Ženijní bojový prapor - Engineer Combat Battalion

Náborový plakát druhé světové války pro US Army Corps of Engineers

An Ženijní bojový prapor (ECB) bylo označení pro prapor -síla bojové inženýrství jednotka v americké armádě, nejrozšířenější během druhá světová válka. Jsou součástí Armádní sbor Spojených států amerických.

Také známé jako „bojové ženijní prapory“, byly obvykle rozděleny do čtyř roty: A, B, C a Sídlo a služba (H&S).[1]

Nejlépe známý pro pontonový most stavební a odklizovací rizika v obojživelná přistání mezi jejich povinnosti patřilo i působení jako ženisté nasazení a deaktivace výbušnin a nevybuchlé munice, tvorba map, maskování a široká škála stavebních služeb podporujících frontové jednotky. Také postavili obranu 0,30 kal. a 0,50 kal. čety kulometů, protitanková raketa a granát odpalovací zařízení a museli bojovat jako pěchota když je potřeba.[2]

Bojoví inženýři hráli důležitou roli v mnoha bitvách druhé světové války, zejména při porušování silně opevněných Siegfriedova linie ochrana německých hranic a četné obranné linie zřízené Wehrmacht v Itálie, včetně Gustav Line. Mezi nejznámější pro své hrdinství a příspěvky k založení klíčových předmostí v Evropské divadlo byl u Ludendorffův most na Bitva u Remagenu.

Bojoví inženýři také hráli role v několika netradičních operacích, včetně zajištění prvků německého programu jaderných zbraní v roce Provoz velký[3] a navrácení ukradeného umění a pokladu následně vrátil jejich původním majitelům Památky Muži.[3]

V divadle Pacifik se 42. bojoví inženýři americké armády zúčastnili těžce bojované bitvy o Atutské Aleutské ostrovy (1943) a bitvy u Manily na Luzonu na Filipínách (1945), kde si vysloužily 2 bitevní hvězdy.

V časných ranních hodinách dne 29. května 1943 byl 50. bojový ženista první jednotkou americké armády, s níž se setkali poslední japonští vojáci na ostrově, a zaútočili na dělostřelectvo na vrcholu Engineer Hill. 50. inženýři okamžitě bojovali a pokračovali v boji, když dorazily blízké bojové jednotky.[4][5]

Schopnosti

Bojoví inženýři přepravovali pěchotu a speciální jednotky vojska v takovém řemesle Útočná loď M2 v Evropě za druhé světové války
Pěchotní most přes Řeka Saar postavil 289. bojové inženýry na Volklingen, Německo

Bojový ženijní prapor z doby druhé světové války disponoval bojovými i bojovými podpůrnými schopnostmi. Tito zahrnovali, ale nebyli omezeni na:[2][6]

  • Pokládání silnic a vykládání / nakládání zásob, vozidel a personálu z dopravních a nákladních lodí

Americké jednotky

Pontonový most postavený 291. ženijní bojový prapor přes Rýn, proti proudu od Ludendorffův most na Remagen
1269. inženýři připojený k zachycení technologie T-Force z Mise Alsos demontovat a jaderná hromada postavený německými vědci v Haigerloch, Německo, duben 1945[3]

Bojové ženijní prapory v americké armádě zahrnují:

Viz také

Reference

  1. ^ Souhrnné informace o ženských bojových praporech
  2. ^ A b Ministerstvo války USA Manuál Field Engineer FM-5-5, ženijní vojska, 11. října 1943
  3. ^ A b C „1269. ženijní bojový prapor - historie“. psu.edu.
  4. ^ „Historie 50. ženijního bojového praporu“ (PDF). nps.gov.
  5. ^ „The Storm on Our Shores: One Island, Two Soldiers, and the Forgotten Battle of World War II“. Mark Obmascik, 2019.
  6. ^ Co bojoví inženýři udělali? Seznam 327. ženijního bojového praporu
  7. ^ 50. historie ženijního bojového praporu
  8. ^ Historie 82. ženijního bojového praporu
  9. ^ Most do Berlína
  10. ^ https://history.army.mil/html/reference/Normandy/TS/COE/COE15.htm

externí odkazy