Spolurozhodování v Německu - Codetermination in Germany

Spolurozhodování v Německu je koncept, který zahrnuje právo pracovníků podílet se na řízení společností, pro které pracují.^[1] Známý jako Mitbestimmung, moderní zákon o spolurozhodování se nachází hlavně v EU Mitbestimmungsgesetz Zákon z roku 1976. Zákon umožňuje pracovníkům volit zástupce (obvykle zástupce odborů) pro téměř polovinu dozorčí rady. Legislativa je oddělena od hlavního německého zákona o obchodních společnostech pro veřejné společnosti, Aktiengesetz. Platí pro veřejné a soukromé společnosti, pokud zde pracuje více než 2 000 zaměstnanců. U společností s 500–2 000 zaměstnanci musí být zvolena jedna třetina dozorčí rady.

V Německu existuje také legislativa známá jako Betriebsverfassungsgesetz,^[2] přičemž pracovníci mají nárok na formu Rady zaměstnanců na úrovni místní dílny.

Cíle spolurozhodování

Názory na cíle se liší spolurozhodování obecně. Někteří sociální reformátoři tvrdí, že pracovníci nejsou jen továrními součástmi, ale občany se stejnými právy. Pruský stát usiloval o smířlivou politiku mezi kapitálem a prací a výbory pracujících byly jedním ze způsobů, jak zapojit a svázat pracovníky do systému a zabránit konfliktům. Na oplátku odbory připustily cíle týkající se nastolení socialistického státu.

Codetermination si klade za cíl hlavně dát pracovníkům hlas při rozhodování společnosti. To znamená záležitosti týkající se organizace podnikání, pracovních podmínek a řízení osobních a ekonomických rozhodnutí ovlivňujících budoucnost společnosti a pracovních míst. Pracovníci si proto vyberou Rada zaměstnanců zástupci a členové představenstva, aby je zastupovali.

Zájmy pracovníků

Za předpokladu, že primárním cílem zaměstnavatelů je maximalizovat zisky v zájmu akcionářů, může spolurozhodování přeorientovat cíle společnosti v zájmu pracovníků. Může být dosaženo lepší rovnováhy, aby zájmy společnosti nebyly tak jednostranné. Pro odbory je spolurozhodování součástí demokratizace ekonomiky. Je to také způsob, jak pracovníci mohou řádným a regulovaným způsobem zlepšovat podmínky svých smluv.

Zájmy zaměstnavatelů

Hodně ekonomických diskusí zmiňuje tezi, že zaměstnavatelé mají také zájem na spolurozhodování. Může to být nástroj pro dlouhodobé zvyšování produktivity společnosti. Někteří ekonomové to zpochybňují na základě toho, že ztráty v efektivitě výroby převažují nad jakýmkoli nárůstem produktivity.^[3]

Druhy spolurozhodování

Rozlišují se tři formy spolurozhodování,

Spolurozhodování na pracovních místech

Podle Betriebsverfassungsgesetz (BetrVG, zákon o průmyslových vztazích) má pracovník nárok na spolurozhodování o své vlastní pracovní pozici. Musí být informován o svém postavení a odpovědnosti a pracovních postupech (viz také Arbeitsschutzgesetz ). Má právo podávat návrhy a kontrolovat určité dokumenty společnosti.

Provozní spolurozhodování

Provozní spolurozhodování (Betriebliche Mitbestimmung) se týká organizace podnikání, uspořádání práce, osobního plánování, pokynů pro přijímání zaměstnanců, sociálních služeb, registrace času a hodnocení výkonu. To se nachází v Betriebsverfassungsgesetz (BetrVG, zákon o průmyslových vztazích).

The Betriebsrat nebo podniková rada je orgánem operativního určování. Ve veřejném sektoru je známá jako Personalrat (nebo rada zaměstnanců).

