Giuseppe Simone Assemani - Giuseppe Simone Assemani

Giuseppe Simone Assemani
Titulární Arcibiskup z Tyru
JS Assemani.jpg
KostelMaronitský kostel
Objednávky
Zasvěcení7. prosince 1766
Osobní údaje
narozený27. července 1687
Hasroun, Libanon
Zemřel13. ledna 1768
Řím

Giuseppe Simone Assemani (arabština: يوسف بن سمعان السمعاني‎ Yusuf ibn Siman as-Simani, Angličtina: Joseph Simon Assemani, latinský: Ioseph Simonius Assemanus), se narodil 27. července 1687 v Hasroun, Libanon a zemřel 13. ledna 1768 v Řím. Assemani byl a knihovník, libanonský orientalista a Maronite eparch Za své úsilí a své encyklopedické znalosti si vysloužil přezdívku „Velký Assemani“.

Život

Giuseppe Simone Assemani se narodil 27. července 1687 v Hasroun, Mount Libanon do rodiny Assemani.[1] Jeho příjmení souvisí s několika významnými orientalisty a duchovenstvem. "Assemani „je arabština patronymic což znamená syn Simeona, ale to mu nezabránilo, aby byl nazýván Simonem.[2] Když byl velmi mladý, v roce 1703 byl poslán do Maronite College v Řím, a byla odtud převedena do Vatikánská knihovna.[3] Assemani promoval v roce 1709. Talentovaný absolvent (v té době napsal tři eseje o syrské gramatice a teologii) si ho všiml Papež Klement XI, který ho držel v Římě a nařídil mu katalogizovat raně křesťanské rukopisy, které přinesl v roce 1707 z Egypta jeho bratr Elias. V roce 1710 pracoval Giuseppe jako písař orientálních rukopisů (scriptor Orientalis), překladatel z arabského a syrského jazyka a poradce Kongregace pro revizi a reformu liturgických knih východních obřadů. Byl vysvěcen kněz dne 21. září 1710.[4] V roce 1711 Assemani obdržel papežské povolení k přechodu z maronitského obřadu na latinský obřad. Od roku 1715 do roku 1717 byl poslán do Wadi El Natrun, Káhira, Damašek a Libanon hledat cenné rukopisy a vrátil se s asi 150,[3] který vytvořil sborník ve vatikánské knihovně. V roce 1735 Papež Klement XII poslal ho znovu na východ, kde předsedal maronitské synodě v Mount-Libanonu z roku 1736, která položila základy modernímu Maronitský kostel. Vrátil se s ještě cennější sbírkou, protože našel příležitost shromáždit ještě více starověkých děl. Tentokrát přinesl asi 2 000 děl a nejdůležitější z nich byla Codex Assemanius, an evangelia kterou přivezl z Jeruzaléma v roce 1736. Později hrál významnou roli při zprostředkování několika krizí v hierarchii maronitské církve na základě svého vlivu v Římě a své znalosti maronitské církve.[Citace je zapotřebí ]

V roce 1738 byl Assemani zpět v Libanonu ao rok později byl jmenován prvním knihovníkem Vatikánská knihovna. Byl také jmenován Carlo di Borbone jako oficiální kronikář Neapolské království.

V Římě začal zpracovávat plány na vydání nejcennějších ze svých sebraných děl. Jeho překlad Ephrem Syřan Stojí za zmínku jeho spisy, jeho bibliografie syrských spisovatelů z knihovny Clementino-Vaticana a klasifikace byzantských spisů.

Jako uznání jeho úspěchů byl 1. prosince 1766 jmenován biskupem a vysvěcen titulární arcibiskup z Pneumatika 7. prosince 1766[1] podle Kardinál Henry Benedict Stuart Vévoda z Yorku a Titulární biskup Frascati; jeho spolusvětiteli byli jeho synovec Stefano Evodio Assemani, Titulární biskup Apamea v Bithynii, a Nicholas-Xavier Santamarie, Titulární cyrenský biskup. Zemřel v Římě dne 13. ledna 1768.[5] Část jeho práce byla ztracena v jeho bytě při požáru 30. srpna 1768.[6]

Jeho bratr a synovec byli také významní orientalisté.

