriften: ihr Verhältnis, ihre Entstehung und ihre Bestimmung (Berlin: Weidmann, 1886).
  4. ^ Viz Hans Spanke, G. Raynaud's Bibliographie des altfranzösische Liedes, neu bearbeitet und ergänzt(Leiden: Brill, 1955), s. 25.
  5. ^ Melodie, text a překlad jsou k dispozici v publikacích Samuela N. Rosenberga, Margaret Swittenové a Gérarda Le Vota, ed.,Songs of the Troubadours and Trouvères: An Anlogy of Poems and Melodies (New York and London: Garland, 1998), str. 290-291.
  • Karp, Theodore C. „Guiot de Dijon.“ Grove Music Online. Oxford Music Online. Zpřístupněno 20. září 2008.
  • Nissen, Elisabeth, ed. Les chansons attribuées à Guiot de Dijon et Jocelin. Paris: H. Champion, 1929.