Geraldine Mucha - Geraldine Mucha - Wikipedia

Geraldine Thomson Mucha (5. července 1917 - 12. října 2012) byl a skotský hudební skladatel.[1][2]

Narodila se v Londýn a studoval na Královská hudební akademie. Provdala se za čeština spisovatel Jiří Mucha, syn malíře Alfons Mucha, a v roce 1945 se přestěhoval do Praha. Žila tam po většinu příštích šedesáti let.[3]

raný život a vzdělávání

Geraldine Mucha se narodila v Londýn dne 5. července 1917. Byla jediným dítětem Marcuse Thomsona (někdy hláskovaného Thomsena)[4] kdo přišel Glasgow a Maisie Evans, a Novozélanďan. Marcus Thomson studoval na Royal Academy of Music (R.A.M.) v Londýně v letech 1902 až 1906 a stal se úspěšným barytonistou. V roce 1920 byl jmenován profesorem zpěvu na R.A.M. kde zůstal ve štábu až do padesátých let. Maisie Evans studovala hudbu v Lipsku a během první světové války se objevila v hlavní roli v dlouhodobém hudebním úspěchu Chu Chin Chow (Divadlo Jeho Veličenstva, Londýn, 1916) a později v Nigel Playfair Slavná výroba Žebrácká opera (Lyric Theatre, Hammersmith, 1920).

Samotná Mucha projevovala zájem o hudbu již od útlého věku a její otec, ohromený improvizací u klavíru, ji naučil číst a psát hudbu, než šla do školy. V letech 1929 až 1934 Mucha navštěvoval školu Frognall; soukromá instituce v severním Londýně velmi oblíbená herci a hudebníky pro vzdělávání jejich dcer. Právě zde se spřátelila s Maeve Baxovou, dcerou známého skladatele Arnold Bax (1885 - 1953). Jeho zájem upoutal Muchův hudební talent, hrál v jejích raných dílech a radil jí. Vzala také lekce v harmonii s otcovým kolegou skladatelem Benjamin Dale (1885 - 1943). Byla horlivou návštěvkyní koncertů a často navštěvovala operu se svou matkou, u níž si vytvořila vášeň pro balet.

Na podzim roku 1935 se Mucha stala studentkou Královské hudební akademie, kde získala několik stipendií. Její první studie byla Piano a její druhá skladba. Za to ještě jednou získala školné od Dale a také William Alwyn (1905- 1985), Alan Bush (1900-1995) a Harry Farjeon (1878-1948).

Zatímco student Mucha složil balet Nausicaa, který byl uveden na představení pro dva klavíry na studentském koncertě. Konstantní Lambert (1905-1951), hudební ředitel pro Sadler's Wells Ballet, byl ohromen, když mu bylo ukázáno skóre, ale byl zjevně skeptický, že by to mohla napsat žena. V posledním ročníku jako studentka měla Mucha klavírní kvarteto Halingdal, které v prestižní soutěži vystoupilo Philharmonic Quartet. Wigmore Hall v Londýně. Toto následně zveřejnilo Boosey a Hawkes.

Mucha absolvoval Akademii v létě 1943.

Manželství a emigrace

Na jaře 1941, během účasti na večírku v Leamington Spa Geraldine se setkala s mladou českou spisovatelkou Jiří Mucha. Vzali se v Londýně v roce 1942. Zatímco byl její nový manžel v zahraničí a pracoval jako válečný zpravodaj, Geraldine sloužila jako operátorka telefonních ústředen. Udělala také hudební aranžmá pro BBC. Krátce po skončení války v Evropě se pár vydal na cestu Praha, město, které se mělo stát jejich hlavním domovem po zbytek života. Zde se Geraldine Mucha zapojila do tvorby raného Pražské jaro hudební festivaly. Jejich jediné dítě, John, se narodilo v roce 1948. V roce 1950 byl Jiří zatčen komunisty za válečnou spolupráci s Spojenci. Byl vězněn a propuštěn až v roce 1953. Během této doby žila Geraldine na malém hospodářství na českém venkově a sloužila jako varhaníčka ve vesnickém kostele. Po propuštění Jiřího Muchy se mu podařilo pokračovat v jeho spisovatelské kariéře a Geraldine občas pracovala jako hudební redaktorka u vydavatelů Melantrich. Stala se členkou Československé unie skladatelů a její skladby byly uváděny na veřejná vystoupení a nahrávky profesionálních orchestrů.

Počátkem šedesátých let byli Muchové úzce zapojeni do mezinárodního oživení zájmu o secese návrhy Jiřího otce Alphonse. S cílem usnadnit pořádání výstav mimo EU Železná opona, Geraldine se vrátila žít dovnitř Skotsko takže když její manžel mohl získat povolení k „manželským návštěvám“, mohli ve skutečnosti cestovat po světě a dohlížet na rostoucí počet výstav.

Jiří Mucha zemřel v roce 1991, těsně po pádu komunistické vlády, a následně se Geraldine na zbytek svého života vrátila do Prahy; ačkoli každé léto trávila ve svém domě ve Skotsku, nedaleko od Aberdeen.

Se svým synem Johnem a nově vytvořeným Muchova nadace Geraldine nadále působila jako nadšená velvyslankyně uměleckého odkazu svého tchána. Přesto pokračovala v psaní hudby až do samého konce svého života. V pozdějších letech došlo k oživení zájmu o její komorní hudbu, zejména mezi pražskými profesionálními hudebníky, a byla zadána a uvedena nová díla. Její orchestrální díla však byla téměř úplně zapomenuta.