Funguje

Když byl jmenován knihovníkem vatikánské knihovny, okamžitě začal realizovat nejrozsáhlejší plány úpravy a publikování nejcennějších rukopisných pokladů Vatikánu.[3] Jeho hlavní práce je:

  • http://digitale-sammlungen.ulb.uni-bonn.de/ulbbn/content/titleinfo/121369, Bibliotheca Orientalis Clementino-Vaticana in coa manuscriptos codices Syriacos, Arabicos, Persicos, Turcicos, Hebraicos, Samaritanos, Armenicos, Aethiopicos, Graecos, Aegyptiacos, Ibericos, et Malabaricos, jussu et munificentia Clementise addictos Recensuit, digessit, et genuina scripta a spuriis secrevit, addita singulorum auctorum vita, Joseph Simonius Assemanus, Syrus Maronita (Řím, 1719–1728), 9 vols folio

Z Bibliotheca pouze první tři objemy byly dokončeny. Práce měla být rozdělena do čtyř částí:

  1. Syrské a spojenecké rukopisy, ortodoxní, Nestorian a Jacobite
  2. Arabské rukopisy, křesťan a islám
  3. Koptský Aethiopické, perské a turecké rukopisy
  4. Syrské a arabské rukopisy nejsou výrazně teologické[7]

Byla dokončena pouze první část, ale pro ostatní byly provedeny rozsáhlé přípravy. Existuje německé zkrácení od Augusta Friedricha Pfeiffera (Erlangen 1770-77)[8] a dotisk (Hildesheim, New York: Olms o.J. cca 1990).

Další díla jsou:

  • Ephraemi Syri opera omnia quae existující, Gr., Syr., Et Lat., 6 vol. folio (Řím, 1737–1746). Upravil první tři svazky, svazky 4 a 5 upravil maronitský jezuita Mubarak nebo Benedictus a šestý synovec Stefano Evodio Assemani.
  • Italicae historiae scriptores ex bibliothecae Vaticanae aliarumque insignium Bibliothecarum manuscriptis codicibus collegit, e praefationibus, notisque illustravit Joseph Simonius Assemanus. Romae, ex typographia Komarek apud Angelum Rotilium, 1751.
  • Codex canonum Ecclesiae graecae. Romae, ex typographia Komarek, 1762.
  • De scriptoribus Syris orthodoxis. Romae, typis Sacrae Congregationis de Propaganda Fide, 1719.
  • Bibliotheca juris orientalis canonici et civilis auctore Josepho Simonio Assemano. (5 obj.) Romae, ex typographia Komarek, 1762-1766.
  • Italicae historiae scriptores ex Bibliothecae Vaticanae, aliarumque insignium bibliothecarum manuscriptis codicibus collegit & praefationibus, pozoruhodný illustravit Joseph Simonius Assemanus ... De rebus Neapolitanis et Siculis, ab anno Christi quingentesimo ad annumimesimumum milesimum ducentes (4 obj.) Romae, ex typographia Komarek, apud Angelum Rotilium, Linguarum Orientalium Typographum, 1751-1753.
  • Josephi Simoni Assemani De Syris disertační práce na monofyzitidu. Romae, ex typographia Sacrae Congregationis de propaganda fide, 1730.
  • Josephi Simonii Assemani Quae hactenus typis prodierunt opera omnia. Romae, ex typographia Angeli Rotilii, a Philippi Bacchelli, e regione domus PP. Theatinorum S. Andreae de Valle, 1751.
  • De sacris imaginibus et reliquiis, "prévu en 5 svazků. Une partie des manuscrits fut sauvée et des extraits publiés par Bottarius (Řím, 1776).
  • https://books.google.it/books?id=o4pYAAAAMAAJ&printsec=frontcover&dq=Giuseppe+Simone+Assemani&lr=&as_brr=1#v=onepage&q=Giuseppe%20Simone%20Assemani&f=false, Kalendaria Ecclesiae universae, in quibus tum ex vetustis marmoribus, tum ex codicibus, tabulis, parietinis, pictis, scriptis, scalptisve, sanctorum nomina, imaagines, et festi per annum dies Ecclesiarum Orientis, et Occidentis praemissis uniuscujusus Ecclesiae originus. (6 obj.) Roma, sumptibus Fausti Amidei ..., 1755.
  • Rudimenta linguae Arabicae cum catechesi christiana .... Romae, typis Sacrae Congregationis de Propaganda Fide, 1732.
  • Nuova grammatica per apprendere agevolmente la lingua greca composta da monsignor Giuseppe Simonio Assemani. (2 obj.) V Urbino, nella stamperia della Ven. Víčko. del SS. Sagramento per lo stampator Camerale, 1737.
  • Oratio de competendo summo Pontifice ad E. mos & R. mos Principes S.R.E. Cardinales habita v SS. Bazilika Vaticana a Josepho Simonio Assemano, zemřel 18. února 1740. Romae, ex tipographia Apostolica Vaticana, apud Joannem Mariam Salvioni, 1740.
  • Oratio habita in Basilica principis apostolorum de vrbe sie 22. února 1733. A Josepho Simonio Assemano ... dum a capitulo, et canonicis Benedicto XIII pontifici maximo solenne exequiae celebrarentur, antequam ejus corpus inde ad ecclesiam Santae Mariae supra Mineruam. Romae, & Ferrariae, Typis Bernardini Pomatelli impressionoris episcopalis, 1733.
  • Abraham Ecchellensis; Chronicon Orientale „„ publié dans “Scriptores Historiae Byzantinae, sv. XVII.
  • Scriptorum Veterum Nova Collectio "(Řím, 1831). Pluserské disertační práce, sur les Églises Orientales, publikace par le kardinál Angelo Mai.
  • Bibliothecae apostolicae vaticanae codicum manuscriptorum catalogus in tres partes distributus in quarum prima orientales in altera graeci in tertia latini italici aliorumque europaeorum idiomatum kodexy Stephanus Evodius Assemanus archiepiscopus apamensis et Joseph Simonius Assemanus. Paříž, Maisonneuve, 1926.