Spolurozhodování

Podnikové spolurozhodování (Unternehmensmitbestimmung) se týká soukromých (GmbH) a akciových společností (AktG). The Drittelbeteiligungsgesetz stanoví, že třetinu dozorčí rady volí pracovníci ve společnostech s více než 500 zaměstnanci. Pro společnosti s více než 2 000 zaměstnanci Mitbestimmungsgesetz vyžaduje polovinu dozorčí rady (Aufsichtsrat) být zástupcem zaměstnanců (s výhradou, že předsedou představenstva je jmenovaný akcionář). V uhelném, těžebním a ocelářském průmyslu Montan-Mitbestimmungsgesetz umožňuje úplnou paritu mezi pracovníky a akcionáři pro společnosti s více než 1000 pracovníky.

V prosinci 2005 působilo 729 společností s dozorčími radami regulovanými Mitbestimmungsgesetz a kolem 30 pod Montanmitbestimmungsgesetz.

Historický vývoj

• 1848 Frankfurtský parlament zpracoval návrh menšiny pro průmyslovou organizaci, který zahrnoval hranice pro podnikovou moc zřízením podnikových rad.
• 1850 První dělnické výbory byly založeny ve čtyřech tiskárnách v Praze Eilenburg, Sasko.
• 1891 Po zrušení Sozialistengesetz mohly být svobodně zakládány dělnické výbory. Stalo se to však pouze tam, kde existovaly aktivní odbory.
• 1905 V reakci na stávku v uhelných dolech Porúří pruský Berggesetz představil dělnické výbory v těžebních společnostech s více než 100 pracovníky.
• 1916 Zákon o pomocných službách (1916) (Gesetz des Vaterländischen Hilfsdiensts) vytvořil dělnické výbory pro všechny společnosti vyrábějící pro válečné úsilí s více než 50 dělníky. Tyto výbory měly právo na konzultace v sociálních věcech.
• 1920 Betriebsrätegesetz (Zákon o pracovní radě) pověřil poradní orgány pro pracovníky v podnicích s více než 20 zaměstnanci. Vedení mělo být zastoupeno a zohledněno sociální a ekonomické zájmy pracovníků.
• 1934 Po převzetí moci nacisty byly zrušeny podnikové rady a rozděleny odbory.
• 1946/47 The Rada spojenecké kontroly, skrz Kontrollratsgesetz č. 22, povolil podnikové rady jako ve Výmarské republice.
• 1951 Montan-Mitbestimmungsgesetz (Zákon o spolurozhodování o uhlí, oceli a těžbě) vyžadoval spolurozhodování v podnicích s více než 1 000 zaměstnanci prostřednictvím zástupců zaměstnanců, kteří tvoří polovinu dozorčích rad.
• 1952 Betriebsverfassungsgesetz povinná účast pracovníků na úrovni dílny prostřednictvím podnikových rad.
• 1955 Bundespersonalvertretungsgesetz povoleno spolurozhodování mezi příslušníky státních služeb ve federaci a v německých státech.
• 1972 Betriebsverfassungsgesetz byl aktualizován a znovu vydán.
• 1976 The Mitbestimmungsgesetz požadované spolurozhodování ve všech společnostech s více než 2 000 zaměstnanci.

Zákony o spolurozhodování

Zákon o stanovení uhlí a oceli z roku 1951

Po hrozbě masivních stávek odbory Gesetz über die Mitbestimmung der Arbeitnehmer in den Aufsichtsräten und Vorständen der Unternehmen des Bergbaus und der Eisen- und Stahlerzeugenden Industrie vom 21. Mai 1951 byl přijat dne 7. června 1951. Poskytoval rovné zastoupení na dozorčí rada zaměstnanců a zaměstnavatelů.

Na straně pracovníků mají zástupci jmenovat „dalšího člena“, který jedná výslovně v zájmu komunity. Účelem bylo, aby v době před první světovou válkou byly tyto společnosti vidět, že otevřeně finančně podporují nacisty. Aby se zabránilo patové situaci v představenstvu, je třeba jmenovat neutrálního člena, na kterém se strany musí shodnout. Ve správní radě musí být jeden člen personálním ředitelem (Arbeitsdirecktor), které nelze jmenovat proti hlasům vedoucích pracovníků v dozorčí radě.

Společnosti se po přijetí zákona pokusily vyhnout účinkům zákona. Ocelářská společnost Mannesmann zaregistrovala další holdingovou společnost mimo ocelářský průmysl, aby se vyhnula zákonu. V reakci na to Mitbestimmungsergänzungsgesetz (Codetermination Supplementary Act, known as "Lex Mannesmann") byl přijat, aby se zabránilo praxi.

