Německý štáb císařské admirality - German Imperial Admiralty Staff
![]() | tento článek potřebuje další citace pro ověření.Září 2009) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
![]() Vlajka náčelníka štábu admirality | |
![]() Razítko a oficiální znak císařského admirála štábu Německé říše | |
Přehled agentury | |
---|---|
Tvořil | 14. března 1899 |
Předchozí agentura | |
Rozpuštěno | 15. září 1919 |
Nahrazující agentura | |
Jurisdikce | ![]() |
Hlavní sídlo | Bendlerblock, Berlín |
Jednatel agentury |
|
The Německý štáb císařské admirality (Němec: Admiralstab) byl jedním ze čtyř příkaz agentury pro správu Císařské německé námořnictvo od roku 1899 do roku 1918. Zatímco německý císař Wilhelm II tak jako vrchní velitel vykonává nejvyšší provozní velení a řízení z námořních sil byl vojenský štáb rozdělen na admirality, Námořní úřad, Námořní kabinet a Inspektor. Velitelská struktura měla negativní dopad na německou námořní válku v první světová válka, jako profesionální vedoucí císařského námořnictva, podobný První pán moře, byla založena až v srpnu 1918. Po válce a Německá revoluce v letech 1918–19 se štáb admirality stal podřízeným námořnímu úřadu a nakonec byl rozkazem zrušen Německý prezident.
Dějiny
Po Sjednocení Německa z roku 1871 bylo sjednoceno císařské námořnictvo jako nástupce Pruské námořnictvo a Severoněmecké federální námořnictvo, od 1. ledna 1872 z pověření Německá císařská admirality (Kaiserliche Admiralität) vedená ministrem zahraničí Albrecht von Stosch. Se vstupem císaře Wilhelma II. V roce 1888 získaly námořní síly na důležitosti. Brzy poté byla struktura velení reorganizována se zřízením císařského námořního kabinetu Německé císařské námořní vrchní velení (Kaiserliches Oberkommando der Marine) a námořní úřad, od roku 1897 pod vedením státního tajemníka Alfred von Tirpitz.
V průběhu Anglo-německý námořní závod ve zbrojení, Říšský sněm parlament v roce 1898 schválil nový Námořní zákon, podle kterého bylo vrchní velení dne 14. března 1899 nahrazeno štábem admirality odpovědným za plánování, výcvik důstojníků a námořní rozvědku. V době války měl admirálský štáb převzít celkové velení císařského námořnictva, ačkoli v době míru působil pouze jako poradce. Přímá kontrola nad různými prvky flotily byla podřízena důstojníkům velícím těmto prvkům, kteří byli odpovědni Kaisere.[1]
Tato reorganizace vyhovovala Wilhelmovi II., Který si chtěl udržet přímou kontrolu nad svými loděmi. Nevýhodou bylo, že rozdělila integrovanou vojenskou velitelskou strukturu, která předtím vyvážila význam námořnictva v rámci celkových obranných úvah. Rovněž to vyhovovalo Tirpitzovi, protože odstranilo vliv personálu admirality z námořního plánování, ale ponechalo mu možnost za války reorganizovat velení kolem sebe. Wilhelm II. Však nikdy nesouhlasil s tím, že se vzdá přímé kontroly nad svou flotilou.[2]
Náčelníci štábu admirality
(Chefs des Admiralstabs der Kaiserlichen Marine)
Ne. | Náčelník štábu admirality | Vzal kancelář | Opustil kancelář | Čas v kanceláři | |
---|---|---|---|---|---|
1 | Felix von Bendemann (1848–1915) | Admirál14. března 1899 | 31.prosince 1899 | 292 dní | |
2 | Otto von Diederichs (1843–1918) | Viceadmirál1. ledna 1900 | 19. srpna 1902 | 2 roky, 230 dní | |
3 | Wilhelm Büchsel (1848–1920) | Viceadmirál20. srpna 1902 | 28. ledna 1908 | 5 let, 161 dní | |
3 | Friedrich Graf von Baudissin (1852–1921) | Admirál29. ledna 1908 | 5. září 1909 | 1 rok, 219 dní | |
4 | Max von Fischel (1850–1929) | Admirál6. září 1909 | 11. března 1911 | 1 rok, 187 dní | |
5 | August von Heeringen (1855–1927) | Viceadmirál12. března 1911 | 31. března 1913 | 2 roky, 19 dní | |
6 | Hugo von Pohl (1855–1916) | Admirál1. dubna 1913 | 1. února 1915 | 1 rok, 306 dní | |
7 | Gustav Bachmann (1860–1943) | Admirál2. února 1915 | 3. září 1915 | 213 dní | |
7 | Henning von Holtzendorff (1853–1919) | Velký admirál4. září 1915 | 10. srpna 1918 | 2 roky, 340 dní | |
8 | Reinhard Scheer (1863–1928) | Admirál11. srpna 1918 | 14. listopadu 1918 | 95 dní |
Reference
- Holger H. Herwig (1980). „Luxusní flotila“, Německé císařské námořnictvo 1888-1918. London: The Ashfield Press. ISBN 0-948660-03-1.