Gnomic vůle - Gnomic will

Gnomic vůle (řecký: Θἑλημα γνωμικόν, θέλησι γνωμική) je Východní křesťan teologická představa znamená spontánní individuální aspiraci a pohyb mysli.[1][2][3]

Přehled

Tato představa patří Sv. Maxim vyznavač.

Termín „gnomický“ pochází z řečtiny Gnome, což znamená „sklon“ nebo „záměr“. V rámci ortodoxní teologie je gnomická vůle v kontrastu s přirozenou vůlí. Přirozená vůle označuje pohyb stvoření v souladu s principem (loga (řecký: λόγος)) své povahy směrem k plnění (telos (řecký: τέλος), nehybnost (řecký: στάσις)) jeho bytí. Gnomic ochotný, na druhé straně, označuje tu formu vůle, ve které se člověk zapojuje do procesu uvažování, který vyvrcholí rozhodnutím.

V rámci teologie sv. Maxima, kterou podpořila Šestá ekumenická rada při odsouzení monotelitismus, Ježíš Kristus neměl žádnou gnomickou vůli. Svatý Maxim vyvinul toto tvrzení zejména ve svém Dialog s Pyrrhem. Podle sv. Maxima proces gnomické vůle předpokládá, že člověk neví, co chce, a proto musí uvažovat a volit mezi řadou možností. Ježíš Kristus však jako člověk i Druhá osoba Nejsvětější Trojice, vlastnil úplnou shodu Jeho dvou vůlí, božské a lidské. Svatý Maxim proto usoudil, že Kristus nikdy nebyl ve stavu nevědomosti ohledně toho, co chtěl, a proto se nikdy nezajímal o gnomické vůle.

Aristoteles, hlavní filozofický vliv na Maxima, při srovnávání děl přírody s pracemi člověka, také prohlásil, že jakýkoli proces uvažování, zdaleka neoznačující vyšší intelekt, je známkou naší slabosti.

Viz také

Reference

Zdroje