Zákon o podnikových radách z roku 1952

Tento zákon, přijatý dne 11. října 1952, zavádí jednu třetinu výběru ředitelů dozorčí rady pracovníky (§ 76 a násl. BetrVG). Výjimku tvoří rodinné firmy. Za každé dva členy akcionáře může podniková rada vyslat třetího zástupce zaměstnanců. Mohou se také účastnit výborů dozorčí rady.

Zákon o podnikových radách z roku 1972

Dne 15. ledna 1972 byl aktualizován zákon z roku 1952, který dal více pravomocí pro účast v osobních a sociálních věcech zaměstnanců společnosti. Ve vztahu k odborům byla posílena práva jednotlivých pracovníků.

Zákon o spolurozhodování z roku 1976

Zákon o třetí účasti z roku 2004

Dne 18. Května 2004 Drittelbeteiligungsgesetz nahrazeny a provedeny drobné změny v Betriebsverfassungsgesetz z roku 1952, která zůstala v platnosti i po novém vydání většiny ustanovení jako „Betriebsverfassungsgesetz z roku 1972“

Evropské právo

Viz také

• Německé právo obchodních společností
• Německé pracovní právo
• Americké právo obchodních společností
• Britské právo obchodních společností

Poznámky

Reference

• Sarah Bormann, Angriff auf die Mitbestimmung. Unternehmensstrategien gegen Betriebsräte - der Fall Schlecker (Sigma, Berlin 2007) ISBN  978-3-8360-8685-1
• Bundesministerium für Arbeit und Soziales (Hrsg.): Mitbestimmung - Ein gutes Unternehmen. (Volltext^{[trvalý mrtvý odkaz ]})
• Jens Gäbert a Brigitte Maschmann-Schulz, Mitbestimmung im Gesundheitsschutz, 2008, ISBN  978-3-7663-3498-5 (Umsetzung des Arbeitsschutzgesetzes mit Hilfe des Betriebsverfassungsgesetzes)
• Peter Hanau, Peter Ulmer a Mathias Habersack, Mitbestimmungsrecht. Kommentierung des MitbestG, der DrittelbG und der §§ 34 až 38 SEBG. (= Beck'sche Kurz-Kommentare; Bd. 24). 2. Auflage. Beck, München 2006, ISBN  3-406-44832-1
• Petra Junghans, Mitwirkung und Mitbestimmung der Betriebsgewerkschaftsleitung in den Betrieben der DDR. Eine empirische Untersuchung in Ost-Berliner Industriebetrieben. WVB, Berlín 2004, ISBN  3-936846-78-2 (zugl. Dizertační práce, FU Berlín 2003)
• E. McGaughey, The Codetermination Bargains: The History of German Corporate and Labour Law (2016) 23 (1) Columbia Journal of European Law 135
• Horst-Udo Niedenhoff, Mitbestimmung in der Bundesrepublik Deutschland. 14. Auflage. DIV, Köln 2005, ISBN  3-602-14698-7
• Michael Nienerza, Unternehmerische Mitbestimmung in internationalen Konzernen. Dizertační práce, Universität zu Köln 2005 (Volltext )
• Ralf Pieper, Handbuch Arbeitsschutz, Kapitel 2.7.4 Mitbestimmung, 2005, ISBN  978-3-7663-3558-6
• Hans Pohl (ed), Mitbestimmung und Betriebsverfassung in Deutschland, Frankreich und Großbritannien seit dem 19. Jahrhundert '. Tagungsband zum 16. wissenschaftlichen Symposium auf Schloss Quint bei Trier 1993. Steiner, Stuttgart 1996, ISBN  3-515-06894-5

externí odkazy

• Page, Rebecca: Spolurozhodování v Německu - Průvodce pro začátečníky. 3. überarbeitete Auflage. Reihe: Arbeitspapier, Nr. 33. Düsseldorf 2006
• Sichtweise der Arbeitgeberverbände
• Sichtweise der Gewerkschaften, Forschungsergebnisse
• Základy Betriebsverfassungsgesetz a její důsledky pro Betriebsrat (německy)