Německé pracovní právo - German labour law - Wikipedia
Německé pracovní právo odkazuje na regulaci pracovněprávních vztahů a průmyslových partnerství v Německo.
Dějiny
- Generální komise německých odborových svazů (1892–1919)
- Svobodné sdružení německých odborových svazů (1897–1919)
- Weimarská ústava 1919
- Betriebsrätegesetz 1920
- Allgemeiner Deutscher Gewerkschaftsbund (1919–1933)
- Svobodný dělnický svaz Německa (1919–1933)
- Arbeitsordnungsgesetz z roku 1934
- Německá labouristická fronta, znárodněný nacistický kontrolovaný svaz (1933 až 1945)
- Síla radostí
- Rada důvěry a Vedoucí továrny
- Konfederace německých odborových svazů (est 1949)
- Mitbestimmungsgesetz 1976
Soudy a ústava
- Grundgesetz (1949) „Článek 9 (Svoboda sdružování). (1) Všichni Němci mají právo zakládat sdružení a společnosti. (2) Sdružení, jejichž předměty nebo činnosti jsou v rozporu s trestními zákony nebo jsou namířeny proti ústavnímu pořádku. nebo koncept mezinárodního porozumění jsou zakázány. (3) Právo zakládat sdružení na ochranu a zlepšování pracovních a ekonomických podmínek je zaručeno všem a všem obchodům a profesím. Dohody, které toto právo omezují nebo mu brání, jsou neplatné. ; opatření směřující za tímto účelem jsou nezákonná. “
- Arbeitsgerichtsgesetz
Individuální pracovní právo
Pracovní smlouva
- Bürgerliches Gesetzbuch (Občanský zákoník) §§ 611–630
- Teilzeit- und Befristungsgesetz (Zákon o práci na částečný úvazek a pracovní poměr na dobu určitou), § 14 odst. 2, dvouletý limit na dobu určitou
- Arbeitnehmerüberlassungsgesetz (Zákon o leasingu zaměstnanců)
- Urlaubsgesetz (Zákon o svátcích)
- Mutterschutzgesetz (Zákon o ochraně mateřství )
Propuštění
- Kundigungsschutzgesetz (Zákon o ochraně před propuštěním)
Kolektivní pracovní právo
Kodeterminace
- Betriebsverfassungsgesetz (Zákon o obchodní ústavě) vyžaduje zřízení Rady zaměstnanců kde je pět nebo více zaměstnanců
- Mitbestimmungsgesetz (Zákon o stanovení)
Odbory
Kolektivní vyjednávání
- Tarifvertragsgesetz (Zákon o kolektivní smlouvě)
Zákon o minimální mzdě
V červenci 2014 začala země [1] legislativní opatření k zavedení federálně stanoveného zákona o minimální mzdě, Gesetz zur Regelung eines allgemeinen Mindestlohns (Mindestlohngesetz - MiLoG) (neoficiální překlad: „Zákon upravující obecnou minimální mzdu (zákon o minimální mzdě)“),[2] který nabyl účinnosti 1. ledna 2015.[3] Minimální mzda byla původně stanovena na 8,50 EUR za hodinu, což se v roce 2017 zvýšilo na 8,85 EUR.[4]
The Evropská komise představil řízení o nesplnění povinnosti proti Německu dne 19. května 2015 s tím, že použití tohoto zákona v EU doprava odvětví mělo nepřiměřeně omezující dopad na EU svoboda poskytovat služby a volný pohyb zboží, dvě z hlavních svobod, na nichž Evropská unie je založen.[5] Dne 16. června 2016 vydala Komise německým orgánům v této věci doplňující dopis, v němž zahájila dvouměsíční oznámení o možných právních žalobách.[6]
Viz také
- Německé právo obchodních společností
- Německé smluvní právo
- Německý zákon o deliktech
- Evropské pracovní právo
- Spojené království pracovní právo
Poznámky
- ^ „Zákon o minimální mzdě v Německu s účinností od 1. 1. 2015“. Dr. Mayer & Kügler Rechtsanwälte PartG mbB - Arbeitsrecht. Právník Michael Kügler. Citováno 31. ledna 2016.
- ^ Poskytl Ute Reusch, juris GmbH Saarbrücken
- ^ „Německo se může stát 22. státem EU s federální minimální mzdou“. Německo News.Net. Archivovány od originál dne 14. července 2014. Citováno 7. července 2014.
- ^ „Verordnung zur Anpassung der Höhe des Mindestlohns“. Nařízení Č. BGBl. I S. 2530 z Chyba:
datum
neborok
parametry jsou prázdné nebo v neplatném formátu, použijte prosím platný rok prorok
a pro DMY používat formáty data DMY, MDY, MY nebo Y.datum
(v němčině). Citováno 2017-04-19. - ^ Evropská komise, Doprava: Komise zahajuje řízení o nesplnění povinnosti týkající se použití německého zákona o minimální mzdě v odvětví dopravy, publikovaná 19. května 2015, zpřístupněna 11. února 2016
- ^ Evropská komise, Tisková zpráva: Doprava: Komise podniká právní kroky proti systematickému uplatňování francouzských a německých právních předpisů o minimální mzdě v odvětví dopravy, zpřístupněno 6. srpna 2016
Reference
- Články
- Freckmann, „Dočasné zaměstnání v Německu“ (2004) 15 (1) Přezkum mezinárodního práva obchodních společností a obchodních společností 7
- Freckmann, „Ukončení pracovního poměru v Německu - stále problém“ (2005) 16 (1) Přezkum mezinárodního práva obchodních společností a obchodních společností 38
- B Keller, „Doporučení Hartzovy komise a další: Průběžné hodnocení“ (2003) 19 (3) Mezinárodní žurnál srovnávacího pracovního práva a pracovních vztahů 363
- Ó Kahn-Freund „Sociální ideál říšského pracovního soudu - kritické posouzení praxe říšského pracovního soudu“ (1931)
- S Konnert, „Nespravedlivé propuštění z důvodu nadbytečnosti v Německu“ (2005) 16 (11) Přezkum mezinárodního práva obchodních společností a obchodních společností 431
- E. McGaughey, The Codetermination Bargains: The History of German Corporate and Labour Law (2016) 23 (1) Columbia Journal of European Law 135
- B Waas, „Dočasná agenturní práce v Německu: úvahy o nedávném vývoji“ (2003) 19 (3) Mezinárodní žurnál srovnávacího pracovního práva a pracovních vztahů 387
- Knihy
- M. Weiss a M. Schmidt, Pracovní právo a pracovní vztahy v Německu (4. vydání Kluwer 2008)
- Junker, Grundkurs Arbeitsrecht (3. vydání, 2004)
- Ó Kahn-Freund, R Lewis a J Clark (ed) Pracovní právo a politika ve Výmarské republice (Social Science Research Council 1981) ch 3, 108-161
- F Ebke a MW Finkin, Úvod do německého práva (1996) ch 11, 305