Gerhard Glokke - Gerhard Glokke

Gerhard Glokke (26. listopadu 1884 - 5. června 1944) byl německý generál.

Život

Narozen v Posen, připojil se k Pruská armáda dne 1. března 1903 jako a Fahnenjunker ve 2 dolnoslezském pěším pluku číslo 47. Byl povýšen na poručíka 19. srpna 1903 a od března 1908 do konce února 1911 byl pobočník jeho 1. praporu. Vstoupil do Pruská vysoká škola zaměstnanců jako oberleutnant dne 1. října 1912, ale musel odejít předčasně po vypuknutí První světová válka.

Po mobilizaci byl Glokke původně plukovním pobočníkem Landwehr-Infanterie-Regiment Nr. 46, vytvořený jeho původním plukem.^[1] Poté následovalo kouzlo pobočníka 17. brigády Ersatz-Infanterie a 22. brigády Landwehr-Infanterie. Byl povýšen na hauptmann dne 28. listopadu 1914 a od 6. listopadu 1915 do 28. listopadu 1916 působil jako zástupce generálního štábu 3. divize Landwehr. Krátce také velel 2. praporu „Keithova“ pěšího pluku (1. hornoslezského) č. 22 v únoru 1916 před nástupem do štábu Army of the Bug. 21. prosince 1916 se stal náčelníkem štábu 107 pěší divize. Po bojích na východní frontě byla jeho divize v polovině listopadu 1917 poslána na západní frontu, kde zůstala až do Příměří.

Po příměří a návratu do Německa se Glokke vrátil k pěšímu pluku „krále Ludvíka III. Z Bavorska“ (2. dolnoslezský) č. 47. V červenci 1919 se stal velitelem roty v Reichswehr-Schützen-Regiment 9 Prozatímního Reichswehru. Oficiální formace Reichswehr 1. ledna 1921 zahrnoval 8. (pruský) pěší pluk, jehož Glokke byl velitelem roty. Od 1. listopadu 1922 do 30. dubna 1923 sloužil ve štábu 2. praporu pluku v Liegnitz. Poté sloužil ve štábu velitele posádky v Glogau dříve v 6. (pruském) dělostřeleckém pluku (od 1. června 1923) a se štábem velícího důstojníka v Wilhelmshaven (ze dne 30. září 1926). Během této doby byl také povýšen na majora 1. května 1924 (se seniory od 1. června 1923) a stal se lektorem taktiky a vojenské historie na dělostřelecké škole v Jüterbog. Dne 1. dubna 1928 nastoupil do personálu Gruppenkommanda 2 v Kassel poté 1. března 1919 povýšen na oberstleutnant. Od 1. října 1929 velel 2. praporu 18. pěšího pluku v roce Münster a o dva roky později byl v roce velen 16. pěšímu pluku Oldenburg. Dne 1. února 1932 byl povýšen na oberst, dne 1. října 1933 vyroben „Kommandant (Wehrgau-Befehlshaber)“ z Münsteru a 1. října 1934 povýšen na generálmajora.

Když byl Reichswehr přeměněn na Wehrmacht dne 15. října 1935 upustil od svého předchozího titulu a místo toho byl uveden jako velitel 16. pěší divize.^[2] Stal se prvním divizním velitelem Wehrmachtu a 1. října 1936 byl povýšen na generálporučíka. Předal svůj příkaz Gotthard Heinrici dne 12. října 1937 a poté byl přidělen k VI armádní sbor. Byl jmenován vrchním velitelem sboru 26. srpna 1939 a také velitelem Vojenského prostoru VI (Münster). Dosáhl své konečné hodnosti General der Infanterie dne 1. září 1940, téměř rok po vypuknutí Druhá světová válka, a udělil seniority v této hodnosti dne 1. prosince téhož roku. Byl oceněn Německý kříž ve stříbře dne 1. srpna 1943 a zemřel 5. června 1944 v Münsteru. Byl pohřben na lesním hřbitově v Münsteru-Lauheide.

Bibliografie

• (v němčině) Dermot Bradley, Karl-Friedrich Hildebrand, Markus Rövekamp: Die Generale der Heeres 1921–1945. Die militärischen Werdegänge der Generale, sowie der Ärzte, Vetrinäre, Intendanten, Richter und Ministerialbeamten im Generalsrang. Pásmo 4: Fleck – Gyldenfeldt. Biblio Verlag, Osnabrück 1996, ISBN  3-7648-2488-3, S. 310–311.

Reference