Filip Stojanović (politik) - Filip Stojanović (politician)

Filip Stojanović (Srbská cyrilice: Филип Стојановић; (narozen 10. srpna 1944) je politik v Srbsko. Několik let působil v parlamentech parlamentu Jugoslávie, Srbsko a Černá Hora, a Srbsko jako člen krajní pravice Srbská radikální strana.

Časný život a soukromá kariéra

Stojanović se narodil v Šilovu, vesnici nedaleko Gnjilane, Kosovo, krátce před koncem Nacistická němčina okupace regionu v druhá světová válka. Jeho rodina žila v Šilově i po založení následujícího roku Autonomní oblast Kosovo a Metohija jako součást Srbská lidová republika v Federativní lidová republika Jugoslávie. V roce 1953 se přestěhovali do Gnjilane. Stojanović trénoval v fotbal a zúčastnil se Univerzita v Bělehradě fakulta sportu. Po servírování s Jugoslávská lidová armáda v Knin a Nova Gorica, přestěhoval se do Požarevac a hrál s FK Mladý Radník. V roce 1978 se vrátil do své domovské oblasti a stal se generálním tajemníkem FK FK Crvena zvezda Gnjilane (Červená hvězda Gnjilane). V roce 1989 se stal ředitelem hotelu Kristal v Gnjilane. Po uzavření Válka v Kosovu, přestěhoval se do Bělehrad.[1]

Politická kariéra

Jugoslávský politik

Stojanović se setkal s vůdcem Radikální strany Vojislav Šešelj na shromáždění v roce 1992 a následně se stal předsedou okresního výboru strany v roce Kosovo-Pomoravlje. Objevil se na večírku volební seznam pro divizi Priština v koncem roku 1992 jugoslávské parlamentní volby a byl zvolen do občanské komory, když strana získala čtyři z deseti křesel v regionu.[2] The Socialistická strana Srbska a jeho Černohorský volby vyhráli spojenci a ve službě působila Radikální strana, která získala třicet čtyři křesel ze 138 opozice.

V květnu 1994 radikální zástupce Draško Marković bylo nařízeno vyloučení z občanské komory za rušivé činnosti. Odmítl jí vyhovět a několik dalších radikálních poslanců (včetně Šešelje a Stojanoviće) se zapojilo do rvačky s bezpečnostními silami budovy. Poslanci byli následně zbaveni poslanecké imunity a obviněni z „bránění důstojníkovi v prosazování práva a pořádku“.[3][4] V září 1994 byl Stojanović uznán vinným a byl mu uložen čtyřměsíční podmíněný trest odnětí svobody, který mu bude uložen, pokud v příštích dvou letech spáchá jakýkoli trestný čin.[5]

Šešelj, Stojanović a další radikální poslanci byli znovu zatčeni poté, co v červnu 1995 uspořádali zakázané shromáždění v Gnjilane. Během zatčení utrpěl Stojanović lehké zranění střelným zraněním.[6][7] Ačkoli obvinění vznesená proti němu z tohoto incidentu byla později zrušena,[8] byl uvězněn na základě podmíněného trestu a strávil dva měsíce ve věznici Gnjilane ve společnosti Šešelje a dalších vůdců strany.[9]

Stojanović se objevil na prvním místě na seznamu radikální strany pro přerozdělenou divizi Vranje v Jugoslávské parlamentní volby v roce 1996[10] a byl znovu zvolen, když strana získala jedno ze čtyř křesel v okrese.[11] Socialistická strana a její spojenci volby opět vyhráli a radikálové, kteří klesli na šestnáct křesel, zpočátku nadále sloužili v opozici. Radikálové se později připojili k koaliční vláda se socialisty a Jugoslávská levice v Srbsku v roce 1998 a také se stali součástí vlády Jugoslávie v roce 1999.

Vůdce Socialistické strany Slobodan Milošević byl poražen ve své snaze o znovuzvolení as prezident Jugoslávie v Všeobecné volby 2000 událost, která urychlila rozsáhlou transformaci srbské a jugoslávské politiky. Stojanović opět získal vedoucí pozici na seznamu Radikální strany pro Vranje pro souběžné jugoslávské parlamentní volby a byl znovu zvolen, když strana získala jedno křeslo z devíti v nyní rozšířené divizi.[12][13] Volby vyhrála Demokratická opozice Srbska a radikálové, kteří klesli na pouhých pět křesel v občanské komoře, se vrátili k opozici.

