Frankfurter Anthologie - Frankfurter Anthologie

The Frankfurter Anthologie je sbírka německé poezie a doprovodných komentářů zřízená Marcel Reich-Ranicki v roce 1974 v Frankfurter Allgemeine Zeitung, jehož byl tehdy literárním redaktorem, a dohlížel na něj až do své smrti v roce 2013.

Každou sobotu noviny tisknou báseň vybranou básníkem, kritikem nebo jinou literární osobností, která také přispívá vysvětlením básně a toho, proč ji považují za dobrou. Každý rok jsou básně a komentáře shromažďovány v knižní podobě a do roku 2010 jsou vydávány do Insel Verlag [de ]a od té doby S. Fischer Verlag. V roce 2013 vyšel 36. díl, čímž se počet básní v antologii zvýšil na téměř 2 000.[1][2]

Účelem Reich-Ranickiho bylo propagovat německou poezii tím, že ji pravidelně vystavuje širšímu publiku, „té části našeho čtenářství - a ať už je to jen menšina -, které umění poezie ještě není lhostejné“. Zejména měl v úmyslu zahrnout charakteristickou báseň z nových svazků současných básníků, ale považoval za nezbytné také připomenout poezii z minulosti. První báseň byla Johann Wolfgang von Goethe, s komentářem od Benno von Wiese [de ], druhý od Cyrus Atabay, s komentářem od Marie Luise Kaschnitz. Představením antologie dal projektu motto „Der Dichtung eine Gasse“ (doslovně „Ulička k poezii“).[3]

Uvažovány by byly pouze publikované básně z jakéhokoli období, nejlépe ze svazku aktuálně dostupného v knihkupectvích. Komentáře měly být osobní eseje přístupné širší veřejnosti, aby je inspirovaly k přístupu k básni. Jediné další podmínky byly diktovány prostorem dostupným v novinách: báseň nemohla být delší než třicet řádků, komentář nepřesahující šedesát řádků v rukopisu.[4]

K dnešnímu dni (2013) byla zahrnuta díla od více než 350 básníků, Goethe, Heine a Brecht patří mezi nejčastější. Seriál však byl také fórem pro současné básníky. Zahrnuli komentátoři Erich Fried, Peter Härtling, Robert Gernhardt, Wolfgang Koeppen, Golo Mann, Ulla Hahn, Hans Magnus Enzensberger a Siegfried Lenz.[4]

V roce 2011 Reich-Ranicki připomněl, že redakční kolegové byli zpočátku skeptičtí ohledně tohoto podniku a očekávali, že se objeví jen tři nebo čtyři básně, než bude antologie potichu pohřbena,[5]ale údaje o prodeji ukazují, že pro takový vydavatelský podnik existuje skutečný trh; mnoho svazků zůstává v tisku, některé byly dokonce vydány znovu.[4] Sborník se stal národní institucí.[6]

Preis der Frankfurter Anthologie

V roce 1998 Frankfurter Allgemeine Zeitung stanovil roční cenu 10 000 EUR pro přispěvatele do Frankfurter Anthologie, který „svým komentářem k jednotlivým básním nejvíce přispěl k ocenění německé poezie v průběhu věků“.[5][7] Vítězové cen byli:

(Tento seznam byl zkopírován z německé Wikipedie Frankfurter Anthologie článek).

Reference

  1. ^ Marcel Reich-Ranicki, vyd. (2013). Frankfurter Anthologie, Gedichte und Interpretationen, skupina 36 (v němčině). Frankfurt nad Mohanem: S.Fischer. ISBN  978-3-10-062816-9.
  2. ^ „Frankfurter Anthologie“. Frankfurter Allgemeine Zeitung (v němčině). Frankfurt nad Mohanem. Citováno 19. září 2013.
  3. ^ Reich-Ranicki, Marcel (14. června 1974). „Der Dichtung eine Gasse, Bemerkungen zu unserer Frankfurter Anthologie“. Frankfurter Allgemeine Zeitung (v němčině). Citováno 19. září 2013.
  4. ^ A b C „Marcel Reich-Ranicki, Frankfurter Anthologie“ (v němčině). Institut für Neuere deutsche Literatur, Philipps Universität, Marburg: literaturkritik.de. Citováno 19. září 2013.
  5. ^ A b Bopp, Lena (4. listopadu 2011). „Immer, immer bleiben; Die Frankfurter Anthologie ehrt Günter Kunert“. Frankfurter Allgemeine Zeitung (v němčině). Citováno 19. září 2013.
  6. ^ Chambers, Helen (19. září 2013). „Nekrolog Marcela Reicha-Ranického. Opatrovník. Citováno 19. září 2013.
  7. ^ „Preis der“ Frankfurter Anthologie"" (v němčině). Bundesverband Deutscher Zeitungsverleger e.V.. Citováno 19. září 2013.