Geraldine Mucha zemřela ve svém domě v Praze dne 12. října 2012. Jen o dva týdny dříve se zúčastnila koncertu své hudby uvedeném v Hudební konzervatoř v Praze na oslavu jejích 95. narozenin.[5]

Je pohřbena společně se svým manželem v Praze Vyšehradský hřbitov.

Hudba

Mucha měl to štěstí, že byl povzbuzován jako skladatel od neobvykle raného věku. Před zahájením formálního studia na Královská hudební akademie skladatel ji již soukromě učil Benjamin Dale a nechala dohlížet na své dospívající skladby Arnold Bax, jeden z nejznámějších britských skladatelů své doby. Pozdě už tedy byla obeznámena Romantický hudební styl těchto dvou vlivných osobností.

Při vstupu do R.A.M. učili ji dva významní mladí skladatelé, Alwyn a Keř. Jejich svíravější, post-romantický styl nepochybně zabarvil Muchův vlastní způsob psaní. Ale díky své hluboké lásce ke skotské lidové hudbě, kterou ve svých dílech často citovala, zůstala blíže zájmům starších skladatelů, jako např. Ralph Vaughan Williams (1872-1958) nebo Béla Bartok (1881-1945), kterou zvlášť obdivovala. Igor Stravinskij byla další „moderní“, jejíž hudba ji fascinovala a nekonečně ji zajímalo, jak skladatelé konstruují a hodnotí svá díla.

Muchovo první setkání s čeština hudba byla krátce před Druhá světová válka když uslyšela mladé zázračné dítě Vitěslava Kapralová (nar. 1915) dirigování vlastní hudby na koncertě v Londýně (Kapralová se měla stát první manželkou Jiřího Muchy až do její předčasné smrti v roce 1940). Také slyšela kousky od Janáček a Martinů provedeno ve válečných vystoupeních českého emigranta Vilém Tausky (1910-2004). Po příjezdu do Prahy doufal Mucha, že bude chodit na lekce Vitězslav Novák (1870-1949), významný skladatel s jednoznačným pozdně romantickým přístupem k hudbě. To se nestalo, ale Mucha se ve své vlastní hudbě nadále snažila spojit svého osobního romantického ducha s modernějším zvukem z poloviny dvacátého století. V tomto sdílela podobnost se svými českými současníky Petr Eben (1929-2007) a Luboš Fišer (1935-1999).

Funguje

Vybraná díla zahrnují:[6]

  • Nausica, balet, 1942
  • Macbeth, balet, 1965
  • Fantazie, 1946
  • Fotografie ze Šumavy symfonická sada, 1952
  • Klavírní koncert, 1960
  • Carmina Orcadiana, 1960?
  • Bouře předehra pro orchestr, 1964
  • Smyčcový kvartet, 1941, 1962, 1988
  • Rozloučení a škádlení, pro klavír 1942
  • Sonatina pro Violu, 1945
  • Sonáty pro housle a klavír, 1947, 1961
  • Klavírní skladby pro děti, 1953
  • 16 variací na skotskou lidovou píseň, pro klavír 1957
  • Mořské scény, pro housle a klavír 1958
  • Nonet, 1959, 1982
  • Sonety od Shakespeara pro reproduktor, flétnu a harfu, 1961
  • Píseň písní pro reproduktor, flétnu a harfu, 1963
  • Serenáda pro dechový kvintet, 1964
  • Intermezzo pro anglický lesní roh a smyčce, 1988
  • Hudba pro harfu a klavír, 1990
  • Epitaf (na památku Jiřího Muchy), pro smyčcový kvintet a hoboj, 1991
  • Klavírní trio, 1995
  • Sbírka českých a slovenských písní pro baryton a klavír, 1943
  • Lidové ukolébavky, 1952
  • Dva refrény pro hlasy žen, 1956–1958
  • Zaklínadlo pro baryton a orchestr na texty Byrona, 1960
  • En Los Pinares de Jucar pro soprán, hoboj d'amore a smyčce, 1975
  • 3 lidové písně z Jersey, pro soprán, baryton a klavír, 1975
  • 3 zimní písně pro soprán, baryton a klavír, 1975
  • John Webster Songs pro soprán a orchestr (také verze pro hoboj, cembalo a pro klavír, 1975–1988
  • 5 canciones de Antonio Machado pro soprán a 7 sólových nástrojů, 80. léta
  • Sonety Hawthornden pro soprán, hoboj a smyčcový kvintet, 1990
  • Epitaf pro hoboj a smyčcový kvintet, 1991[7]

Reference

  1. ^ Nadace, Mucha. „Geraldine Mucha zemřela ve věku 95 let - About - Mucha Foundation“. www.muchafoundation.org. Citováno 17. ledna 2017.
  2. ^ „Radio Praha - ve věku 95 let zemřela v Praze skladatelka Geraldine Mucha“. Citováno 17. ledna 2017.
  3. ^ „Geraldine Mucha umírá ve věku 95 let“. Monitor. Praha. 16. října 2012. Archivovány od originál dne 4. ledna 2013.
  4. ^ „Oficiální web Geraldiny Muchy“.
  5. ^ „Životy si pamatují: Geraldine Mucha | The Times“. Časy. Citováno 17. ledna 2017.
  6. ^ „Ženy v české hudbě (1)“. www.kapralova.org. Citováno 17. ledna 2017.
  7. ^ "Ženy v české hudbě". Kapralova. Citováno 6. ledna 2011.

externí odkazy