Stojanović byl také zařazen na volební seznam Radikální strany v EU Srbské parlamentní volby v prosinci 2000 obdržel 211. pozici z 250.[14] Strana získala dvacet tři křesel a nebyl vybrán pro svou delegaci v EU Národní shromáždění Srbska. (Od roku 2000 do roku 2011 byly srbské parlamentní mandáty udělovány sponzorujícím stranám nebo koalicím spíše než jednotlivým kandidátům. Běžnou praxí bylo, že mandáty byly udělovány v číselném pořadí. Stojanović mohl být mandát udělen bez ohledu na své nízké postavení na seznamu, ale nebyl a místo toho nadále sloužil ve federálním shromáždění.)[15]

Dne 11. Dubna 2002, dříve Srbský ministr vnitra Vlajko Stojiljković po setkání se Stojanovićem se zastřelil v přijímací síni jugoslávského federálního shromáždění a podal mu a dopis na rozloučenou.[16] Stojiljković zemřel o dva dny později. Jeho poznámka, kterou do médií přečetl radikální zástupce Aleksandar Vučić, uvedl, že jeho akce byla protestem proti tomu, co označil za „loutkový režim“ Demokratické opozice Srbska, který obvinil z kapitulace mezinárodních mocností.[17]

Svazová republika Jugoslávie byla znovu konstituována jako Státní unie Srbsko a Černá Hora počátkem roku 2003 a nový Shromáždění Srbska a Černé Hory byla založena za členů jmenovaných parlamenty jejích dvou republik, které ji tvoří. Každá politická skupina v Srbském národním shromáždění měla povoleno jmenovat delegaci do federálního shromáždění odpovídající jejímu počtu. Stojanović nebyl původně jmenován do nového shromáždění,[18] ale dostal mandát v únoru 2004, po 2003 srbské parlamentní volby změnil pořadí na srbském shromáždění a vyžadoval nové kolo jmenování.[19] Následující dva roky působil jako opoziční člen. Shromáždění Srbska a Černé Hory zaniklo v roce 2006, kdy Černá Hora vyhlásila nezávislost.

Člen Národního shromáždění Srbska

Stojanović získal devadesáté třetí místo na seznamu Radikální strany v EU Srbské parlamentní volby 2007.[20] Strana získala osmdesát jedna křesel a nebyl vybrán pro členství v jejím shromáždění.[21] Zastupoval však stranu v povolebních diskusích s Srbský prezident Boris Tadić o vytvoření nové vlády.[22]

Dostal dvacáté deváté místo na seznamu strany pro Volby 2008; strana při této příležitosti získala sedmdesát osm křesel a byl zahrnut do její delegace.[23][24] Výsledky voleb byly zpočátku neprůkazné, ale radikálové nakonec zůstali v opozici. Později v průběhu roku došlo k vážnému rozkolu, kdy se mnoho jejích členů přidalo k umírněnějším Srbská pokroková strana pod vedením Tomislav Nikolić a Aleksandar Vučić. Stojanović zůstal s radikály.

Srbský volební systém byl reformován v roce 2011, takže parlamentní mandáty byly uděleny v číselném pořadí kandidátům na úspěšných kandidátních listinách. Stojanović získal osmdesátou pozici na seznamu Radikální strany v EU Parlamentní volby 2012,[25] ve kterém strana nedokázala překročit hranici volební práh získat zastoupení v sestavě. Získal osmdesátou pátou pozici v 2014 volby, ve kterém strana opět klesla pod prahovou hodnotu.[26]

Stojanović byl povýšen na dvacáté třetí místo na seznamu Radikální strany pro 2016 volby. Strana se vrátila k sestavě s dvaadvaceti křesly a Stojanović nebyl zpočátku znovu zvolen.[27] Dne 21. dubna 2017 však získal mandát jako náhradu za Marko Milenković, který rezignoval.[28] Progresivní strana a její spojenci zvítězili ve volbách v roce 2016 a radikálové opět slouží v opozici.

