Georges Lambrichs - Georges Lambrichs

Georges Lambrichs (5. juillet 1917 - 9. února 1992) byl francouzský spisovatel, literární kritik a editor.

Život

Labrichts se narodil v Bruselu. Po studiu filozofie se setkal Jean Paulhan v roce 1937 se stal „společníkem intelektuálního odporu“.[1] V březnu 1946 ho Paulhan učinil čtenářem jménem Éditions de Minuit, kde nechal Lambrichs vydat svou první knihu.

Ještě v Éditions de Minuit hostil společně s Paulhanem revue 84,[2] který Gaston Gallimard nechtěl[3] a literárním ředitelem se stal až do roku 1955. V Minuit publikoval mimo jiné François Augiéras, Pierre Klossowski, Samuel Beckett, Alain Robbe-Grillet, a Michel Butor.

Po krátkém působení na Grasset, Gaston Gallimard ho najal v lednu 1959: nejprve jako ředitel řady současné literatury u Jeune próza, který trval od února 1959 do června 1962 a který přinesl první texty od Jacques Chessex a Jean-Loup Trassard.[4] Skutečná laboratoř, která se snaží distancovat od Nouveau roman a strukturalismus, Le Chemin fungoval v rámci EU zcela autonomně Éditions Gallimard, Lambrichs obklopující se skupinou citlivostí, autoři jako Michel Chaillou [fr ], Michel Butor, Michel Deguy, Henri Meschonnic, Jacques Réda, Jacques Borel, Pierre Bourgeade, Jean-Loup Trassard a samozřejmě J. M. G. Le Clézio.

V letech 1959 až 1992 vydal Le Chemin 284 titulů, včetně esejů od Michel Foucault, Henri Meschonnic a Jean Starobinski.

V roce 1967 Lambrichs kromě své sbírky redigoval časopis Les Cahiers du Chemin, který se spojil v roce 1977 s La Nouvelle Revue française když převzal od Marcel Arland jako ředitel do roku 1987.[5]

Georges a Gilberte Lambrichsovi jsou rodiči Louise L. Lambrichs.

Lambrichs zemřel v Paříži ve věku 74 let.

Publikace

  • L'Aventure achevée, Éditions de Minuit, 1946; réédition Éditions de la Différence, 1991
  • Le Pouvoir des cris, v Les Cahiers de la Pléiade, Gallimard, avril 1947
  • Chaystre ou les Plaisirs ubytuje„Éditions de Minuit, 1948; réédition Éditions de la Différence, 1983
  • Les Rapports absolus, kol. Métamorphoses, Gallimard, 1949
  • Les Plus Belles Images du cinéma, Éditions du Chêne, 1949
  • Mort naturelle, Gallimard, Les Cahiers de la Pléiade, printemps-été 1951
  • Ondique, Gallimard, 1954
  • Les Fines Attaches, Gallimard, 1957
  • En cachette, Gallimard, 1957
  • Bernard Dufour, Galerie Pierre, 1963
  • Pente douce, L'Herne, 1972; réédition Éditions de la Différence, 1983
  • Mégéries, Gallimard, 1974
  • Se prendre aux mots, Éditions de la Différence, 1991
  • Gabrielle Haardt, Éditions de la Différence, 1992

Další čtení

  • Serge Martin [fr ], Les Cahiers du Chemin (1967-1977) de Georges Lambrichs. Poétique d'une revue littéraire, Éditions Honoré Champion, 2013 ISBN  2745326325, 9782745326324

Reference

  1. ^ Gallimard, 1911-2011. Un siècle d'édition, BNF / Gallimard, 2011, s. 51/116
  2. ^ L'existence courte et mouvementée de la revue 84, sous le parrainage d'Artaud na Kultura Francie
  3. ^ Anne Simoninová, Les Éditions de Minuit (1942-1955). Le devoir d’insoumission, IMEC, «L’Édition contemporaine», 1994, s. 353–361. The Nouvelle NRF byl stále jen ve výrobě a Paulhan měl navíc na starosti Cahiers de la Pléiade od dubna 1946.
  4. ^ kde v roce 1963 první text od J. M. G. Le Clézio, Le Procès slovně. Le Procès slovně, kol. Le Chemin, Gallimard, 1963 - Prix Renaudot
  5. ^ Lambrichs na Universalis.fr