Friedrich Etzkorn - Friedrich Etzkorn

Friedrich Etzkorn (13. dubna 1874-14. Ledna 1946) byl a Němec vedoucí odborů.

Narozen v Kaiserslautern, Etzkorn absolvoval stáž u kadeřníka, poté cestoval jako tovaryš do Rhein-Main plocha. V roce 1892 nastoupil do Svaz německých holičů, kadeřníků a výrobců paruk V roce 1893 se přestěhoval do Pforzheim, a vytvořila tam větev odboru. V průběhu příštích dvou let byl opakovaně vyhozen pro činnost odborů a přestěhoval se do nových měst. V roce 1896 byl jmenován redaktorem odborových novin Barbier- und Friseur-Zeitung, a přestěhoval se do Berlína, aby se ujal této role.^[1]

Zatímco Etzkorn sídlil v Berlíně, byl v něm vůdce odboru Carl Wesche Braunschweig a na konci roku se tam přestěhoval i Etzkorn. Unie neustále ztrácela členy a do roku 1898 se dostala do vážných finančních potíží. Etzkorn se vrátil do Pforzheimu a zaměřil svůj čas na Sociálně demokratická strana Německa (SPD). Wesche byl ve vážném nesouhlasu s Etzkornem ohledně směru unie a v roce 1899 nechal Etzkorna vyloučit.^[1]

Etzkorn zůstal populární postavou mezi členy odborů a byl přijat do stuttgartské pobočky, navzdory Wesche. V roce 1900 byl Wesche zvolen mimo kancelář a Etzkorn byl těsně zvolen jako jeho nástupce. Přestěhoval se do ústředí unie Hamburg, a oslovilo 300 mladých členů odborů o jejich zkušenostech a prioritách pro odbor. Zaměřil se na udržení jednoty odborů a na omezení počtu učňů.^[1]

Pod vedením Etzkorna se svaz neustále rozrůstal, z 869 členů v roce 1905 na 2 500 v roce 1914. V roce 1907 Etzkorn přesvědčil členy, aby přesunuli ústředí do Berlína. Ten rok také založil Mezinárodní unie kadeřníků, který slouží jako jeho generální tajemník. Držel unii pohromadě během první světová válka, ačkoli se unie musela vzdát svého ústředí a propustit všechny své placené zaměstnance. Od roku 1916 se živil prací jako úředník pro Generální komise německých odborových svazů, i když po Listopadová revoluce, byl opět schopen pracovat na plný úvazek pro odbor.^[1][2]

Etzkorn rezignoval na funkci prezidenta unie, nyní nazývané Unie kadeřníků a asistentů, v roce 1921, a stal se odborovým redaktorem časopisu Vorwärts noviny SPD. Zůstal tajemníkem mezinárodní federace a v roce 1928 byl jmenován čestným viceprezidentem svého starého svazu. V roce 1932 se sloučila do Obecný svaz pracovníků ve veřejném sektoru a dopravě a Etzkorn se stal čestným prezidentem městské části.^[1]

V roce 1933 nacistická vláda zakázala odbory a Etzkorn přišel o práci. Byl nezaměstnaný až do roku 1938, kdy si nakonec našel práci registrátora. Přežil druhá světová válka Na konci války se připojil k obnovené SPD a zemřel na začátku roku 1946.^[1]

Reference