Stojanović byl účastníkem diplomatického incidentu v dubnu 2018, kdy spolu se Šešeljem provokovali hostující delegaci z Chorvatsko a pošlapal a Chorvatská vlajka které byly vystaveny na srbském shromáždění.[29]

V současné době je členem výboru shromáždění pro diasporu a Srbové v regionu a zástupce člena výboru pro Kosovo-Metohija a výboru pro práci, sociální otázky, sociální začlenění a snižování chudoby.[30]

Reference

  1. ^ „Bio sam u tamnici sa Šešeljem i Tomom“, Vesti online, 25. října 2015, zpřístupněno 27. června 2018.
  2. ^ ИЗБОРИ '92: ВЕЋЕ ГРАЂАНА САВЕЗНЕ СКУПШТИНЕ, Odbor statistiky Federativní republiky Jugoslávie (1993), s. 15, 41.
  3. ^ „BĚLEHRADSKÝ PROSEKUTOR TLAČÍCÍ POPLATKY PRO ZÁSADY„ HOOLIGAN “SRS,“ British Broadcasting Corporation Monitoring Service: Central Europe & Balkans, 21. května 1994 (Zdroj: tisková agentura Tanjug, Bělehrad, v angličtině 2215 gmt 19. května 94).
  4. ^ „VEDENÍ SRBSKÉ RADIKÁLNÍ STRANY SESELJ SE STRIPOVAL NA PARLAMENTNÍ IMUNITU,“ monitorovací služba British Broadcasting Corporation: střední Evropa a Balkán, 27. října 1994 (tisková agentura Tanjug, Bělehrad, v srbochorvatštině 1315 gmt 25. října 94).
  5. ^ „VOJISLAV SESELJ PŘIJÍMÁ ODMĚNU OSOBNÍHO MĚSÍCE ZA VEDLEJŠÍ SPOLEČNOST,“ monitorovací služba British Broadcasting Corporation: Central Europe & Balkans, 21. září 1994 (tisková agentura Tanjug, Bělehrad, v srbochorvatštině 1318 gmt 19. září 94).
  6. ^ „Srbští extremističtí vůdci zatčeni na zakázaném setkání,“ Agence France-Presse, 3. června 1995.
  7. ^ Jovan Matic, „Dva anti-Miloševičovi srbští poslanci odsouzeni do vězení,“ Agence France-Presse, 4. června 1995.
  8. ^ „VEDOUCÍ RADIKÁLNÍCH STRAN ODESLÁN VE SVĚTĚ NA 20 DNÍ,“ monitorovací služba British Broadcasting Corporation: Střední Evropa a Balkán, 6. června 1995 (tisková agentura Tanjug, Bělehrad, v srbochorvatštině 1804 gmt 4. června 95).
  9. ^ „Bio sam u tamnici sa Šešeljem i Tomom“, Vesti online, 25. října 2015, zpřístupněno 27. června 2018.
  10. ^ Velika Srbija [Publikace Radical Party] (číslo 135), 1996, s. 4; Velika Srbija [Zveřejnění Radikální strany] (číslo 221), říjen 1996, s. 2 [Publikace Radical Party].
  11. ^ ИЗБОРИ '96: ВЕЋЕ ГРАЂАНА САВЕЗНЕ СКУПШТИНЕ, Federální republika Jugoslávie, ministerstvo statistiky (1996), s. 60.
  12. ^ „КАНДИДАТИ СРПСКА РАДИКАЛНА СТРАНКА ЗА ИЗБОР САВЕЗНИХ ПОСЛАНИІКА У ВЕЋЕ ГРАЂАНА САВЕЗНЕ СКУПШТИНЕ, Velika Srbija [Publikace Radical Party], září 2000, s. 14.
  13. ^ ИЗБОРИ 2000: ВЕЋЕ РЕПУБЛИКА И ВЕЋЕ ГРАЂАНА САВЕЗНЕ СКУПШТИНЕ, Federální republika Jugoslávie, ministerstvo statistiky (2000), s. 62.
  14. ^ Избори за народне посланике Народне скупштине одржани 23. децембра 2000. године и 10. јануара 2001. године, ИЗБОРНЕ ЛИСТЕ (Српска радикална странка - др Војислав Шешељ) Archivováno 19. července 2018 v Wayback Machine, Republika Srbija - Republička izborna komisija, zpřístupněno 17. února 2017.