Nepublikovaná díla

  • „Starověká a nová Sýrie“ (9 svazků);
  • „Historie Východu“ (9 svazků);
  • „Katedrály východní církve“ (6 svazků);
  • „Východní církev Euchologia“ (7 svazků).

Zdroje

  • https://books.google.it/books?id=j0ADAAAAYAAJ&pg=PA330&dq=assemani&as_brr=1#v=onepage&q=assemani&f=false, D. Vaccolini, Assemani (Giuseppe Simone), ve Emilio De Tipaldo (a cura di), Biografia degli italiani illustri nelle scienze, lettere ed arti del secolo XVIII, e de 'contemporanei, compilata da letterati italiani di ogni provincia, Venezia, dalla tipografia di Alvisopoli, 1834, roč. Já, str. 328-330.
  • Graf, Georg. 104. Joseph Simonius Assemani. [S.l .: s.n.], 1960.
  • Marie-Nicolas Bouillet a Alexis Chassang „Giuseppe Simone Assemani“ v historii a geografii univerzálního slovníku, 1878.

Poznámky

  1. ^ A b Graf, Georg (1960). "104". Geschichte der christlichen arabischen Literatur, svazek 3. Biblioteca Apostolica Vaticana. 444–445.
  2. ^ [Simon je jméno, které mu říkali v italštině, přestože jméno v arabštině je ve skutečnosti Shim'ūn.]
  3. ^ A b C Chisholm 1911.
  4. ^ „Arcibiskup Josephus Simon Assemani“. Catholic-Hierarchy.org. David M. Cheney. Citováno 23. ledna 2015.
  5. ^ treccani.it
  6. ^ [Luzzatto, David Samuel. Samuel David Luzzatto, Dějiny hebrejského jazyka. [sl]: Gorgias Press LLC, 2005 S. 181 (anglicky)]
  7. ^ Oussani 1913.
  8. ^ Assemani, Giuseppe Simone (1776). Joseph Simonius Assemanns orientalische Bibliothek nebo Nachrichten von.

Reference

externí odkazy