Marko Milenković - Marko Milenković

Marko Milenković (Srbská cyrilice: Марко Миленковић; narozen 20. prosince 1974) je srbský politik. Sloužil tři termíny v Národní shromáždění Srbska v letech 2007 až 2017 jako člen krajní pravice Srbská radikální strana. Milenković následně opustil stranu a nyní je státním tajemníkem v srbském parlamentu ministerstvo školství, vědy a technologického rozvoje.

Časný život a soukromá kariéra

Milenković se narodil v roce Žitorađa, pak část Socialistická republika Srbsko v Socialistická federativní republika Jugoslávie. Přednášel na Filozofická fakulta Univerzity Niš od roku 2004.[1]

Politická kariéra

Milenković získal 246. pozici (z 250) na seznamu Radikální strany v Srbské parlamentní volby v roce 2000. Strana získala dvacet tři křesel a nebyl zahrnut do delegace jejího shromáždění.[2] (Od roku 2000 do roku 2011 byly srbské parlamentní mandáty udělovány sponzorujícím stranám nebo koalicím spíše než jednotlivým kandidátům. Běžnou praxí bylo, že mandáty byly udělovány v číselném pořadí. Milenkovićovi mohl být mandát udělen i přes jeho nízkou pozici na seznamu, i když v případě, že nebyl.)[3]

Získal osmdesátou první pozici na seznamu Radikální strany pro Parlamentní volby 2007.[4] Strana získala osmdesát jedna křesel a při této příležitosti byl vybrán pro svou delegaci.[5] Přestože radikálové v těchto volbách získali více křesel než kterákoli jiná strana, nedosahovali většiny a sloužili v nich opozice. Milenković byl opět zařazen na seznam strany pro Volby 2008, ve kterém strana získala sedmdesát osm křesel, a byla znovu zahrnuta do své delegace pro parlament, který následoval.[6] Výsledky voleb byly zpočátku inkluzivní, i když radikálové nakonec zůstali v opozici.

Později v roce 2008 došlo u Radikální strany k výraznému rozkolu, kdy se k členům přidalo několik členů Srbská pokroková strana pod vedením Tomislav Nikolić a Aleksandar Vučić. Milenković zůstal s radikály.

Srbský volební systém byl reformován v roce 2011, takže parlamentní mandáty byly uděleny v číselném pořadí kandidátům na úspěšných kandidátních listinách. Milenković získal jedenáctou pozici na seznamu Radikální strany pro Srbské parlamentní volby 2012, ve kterém strana klesla pod volební práh získat zastoupení v sestavě.[7] Byl povýšen na osmou pozici v 2014 volby, ve kterém strana opět nepřekročila práh.[8]

Radikálové se vrátili do Národního shromáždění v Parlamentní volby 2016, získání dvaceti dvou mandátů; Milenković, který na svém seznamu získal dvacáté druhé místo, byl řádně znovu zvolen.[9] Progresivní strana a její spojenci získali většinové vítězství a radikálové opět sloužili v opozici. Během tohoto zasedání shromáždění byl Milenković členem parlamentních skupin přátelství s Čína, Indonésie, a Rusko.[10]

Milenkovićovo spojení s Radikální stranou náhle skončilo v dubnu 2017 poté, co byl vůdce strany Vojislav Šešelj ho popsal jako „zrádce“ za údajnou kampaň za vůdce Progresivní strany Aleksandara Vučiće v Srbské prezidentské volby 2017. Milenković odpověděl, že si již nepřeje „být členem [Radikální strany], ani členem jejich klubu, ani s nimi sedět ve shromáždění, protože si neváží práce a výsledků.“ Také citoval Vjerica Radeta vliv ve straně jako důvod jeho odchodu.[11] Dne 12. dubna 2017 rezignoval na své místo v sestavě.[12]

Krátce poté, co opustil Radikální stranu a shromáždění, byl Milenković jmenován státním tajemníkem srbského ministerstva školství, vědy a technologického rozvoje pod dohledem nestraníckého ministra Mladen Šarčević.[13]

Reference

  1. ^ MARKO MILENKOVIĆ, Otvoreni Parlament, zpřístupněno 27. července 2018.
  2. ^ Избори за народне посланике Народне скупштине одржани 23. децембра 2000. године и 10. јануара 2001. године, ИЗБОРНЕ ЛИСТЕ (Српска радикална странка - др Војислав Шешељ) Archivováno 19. července 2018 v Wayback Machine, Republika Srbija - Republička izborna komisija, zpřístupněno 17. února 2017.
  3. ^ Srbský zákon o volbách zástupců (2000) stanovil, že parlamentní mandáty budou udělovány volebním listinám (článek 80), které překročily volební práh (Článek 81), že mandáty budou uděleny kandidátům uvedeným na příslušných seznamech (článek 83) a že zadavatelé seznamů budou odpovědní za výběr svých parlamentních delegací do deseti dnů od zveřejnění konečných výsledků (článek 84). Viz zákon o volbách zástupců, Úřední věstník Republiky Srbsko, č. 35/2000, dostupný prostřednictvím Legislativa online, zpřístupněno 28. února 2017.
  4. ^ Збори за народне посланике Народне скупштине одржани 21. јануара и 8. фебрауара 2007 године, ИЗБОРНЕ ЛИСТЕ ( Archivováno 2018-04-30 na Wayback Machine, Republika Srbija - Republička izborna komisija, zpřístupněno 17. února 2017.
  5. ^ Zákonodárce ze dne 14. února 2007, Srbské národní shromáždění, zpřístupněno 5. března 2017.
  6. ^ Získal 103. pozici. Vidět Збори за народне посланике Народне скупштине одржани 11. маја 2008. године, ИЗБОРНЕ ЛИСТЕ (СРПСКА РАДИКАЛНА САС Archivováno 2018-04-30 na Wayback Machine, Republika Srbija - Republička izborna komisija, zpřístupněno 17. února 2017; a 11. června 2008 zákonodárce, Srbské národní shromáždění, zpřístupněno 5. března 2017.
  7. ^ Збори за народне посланике Народне скупштине, 6. května 2012. године, ИЗБОРНЕ ЛИСТЕ (СРПСКА РАДИКАЛНА СТРАНКА Archivováno 11.09.2017 na Wayback Machine, Republika Srbija - Republička izborna komisija, zpřístupněno 11. dubna 2017.
  8. ^ Vidět Избори за народне посланике Народне скупштине одржани 16. и 23. марта 2014. године, ИЗБОРНЕ ЛИСТЕ (СРПСКА РАДТС ЛНА Archivováno 06.05.2018 na Wayback Machine, Republika Srbija - Republička izborna komisija, zpřístupněno 11. dubna 2017.
  9. ^ Избори за народне посланике 2016. године »Изборне листе (Др ВОЈИСЛАВ ШЕШЕЉ - СРПСКА РАДИКАЛНА СТРАНКА) Archivováno 2018-04-27 na Wayback Machine, Republika Srbija - Republička izborna komisija, zpřístupněno 2. března 2017.
  10. ^ MARKO MILENKOVIĆ, Otvoreni Parlament, zpřístupněno 27. července 2018.
  11. '^ „„ Izdajnik “SRS vratio mandat“, Novosti, 11. dubna 2017, zpřístupněno 27. července 2018.
  12. ^ Současná legislativa, Národní shromáždění Srbska, zpřístupněno 27. července 2018.
  13. ^ V. Andrić - M. R. Milenković, "Šarčević: Sledi smena i dva savetnika i pomoćnika", Danas, 27. dubna 2017, zpřístupněno 27. července 2018.