Německé císařské námořní vrchní velení - German Imperial Naval High Command - Wikipedia
![]() | Tento článek obsahuje a seznam doporučení, související čtení nebo externí odkazy, ale jeho zdroje zůstávají nejasné, protože mu chybí vložené citace.Březen 2013) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |

The Německé císařské námořní vrchní velení (Němec: Kaiserliches Oberkommando der Marine) byla kancelář Německá říše která existovala od 1. dubna 1889 do 14. března 1899 k velení Německé císařské námořnictvo. Podobně pojmenovaný kancelář existoval v Pruské námořnictvo a Kriegsmarine z nacistické Německo.
Po rozpuštění Německá císařská admirality (Kaiserliche Admiralität) dne 1. Dubna 1889, císařské námořní vrchní velení, Úřad generálního inspektora námořnictva a císařský námořní úřad (Reichsmarineamt ) byly zřízeny jako nástupnické instituce. V čele císařského námořního vrchního velení stál velící admirál, přímo podřízený císaři, Wilhelm II Německa. Se stejnými povinnostmi a právy jako velící generál armády plnil tento admirál povinnosti a Náčelník námořního štábu. Podle pokynů císaře velel všem námořním jednotkám na moři i na pevnině.
Když se německý císař dne 14. března 1899 rozhodl převzít nejvyšší velení námořnictva, císařské námořní velení bylo rozpuštěno. Stalo se to hlavně na popud admirála Alfred von Tirpitz, zvýšit sílu svého císařského námořního úřadu (Reichsmarineamt). Některé pravomoci císařského námořního vrchního velení byly převedeny na dříve existující Admirality Staff.
Velící admirálové
Ne. | Velící admirále | Vzal kancelář | Opustil kancelář | Čas v kanceláři | |
---|---|---|---|---|---|
1 | Max von der Goltz (1838–1906) | Viceadmirál1. dubna 1889 | 8. března 1895 | 5 let, 341 dní | |
2 | Eduard von Knorr (1840–1920) | Admirál8. března 1895 | 14. března 1899 | 4 roky, 6 dní |
Viz také
Zdroje
- Walther Hubatsch: Der Admiralstab und die obersten Marinebehörden in Deutschland 1848-1945. Bernard & Graefe: Frankfurt / Main 1958
- Konrad Ehrensberger: 100 Jahre Organisation der deutschen Marine, Bernard & Graefe: Bonn 1993.