Gillebert de Berneville - Gillebert de Berneville

Gillebert (Guillebert) de Berneville (fl. C. 1250–70) byl Francouz trouvère. Podle Theodora Karpa ve své době „byla jeho poezie velmi ceněna“, ale je „[n] buď originální, ani hluboká“, spíše byl a je obdivován spíše pro „zařízení, milost a zvládnutí formy“.[1] Fresco uvádí 35 písní od Gilleberta, z nichž pět je unica (nalezených v jediném rukopisu) a některé jsou zkopírovány až v sedmi zdrojích.[2]

Gillebert pracoval v kruhu básníků v Arras, který je blízko jeho domovského města Berneville, a měl kontakt s nejvýznamnějšími muži v regionu. Složil jeux-partis s Henry III, vévoda Brabant, a Thomas Herier. Do soutěží se rovněž zapojil na základě rozsudku Karel z Anjou, Raoul de Soissons, Châtelain de Beaumetz, Hue d'Arras a možná Beatrice, sestra Jindřicha III. a vdova po William II, hrabě z Flander. Gillebert věnoval šansony Charlesi z Anjou, Huitace de Fontaines, Béatrice d'Audenarde a Colart le Boutellier. Jeho šanson „Je n'ëusse ja chanté“ bylo „korunováno“ (couronnée) podle Puy d'Arras a deset pozdějších básní vychází z děl, která mu byla připsána. Roussiaus le Taillier snažil se mu lichotit ve svém Arras est escole de tous biens entender.

Freska datuje básně do třetí čtvrtiny třináctého století. Gillebert se objevuje v nekrologii žongléři a buržoaza z Arrasu, který byl slaven na mši o Letnicích 1270, takže musel zemřít mezi touto pamětní mší a tou předchozí (tj. nějaký čas mezi 2. únorem a 1. červnem 1270).[3] Představení jeu parti mezi Gillebertem a Jindřichem III. z Brabantu naleznete zde.

Poznámky

  1. ^ Karp, „Gillebert de Berneville“.
  2. ^ Fresco, ed. Gillebert de Berneville: Les Poésies, 40-41.
  3. ^ Fresco, ed. Gillebert de Berneville: Les Poésies, 45.

Zdroje

Edice

  • Karen Fresco, ed. (1988) Gillebert de Berneville: Les Poésies. Ženeva: Droz.