  15. ^ Srbský zákon o volbách zástupců (2000) stanovil, že parlamentní mandáty budou udělovány volebním listinám (článek 80), které překročily volební práh (Článek 81), že mandáty budou uděleny kandidátům uvedeným na příslušných seznamech (článek 83) a že zadavatelé seznamů budou odpovědní za výběr svých parlamentních delegací do deseti dnů od zveřejnění konečných výsledků (článek 84). Viz zákon o volbách zástupců, Úřední věstník Republiky Srbsko, č. 35/2000, dostupný prostřednictvím Legislativa online, zpřístupněno 28. února 2017.
  16. ^ „Bývalý srbský ministr vnitra stále naživu v„ kritickém stavu “, uvádí TV,„ British Broadcasting Corporation Monitoring European - Political, 11. dubna 2002 (Zdroj: BKTV, Bělehrad, v srbochorvatštině 1746 GMT 11. dubna 02).
  17. ^ VLAJKO STOJILJKOVIC PUCAO SEBI U GLAVU, B92, 11. dubna 2002, zpřístupněno 27. června 2018.
  18. ^ PETO VANREDNO ZASEDANJE, 25.02.2003, Otvoreni Parlament, 25. února 2003, zpřístupněno 27. června 2018.
  19. ^ О Д Л У К У - О ИЗБОРУ ПОСЛАНИКА СКУПШТИНЕ СРБИЈЕ И ЦРНЕ ГОРЕ, Народна скупштина Републике Србије, přístup 28. dubna 2017.
  20. ^ Збори за народне посланике Народне скупштине одржани 21. јануара и 8. фебрауара 2007 године, ИЗБОРНЕ ЛИСТЕ (са Archivováno 2018-04-30 na Wayback Machine, Republika Srbija - Republička izborna komisija, zpřístupněno 17. února 2017.
  21. ^ Zákonodárce ze dne 14. února 2007, Srbské národní shromáždění, zpřístupněno 27. června 2018.
  22. ^ „Srbští radikálové odmítají jmenovat kandidáta na kandidáta na PM v jednáních s předsedou,“ British Broadcasting Corporation Monitoring European, 30. ledna 2007 (Zdroj: Radio Belgrade in Serbian 1400 gmt 29. ledna 07).
  23. ^ Збори за народне посланике Народне скупштине одржани 11. маја 2008 године, ИЗБОРНЕ ЛИСТЕ (СРПСКА РАДИКАЛНА СА Archivováno 2018-04-30 na Wayback Machine, Republika Srbija - Republička izborna komisija, zpřístupněno 17. února 2017.
  24. ^ 11. června 2008 zákonodárce, Srbské národní shromáždění, zpřístupněno 5. března 2017.
  25. ^ Збори за народне посланике Народне скупштине, 6. května 2012. године, ИЗБОРНЕ ЛИСТЕ (СРПСКА РАДИКАЛНА СТРАНКА Archivováno 11.09.2017 na Wayback Machine, Republika Srbija - Republička izborna komisija, zpřístupněno 11. dubna 2017.
  26. ^ Збори за народне посланике Народне скупштине одржани 16. a 23. марта 2014. године, ИЗБОРНЕ ЛИСТЕ (СРПСКА РАДИС ЛНА Archivováno 06.05.2018 na Wayback Machine, Republika Srbija - Republička izborna komisija, zpřístupněno 11. dubna 2017.
  27. ^ Збори за народне посланике 2016. године »Изборне листе (Др ВОЈИСЛАВ ШЕШЕЉ - СРПСКА РАДИКАЛНА СТРАНКА) Archivováno 2018-04-27 na Wayback Machine, Republika Srbija - Republička izborna komisija, zpřístupněno 2. března 2017.
  28. ^ Додела мандата (Одлука о додели мандата народних посланика ради попуне упражњених посланичких мено Archivováno 12. 06. 2018 na Wayback Machine, Republika Srbija - Republička izborna komisija, zpřístupněno 27. června 2017.
  29. ^ „SRS: Šešelj gazio hrvatsku zastavu, psovao delegaciju Sabora“, N1, 18. dubna 2018, zpřístupněno 27. června 2018.
  30. ^ FILIP STOJANOVIC, Srbské národní shromáždění, zpřístupněno 27. června 2018.